3 As 409/2021 — Nejvyšší správní soud

3 As 409/2021- 46 - text  3 As 409/2021 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: BONVER WIN, a.s., sídlem Cholevova 1530/1, OstravaHrabůvka, zastoupené JUDr. Stanislavem Dvořákem, Ph.D., advokátem, sídlem Pobřežní 394/12, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo financí, sídlem Letenská 15, Praha 1, za účasti: hlavní město Praha, Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, proti rozhodnutí ministra financí ze dne 28. 5. 2015, č. j. MF50916/2014/342901RK, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021, č. j. 11 Af 54/2015195, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021, č. j. 11 Af 54/2015195, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před městským soudem [1] Ministerstvo financí podle § 43 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, dne 30. 5. 2014 rozhodlo o zrušení povolení žalobkyně k provozu loterií a jiných podobných her podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích na území hlavního města Prahy, a to pro rozpor s obecně závaznou vyhláškou hlavního města Prahy. Konkrétně šlo o obecně závaznou vyhlášku hlavního města Prahy č. 18/2011 Sb. hl. m. Prahy, kterou se stanoví místa a čas, na kterých lze provozovat loterie a jiné podobné hry, která byla zrušena obecně závaznou vyhláškou hlavního města Prahy č. 10/2013 Sb. hl. m. Prahy, kterou se stanoví místa a čas, na kterých lze provozovat loterie a jiné podobné hry, a kterou se stanoví opatření k omezení jejich propagace, jež úpravu vyhlášky č. 18/2011 Sb. hl. m. Prahy převzala. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí Ministerstva financí rozklad. Ministr financí rozhodnutím ze dne 25. 5. 2015 rozklad zamítl a potvrdil rozhodnutí o zrušení povolení. [3] Rozhodnutí o rozkladu žalobkyně napadla žalobou, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 6. 2017, č. j. 11 Af 53/201577, jako nedůvodnou zamítl. [4] Proti rozsudku žalobkyně brojila kasační stížností, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 6. 2021, č. j. 6 As 226/201787, tak, že rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud shrnul: „Tím, že městský soud v napadeném rozsudku řádně neposoudil žalobní námitku o existenci unijního prvku ve vztahu k závěrům formulovaným v relevantní judikatuře Soudního dvora EU a za účelem jejich řádného posouzení neprovedl potřebné dokazování, zatížil žalobní řízení vadami, které mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku. V tomto směru byl naplněn důvod kasační stížnosti uvedený v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Městský soud pochybil, pokud dospěl k závěru, že ve věci stěžovatelky nemá žádný vliv tvrzený unijní prvek, přičemž se stěžovatelka nemůže dovolávat svých práv na základě příslušných ustanovení primárního práva EU o volném pohybu služeb. Městský soud měl ověřit stěžovatelčina tvrzení o existenci tzv. unijního prvku v této věci, a pokud by se ukázala být pravdivými, měl se věcně vypořádat s příslušnými žalobními body a zohlednit kritéria při posuzování opatření přijatých v členských státech EU v souvislosti s omezením provozování loterií, která vyplývají z rozsudku C98/14, Berlington Hungary a nově formulovaných závěrů v rozsudku C311/19, BONVER WIN. Nejvyšší správní soud rovněž upozorňuje na nutnost řádně vyhodnotit spornou právní otázku, zda místní právní úprava regulace loterií na území hlavního města Prahy prostřednictvím loterní vyhlášky Praha a vyhlášky č. 18/2011 nemá diskriminační účinky (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2016, č. j. 1 As 297/2015 – 77). V této souvislosti je nutné, aby se městský soud v dalším řízení konkrétně zabýval tím, zda a jak se kritéria pro výběr „zakázaných adres“ na území hlavního města Prahy, deklarovaná hlavním městem Prahou, týkají konkrétních adres provozoven dotčených napadenými správními rozhodnutími, jimiž byla zrušena loterní povolení. V dalším řízení městský soud rovněž napraví vadu předchozího řízení spočívající v tom, že hlavní město Prahu a statutární město Brno nevyzval k vyjádření, zda hodlají uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení (§ 34 s. ř. s.).