4 As 234/2022 — Nejvyšší správní soud

4 As 234/2022- 39 - text  4 As 234/2022-44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně DOKTOR KLAIN s.r.o., IČ 24775428, se sídlem Biskupský dvůr 2095/8, Praha 1, zast. Mgr. Davidem Hejzlarem, advokátem, se sídlem 1. máje 97/25, Liberec, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2021, č. j. MZDR 31813/20212/PRO, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 7. 2022, č. j. 30 Ad 15/202159, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Krajský úřad Královéhradeckého kraje rozhodnutím ze dne 27. 5. 2021, č. j. KUKHK6475/ZD/202119, uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 115 odst. 1 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“), kterého se dopustila tím, že v rozporu s § 11 odst. 2 téhož zákona nejméně ke dni kontroly, tj. 31. 8. 2020, poskytovala na adrese náměstí Rašínovo 972, Dvůr Králové nad Labem, zdravotní služby spadající do oboru oftalmologie či oboru optometrista, když provedla člence kontrolní skupiny krajského úřadu vyšetření a měření zraku přístrojem autorefraktometrem, a to aniž by pro poskytování takových zdravotních služeb měla vydáno pravomocné rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách. Za tento přestupek byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 50.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 8. 2021, č. j. MZDR 31813/20212/PRO, podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změnil toto prvoinstanční rozhodnutí tak, že uložil žalobkyni pokutu ve výši 25.000 Kč, a ve zbytku jej podle § 90 odst. 5 věty druhé správního řádu potvrdil. [3] Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. 7. 2022, č. j. 30 Ad 15/202159, žalobu proti uvedenému rozhodnutí žalovaného zamítl jako nedůvodnou. [4] Podle krajského soudu není sporu o tom, že žalobkyně měla pro kontrolovanou provozovnu živnostenské oprávnění k vázané živnosti očního optika, a nikoliv k poskytování zdravotních služeb, v důsledku čehož pro výkon profese optometristy kvalifikační požadavky podle zákona o zdravotních službách nesplňovala. Skutečnost, že zaměstnankyně žalobkyně prováděla u členky kontrolní skupiny měření zraku, vyplývá z protokolu o kontrole, podle něhož jí zaměstnankyně provedla „vyšetření a změření zraku autorefraktometrem a prověřila zrak pomocí optotypů“, dále jí bylo předáno písemné vyhotovení výsledku měření zraku autorefraktometrem se zapsanými údaji P +0,25; 0,75; 165°; L 0,25; 0,50; 5° a daňový doklad č. 202144 opatřený razítkem a podpisem s uvedením finanční částky za poskytnuté služby měření zraku. Tato zjištění správního orgánu žalobkyně nijak nezpochybnila, má však za to, že k tomuto vyšetření a měření byla oprávněna. V projednávané věci tak jde především o posouzení toho, zda skutek popsaný jako „vyšetření a měření zraku přístrojem autorefraktometrem“ je zdravotní službou ve smyslu zákona o zdravotních službách, jak tvrdí správní orgány, nebo zda se jedná o výkon vázané živnosti očního optika, jak uvádí žalobkyně. Při řešení této právní otázky dospěl krajský soud k následujícím závěrům: [5] Ustanovení § 10 odst. 2 vyhlášky č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků (dále jen „vyhláška č. 55/2011 Sb.“), svěřuje metrická vyšetření refrakce oka a určování refrakční vady do kompetence optometristy, tj. zdravotního pracovníka poskytujícího danou činností zdravotní péči. Popis skutkového děje „vyšetření a měření zraku přístrojem autorefraktometrem“ přitom do výše uvedené činnosti optometristy spadá, neboť ten může vyšetřovat zrakové funkce. V případě výslovného a zcela konkrétního vymezení určité činnosti jako zdravotnické služby je s ohledem na znění § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“), vyloučeno, aby měření zrakové vady spadalo do náplně živnosti optika podle přílohy č. 2 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 278/2008 Sb.