6 As 204/2023 — Nejvyšší správní soud

6 As 204/2023- 42 - text  6 As 204/2023 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Jan Houžvička, bytem náměstí Míru 219, Sobotka, zastoupený Mgr. Václavem Píchou, advokátem, sídlem Sladkovského 51, Jičín, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, za účasti: Ředitelství silnic a dálnic ČR, sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, zastoupené JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2023, č. j. MD3593/2023930/3, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 23. 5. 2023, č. j. MD3593/ 2023930/6, a proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2023, č. j. MD6755/2023930/3, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 23. 5. 2023, č. j. MD6755/2023930/6, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2023, č. j. 30 A 44/2023103, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Rozhodnutím Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 13. 9. 2022, č. j. KUKHK16846/DS/20226(Pr), bylo žalobci odňato spoluvlastnické právo (podíl o velikosti id. 1/3) k pozemku parc. č. XA v kat. území L. u J., s tím, že z důvodu záměru realizace stavby „D35 Úlibice  Hořice“ přechází vlastnické právo na Českou republiku a právo hospodařit s majetkem státu má osoba zúčastněná na řízení. Rozhodnutí stanovilo lhůtu k zahájení uskutečnění účelu vyvlastnění a náhradu za vyvlastnění. [2] Rozhodnutím Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 13. 9. 2022, č. j. KUKHK10551/MJ/202045(Pr), bylo žalobci odňato spoluvlastnické právo (podíl o velikosti id. 1/3) k pozemkům parc. č. XB, XC, XD a XE, vše v kat. území L. u J., s tím, že z důvodu záměru realizace stavby „D35 Úlibice  Hořice“ přechází vlastnické právo na Českou republiku a právo hospodařit s majetkem státu má osoba zúčastněná na řízení. Rozhodnutí stanovilo lhůtu k zahájení uskutečnění účelu vyvlastnění a náhradu za vyvlastnění. [3] Odvolání žalobce proti těmto rozhodnutím žalovaný zamítl a prvostupňová rozhodnutí potvrdil, a to rozhodnutími označenými v záhlaví tohoto rozsudku. [4] Žalobce napadl obě rozhodnutí žalovaného dne 21. 4. 2023 žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové. Po podání žaloby žalovaný dne 23. 5. 2023 vydal dvě opravná rozhodnutí (č. j. MD3593/2023930/6 a č. j. MD6755/2023930/6), jimiž opravil výroky rozhodnutí, v nichž byla chybně uvedena čísla jednací žalovaným potvrzených prvostupňových správních rozhodnutí. Opravná rozhodnutí rovněž opravovala chyby v odůvodnění obou vydaných rozhodnutí žalovaného (zkomolení názvu katastrálního území a v jednom z nich rovněž nesprávně uvedená parcelní čísla vyvlastňovaných nemovitostí). [5] Krajský soud žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Odmítl názor žalobce, že jsou rozhodnutí žalovaného nicotná z důvodu ve výroku nesprávně uvedených čísel jednacích prvostupňových správních rozhodnutí, která byla žalovaným potvrzena. Krajský soud konstatoval, že z obou rozhodnutí je patrné, jaká prvostupňová rozhodnutí byla odvoláním napadena a o kterých žalovaný rozhodoval, přičemž žalovaný následně v souladu se zákonem zřejmé nesprávnosti opravil. [6] Krajský soud nepřisvědčil ani žalobním námitkám směřujícím do věci samé. Uvedl, že právní úprava sice jako podmínku přípustnosti vyvlastnění stanoví pokus o dohodu vyvlastnitele s vyvlastňovaným, nicméně tato podmínka nemusí být splněna, jeli vyvlastňovaný omezen ve smluvní volnosti rozhodnutím orgánu veřejné moci, kterým mu bylo zakázáno převést vlastnické právo k pozemku (stavbě) na někoho jiného. Krajský soud z obsahu předložené spisové dokumentace zjistil (konkrétně z výpisů z katastru nemovitostí), že k dotčeným pozemkům byly vydány exekuční příkazy k prodeji nemovité věci (nikoli zřízeno exekutorské zástavní právo, jak terminologicky nesprávně uváděly ve všech rozhodnutích správní orgány). V důsledku blokačních účinků exekučních příkazů, které nastávají ze zákona, proto pro žalobce platil zákaz převedení pozemků na jinou osobu. Z tohoto důvodu tedy vyvlastňující (osoba zúčastněná na řízení) nebyl povinen vést předběžný negociační proces s vyvlastňovaným, neboť s ohledem na princip pravdivosti zápisů ve veřejných seznamech vycházel ze správnosti zápisů v katastru nemovitostí. Krajský soud se proto dále nezabýval námitkou, dle které důsledkem zřízení exekutorského zástavního práva obecně není zákaz převodu vlastnického práva, neboť v daném případě se o exekutorské zástavní právo nejednalo. [7] Krajský soud poukázal na skutečnost, že u jednoho z rozhodnutí žalovaného byly exekuční příkazy k prodeji nemovitosti zapsány do katastru nemovitostí s právními účinky ode dne 23. 