4 Ads 60/2023 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 60/2023- 36 - text  4 Ads 60/2023-39 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Tomáše Kocourka a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: Z. A., zast. JUDr. Ladislavou Lebedovou, advokátkou, se sídlem Koželská 205, Ledeč nad Sázavou, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2020, č. j. MPSV2020/115784911, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, č. j. 13 Ad 26/202088, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobkyně, dcera a procesní nástupkyně zemřelé J. V., podala nyní projednávanou kasační stížnost, protože nesouhlasí s výší příspěvku na péči, který byl její matce přiznán v období od července 2017 do listopadu 2018. [2] Úřad práce České republiky – krajská pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 27. 12. 2017, č. j. 13198/2017/AAM (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), rozhodl o žádosti o příspěvek na péči J. V. tak, že jí od července 2017 přiznal příspěvek na péči ve výši 880 Kč, neboť dle zjištění učiněných v rámci sociálního šetření a dle lékařského posudku potřebovala pomoc ve 3  4 oblastech základních životních potřeb (tělesná hygiena, péče o zdraví, péče o domácnost, hraničně osobní aktivity), a považoval ji proto za osobu závislou na péči jiné osoby v I. stupni závislosti (lehká závislost). [3] Žalovaný si v odvolacím řízení v reakci na opakované námitky žalobkyně vyžádal od posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) zhotovení dalších lékařských posudků. V posudku ze dne 27. 11. 2018 posudková komise dospěla k závěru, že se od podání žádosti zdravotní stav J. V. výrazně zhoršil, proto byla od 27. 11. 2018 ve III. stupni závislosti (těžká závislost), neboť bez pomoci nezvládala 7 nebo 8 základních životních potřeb. S tím žalobkyně nesouhlasila, měla za to, že ve III. stupni byla její matka již od července 2017. V dalším lékařském posudku ze dne 17. 5. 2019 posudková komise neshledala důvody odchýlit se od posudku předešlého. Protože žalobkyně s tímto závěrem nesouhlasila, žalovaný požádal posudkovou komisi o vyhotovení srovnávacího posudku. Dle zjištění uvedených ve srovnávacím posudku ze dne 22. 4. 2020 paní V. nezvládala již 10 základních životních potřeb a od 24. 3. 2020 byla ve IV. stupni závislosti na péči jiné osoby (úplná závislost). [4] Vzhledem k výše uvedené progresi závislosti matky žalobkyně na péči jiné osoby změnil žalovaný napadeným rozhodnutím výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že paní V. od listopadu 2018 zvýšil příspěvek na péči na 8 800 Kč měsíčně, od března 2019 pak na 13 200 Kč měsíčně. V období od července 2017 do listopadu 2018 však ponechal příspěvek ve výši 880 Kč odpovídající I. stupni závislosti. V lékařských posudcích se posudková komise podle něj vypořádala se závěry obsaženými ve zdravotních dokumentacích neurologa MUDr. P. a praktické lékařky MUDr. Š., z nichž žalobkyně dovozovala podstatně vyšší závislost své matky na jiné osobě již od července 2017. Objektivní lékařská vyšetření vztahující se ke spornému období prokázala, že posuzovaná paní V. samostatně prováděla většinu základních životních potřeb. Posudkově významné zhoršení bylo zjištěno až vyšetřením posuzované při jednání posudkové komise dne 27. 11. 2018. Žalovaný sice nemůže hodnotit zdravotní stav posuzovaných osob (nedisponuje odbornými znalostmi), nicméně může posoudit úplnost a přesvědčivost lékařských posudků. V nich jsou uvedeny a náležitě odůvodněny rozhodné a posudkově významné skutečnosti. [5] Proti napadenému rozhodnutí se žalobkyně bránila u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobou. V ní namítla, že za celé tři roky správního řízení proběhlo jediné sociální šetření, ač opakovaně úřad práce upozorňovala, že se zdravotní stav její matky mění. Zápis ze sociálního šetření je vadný a nepřesný. Hlavní diagnóza – nestabilita – byla správními orgány opomíjena. V žalobě rozsáhle popsala vývoj zdravotního stavu paní V. a její schopnost zvládat základní životní potřeby. [6] Městský soud žalobu zamítl. Vyložil roli posudku o závislosti osoby v řízení o žádosti o příspěvek na péči a nároky, které na něj klade judikatura Nejvyššího správního soudu. Správní soud není oprávněn činit sám úsudky o zdravotním stavu žadatele, hodnotí posudky jako každý jiný důkaz. Závěry posudkové komise jsou dle něj úplné, přesvědčivé a objektivní. Posudková komise vycházela z nálezů ošetřujících lékařů paní V., z výsledku sociálního šetření a z výsledku vlastního vyšetření. Na vypracování posudků se vedle posudkových lékařů podílely i specialistky – internistky. Na lékařské zprávy, které podle žalobkyně nebyly náležitě zohledněny, bylo v posudku ze dne 27. 