3 As 242/2022 — Nejvyšší správní soud

3 As 242/2022- 34 - text 3 As 242/2022 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců Mgr. Michala Bobka a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: K 1, s. r. o., se sídlem Sokolovská 1395, Uherské Hradiště, zastoupená Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem se sídlem Joštova 4, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2022, č. j. 62 A 2/2021  30, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 23. 9. 2020, č. j.: MUUHSŽP/73502/2020/HorD, stanovil Městský úřad Uherské Hradiště, odbor stavebního úřadu a životního prostředí (dále též „městský úřad“), žalobkyni dle § 11 odst. 1 a 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „zákon o ochraně ZPF“) povinnost uhradit odvody za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“) pro stavbu „Mycí centrum Staré Město“ na pozemcích p. č. 6064/238 a p. č. 6064/233, v k. ú. Staré Město u Uherského Hradiště (dále jen „odnímané pozemky“), o celkové výměře 0,1868 ha, ve výši 1 377 464 Kč. [2] Proti rozhodnutí městského úřadu podala žalobkyně odvolání. Krajský úřad Zlínského kraje (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 23. 11. 2020, č. j. KUZL 70482/2020, odvolání žalobkyně zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalovaný se neztotožnil s námitkami žalobkyně, že by výše odvodů za trvalé odnětí půdy ze ZPF měla být vypočtena z nižší výměry, než k jaké byl udělen souhlas s odnětím ze ZPF (celkem 0,1868 ha). Žalovaný k tomu uvedl, že oba odnímané pozemky jsou ve své celkové výměře schváleny v platném územním plánu jako plocha SP – smíšená výrobní. Na dotčených pozemcích se tak nepředpokládá zemědělská výroba. Žalovaný dále odkázal na § 9 odst. 1 větu druhou zákona o ochraně ZPF, ve znění účinném ke dni 1. 4. 2015, dle nějž při udělování souhlasu k odnětí půdy ze ZPF orgán ochrany ZPF hodnotí celkovou plochu potřebnou pro realizaci cílového záměru. Tato úprava dle žalovaného směřuje k tomu, aby byly ze ZPF odnímány ucelené plochy. Tímto postupem bude zabráněno situacím, kdy by v ZPF zůstávaly zbytkové, malé, tvarově nevhodné a nepřístupné plochy pozemků, na kterých reálně nelze hospodařit a jsou k zemědělské prvovýrobě (pěstování zemědělských plodin, chovu hospodářských zvířat, pastvě atd.) nevyužitelné. V případě pozemků zastavěných žalobcem žalovaný posoudil, že ačkoli jsou odnímané pozemky zastavěny jen co do výměry 0,1409 ha, zbylou výměru (0,459 ha) tvoří úzký pás o šířce 4 m podél hranice se sousedními pozemky a úzký pás o šířce 1 m podél hranice se sousedním pozemkem, zakončený výsečí připomínající trojúhelník u vjezdu do areálu mycího centra. Takové, byť nezastavěné, plochy jsou nevhodné k zemědělskému obhospodařování. Jedná se o plochy zbytkové, které byly ze ZPF odňaty jako orná půda a nebudou moci již být zemědělský využívány. [3] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 2. 9. 2022, č. j. 62 A 2/2021  30, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného. Krajský soud nepřisvědčil námitce žalobkyně, že žalovaný pochybil při výpočtu výše odvodů ze ZPF. Nesouhlasil s názorem žalobkyně, že by žalovaný měl pro výpočet výše odvodů vzít v potaz výměru skutečně odňaté, tj. dále zemědělsky nevyužitelné, půdy, jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 22. 5. 2014, č. j. 9 As 175/2012  25. Krajský soud uvedl, že závěry citovaného rozsudku NSS nelze na řešenou věc aplikovat. NSS totiž vyslovil závěr ohledně výpočtu výše odvodů za odnětí půdy ze ZPF na základě výměry skutečně odňaté půdy v režimu úpravy § 11 odst. 1 zákona o ochraně ZPF účinné do 31. 3. 2015. Zákonem č. 41/2015 Sb., účinném ke dni 1. 4. 2015, byl § 11 odst. 1 zákona o ochraně ZPF novelizován. Dle krajského soudu zákonodárce touto novelou reagoval právě na závěry NSS v rozsudku č. j. 9 As 175/2012  25. K tomuto krajský soud odkázal na čl. I bod 27 důvodové zprávy k zákonu č. 41/2015 Sb. Právní úprava účinná v době rozhodování žalovaného o odvodech za odnětí půdy ze ZPF tak za východisko pro výpočet výše odvodu brala celkovou výměru půdy, k jejímuž odnětí udělil orgán ochrany ZPF souhlas. Pro výpočet výše odvodů proto není důležité, jaká část půdy byla skutečně zastavěna. II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalovaného [4] Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (stěžovatelka) v celém rozsahu kasační stížností. Její důvody spatřuje v § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního a navrhuje, aby NSS napadený rozsudek zrušil. [5] Dle stěžovatelky krajský soud nesprávně vyložil § 11 odst. 1 zákona o ochraně ZPF, ve znění účinném ke dni 1. 