4 As 103/2022 — Nejvyšší správní soud

4 As 103/2022- 89 - text  4 As 103/2022-94 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s., IČO: 494 55 842, se sídlem Soběšická 820/156, Brno, zast. Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) městys Luka nad Jihlavou, se sídlem 1. máje 76, Luka nad Jihlavou, zast. JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou, se sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, II) VODOVODY A KANALIZACE Loucko s.r.o., IČO: 047 93 790, se sídlem 1. máje 753, Luka nad Jihlavou, zast. Mgr. Petrem Šmídem, advokátem, se sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2020, č. j. 33134/2020MZE15111, sp. zn. 56VH18884/202015111, v řízení o kasačních stížnostech osob zúčastněných na řízení I) a II) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 62 A 155/2020181, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 62 A 155/2020181, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 6. 5. 2020, č. j. KUJI 41529/2020, kterým osobě zúčastněné na řízení II) podle § 6 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), vydal povolení k provozování kanalizace v Lukách nad Jihlavou zařazené pod identifikační čísla majetkové evidence: č. 6105688703002861923/3 a č. 6105688703002861923/4, která byla původně v době členství městyse Luka nad Jihlavou (dále též „Městys“) ve Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko (dále též „Svaz“) převedena dohodami o převodu investorství a dohodami o převodu hmotného majetku do roku 2000 na Svaz. [2] Žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobu, v níž namítal, že byl rozhodnutím žalovaného zkrácen na svém právu provozovat na základě platné provozní smlouvy vodohospodářský majetek ve vlastnictví Svazu nacházející se na území Městyse (který je jednou z bývalých členských obcí Svazu), a to v důsledku rozporu rozhodnutí správních orgánů s § 6 odst. 7 ve spojení s § 6 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích. [3] Krajský soud nadepsaným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil. Přisvědčil žalobci, že žalovaný se v otázce pozbytí vlastnického práva Svazu k dotčenému vodohospodářskému majetku nevypořádal s řadou argumentů žalobce. Zároveň však shledal, že dílčí důvody uvedené v rozhodnutí žalovaného je možné přezkoumat, a není proto třeba věc žalovanému vracet k podrobnému vypořádání všech dílčích odvolacích námitek žalobce. Ohledně majetkového vypořádání mezi Svazem a osobou zúčastněnou na řízení I) za podstatné označil závěry vyslovené v jeho rozsudku ze dne 23. 6. 2021, č. j. 31 A 120/2019404, jímž zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 8. 7. 2019, č. j. KUJI 53597/2019, o sporu z veřejnoprávní smlouvy. Správní orgány právní názor ohledně vlastnického práva Městysu k předmětnému vodohospodářskému majetku dovozují z tohoto rozhodnutí krajského úřadu. Navázal, že v dřívějších rozsudcích týkajících se problematiky vypořádání majetku Svazu opakovaně vyslovil, že úplná podoba (mechanismus) vypořádání majetkové účasti obce ve Svazu ze stanov Svazu nevyplývá, a proto bude podstatný právě způsob vypořádání majetkové účasti vystoupivších obcí a Svazu, ať již dohodou stran, či správním orgánem řešícím spor z veřejnoprávní smlouvy. [4] Ve světle závěrů rozsudku č. j. 31 A 120/2019404 Městys nenabyl vlastnické právo k předmětnému majetku ani na základě rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 8. 7. 2019, č. j. KUJI 53597/2019, ani předáním majetku dle protokolu ze dne 12. 7. 2019 sepsaného v návaznosti na právě uvedené správní rozhodnutí. Správní orgány proto nemohly při posouzení splnění podmínek povolení k provozování kanalizace pro osobu zúčastněnou na řízení II) vycházet z předpokladu, že Svaz vlastnické právo k dotčenému vodohospodářskému majetku pozbyl. Takový závěr je přinejmenším předčasný a opírá se o důvody, které ve světle závěrů rozsudku č. j. 31 A 120/2019404 neobstojí. Stejně tak neobstojí závěry krajského úřadu ohledně vlastnictví majetku pořízeného dle dohod o investorství. [5] V návaznosti na výše uvedené je podle krajského soudu bezpředmětné zabývat se otázkou ukončení provozní smlouvy se žalobcem ze strany Městyse. Ohledně této otázky nejsou závěry správních orgánů jasné v tom, na základě jakého právního jednání mělo dojít k