6 As 336/2021 — Nejvyšší správní soud

6 As 336/2021- 35 - text  6 As 336/2021 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: Za Dašice zdravější, z.s., sídlem Družstevní 473, Dašice, zastoupený Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem, sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2018, č. j. MZP/2018/550/1533, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové  pobočky v Pardubicích ze dne 13. 10. 2021, č. j. 52 A 12/201994, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Krajský úřad Pardubického kraje jako orgán ochrany ovzduší (dále jen „krajský úřad“) vydal dne 25. 6. 2007 rozhodnutí, kterým k žádosti společnosti KATAFORESIS CZ, s.r.o. povolil trvalý provoz velkého zdroje znečišťování ovzduší: „Kataforesní linka v Dašicích a úpravy technologie spočívající v instalaci zařízení na likvidaci pachů obsažených ve výstupních plynech polymerizační pece“ (dále jen „kataforesní linka“). Toto povolení, včetně rozhodnutí žalovaného o odvolání, zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 3. 2011, č. j. 8 A 165/2010162, s odůvodněním, že záměr kataforesní linky nebyl posouzen podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (dále též „zákon č. 100/2001 Sb.“). [2] Krajský úřad následně rozhodnutím ze dne 26. 5. 2010 opětovně povolil [dle zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen „zákon č. 86/2002 Sb.“ nebo též „starý zákon o ochraně ovzduší“)] trvalý provoz kataforesní linky. Toto povolení, včetně rozhodnutí žalovaného o odvolání ze dne 20. 5. 2011, zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 9. 2016, č. j. 6 A 256/2011162, z týchž důvodů, neboť záměr kataforesní linky nebyl jako celek posouzen podle zákona č. 100/2001 Sb. [3] Krajský úřad poté řízení o žádosti zastavil usnesením ze dne 24. 3. 2017, neboť žádost se s ohledem na změnu právní úpravy stala bezpředmětnou. Zákon č. 86/2002 Sb. byl s účinností od 1. 9. 2012 nahrazen novým zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen „zákon č. 201/2012 Sb.“ nebo též „nový zákon o ochraně ovzduší“). Podle nové právní úpravy byl provozovatel linky povinen požádat o změnu povolení provozu nebo o nové povolení do dvou let od nabytí účinnosti zákona č. 201/2012 Sb. (§ 41 odst. 5 tohoto zákona). [4] V mezidobí krajský úřad rozhodnutím ze dne 5. 5. 2011 povolil změnu stavby kataforesní linky z důvodu její ekologizace v řízení, jehož byl žalobce účastníkem a kterému předcházelo zjišťovací řízení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí se závěrem, že záměr nemá významný vliv na životní prostředí, a tedy nebude předmětem posouzení (EIA) podle zákona č. 100/2001 Sb. Po realizaci povolené ekologizace kataforesní linky krajský úřad rozhodnutím ze dne 25. 4. 2014 povolil zkušební provoz kataforesní linky, schválil provozní řád a stanovil podmínky jejího provozu. [5] K nové žádosti provozovatele linky (podané podle nového zákona o ochraně ovzduší) krajský úřad rozhodnutím ze dne 26. 8. 2014, č. j. KrÚ 54512/2014/OŽPZ/PI, povolil dle § 13 odst. 2 zákona č. 201/2012 Sb. trvalý provoz kataforesní linky. Žalobce (jako opomenutý účastník) podal proti tomuto rozhodnutí dne 28. 2. 2017 odvolání, které žalovaný s ohledem na marné uplynutí jednoroční objektivní lhůty zamítl jako opožděné (rozhodnutím ze dne 26. 5. 2017, č. j. 534/550/17Mor). Závěr o tom, že odvolání bylo podáno opožděně, potvrdil Krajský soud v Hradci Králové  pobočka v Pardubicích v rozsudku ze dne 28. 3. 2018, č. j. 52 A 62/201749. Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 16. 3. 2021, č. j. 5 As 134/201845. [6] V souladu s § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, správní orgány posuzovaly, zda nejsou předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení či pro obnovu řízení. Vzhledem k tomu, že již uběhla lhůta pro zahájení přezkumného řízení dle § 96 odst. 1 správního řádu, avšak odvolání bylo podáno ve lhůtě pro podání žádosti o obnovu řízení dle § 100 odst. 2 správního řádu, bylo opožděné odvolání žalobce posouzeno jako žádost o obnovu řízení ve věci povolení trvalého provozu kataforesní linky (rozhodnutím ze dne 26. 8. 2014, č. j. KrÚ 54512/ 2014/OŽPZ/PI). [7] Rozhodnutím ze dne 17. 9. 