4 Ads 55/2022 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 55/2022- 31 - text 4 Ads 55/2022-35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobkyně: BLESK Servis s.r.o., IČ 27607429, se sídlem J. Mařánka 1163, Milevsko, zast. Mgr. Vladislavem Jirkou, Ph.D., advokátem, se sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 12. 5. 2021, č. j. MPSV-2021/2565-513/3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 1. 2022, č. j. 51 Ad 1/202165, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Ministryně práce a sociálních věcí (dále jen ministryně“) rozhodnutím ze dne 22. 12. 2020, č. j. MPSV-2020-205988-424/1, podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastavila řízení z důvodu zjevné právní nepřípustnosti ve věci žádosti žalobkyně o odstranění tvrdosti zákona týkající se prominutí splnění podmínky uvedené v § 78a odst. 4 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), pokud jde o nedodržení lhůt stanovených k úhradě nedoplatků zaměstnavatele pro účely poskytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovní místě podle § 78 zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2017, a to za 2. kalendářní čtvrtletí roku 2017. [2] Rozklad proti tomuto usnesení zamítla ministryně podle § 152 odst. 5 a 6 písm. b) správního řádu rozhodnutím ze dne 12. 5. 2021, č. j. MPSV-2021/2565-513/3. [3] Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. 1. 2022, č. j. 51 Ad 1/202165, žalobu proti tomuto rozhodnutí o rozkladu zamítl. [4] V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že žádost žalobkyně o odstranění tvrdosti zákona byla podána společně s rozkladem v řízení o žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě. S tímto řízením se však nijak podle zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do dne 31. 12. 2017, čili podle znění účinného v době, kdy došlo k zahájení řízení o příspěvek, nepojila možnost uplatnit žádost o odstranění tvrdosti zákona, nýbrž jen žádost o prominutí nesplnění podmínky bezdlužnosti, což žalobkyně využila, byť neúspěšně. Žádost o odstranění tvrdosti zákona ve smyslu § 78a odst. 15 zákona o zaměstnanosti je možné užít pouze v řízení o žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce, které však v nyní projednávané věci vedeno nebylo. [5] Krajský soud tak shledal výklad správního orgánu ohledně účinnosti a aplikace novelizovaného znění zákona o zaměstnanosti za zcela správný, nikoli poškozující žalobkyni. Třebaže se jí nabízený výklad nejeví jako pro ni prospěšný, tak je správný a v souladu se zněním zákona. Žalobkyně si vykládá přechodná ustanovení čl. II odst. 4 a 6 zákona č. 327/2017 Sb. odlišně od žalovaného, když podle ní bylo možné aplikovat na projednávanou věc nově zavedené ustanovení § 78a zákona o zaměstnanosti účinné ode dne 1. 1. 2018. Tento právní názor je však nesprávný. Platí-li totiž pro řízení o příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za čtvrté kalendářní čtvrtletí roku 2017, že se dokončí podle znění zákona o zaměstnanosti účinného před nabytím účinnosti zákona č. 327/2017 Sb., tak musí být shodně postupováno i u dřívějších kalendářních čtvrtletí předcházejících novelizaci zákona o zaměstnanosti. Správní orgán proto postupoval správně, pokud na věc neaplikoval § 78a zákona o zaměstnanosti, ale dokončil řízení podle znění účinného do dne 31. 12. 2017. Znění § 78a odst. 15 zákona o zaměstnanosti, na které žalobkyně odkázala, umožňuje ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele prominout splnění podmínky uvedené v odstavci 4 písm. b) téhož ustanovení, ovšem jen v řízení o příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce. V projednávané věci však žalobkyně vázala žádost o odstranění tvrdosti zákona na řízení o příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě, což zjevně nekoresponduje se zněním § 78a odst. 15 zákona o zaměstnanosti. Je nepochybné, že řízení o odstranění tvrdosti zákona je řízením samostatným, jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 5. 