4. 2015, jestliže měl za to, že tímto ustanovením byla zakotvena povinnost zaplatit odvody za odnětí půdy ze ZPF za celou plochu, k jejímuž odnětí byl udělen souhlas. Stěžovatelka uvádí, že část pozemků, k jejímuž odnětí udělil orgán ochrany ZPF souhlas, je nadále využitelná a využívaná pro zemědělskou výrobu. [6] Dle stěžovatelky bylo účelem novely § 11 odst. 1 zákona o ochraně ZPF zabránit tomu, aby po zastavění zemědělské půdy vyňaté ze ZPF nevznikaly reálně zemědělsky nevyužitelné „odřezky“ pozemků, které v ZPF zůstanou a za jejichž vynětí pak není odvod zaplacen. Ze strany stěžovatelky tak byl účel § 11 odst. 1 zákona o ochraně ZPF, ve znění účinném ke dni 1. 4. 2015, naplněn. Stěžovatelka po dokončení svého stavebního záměru provedla geometrické oddělení části pozemků, pro které byl udělen souhlas s odnětím ze ZPF. Takto oddělené pozemky jsou nadále vedeny v katastru nemovitostí jako součást ZPF a stěžovatelka je nadále využívá pro zemědělskou výrobu (stěžovatelka na nich pěstuje ovocné stromy). [7] Stěžovatelka tak má za to, že krajský soud pochybil, jestliže uzavřel, že dle § 11 odst. 1 zákona o ochraně ZPF, ve znění účinném ke dni 1. 4. 2015, má stěžovatelka povinnost zaplatit odvody za odnětí půdy ze ZPF i za plochu, k jejímuž využití pro nezemědělské účely reálně nedošlo a jež nebyla vyňata ze ZPF. [8] Žalovaný ve svém vyjádření trval na tom, že stěžovatelka měla povinnost uhradit odvody za odnětí půdy ze ZPF za plochu o výměře 0,1868 ha – tedy za celou plochu, k jejímuž odnětí byl udělen souhlas. Žalovaný zrekapituloval dosavadní průběh řízení, obsah souhlasu k odnětí půdy ze ZPF a průběh realizace stavebního záměru „Mycí centrum Staré Město“. Dle žalovaného si musela být stěžovatelka vědoma, že pozemky jsou odnímány ze ZPF jako celek a odvody za odnětí půdy budou stanoveny z celkové plochy pozemků. Nezastavěné zbytkové plochy, na kterých stěžovatelka pěstuje ovocné stromy, nemohou vzhledem ke svému tvaru a přístupnosti sloužit k zemědělské prvovýrobě. Zbytkové nezastavěné plochy v areálu mycího centra sice mohou být zatravněny, osázeny stromy či keři, ale k zemědělskému využití nejsou vhodné. Žalovaný upozornil, že u většiny výrobních, komerčních a skladových objektů a podobných staveb často existují zbytkové nezastavěné plochy pozemků. Ty jsou zatravněny či osázeny stromy a slouží k estetickým a ekologickým účelům. Takové plochy však neslouží k zemědělskému využití, ale plní funkci z hlediska hospodaření se srážkovou vodou v území, přispívají ke snížení přehřívání zastavěného území a tvoří izolační bariéru ve vztahu k tuhým znečišťujícím látkám z komunikací. Žalovaný proto navrhl kasační stížnost zamítnout. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud předně shledal, že kasační stížnost je přípustná. Byla podána osobou oprávněnou, ve lhůtě dle § 106 odst. 2 s. ř. s., v souladu s § 104 odst. 4 s. ř. s. jsou v ní namítány důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a nespadá ani pod jiný z případů nepřípustnosti předvídaných § 104 s. ř. s. Kasační stížnost netrpí vadami a Nejvyšší správní soud neshledal ani jiný nedostatek podmínek řízení, který by bránil dalšímu postupu ve věci. Napadený rozsudek proto přezkoumal v rozsahu a z důvodů vymezených stěžovatelem v kasační stížnosti. Přihlížel při tom k případným vadám, které je povinen zkoumat z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Základem řešeného sporu je otázka, zda § 11 odst. 1 zákona o ochraně ZPF, ve znění účinném od 1. 4. 2015, tedy ve znění účinném v nyní projednávané věci, stanovuje povinnost zaplatit odvody za odnětí půdy ze ZPF za celou plochu, k jejímuž odnětí udělil orgán ochrany ZPF souhlas, či se má za základ výpočtu odvodů považovat plocha fakticky odňatá, tzn. plocha dále skutečně zemědělsky nevyužitelná. [12] Dle § 11 odst. 1 zákona o ochraně ZPF, ve znění účinném do 31. 3. 2015, ten, v jehož zájmu byl vydán souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu (§ 9 odst. 6), je povinen zaplatit odvod ve výši stanovené podle př