zániku práv a povinností z provozní smlouvy. Žalovaný také pominul argumentaci, kterou k tomu žalobce vznesl v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, v této časti tak je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné. Jde o námitky navazující na polemiku se závěrem, že vlastnické právo svědčilo Městysi, tuto klíčovou otázku však správní orgány posoudily nesprávně (nezákonně). Podle krajského soudu žalovaný nijak nevysvětlil, jak závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, č. j. 26 Cdo 4497/2017337, aplikoval na problematiku ukončení provozní smlouvy ze strany Městysu. [6] Povolení osobě zúčastněné na řízení II) vydané dne 6. 5. 2020 k provozování kanalizace bylo vydáno v době, kdy k tomuto majetku dle závěrů rozsudku č. j. 31 A 120/2019404 nesvědčilo vlastnické právo Městyse. Již to zakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí. [7] V případě námitky vytýkající správním orgánům nedostatečně vymezený předmět řízení (nedostatečnou specifikaci vodohospodářského majetku, zejména pokud jde o délku kanalizačních stok) krajský soud dospěl k závěru, že správní orgány vymezily pro účely řízení ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 274/2001 Sb. vodohospodářský majetek dostatečně. II. Obsah kasačních stížností a další vyjádření [8] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podaly obě osoby zúčastněné na řízení (dále též „stěžovatelé“) kasační stížnosti obsahující totožnou argumentaci. Stěžovatelé v prvé řadě uvedli, že v posuzované věci se jedná o vodohospodářský majetek, který byl za dobu členství Městyse ve Svazu vybudován na základě tzv. dohod o převodu investorství a vodohospodářský majetek, který byl předáván do Svazu na základě smluv označených jako převod vlastnictví z obce Luka nad Jihlavou na Svaz, tj. smluv či dohod uzavíraných do roku 2000. Dne 7. 4. 2014 Městys písemně oznámil Svazu vystoupení z něj s ukončením členství k 1. 1. 2015. V souvislosti s řešením vrácení vodohospodářského majetku na území Městyse a finančního vypořádání, které mu vůči Svazu náleží, zjistil Městys z dohledaných dokumentů, že zakladatelská smlouva a stanovy Svazu nebyly nikdy projednány a odsouhlaseny v zastupitelstvu Městyse, tak jak tehdy účinný zákon o obcích vyžadoval v § 36 odst. 1 písm. l) Stěžovatelé s poukazem na čl. 12 bod 12. 6 stanov Svazu zmínili, že Svaz vodohospodářský majetek Městysi dobrovolně nevrátil. Krajský úřad Kraje Vysočina rozhodnutím ze dne 8. 7. 2019, č. j. KUJI 53597/2019, sp. zn. OOSČ 300/2018 OOSC/48, uložil Svazu povinnost předat Městysi vodohospodářský majetek (majetku v posuzované věci se týká výrok V.). Žalobě Svazu proti tomuto rozhodnutí částečně vyhověl Krajský soud v Brně a rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č. j. 31 A 120/2019404, jej zrušil mimo jiné ve výroku V. Řízení o kasační stížnosti Městysu proti tomuto rozsudku je vedeno pod sp. zn. 8 As 224/2021. [9] Krajský soud své závěry z podstatné části opřel o právní názory vyslovené v rozsudku téhož soudu ze dne 23. 6. 2021, č. j. 31 A 120/2019404. Stěžovatelé však mají za to, že krajský soud posoudil otázku vlastnictví předmětného vodohospodářského majetku nesprávně a při svém rozhodování nepřihlédl ke všem rozhodným skutečnostem. Závěr krajského soudu v kasační stížností napadeném rozsudku, že dokud nebude na Městys vlastnické právo od Svazu převedeno, nebo nebude konstituováno rozhodnutím orgánu veřejné moci, má být vlastníkem tohoto vodohospodářského majetku Svaz, je zcela nesprávný, nepodložený a nespravedlivý. [10] Smlouvy o vkladu majetku do Svazu podepisované do r. 2000 (dále jen „dohody o převodu hmotného majetku“), které pro obce připravoval Svaz, podepisovali pouze starostové bez schválení obsahu smluv v zastupitelstvu obce. Zákonem o obcích však bylo vyloučeno, aby majetek obce, zvláště ten, který slouží k uspokojování veřejných potřeb, byl bezúplatně převáděn do vlastnictví jiného subjektu (navíc bez projednání a souhlasu zastupitelstva obce), byť by se jednalo o svazek, jehož měla být obec členem. Stejně tak vyžadoval při záměru zcizení a pronájmu nemovitého majetku zveřejnění záměru po dobu nejméně 30 dnů od projednání věci v orgánu obce [§ 36a odst. 1 písm. e) a odst. 4 zákona o obcích]. Ani tato podmínka nebyla splněna. Dohoda o pře