11. 2018 reagováno, výslovně s nimi pracuje. Posudková komise náležitě vysvětlila, že neprokazují zhoršení zdravotního stavu paní V. [7] Ze zprávy MUDr. P. ze dne 7. 12. 2018 plyne, že matka žalobkyně má již tři roky potíže s rovnováhou a že není v současné době schopna samostatně chodit. Avšak právě pro nestabilitu byla paní V. posouzena jako osoba závislá na péči v I. stupni ode dne 1. 7. 2017. Závěry posudků s touto zprávou nejsou v rozporu a tato diagnóza správními orgány ani posudkovou komisí opomenuta nebyla. MUDr. Š. ve vyjádření ze dne 11. 12. 2018 konstatuje, že na jaře 2017 došlo ke zhoršení hybnosti a psychického stavu paní V. Toto tvrzení je neodůvodněné, tedy nepřezkoumatelné, a pro posudkovou komisi tudíž irelevantní. [8] Žalobkyně ani její matka o opakované sociální šetření v průběhu správního řízení nežádaly, neoznámily ani zásadní změnu zdravotního stavu, pro kterou by bylo třeba provést nové sociální šetření. Nežádaly ani o změnu výše již přiznaného příspěvku. Pokud měla žalobkyně za to, že je zápis ze sociálního šetření ze dne 20. 7. 2017 jakkoli vadný, měla proti němu vznést námitky či připomínky. O této možnosti byla poučena, avšak neučinila tak (ani v odvolání). Vady v zápise ze sociálního šetření namítla účelově až v žalobě, kdy již nešlo tyto skutečnosti vyjasnit. K obsáhlým tvrzením o zvládání základních potřeb paní V. v průběhu času městský soud konstatoval, že se jedná o subjektivní tvrzení žalobkyně, která nejsou s to vyvrátit komplexní posudek posudkové komise. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [9] Proti napadenému rozsudku podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost. Její důvody nepodřadila pod žádný z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že namítla nezákonnost rozsudku městského soudu spočívající v nesprávném právním názoru městského soudu a vyčítala mu též, že vycházel ze zjištění, která nemají oporu ve správním spise. Fakticky tak uplatnila stížní důvody ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. [10] Stěžovatelka označila za nepravdivé, že byl paní V. přiznán příspěvek na péči v I. stupni závislosti teprve od 10. 7. 2017. V tento den žádala o zvýšení příspěvku na péči, který jí byl přiznán dříve. Není tedy ani pravdou, že o zvýšení příspěvku nepožádala. [11] Vymezila se proti závěru městského soudu, že mohla žádat o opakované sociální šetření. Má za to, že nemohla, protože pracovnice úřadu práce jí sdělila, že dokud není skončeno řízení, nemůže být zahájeno řízení v téže věci, a tedy provedeno sociální šetření. Úřad práce však zdravotní stav paní V. znal – stěžovatelka maminku na úřad práce vozila, bydlela 200 m od jeho budovy. V květnu 2018 se stala trvale ležící, ven mohla jen na vozíku. [12] Stěžovatelka namítla, že ona ani její matka neabsolvovaly žádné poučení, neví ani, jak takové poučení probíhá. Velmi mladá sociální pracovnice si při sociálním šetření zapisovala ručně poznámky a stěžovatelka nemohla ověřit, co si zaznamenává. Až o dva roky později se stěžovatelka od zkušenější sociální pracovnice dozvěděla, že se při sociálním šetření dotazovala mladá sociální pracovnice nedostatečně a neprovedla ani tzv. Barthelův test. [13] Není pravdou, že v odvolání nevznesla stěžovatelka námitky. Námitky týkající se zdravotního stavu matky vznášela opakovaně a tento stav a jeho zhoršení bylo pracovnicím úřadu práce známo – stěžovatelka matku často vodila k úřadu práce. Nelze tedy tvrdit, že námitky vznášela účelově až v žalobě. [14] Tvrzení o zvládání životních potřeb paní V. předestřené v žalobě není subjektivní názor stěžovatelky, je podloženo vyjádřeními lékařů, kteří se o ni starali. [15] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. Ze zdravotní dokumentace neplyne, že by u paní V. došlo v období od července 2017 do listopadu 2018 k posudkově významnému zhoršení zdravotního stavu. Z tvrzení žalobkyně neplyne jasný časový ráme