“ [5] V dalším řízení městský soud rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [6] Jako důvodnou posoudil městský soud námitku, že obecně závazná vyhláška je nezákonná a protiústavní. Městský soud přisvědčil stěžovatelce, že konkrétní důvody vztahující se ke konkrétní adrese z dokumentů, které hlavní město Praha předložilo, seznatelné nejsou. Hlavní město Praha nedoložilo, že by se obecně závazné vyhlášky zakládaly na racionálních a nediskriminačních kritériích a že se taková kritéria vztahují k adresám provozoven dotčeným napadenými správními rozhodnutími. Odůvodnění vyhlášky č. 18/2011 Sb. hl. m. Prahy i vyhlášky č. 10/2013 Sb. hl. m. Prahy je dle městského soudu nedostatečné, neboť nijak nespecifikuje statutárním městem použitá kritéria. Zvýhodněny jsou ty subjekty, které provozují loterii na obecně závaznou vyhláškou povolené adrese. Hlavní město Praha v podstatě odůvodnilo obsah vyhlášky odkazem na požadavek městské části Praha 5. Převzetí návrhů městských částí nevylučuje nerovné zacházení mezi subjekty v jednotlivých částech obce. Rozdíly v jednotlivých městských částech musí ve vyhlášce jako celku vycházet z racionálních důvodů, nikoliv z postoje k hazardu jednotlivých městských částí. Městské části nejsou tím, kdo by měl pravomoc o regulaci hazardu rozhodovat; tímto subjektem je obec. Městský soud uvážil, že odůvodnění hlavního města Prahy pouhým odkazem na požadavky městské části je nedostatečné. [7] Městský soud po přezkoumání obecně závazných vyhlášek hl. m. Prahy (ve čtyřkrokovém testu) uzavřel, že obecně závazné vyhlášky č. 18/2011 Sb. hl. m. Prahy a č. 10/2013 Sb. hl. m. Prahy jsou v rozporu se zákonem o loteriích, se zákonem o ochraně hospodářské soutěže a ústavním pořádkem, protože bez racionálního odůvodnění znevýhodňují některé provozovatele před jinými. [8] Jako důvodnou posoudil městský soud rovněž námitku, že obecně závazné vyhlášky č. 18/2011 Sb. hl. m. Prahy a č. 10/2013 Sb. hl. m. Prahy jsou v rozporu s právem EU judikaturou Soudního dvora EU. Městský soud shrnul, že žalobkyně ve správním řízení dokládala, že herny žalobkyně navštěvovali též klienti z jiných států EU. Městský soud konstatoval, že bylo povinností správních orgánů vypořádat se řádně se všemi námitkami vznesenými žalobkyní ohledně porušení práva Evropské unie. Stanovisko žalovaného, že není oprávněn posoudit rozpor obecně závazných vyhlášek a zákonů s předpisy práva EU, je chybný. Pokud žalovaný odmítl přezkoumat soulad obecně závazné vyhlášky s právem EU, rozhodnutí je nezákonné. Povinností žalovaného bylo zvažovat dopad práva EU na věc, a to v intencích judikatury Soudního dvora, zvláště pak rozsudku Berlington Hungary, ze dne 11. 6. 2015, C98/14. II. Kasační stížnost, vyjádření žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení [9] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost dle § 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [10] Stěžovatel namítá nesprávné posouzení námitky nezákonnosti a neústavnosti obecně závazné vyhlášky. Stěžovatel nesouhlasil s městským soudem, že v projednávaném případě nebyla dostatečným způsobem objasněna pravidla, postupy či jiná objektivní kritéria, na základě kterých byly vybrány adresy, na nichž je možné loterie na území hlavního města Prahy provozovat. Regulace hazardu na území jednotlivých městských částí byla individualizována dle toho, o jaký katastrální obvod hlavního města Prahy se jednalo. Celoplošná regulace hazardu se vztahovala k místům a provozovnám, které nebyly uvedeny v pozitivním výčtu adres prezentovaných v příloze k obecně závazné vyhlášce č. 10/2013 Sb. hl. m. Prahy, v nichž mohly být loterie a jiné podobné hry legitimně provozovány. Konkrétně se jednalo o městské části Praha 2, Praha 6 a Praha 12, ostatní městské části na základě předem stanovených transparentních kritérií stanovily místa, na nichž bylo možné loterie a jiné hazardní hry provozovat. Na základě posouzení ze strany jednotlivých městských částí hlavního města Prahy a po debatách zástupců městských obvodů na zasedáních zastupitelstva hlavního města Prahy byl radou hlavního města Prahy odsouhlasen záměr na vydání obecně závazné vyhlášky a schválena pravidla pro výběr míst, na kterých lze loterie a jiné podobné hry provozovat (usnesení č. 745 ze dne 7. 5. 2013). Usnesení obsahuje rovněž důvodovou zprávu, v níž je úmysl normotvůrce rozebrán. Ze zápisu ze zasedání zastupitelstva, na němž byla obecně závazná vyhláška schválena, vyplývá, že magistrát hlavního města Prahy vykonával koordinační činnost. [11] Dle stanovených pravidel byly městským částem ponech