4 Ads 168/2020 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 168/2020- 42 - text  4 Ads 168/2020-46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: statutární město Plzeň, se sídlem náměstí Republiky 1/1, Plzeň, zast. Mgr. Bc. Vladimírem Novým, advokátem, se sídlem Žižkova 1737/52, Plzeň, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha, proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 10. 2019, č. j. 44000/003854/19 /44091/010/Vor, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 4. 2020, č. j. 30 Ad 1/201937, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Okresní správa sociálního zabezpečení Plzeňměsto (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodla platebním výměrem ze dne 26. 7. 2019, č. j. 44006/044760/19/010/lindag (dále jen „platební výměr“), o povinnosti žalobce uhradit podle § 4 až § 9 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o pojistném na sociální zabezpečení“), dlužné pojistné ve výši 58.200 Kč a podle § 20 téhož zákona penále z dlužného pojistného ve výši 24.056 Kč, celkem tedy 82.256 Kč. Žalobce podle správního orgánu prvního stupně nezahrnul do vyměřovacího základu pro odvod pojistného odměnu při ukončení výkonu funkce, která byla zúčtována odvolané místostarostce Ing. Jaroslavě Maříkové (dále jen „bývalá místostarostka“) za měsíce únor 2017 až duben 2017 (dále jen „odměna“). [2] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla odvolání žalobce a potvrdila platební výměr správního orgánu prvního stupně. II. [3] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl rozsudkem ze dne 6. 4. 2020, č. j. 30 Ad 1/201937 (dále jen „napadený rozsudek“). [4] Krajský soud se nejdříve zabýval námitkami o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost i nedostatek důvodů, které však neshledal důvodnými. Žalovaná se podle krajského soudu dostatečně zabývala závěry obsaženými ve stanovisku Ministerstva vnitra ze dne 5. 8. 2015, č. 2/2015 a vypořádala komplexně i další námitky obsažené v odvolání žalobce proti platebnímu výměru, především povahu dané odměny. Zároveň neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost, neboť z něj byly zcela evidentní rozhodné důvody i úvahy žalované. [5] Krajský soud se dále zabýval právním posouzením sporné otázky, a sice skutečnou povahou odměny vyplacené žalobcem bývalé místostarostce, která byla usnesením zastupitelstva městské části Plzeň 3 ze dne 31. 1. 2017 odvolána z funkce a dále právním posouzením jednání žalobce podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení. Žalobce tvrdil, že odměnu lze považovat podle § 5 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném za příjem, který není zahrnován do vyměřovacího základu zaměstnance. [6] K prvně uvedenému posouzení krajský soud uvedl, že bývalé místostarostce náležela po odvolání z funkce za tři po sobě jdoucí měsíce odměna v celkové výši 184.761 Kč podle § 75 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění účinném do 31. 12. 2017 (shodně dále). Odměna jí byla vyplacena v měsících únor 2017 až duben 2017, a to po srážce zálohy na daň z příjmů a odvodu na zdravotní pojištění; na sociální pojištění nebylo odvedeno nic. Krajský soud považoval za správné, že žalovaná posuzovala povahu této odměny podle zákonné úpravy v obecním zřízení ve znění účinném k datu jeho vyplacení (únor 2017 až duben 2017), tj. ve znění účinném do 31. 12. 2017. Z uvedeného důvodu nebylo možné vzít v úvahu znění obecního zřízení po jeho novelizaci účinné od 1. 1. 2018, včetně Metodiky odměňování členů zastupitelstev územně samosprávných celků ze dne 20. 9. 2018 zpracované Ministerstvem vnitra (dále jen „metodika ze dne 20. 9. 