5 As 294/2022

Rozsudkem ze dne 31. 8. 2022, č. j. 17 A 112/2020133, Městský soud v Praze zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2020, č. j. MHMP 862382/2020, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení 2) a 4) a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 6 ze dne 7. 6. 2019, č. j. MCP6 095011/2019. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně vyhověl žádosti osoby zúčastněné na řízení 1) a na pozemcích par. č. XA, XB, XC, XD v katastrálním území D. umístil stavbu „Bytový dům o jedné bytové jednotce Nad Komornickou“.

Proti rozsudku městského soudu podala dne 24. 10. 2022 žalobkyně (stěžovatelka) prostřednictvím svého zástupce emailem (s ověřeným elektronickým podpisem) kasační stížnost, kterou však zástupce adresoval Nejvyššímu soudu, ačkoliv v rozsudku městského soudu bylo obsaženo poučení, že se kasační stížnost podává u Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší soud následně dne 25. 10. 2022 přeposlal stěžovatelčinu kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu.

Z § 106 odst. 2 s. ř. s. vyplývá, že kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Dle § 106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost podává u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, bylali kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal. V souladu s § 40 odst. 2 s. ř. s. končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Neníli takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle § 40 odst. 4 s. ř s. je lhůta zachována, byloli podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanovíli tento zákon jinak.

V nyní posuzované věci však nebyla kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu, ani u soudu, který rozhodnutí vydal, tj. u Městského soudu v Praze. Otázku včasnosti takové kasační stížnosti posuzoval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 18. 12. 2008, č. j. 1 Azs 51/200755, publ. pod č. 1790/2009 Sb. NSS (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná též na www.nssoud.cz), podle něhož je kasační stížnost proti rozhodnutí krajského (městského) soudu podaná u nepříslušného soudu včasná tehdy, „jestliže byla ve lhůtě k podání kasační stížnosti odeslána krajskému soudu, který napadené rozhodnutí vydal, případně Nejvyššímu správnímu soudu“. Tento judikát je plně použitelný i po změně dikce § 106 odst. 4 s. ř. s. provedené s účinností od 1. 1. 2012 zákonem č. 303/2011 Sb., pouze s tím rozdílem, že kasační stížnost podaná u nepříslušného soudu by měla být nyní primárně odeslána (přeposlána) Nejvyššímu správnímu soudu (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2019, č. j. 6 Azs 198/201923, ze dne 13. 8. 2020, č. j. 9 Azs 176/202025, či ze dne 3. 4. 2020, č. j. 4 Ads 70/202014).

Napadený rozsudek městského soudu byl dle příslušného potvrzení založeného na č. l. 137 spisu městského soudu zástupci stěžovatelky doručen do datové schránky v pondělí dne 10. 10. 2022. Dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti tedy v posuzovaném případě podle § 40 odst. 2 s. ř. s. uplynula v pondělí dne 24. 10. 2022. Nejvyšší soud obdržel kasační stížnost stěžovatelky právě v tento den v 21:28 hod. (č. l. 7 spisu Nejvyššího správního soudu). Nejvyššímu správnímu soudu však byla kasační stížnost odeslána a dodána až následujícího dne, tj. 25. 10. 2022, v 7:03 hod. (č. l. 8 spisu Nejvyššího správního soudu), tedy až po marném uplynutí lhůty pro podání kasační stížnosti.

Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo, než podle § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s. kasační stížnost jako opožděnou odmítnout.

O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 za použití § 120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylali kasační stížnost odmítnuta.

Osobám zúčastněným na řízení soud v řízení o kasační stížnosti neuložil žádnou povinnost, s jejímž splněním by jim vznikly jakékoli náklady (§ 60 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s).

Stěžovatelka v řízení zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč. Vzhledem k odmítnutí kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění, o vrácení částky 5000 Kč, a to ve lhůtě stanovené v § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích.