7 As 325/2022 — Nejvyšší správní soud

7 As 325/2022- 28 - text 7 As 325/2022 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: V. T., zastoupen JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 42, Brno, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2022, č. j. 31 A 41/202273, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 1. 2022, č. j. PPR408735/ČJ2021990450 (dále též „napadené rozhodnutí“), policejní prezident podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítl odvolání proti rozhodnutí ze dne 4. 10. 2021, č. j. KRPB9415844/ČJ20180602IZOSŘ (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým ředitel Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, odboru služeb pro zbraně a bezpečnostní materiál (dále též „správní orgán prvního stupně“), zamítl žádost žalobce o vydání nového zbrojního průkazu pro nesplnění podmínky bezúhonnosti stanovené v § 22 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o zbraních“). [2] Žalobce byl odsouzen trestním rozkazem, který vydal Okresný súd Senica dne 2. 4. 2017 pod sp. zn. 0 T 22/2017, za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 289 odst. 1 zákona č. 300/2005 Z. z, trestný zákon, k peněžitému trestu 400 Eur (s náhradním trestem odnětí svobody v délce tří měsíců) a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 roku. Skutek, z něhož byl žalobce uznán vinným, byl popsán tak, že žalobce dne 31. 3. 2017 ve 14:03 v Sobotišti na silnici II. třídy číslo 581 řídil osobní motorové vozidlo značky Audi A6 ev. č. X, MPZ: CZ, u Rolnického družstva byl zastaven a kontrolován hlídkou Okresního dopravního inspektorátu PZ Senica a vykonanou dechovou zkouškou elektronickým přístrojem AlcoQuant 6020 plus č. A410018 u něj byla v 14:04 naměřena hodnota 0,57 mg/l alkoholu v dechu a opakovanou dechovou zkouškou v čase 14:26 naměřena hodnota 0,53 mg/l alkoholu v dechu. II. [3] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“), který ji shora označeným rozsudkem zamítl. [4] Krajský soud neshledal v provedeném dokazování listinami porušení § 51 odst. 2 a § 53 odst. 6 správního řádu. To, že žalobce nebyl předem informován o provedení dokazování listinami, nelze považovat za vadu řízení. Za vadu řízení lze považovat pouze skutečnost, že o provedení důkazů mimo ústní jednání nebyl sepsán záznam ani protokol. Jedná se však o vadu ryze formální, neboť tutéž funkci fakticky plní samotné vyrozumění o provedení důkazu mimo ústní jednání ze dne 16. 8. 2021, v němž jsou všechny listiny vyjmenovány. [5] Krajský soud zopakoval závěry vyslovené v předchozím zrušujícím rozsudku, od nichž se neměl důvod odchýlit. Pro ztrátu bezúhonnosti nepostačuje pravomocné uznání viny ze spáchání jakéhokoliv úmyslného trestného činu v zahraničí. Na bezúhonnost mají vliv pouze takové činy, které lze i podle české právní úpravy kvalifikovat jako úmyslné trestné činy. Při posouzení projednávané věci vycházel ze smyslu a účelu zákonné úpravy. Za podstatné tak bral, jak je předmětné jednání právně kvalifikované českým zákonodárcem, nikoliv jak je kvalifikováno zákonodárcem státu, v němž byl čin spáchán. Ustanovení § 22 odst. 2 zákona o zbraních vyžaduje, aby správní orgán rozhodující o žádosti o vydání zbrojního průkazu posoudil, zda skutek, z jehož spáchání byl žadatel v cizině uznán vinným, vykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu dle § 22 odst. 1 zákona o zbraních, tj. trestného činu podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též „trestní zákoník“). Zdůraznil však, že správní orgán nezkoumá ani neprokazuje, zda se pachatel skutečně dopustil jednání, které je vymezeno ve skutkové větě odsuzujícího rozhodnutí, nýbrž pouze porovnává, zda trestněprávně relevantní okolnosti spáchaného jednání naplňují všechny znaky skutkové podstaty úmyslného trestného činu podle české právní úpravy. Z toho důvodu je aplikace § 22 odst. 2 zákona o zbraních podmíněna tím, že žadatel byl v cizině pravomocně uznán vinným daným činem. Poté, co rozsudek zahraničního soudu nabyl právní moci, je takto prokázaný skutek již nezpochybnitelný. Nezpochybnitelná byla i skutečnost, že žalobci byly naměřeny hodnoty 0,57 mg/l a 0,53 