“), která je vymezena jako měření a vyhodnocení parametrů ke zhotovení optických korekčních zdravotnických prostředků, neboť se jedná o obecnou definici kompetence optika, s níž je v důsledku zákonného pravidla vyloučena odborná činnost spočívající ve vyšetřování a měření zraku. V této souvislosti krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2019, č. j. 8 As 317/201837, v němž se uvádí, že provádění měření zraku refraktometrem představuje zdravotní službu ve smyslu § 2 odst. 2 zákona o zdravotních službách, k jejímuž výkonu jsou oprávněni oftalmologové a optometristé, přičemž provádíli takové měření osoba nesplňující kvalifikační předpoklady pro výkon povolání optometristy a oftalmologa, dopouští se poskytování zdravotních služeb bez patřičného oprávnění, a to i tehdy, pokud je držitelem živnostenského oprávnění pro provozování vázané živnosti očního optika podle přílohy č. 2 nařízení vlády č. 278/2008 Sb. [6] K žalobní námitce, že žalovaný odhlíží od vymezení optometrie uvedeného v ustanovení § 10 vyhlášky č. 55/2011 Sb., z něhož nevyplývá, že by obecně subjektivní metodu měření zraku mohl provádět výhradně optometrista či oční lékař, krajský soud poukázal na zmíněnou zákonnou úpravu živnosti očního optika, která je ve vztahu k měření týkajícího se lidských očí vymezena jako měření a vyhodnocení parametrů potřebných ke zhotovení optických korekčních zdravotnických prostředků, přepočet lékařem nebo optometristou stanovené dioptrické hodnoty astigmatické korekce a výpočet změny korekce vzhledem k její konečné poloze před okem, a dále jako zjištění polohy zornic, inklinace a prohnutí brýlového středu a dalších parametrů potřebných ke zhotovení optických korekčních zdravotnických prostředků. Naproti tomu z výčtu činností optometristy uvedených ve vyhlášce č. 55/2011 Sb. vyplývá, že ten může provádět nejrůznější měření očí zaměřená na zjištění, jaký je jejich stav ze zdravotních hledisek. Vyšetřovat zrakové funkce a provádět metrická vyšetření refrakce oka, určovat refrakční vadu a provádět korekce tedy může optometrista, avšak nikoliv oční optik. Rozhodná je v tomto směru podstata a účel každé z těchto činností, přičemž měření zraku, které provede oční optik, nemůže subsumovat ta, která má provádět optometrista nebo oční lékař a která mají být podkladem pro činnost očního optika. V tomto směru odkázal krajský soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2022, č. j. 2 As 11/202036, a dodal, že členka kontrolní skupiny po vyšetření a změření zraku obdržela výsledek obsahující parametry, na jejichž základě lze orientačně určit, jaká je refrakční vada měřených očí, která způsobuje neostré vidění. Zároveň členka kontrolní skupiny nepřišla do provozovny žalobkyně s podklady o vyšetření zraku od očního lékaře či optometristy, aby oční optika svou činností na takové podklady navázala pro potřeby vyhotovení optického korekčního zdravotnického prostředku (např. brýlí). Naopak zaměstnankyně žalobkyně zrakovou funkci této osoby vyšetřila a provedla činnost vedoucí k orientačnímu určení refrakční vady oka, kterou nelze podřadit pod živnost očního optika, nýbrž spadá do kompetence optometristy či očního lékaře. [7] Krajský soud se též vypořádal s žalobní argumentací, že do výlučné kompetence optometristy patří pouze objektivní refrakce, kterou je nutno odlišovat od subjektivní refrakce, a že podle závěru žalovaného oční optiky nemohou provádět měření zraku, aniž by se zabýval konkrétními funkcemi přístroje autorefraktometru, obsahem pojmu „měření zraku“ a různými metodami zjišťovanými parametry v rámci tohoto měření. Podle krajského soudu nebylo potřeba se těmito hledisky, metodami a funkcemi předmětného přístroje zabývat, neboť v daném případě je klíčové, že žalobkyně svou činností provedla vyšetření zraku, tj. zjištění, jak dobře vyšetřovaná osoba vidí a případně v jaké míře a jak je třeba její zrak korigovat, což jsou činnosti vyhrazené optometristovi či očnímu lékaři. Oční optik sice může využívat stejných měřících metod a pomůcek jako optometrista či oční lékař, avšak rozhodný je odlišný účel takových měření. Oční optik totiž nezjišťuje zdravotní stav vyšetřovaného, nýbrž na základě tohoto zjištění provedeného očním lékařem či optometristou připravuje a individuálně nastavuje budo