5 As 362/2021 — Nejvyšší správní soud

5 As 362/2021- 86 - text  5 As 362/2021 - 93 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: D. M., zast. Mgr. Tomášem Davidem, advokátem se sídlem Na Perštýně 362/2, Praha 1, proti žalovanému: město Kolín, se sídlem Karlovo náměstí 78, Kolín, zast. Mgr. Bc. Tomášem Kasalem, LL.M., advokátem se sídlem Kutnohorská 43, Kolín, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, č. j. 43 A 25/2020121, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci kasační stížnost žalovaného směřující proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Praze rozhodl o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, který měl spočívat v tom, že strážníci Městské policie Kolín měli žalobce dle jeho slov brutálně napadnout, zranit, okrást, pomluvit a fatálně narušit život jeho i jeho rodiny. Krajský soud žalobu shledal zčásti důvodnou, když výrokem I. napadeného rozsudku deklaroval, že zásah strážníků Městské policie Kolín uskutečněný dne 14. 1. 2020 v Oblastní nemocnici Kolín vůči žalobci spočívající ve výzvách k prokázání totožnosti výhradně formou předložení občanského průkazu, v odnětí mobilního telefonu žalobci a v ukončení pořizování videozáznamu mobilním telefonem žalobce byl nezákonný. Ve zbylém rozsahu však krajský soud žalobu jako nedůvodnou výrokem II. rozsudku zamítl a výrokem III. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. [2] Žalobce v žalobě konkrétně tvrdil, že se dne 14. 1. 2020 kolem 19:30 hod. domáhal v Oblastní nemocnici Kolín poskytnutí zdravotní péče po utrpěném zranění. Po údajně arogantní reakci personálu si začal situaci natáčet, což vedlo k přivolání hlídky městské policie a jejímu zásahu proti žalobci. Strážníci žalobce opakovaně vyzvali k předložení občanského průkazu, který měl hluboko v batohu. Žalobce jim ho odmítl ukázat s tím, že údaje stačí nadiktovat. Strážníci však trvali na předložení občanského průkazu. Strážníci měli žalobci vytrhnout z ruky mobilní telefon a smazat mu asi 10 videí a asi 10 alb s fotografiemi. Telefon byl žalobci vrácen až po třech týdnech. Strážníci odmítli odejít z prostoru, kde byly poskytovány zdravotní služby, čímž porušili kodex pacienta vydaný Ministerstvem zdravotnictví v roce 1992. Dále měli strážníci žalobce vytáhnout bez bundy z ordinace, následně ho fyzicky napadnout a poté zavolat do Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod, kde strážníci žalobce údajně pomluvili a zajistili jeho převoz do psychiatrické nemocnice a věznění v ní. [3] Žalovaný s popisem skutkového děje podaným žalobcem nesouhlasil. Tvrdil, že strážníky na místo zásahu přivolala recepční kolínské nemocnice kvůli agresivnímu jednání žalobce. Při příjezdu strážníků L. V. a M. Č. žalobce seděl na lehátku v ordinaci a byl verbálně agresivní. Strážníci žalobce vyzvali k předložení občanského průkazu. Žalobce občanský průkaz po krátkém odmítání předložil a strážníci ho poté vyzvali k vysvětlení situace. Žalobce byl verbálně agresivní vůči strážníkům a hrozil jim, že to budou mít drahé. Opakovaně byl „jménem zákona“ vyzván k zanechání těchto projevů. S ohledem na narůstající obavy zdravotnického personálu z hrozícího útoku žalobce, který držel svůj mobilní telefon jako potenciální zbraň, byla jednotka posílena příjezdem strážníků J. T. a M. Ch. Žalobce po opakovaných výzvách odložil svůj mobilní telefon a následně proběhl pokus o jeho lékařské vyšetření, žalobce však odmítal, aby se ho kdokoliv dotýkal. Při pokusu změřit mu tlak žalobce vytrhl personálu z ruky tlakoměr a poškodil ho, proto byl následně strážníky vykázán z nemocnice. Poté, co byl žalobce odveden před budovu nemocnice, začal strážníkům vyhrožovat, že se tam ihned vrátí, strážníci ho tedy opět vyzvali k opuštění prostor, žalobce však výzvu neuposlechl a rozběhl se zpět do nemocnice. Strážník V. ho uchopil za paži, žalobce však kladl aktivní odpor a byl proto ve spolupráci se strážníkem Ch. stržen k zemi a byly mu znehybněny nohy. S ohledem na přetrvávající agresi byl žalobce spoután, byla přivolána Policie České republiky a ta poté žalobce převezla do psychiatrické nemocnice. Pokud se jedná o smazání fotografií a videí z žalobcova telefonu, uvedl žalovaný, že žalobce uvádí, že mu strážníci smazali mj. video zaznamenávající posuzovaný konflikt, to však v minulosti sám nahrál na web youtube.com a následně