mg/l alkoholu v dechu (tedy 1,19 g/kg a 1,10 g/kg alkoholu v krvi). Není rozhodné, zda byly tyto hodnoty naměřeny zařízením certifikovaným v České republice. S ohledem na právní moc trestního rozkazu slovenského soudu jsou irelevantní jakákoliv tvrzená pochybení při dokazování v trestním řízení před slovenským orgány, jakékoliv nesprávnosti v popisu skutku ze strany slovenského soudu, i to, jakým způsobem by bylo prováděno dokazování v České republice a s jakým výsledkem. [6] Dále uvedl, že správní orgány správně přistoupily k posouzení, zda lze skutek popsaný ve skutkové větě odsuzujícího trestního rozkazu slovenského soudu podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 trestního zákoníku. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu připomněl, že naměření hladiny vyšší než 1,00 g/kg vede vždy k závěru o vyloučení způsobilosti k řízení motorových vozidel, což může vést k ohrožení života nebo zdraví nebo způsobení značné škody na majetku. Uzavřel, že čin, pro který byl žalobce odsouzen na území Slovenské republiky, je nutno kvalifikovat také jako trestný čin dle českého trestního zákoníku (konkrétně dle jeho § 274 odst. 1). Byla tedy splněna podmínka § 22 odst. 2 zákona o zbraních, neboť žalobce byl v cizině pravomocně uznán vinným činem, jehož znaky odpovídají znakům některého z trestných činů uvedených v odstavci 1, konkrétně v jeho písmeni c) bodu 2. Na základě § 22 odst. 2 zákona o zbraních se proto žalobce nepovažuje za bezúhonného po dobu pěti let od právní moci odsuzujícího rozhodnutí. III. [7] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [8] Pokud krajský soud tvrdí, že porovnáním znaků obou přečinů jak v rámci právního řádu Slovenské republiky, tak České republiky dospěl k závěru, že skutek, pro který byl žalobce na Slovensku uznán vinným, odpovídá znakům přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 trestního zákoníku, pak tento závěr nemá oporu v rozhodovací praxi soudů v České republice, neboť jednání stěžovatele nenaplňuje znaky žalovaným uváděného trestného činu. Zdůraznil, že se v uvedeném případě musí jednat o úmyslný trestný čin ve smyslu § 15 trestního zákoníku. Nedbalostní trestné činy spáchané v zahraničí pak nejsou trestnými činy, které by zakládaly ztrátu bezúhonnosti. [9] Nesouhlasil s názorem, že § 22 odst. 2 zákona o zbraních vyžaduje, aby správní orgán rozhodující o žádosti o vydání zbrojního průkazu posoudil, zda skutek, z jehož spáchání byl žadatel v cizině uznán vinným, vykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákoníku. Dle jeho názoru nelze slučovat kategorii naplnění znaků určitého trestného činu s pouhým porovnáním znění dvou skutkových podstat odlišných právních úprav. Naopak by měl reflektovat veškeré rozdílnosti těchto dvou poměrně odlišných právních systémů. [10] Zdůraznil, že jedním z obecných znaků trestného činu podle českého právního řádu je formální protiprávnost trestného činu. Poukázal přitom na provedení měření přístrojem AlcoQuant 6020 plus, který není stanoveným měřidlem. Český metrologický institut vyhláškou č. 345/2002 Sb. stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení a použitý přístroj mezi ně nepatří. Nelze konstatovat naplnění skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 trestního zákoníku, neboť nebylo postaveno na jisto, zda by Českou republikou „aprobovaný“ přístroj, jehož měření je výlučně dle českého právního řádu právně závazné, naměřil za stejné situace stejný výsledek. Navíc překročil uznanou hranici pro kvalifikaci chování jako předmětného přečinu o pouhou jednu desetinu. Polemizoval přitom s tím, zda by hraniční hodnota naměřená slovenským měřidlem v případě použití českého měřidla a výpočtu naplňovala hranici nezbytnou pro posouzení jednání stěžovatele na území České republiky jako trestný čin. K uvedenému navázal i námitku neprovedení znaleckého zkoumání, které by posoudilo měření slovenským měřícím zařízením. [11] Je přesvědčen, že rozsudek slovenského trestního soudu nebyl pro toto řízení bez dalšího závazný, ale byl toliko východiskem pro dokazování, zda skutek, který se stal na Slovensku, je trestný i na území České republiky. Bylo by o