2018, č. j. KrÚ 63646/2018/OŽPZ/PI, krajský úřad žalobcovu žádost o obnovu řízení zamítl. K podanému odvolání žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku rozhodnutí krajského úřadu dílčím způsobem změnil (z formálních důvodů), v nezměněné části týkající se zamítnutí žádosti o obnovu řízení prvostupňové rozhodnutí krajského úřadu potvrdil. [8] K důvodu obnovy řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu žalovaný uvedl, že požadavek na posouzení vlivů kataforesní linky jako celku na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb. vznesl žalobce již v roce 2010 v řízení o povolení trvalého provozu vedeném podle starého zákona o ochraně ovzduší č. 86/2002 Sb., které bylo ukončeno rozhodnutím krajského úřadu ze dne 26. 5. 2010, jakož i v řízení o povolení změny stavby kataforesní linky, ukončeném rozhodnutím krajského úřadu ze dne 5. 5. 2011. Závěry Městského soudu v Praze, který zrušil povolení trvalého provozu kataforesní linky s odůvodněním, že záměr kataforesní linky nebyl jako celek posouzen podle zákona č. 100/2001 Sb., proto nebyl dříve neznámou skutečností. Nemohl být tedy ani důvodem pro obnovu řízení. [9] Ve vztahu k důvodu pro obnovu řízení dle § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu žalovaný konstatoval, že s ohledem na řízení, která předcházela řízení o povolení trvalého provozu kataforesní linky ukončeného rozhodnutím ze dne 26. 8. 2014, č. j. KrÚ 54512/2014/OŽPZ/PI (jež žalobce požadoval obnovit), měl krajský úřad při rozhodování o povolení trvalého provozu dostatek podkladů, z nichž vyplývala schopnost kataforesní linky plnit na výstupu do ovzduší specifické emisní limity. Rozhodnutí krajského úřadu ze dne 26. 5. 2010, zrušené rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 6 A 256/2011162, tedy neodůvodňovalo jiné řešení otázky, konkrétně nepovolení trvalého provozu linky. Dle žalovaného tak nebyl naplněn ani tento důvod k obnově řízení o povolení trvalého provozu kataforesní linky. [10] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, v níž namítal, že kataforesní linka byla v rozporu se závazným názorem Městského soudu v Praze povolena, a v důsledku toho je provozována bez předchozího posouzení vlivů na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb. V řízení o povolení trvalého provozu kataforesní linky, které bylo ukončeno rozhodnutím krajského úřadu ze dne 26. 8. 2014, č. j. KrÚ 54512/2014/OŽPZ/PI (jehož obnovení se domáhá), však žalobce nemohl tuto námitku uplatnit, neboť byl jako účastník opomenut. Žalobce označil rozhodování žalovaného za formalistické, vedoucí k tomu, že závazný právní názor Městského soudu v Praze měl v daném případě toliko akademickou hodnotu. V této souvislosti se neztotožnil ani s názorem žalovaného, že závazný právní názor Městského soudu v Praze spočívající v požadavku na posouzení provozu kataforesní linky jako celku podle zákona č. 100/2001 Sb. není novou skutečností. Žalobce zpochybnil také závěr žalovaného, že rozhodnutí krajského úřadu ze dne 26. 5. 2010 nebylo podkladem pro rozhodnutí ze dne 26. 8. 2014, č. j. KrÚ 54512/2014/OŽPZ/PI, a dále že zrušení prvého rozhodnutí ze dne 26. 5. 2010 Městským soudem v Praze nemohlo odůvodňovat jiné řešení otázky v pozdějším řízení. [11] Krajský soud v Hradci Králové  pobočka v Pardubicích žalobu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví. Krajský soud souhlasil se závěry žalovaného, že požadavek na posouzení kataforesní linky jako celku podle zákona č. 100/2001 Sb. sice byl vysloven městským soudem, avšak sám žalobce vznesl tento požadavek již v řízení v roce 2010. Proto nebyl dříve neznámou skutečností, a tedy ani důvodem pro obnovu řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Krajský soud poukázal na to, že rozhodnutí o povolení trvalého provozu ze dne 26. 8. 2014, č. j. KrÚ 54512/2014/OŽPZ/PI, bylo navíc vydáno podle jiné právní úpravy (nového zákona o ochraně ovzduší), předcházelo mu zjišťovací řízení podle zákona č. 100/2001 Sb. a rozhodnutí o povolení zkušebního provozu. Krajský soud připomněl, že obnova řízení neslouží jako další instance po pravomocném ukončení řízení, ale je mimořádným opravným prostředkem sloužícím výlučně k nápravě pochybení při zjišťování skutkového stavu. [12] Krajský soud rovněž odmítl, že by rozhodnutí krajského úřadu ze dne 26. 5. 2010 (zrušené rozsudkem Městského soud