2020, č. j. 1 Ads 201/2019-37. Nicméně žalobkyně navázala řízení o odstranění tvrdosti zákona na správní řízení o příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě, které bylo zahájeno před nabytím účinnosti novelizovaného znění zákona o zaměstnanosti, a které tak na základě přechodných ustanovení mělo být dokončeno podle znění zákona o zaměstnanosti účinného do dne 31. 12. 2017. Novelizované znění zákona o zaměstnanosti je aplikovatelné až na řízení o poskytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za období nastalá po dni nabytí účinnosti zákona č. 327/2017 Sb., tedy nejdříve za 1. kalendářní čtvrtletí roku 2018, což plyne z čl. 4 přechodných ustanovení tohoto právního předpisu. V projednávané věci však bylo předmětem přezkumu 2. čtvrtletí roku 2017. O správnosti tohoto závěru svědčí rovněž čl. 1 přechodných ustanovení zákona č. 327/2017 Sb., který stanoví, že práva a povinnosti vzniklé z dohod o zřízení chráněného pracovního místa, dohod o vymezení chráněného pracovního místa a dohod o poskytnutí příspěvku na částečnou úhradu provozních nákladů chráněného pracovního místa uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzují podle zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do dne 31. 12. 2017. Součástí správního spisu byly dohody uzavřené s Úřadem práce za účelem zřízení chráněného pracovního místa ze dnů 3. 9. 2015 a 14. 7. 2016, tudíž za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti účinného do dne 31. 12. 2017, a proto měla být veškerá práva a povinnosti z těchto vztahů vzniklá vyřešena podle zákona o zaměstnanosti ve znění účinném před jeho novelizací. [6] Krajský soud znovu zdůraznil, že řízení o odstranění tvrdosti zákona se podle novelizovaného znění zákona o zaměstnanosti vztahuje k řízení o žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce, avšak takové řízení v projednávané věci vedeno nebylo, a proto ani nemohlo být tohoto institutu nově zavedeného zákonem č. 327/2017 Sb. užito, a to ani v reakci na řízení o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě. I z důvodové zprávy k citované novele zákona o zaměstnanosti vyplývá, že tato zavádí nový příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce, kdy jeho poskytování již nebude vázáno na chráněné pracovní místo, ale na chráněný pracovní trh. To předpokládá uzavření dohody o uznání za zaměstnavatele na chráněném trhu práce. Stávající příspěvek na zřízení chráněného pracovního místa byl změněn na příspěvek na zřízení pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením a do zákona byla vložena definice tohoto pracovního místa. Tento příspěvek nově nahradil původní příspěvek na zřízení chráněného pracovního místa a je možné jej poskytovat jako jediný na chráněném a volném trhu práce. Uvedená novela zákona o zaměstnanosti zavedla zcela nově možnost požádat v případech hodných zvláštního zřetele ministra práce a sociálních věcí (dále jen „ministr“) o odstranění tvrdosti zákona a prominutí splnění podmínky bezdlužnosti, pokud se bude jednat o nedodržení lhůt stanovených k úhradě nedoplatků zaměstnavatele. Přechodná ustanovení zakotvená pod bodem 1 a 2 zákona č. 327/2017 Sb. stanovila, že u již uzavřených dohod o zřízení chráněného pracovního místa nedojde k žádné změně právního režimu a budou realizovány ve znění, ve kterém byly uzavřeny. [7] Také žalobkyní tvrzené odložení účinnosti některých ustanovení bylo podle krajského soudu zcela liché. Přechodná ustanovení novely zákona o zaměstnanosti totiž nemohla nijak odkládat účinnost novelizovaných ustanovení a ani se o to nepokoušela. Účelem a smyslem těchto přechodných ustanovení bylo jen vyjasnění střetu nových a dosavadních právních norem, když stanovila, jakým způsobem mají být vedena řízení zahájená před nabytím účinnosti novely a do její účinnosti pravomocně neskončená. Dikce přechodných ustanovení byla jednoznačná a neodkládala účinnost žádné novelizované právní normy, což by ani prostřednictvím přechodných ustanovení nebylo možné. [8] Krajský soud tedy shledal jako správný postup ministryně, kterým správní řízen