3. 2020 a osoba zúčastněná na řízení podala žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení dne 6. 5. 2022. V případě druhého rozhodnutí byla sice žádost o zahájení řízení podána již dne 24. 1. 2020 a exekuční příkazy k prodeji nemovitosti zapsány do katastru nemovitostí až s účinky ode dne 30. 3. 2020, nicméně již v době podání žádosti z katastru nemovitostí bylo zřejmé, že vyvlastňované pozemky jsou dotčeny exekucí. Krajský soud zároveň doplnil, že v době, kdy správní orgán uvědomoval ostatní účastníky o zahájení řízení (dne 8. 4. 2020), již byly exekuční příkazy k prodeji nemovitostí v katastru nemovitostí zapsány. II. Kasační stížnost a vyjádření k ní [8] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítal, že v době podání žaloby existovaly vady obou vydaných rozhodnutí žalovaného a k jejich odstranění došlo až po podání žaloby vydáním opravných rozhodnutí. Stěžovatel tedy měl být v řízení před krajským soudem úspěšný a měla mu být přiznána náhrada nákladů řízení. [9] Stěžovatel nesouhlasil ani se závěrem krajského soudu, že proti „terminologickému pochybení“ správních orgánů, které po celou dobu správního řízení označovaly omezení smluvní volnosti za exekutorské zástavní právo, se měl stěžovatel sám bránit. Takové přenášení odpovědnosti ze správního orgánu na adresáta veřejné správy považuje stěžovatel za nepřípustné. V této souvislosti připomněl, že se bránil proti nesprávným závěrům správních orgánů, že exekutorské zástavní právo bylo překážkou kontraktačního procesu. Nemohl se tedy bránit proti něčemu, o co správní orgány vydaná rozhodnutí neopíraly. Závěr správních orgánů, že kontraktační proces nemusel proběhnout, neboť na dotčených pozemcích vázlo exekutorské zástavní právo, zjevně správný a důvodný nebyl. Stěžovatel v této souvislosti zopakoval žalobní argumentaci, proč jej exekutorské zástavní právo v nakládání s pozemky neomezovalo. [10] Dále stěžovatel namítal, že v době podání první žádosti o vyvlastnění (podané dne 24. 1. 2020; na jiném místě kasační stížnosti pak uvedl, že ani před tímto datem) nevázla na dotčených nemovitostech žádná omezení, exekuce, či práva ve prospěch třetích osob. V této souvislosti zmínil blíže nespecifikované usnesení soudního exekutora, které mělo rušit exekuční příkazy ve vztahu k nemovitostem dotčeným vyvlastněním. Zákonná výjimka pro upuštění od kontraktačního procesu proto nebyla dle stěžovatele splněna, a tedy žádost osoby zúčastněné na řízení měla být zamítnuta, neboť neproběhla neúspěšná jednání o uzavření smlouvy. Postupem vyvlastnitele, jehož žádostem správní orgány vyhověly, tak došlo k zásahu do práva stěžovatele uzavřít s ním smlouvu dobrovolně, a dosáhnout tak na zákonem stanovený benefit osminásobku obvyklé ceny, jak k tomu došlo u ostatních spoluvlastníků dotčených pozemků. [11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na skutečnost, že dotčené pozemky byly zatíženy exekucí, a stěžovatel s nimi proto nemohl nakládat. Žalovaný se tak ztotožnil se závěry krajského soudu a v dalším odkázal na dříve učiněné vyjádření k žalobě. [12] Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření uvedla, že vycházela ze stavu zápisů v katastru nemovitostí. Dotčené nemovitosti byly zatíženy exekučními příkazy k prodeji nemovitých věcí. Přestože v den podání jedné z žádostí dne 24. 1. 2020 ještě exekuční příkazy v katastru nemovitostí zapsány nebyly, bylo z něj i tak patrné, že dotčené pozemky byly exekucemi zatíženy. V době oznámení zahájení řízení pak již v katastru nemovitostí exekuční příkazy zapsány byly. Kontraktační proces tedy nemohl ani v případě této žádosti proběhnout a dosáhnout v něm dohody. Ačkoliv správní orgány v odůvodnění vydaných rozhodnutí použily nesprávný pojem exekutorské zástavní právo, neměla tato skutečnost žádný vliv na výsledek řízení. Osoba zúčastněná na