2018“). [7] Krajský soud ve svých úvahách odkázal také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2016, č. j. 1 Ads 139/201537, jehož závěry shledal plně použitelnými i na projednávanou věc. Věc v uvedeném rozsudku řešená se totiž lišila od té nyní posuzované pouze v tom, že v ní došlo k rezignaci starosty z jeho funkce, zatímco v nyní projednávané věci byla místostarostka z výkonu funkce odvolána. Předmětem posouzení byl však i v něm výklad § 75 odst. 4 obecního zřízení a obdobné námitky k němu. Krajský soud se proto právě i s odkazem na uvedený rozsudek neztotožnil s žalobní námitkou o podobnosti odměny podle § 75 odst. 4 obecního zřízení s institutem odchodného podle zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech souvisejících s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, či s odstupným podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce). [8] V souladu se závěry výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu krajský soud uzavřel, že podle § 71 odst. 1 obecního zřízení je při výkonu funkce místostarostovi obce vyplácena z rozpočtu prostředků obce mimo jiné odměna. Její vyplácení pokračuje i po odvolání z této funkce po dobu dalších tří měsíců podle § 75 odst. 4 obecního zřízení. Tato odměna tudíž nemá povahu odchodného ani odstupného a jedná se o odměnu, která podléhá stejnému režimu jako odměna poskytovaná při výkonu funkce. Účel vyplácení této odměny, na nějž žalobce také odkazoval, nemůže změnit posouzení této odměny z hlediska jejího zahrnutí do vyměřovacího základu pojistného na sociálním zabezpečení podle § 5 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném, neboť zákonodárce svou vůli o tom, jakým způsobem má být finančně zabezpečen místostarosta v případě skončení jeho funkce v průběhu funkčního období, projevil zcela jednoznačně, a to tak, že se stále (i po odvolání z funkce) jedná o poskytování další finanční odměny, jako při samotném výkonu této funkce. Podle krajského soudu tudíž nelze zohlednit při posouzení povahy odměny ani úpravu obsaženou v zákoníku práce, neboť povaha odměny podle obecního zřízení je v něm vyjádřena autonomním způsobem. [9] Krajský soud se v této souvislosti vyjádřil i k důvodové zprávě k obecnímu zřízení z roku 1999, sněmovní tisk 422/0 (dále jen „důvodová zpráva“), avšak dospěl k závěru, že konstrukci odměny, která je v ní dělena na měsíční odměnu, odměnu a odměnu při skončení funkčního období, zákonodárce do znění § 71 obecního zřízení a § 75 odst. 4 téhož zákona, nepřevzal. [10] Závěrem se krajský soud vyjádřil nesouhlasně i k druhé sporné otázce, a to k právnímu posouzení jednání žalobce podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení. Dovodil, že zákon o pojistném na sociální zabezpečení ve svém § 5 odst. 2 písm. b) vyjmenovává zcela jednoznačně druhy příjmů, které nejsou zahrnovány do vyměřovacího základu pojistného na sociální zabezpečení. Odměna poskytovaná odvolané místostarostce podle § 75 odst. 4 obecního zřízení mezi nimi uvedena není. Taxativní výčet ustanovení zákona o pojistném na sociální zabezpečení pak nelze o uvedenou odměnu rozšířit. III. [11] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní proti napadenému rozsudku obsáhle brojí kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Navrhuje zrušit napadený rozsudek, napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, in eventum navrhuje zrušit pouze napadený rozsudek a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [12] Stěžovatel má za to, že se krajský soud odmítl zabývat povahou odměny podle § 5 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném na sociální zabezpečení, v důsledku čehož opomenul podstatnou část skutečností významných pro správné posouzení sporné právní otázky. [13] Stěžovatel v kasační stížnosti předestírá právní úpravu odměny za výkon funkce podle obecního zřízení a dospívá k závěru, že rozlišuje tři druhy odměn, které se od sebe liší svými kauzami. Odměna ve smyslu § 72 obecního zřízení je měsíční odměna, jejíž kauzou je výkon funkce. Ustanovení § 75 odst. 1 obecního zřízení upravuje odměnu při skončení volebního období, tedy kauzou je zde toto skončení volebního období, a třetím druhem je odměna podle § 75 odst. 4 obecního zřízení, kde je kauzou odvolání z funkce či vzdání se funkce. Přestože jsou všechny tyto druhy odměn podle obecního zřízení označeny stejně (jako odměna), materiálně se podle stěžovatele jedná o plnění odlišná. Odměna podle § 75 odst. 4 obecního zřízení tudíž nemůže představovat tutéž odměnu, jakou má na mysli § 72 téhož zákona. Shodně s § 5 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném je však kauzou u posledně dvou druhů zmíněných odměn ukončení výkonu funkce, nikoliv její výkon. Jejich účelem je tedy umožnit osobě, jejíž výkon funkce skončil, překlenout z důvodů sociálních a hospodářských období, po které bude hledat jiný zdroj obživy. Odměna podle § 75 odst. 4 obecního zřízení by tudíž podle stěž