jej smazal. Dále žalovaný poukázal na konfliktní povahu žalobce, kterou dokládá množstvím jím podaných žalob, vulgárním vyjadřováním na adresu strážníků, a dodal, že věc byla k podnětu žalobce šetřena Policií České republiky, která jednání strážníků nevyhodnotila jako trestný čin ani jako přestupek, sám žalobce se tedy mohl dopustit křivého obvinění. Tvrzení žalobce týkající se odepření lékařské péče a jeho hospitalizace v psychiatrické nemocnici nesouvisí s předmětem řízení a nelze je přičítat žalovanému, resp. strážníkům. [4] Krajský soud vzhledem k obsahu žalobních tvrzení ve shora uvedném rozsudku konstatoval, že součástí posuzovaného nezákonného zásahu byla následující jednání strážníků: 1) výzva k předložení občanského průkazu, 2) vytržení mobilního telefonu z ruky a jeho krádež, 3) smazání videí a fotografií z mobilního telefonu, 4) odmítnutí odejít z prostoru, kde měly být žalobci poskytnuty zdravotnické služby, 5) zákrok vůči žalobci před budovou ambulance, kde ho zmlátili, klečeli mu na krku, kopali ho do rozkroku, nastříkali mu pepřový sprej do obličeje, škrtili ho na zemi, tahali ho za vlasy, potrhali mu svetr a shodili ho do louže, 6) vykázání žalobce z nemocnice, 7) pomluvení žalobce v psychiatrické nemocnici, což vedlo k jeho nedobrovolné hospitalizaci, 8) zabránění žalobci v natáčení. [5] Nejvyšší správní soud předesílá, že proti rozsudku krajského soudu podali kasační stížnosti žalobce i žalovaný, řízení o kasační stížnosti žalobce však již Nejvyšší správní soud zastavil usnesením ze dne 10. 2. 2022, č. j. 5 As 362/202165, neboť žalobce za podanou kasační stížnost neuhradil ve stanovené lhůtě soudní poplatek. Tímto rozsudkem tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje pouze o kasační stížnosti žalovaného. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost žalovaného směřuje jen proti výroku I. napadeného rozsudku, jímž byla deklarována nezákonnost dílčích zásahů spočívajících ve výzvách k prokázání totožnosti výhradně občanským průkazem, odnětí telefonu a ukončení pořizování videozáznamu a proti souvisejícímu výroku III. o nákladech řízení, zaměří se Nejvyšší správní soud při rekapitulaci řízení před krajským soudem a jeho rozsudku především na skutečnosti týkající se těchto dílčích zásahů a další skutečnosti bude rekapitulovat jen v nezbytně nutném rozsahu. [6] Krajský soud provedl ve věci jednání, na němž žalobce mj. uvedl, že byl bez zákonného důvodu vykázán z nemocnice poté, co mu strážníci ukradli mobilní telefon, vyhrožovali mu zabitím a těžkou újmou na zdraví se zbraní v ruce. Dodal, že telefon sám neodložil, jak je uvedeno v záznamu Městské policie Kolín, a že sami strážníci uvedli, že mu byl telefon odňat. Popíral, že by se nervózně houpal a šermoval mobilním telefonem. Žalobce zopakoval, že mu strážníci vymazali obsah telefonu. Video a zvukový záznam z incidentu se dle žalobce dochovaly proto, že video se ukládalo na paměťovou kartu a po propuštění z psychiatrické nemocnice se mu složitým způsobem podařilo některé soubory obnovit. Strážník mu nejspíše vymazal jen videosoubory. Asi pět se mu jich podařilo obnovit. Na nahrávce strážník Ch. prohlašuje „nic tam není“, čímž se přiznává k vymazání souborů. Telefon byl žalobci vrácen po měsíci, když byl propuštěn z nemocnice. [7] Krajský soud provedl při jednání důkazem především relevantní listiny z trestního spisu týkajícího se trestního oznámení, které žalobce v dané souvislosti podal, dále výslechy strážníků, kteří se podíleli na daném zásahu, videozáznam, který žalobce pořídil v ordinaci, a část žalobcem pořízeného audiozáznamu, z něhož soud při jednání přehrál počátečních 32 minut. [8] K provedeným důkazům krajský soud zejména uvedl, že za nejspolehlivější pro zjištění skutkového stavu považoval obě nahrávky posuzovaného zásahu. Vyjádření strážníků pokládal za méně přesvědčivé, neboť byla podána s odstupem řady měsíců, přičemž předmětem řízení je primárně jejich jednání a nejedná se tedy o svědky, kteří nemají zájem na výsledku řízení. [9] Pokud se jedná o zásah spočívající ve výzvě k prokázání totožnosti občanským průkazem, vzal krajský soud za prokázané, že strážník Č. vstoupil spolu se strážníkem V. do ordinace, pozdravil a „jménem zákona“ vyzval žalobce k předložení občanského průkazu. Žalobce mu sdělil, že občanský průkaz má, ale údaje mu nadiktuje. S tím st