4 As 263/2022 — Nejvyšší správní soud

4 As 263/2022- 54 - text  4 As 263/2022-58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci navrhovatelů: a) PENTAS s.r.o., IČO: 480 38 946, se sídlem Žalanského 29/36, Praha 6, b) Ing. V. H., c) R. S., d) E. L., e) Ing. M. L., f) B. A. L., všichni zast. JUDr. Filipem Chytrým, advokátem, se sídlem Malátova 633/12, Praha 5, proti odpůrci: hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, zast. Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem, se sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: AMO, spol. s r.o., IČO: 496 88 022, se sídlem Zívrova 1606/16, Praha 6, zast. Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem, se sídlem U Stanice 11/4, Praha 6, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy odpůrce č. 96/2021 – změny vlny 02 úprav Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy, v řízení o kasačních stížnostech odpůrce a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2022, č. j. 9 A 48/2022135, takto: I. Kasační stížnosti odpůrce a osoby zúčastněné na řízení se zamítají. II. Odpůrce a osoba zúčastněná na řízení jsou povinni společně a nerozdílně nahradit navrhovatelům a) až f) náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech ve výši celkem 18.368 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce navrhovatelů JUDr. Filipa Chytrého, advokáta, se sídlem Malátova 633/12, Praha 5. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Navrhovatelé a) až f) se návrhem ze dne 27. 5. 2022 domáhali zrušení v záhlaví označeného opatření obecné povahy vydaného usnesením zastupitelstva hlavního města Prahy č. 25/7 ze dne 18. 3. 2021, a to v rozsahu změny – úpravy U 1172/02, týkající se změny prostorového uspořádání (míry využití ploch) na pozemcích parc. č. 167/1, parc. č. 167/2, parc. č. 1339/10 a parc. č. 1339/14 v katastrálním území Řepy, obec Praha, z funkce SVB na funkci SVC (dále též „Změna územního plánu“). [2] Namítali, že v průběhu projednávání návrhu napadené úpravy byla jak veřejnosti, tak i dotčeným orgánům prezentována napadená úprava s cílem realizace 15 rodinných domů. Přijatá úprava však nelimituje využití území na pouze oněch 15 rodinných domů, ale fakticky umožňuje výstavbu i více než 100 bytových jednotek v bytových domech. Od počátku nebylo jasné, v čem daná změna spočívá. Přestože odpůrce schválil napadenou změnu na základě podkladové studie prezentující výstavbu 15 rodinných domů, nepovažuje ji pro další územní a stavební řízení za závaznou. To činí jeho původní rozhodování o napadené změně zmatečné, nepřezkoumatelné, a tudíž nezákonné. Uvedené navrhovatelé zjistili až nyní, a byli tudíž celou dobu uvádění v omyl, což se zjevně týká i dotčených orgánů. Měnit územní plán způsobem, kterým by se na předmětných pozemcích koncentrovalo více osob, než je obvyklé pro 15 rodinných domů, nelze i z důvodu, že daná lokalita již nyní má dlouhodobě špatnou kvalitu ovzduší. [3] Způsob zveřejnění dokumentů byl zcela nepřehledný. Odkaz na úřední desce nijak blíže neidentifikoval, že by se daná změna územního plánu týkala lokality Řep, nemluvě o tom, že by se jednalo o změnu umožňující v historické části Řep umístit bytové domy. Zcela chybí odůvodnění, proč napadená úprava umožňuje zvýšenou zástavbu. V odůvodnění napadené úpravy ani dotčenými orgány nebylo hodnoceno ovlivnění životního prostředí z toho hlediska, že daná lokalita je významných prostředím pro chráněné živočichy ve smyslu § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Změna územního plánu umožňuje zástavbu, která by byla jak v rozporu s vesnickým charakterem lokality, tak i znehodnocením kulturní památky Kratochvílova statku a kláštera. Oproti původní rozvolněné zástavbě nový kód C podstatně mění charakter dané lokality. Napadená úprava je v rozporu s § 18 odst. 4 a § 19 odst. 1 písm. a), e) a o) zákona č. 186/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Dále je v rozporu s vymezením předmětné lokality v připravovaném Metropolitním plánu a s bodem 2.2.2 d) Zásad územního rozvoje hlavního města Prahy. Nesplňuje ani kritérium potřebnosti. [4] Městský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem Změnu územního plánu (v rozsahu napadeném návrhem) zrušil ke dni právní moci rozsudku. Shledal, že napadená Změna územního plánu je nepřezkoumatelná, neboť není vůbec patrné, v jakých parametrech má být v důsledku navýšení míry využití území z kódu „B“ ve funkční ploše /SV/ na kód „C“ řešené území lépe využito a jak úprava odpovídá charakteru okolní zástavby. Z „Komplexního zdůvodnění přijatého řešení včetně vybrané varianty“ ani ze zbývající textové části odůvodnění napadené Změny územního plánu přitom nevyplývá, z jakého důvodu označil odpůrce ve výrokové části za hlavní cíl změny vedle „změny prostorového uspořádání z funkce: všeobecně smíšené s kódem míry využití území B /SVB/ na funkci: všeobecně smíšené s kódem míry využití území C /SVC/“ též „Výstavbu 15ti rodinných domů Žalanského“. Ze spisového materiálu je přitom nepochybné, že odpůrce napadenou Změnou územního plánu budoucí využití předmětných pozemků na uvedený stavební záměr ve výrokové části limitoval. [5] Postup schvalování napadené úpravy byl vadný a zmatečný, když od počátku veřejnost, dotčené osoby i dotčené orgány posuzovaly navrhovanou změnu územního plánu nikoli z obecného hlediska, ale skrze odpůrcem deklarovaný cíl, tj. výstavbu 15 rodinných domů, tudíž z hlediska posouzení konkrétního stavebního záměru, což neodpovídá míře podrobnosti, resp. obecnosti územního plánu coby obecného nástroje územního plánování, který má upravit využití území jako celku, nikoliv se vztahovat ke konkrétnímu stavebnímu záměru. Městský soud uzavřel, že odpůrce při vydávání přezkoumávaného opatření obecné povahy v části napadené úpravy nedodržel zákonem stanovené podmínky pro procesní postup při jeho vydávání. II. Kasační stížnosti odpůrce, osoby zúčastněné na řízení a vyjádření navrhovatelů [6] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal odpůrce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž uvedl, že kód míry využití území stanovuje závazné hodnoty nejvyššího přípustného a podmíněně přípustného koeficientu podlažních ploch a koeficientu zeleně. Průměrná podlažnost a typický charakter zástavby jsou však pouze informativní a nejsou závazné. Pokud tedy navrhovatelé ve svém návrhu brojili proti počtům podlaží hypotetických budoucích stavebních záměrů na pozemcích, je třeba uvést, že napadená Změna územního plánu tyto závazně nestanovovala a s ohledem na zákonem stanovenou podrobnost územního plánu by tak ani činit nemohla. [7] Městský soud měl přihlédnout k tomu, že se navrhovatelé procesu pořízení Změny územního plánu aktivně neúčastnili, nepodali připomínky ani námitky. Pořízení a vydání Změny územního plánu proběhlo zcela v souladu s právními předpisy. [8] Změna územního plánu na pozemcích neumístila žádný konkrétní stavební záměr, ani do budoucna nelimitovala využití pozemků umístěním jakéhokoliv konkrétního stavebního záměru. Změna územního plánu je přitom s ohledem na svůj předmět řádně odůvodněna a opačný závěr městského soudu je nesprávný. Závěr městského soudu, že zmínka o 15ti rodinných domech ve výrokové části Změny územního plánu limitovala budoucí využití pozemků na tento konkrétní stavební záměr, je vykonstruovaný, nepřípustně zjednodušující, vytržený z kontextu pořizované Změny územního plánu a především nesprávný. Uvedená zmínka souvisí s tím, že vlastník pozemků svůj podnět na změnu územního plánu, ve kterém navrhoval zvýšení kódu míry využití plochy na svých pozemcích z SVB na SVC, doložil nezávaznou podkladovou studií společnosti QARTA ARCHITEKTURA, která zobrazovala modelový případ potenciálního budoucího využití pozemků, pokud by byla Změna územního plánu vydána. Smyslem předložení předmětné studie však v žádném případě nebylo umístění konkrétního stavebního záměru nebo limitace využití pozemků pouze na v rámci studie zobrazované domy. Předložení uvedené studie umožnilo v rámci pořizování Změny územního plánu řádně posoudit případný budoucí vliv změny na okolí, a to v podrobnosti přesahující podrobnost územního plánu. Jednalo se přitom o zavedenou praxi. [9] Odpůrce dále zdůraznil, že soudy se při hodnocení územně plánovací dokumentace mají řídit zásadou zdrženlivosti a ke zrušení územního plánu nebo jeho změny přistoupit pouze v případě, bylli zákon porušen v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řešení a opatření jako celku. Opačný postup by vedl k porušení práva obce na samosprávu. Městský soud však k uvedené zásadě nepřihlédl a kasační stížností napadený rozsudek je i z tohoto důvodu nezákonný. Stěžovatel v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11. [10] Kasační stížnost podala rovněž osoba zúčastněná na řízení (dále též „stěžovatelka“). Upozornila, že proti Změně územního