8 As 238/2021 — Nejvyšší správní soud

8 As 238/2021- 50 - text  8 As 238/2021-54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Lukáše Hloucha v právní věci žalobkyně: Amper Market, a.s., se sídlem Na Poříčí 1046/24, Praha 1, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, proti rozhodnutí Rady žalovaného ze dne 11. 2. 2020, čj. 0062730/2019-ERU, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2021, čj. 29 A 56/2020-53, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2021, čj. 29 A 56/2020-53, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval tím, zda se žalobkyně měla dopustit správních deliktů, nebo přestupků, a zda je napadený rozsudek Krajského soudu v Brně přezkoumatelný ve vztahu k posouzení materiální stránky přestupků (resp. správních deliktů) žalobkyně. [2] Energetický regulační úřad (dále „stěžovatel“ nebo „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 12. 7. 2019, čj. 00627-21/2019-ERU, uznal žalobkyni vinnou ze spáchání osmi přestupků podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31. 12. 2016 (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), kterých se měla dopustit tím, že jako prodávající užila v rozporu s § 4 odst. 4 a § 4 odst. 3 větou druhou zákona o ochraně spotřebitele ve spojení s přílohou č. 2 písm. f) tohoto zákona agresivní obchodní praktiky, neboť požadovala po osmi spotřebitelích platby za sdružené dodávky elektřiny, které jim v prosinci 2015 dodala, přestože si je od ní tito spotřebitelé neobjednali. Za přestupky uložil žalobkyni úhrnnou pokutu ve výši 130 000 Kč. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala žalobkyně rozklad, který Rada stěžovatele v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. [3] Následně podala žalobkyně proti rozhodnutí Rady stěžovatele u krajského soudu žalobu. Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí Rady stěžovatele zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [4] Krajský soud uvedl, že o naplnění formální stránky přestupku není sporu. Zabýval se proto pouze tím, zda byla naplněna materiální stránka přestupku. V případě, kdy jsou naplněny formální znaky skutkové podstaty přestupku, ale současně existují natolik významné okolností, které vylučují, aby daným jednáním byl porušen či ohrožen právem chráněný zájem, nedojde k naplnění materiální stránky přestupku (rozsudek NSS ze dne 9. 8. 2012, čj. 9 As 34/2012-28, TESCOMA). Krajský soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci tyto zřetele hodné okolnosti existují. [5] Žalobkyně na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny pro hladinu NN uzavřené se společností EPK Trade s.r.o. dodávala prostřednictvím této společnosti zprostředkovaně elektřinu do odběrných míst koncových zákazníků. Společnost EPK Trade opakovaně neplatila sjednané zálohové platby za sdružené dodávky elektřiny. Žalobkyně se proto rozhodla ukončit k 30. 11. 2015 dodávky elektřiny této společnosti. Zároveň společnost Energie pod kontrolou, obecně prospěšná společnost, na konci roku 2015 podle žalobkyně neplatně převedla sdružené dodávky služeb elektřiny koncovým zákazníkům z žalobkyně na společnost Energie Pro s.r.o. V důsledku toho v prosinci 2015 hrozilo koncovým zákazníkům, že budou odpojeni od elektřiny, neboť žalobkyně přerušila dodávku společnosti EPK Trade. [6] Podle krajského soudu tyto okolnosti vylučují, aby byl ohrožen nebo porušen právem chráněný zájem. Žalobkyně se nesnažila ohrozit právem chráněný zájem a ve zlém úmyslu se obohatit. Naopak se snažila zabránit výskytu dalších negativních důsledků a vzniku škody, která by vznikla tím, že by koncoví zákazníci byli odpojeni od dodávek elektřiny. Koncovým zákazníkům účtovala za dodávky v prosinci 2015 pouze náklady. Pokud s jejich úhradou nesouhlasili, žalobkyně po nich nevyžadovala úhradu. Stěžovatel tyto okolnosti pominul a nijak je nezohlednil. Zabýval se pouze tím, že protiprávní jednání společností EPK Trade a Energie pod kontrolou nemůže ospravedlnit protiprávní jednání žalobkyně. Podle stěžovatele je podstatné, že žalobkyně dodala koncovým zákazníkům elektřinu, aniž by si ji u ní objednali, a požadovala po nich úhradu. Nezabýval se však blíže důsledky, které jednání žalobkyně vyvolalo u spotřebitelů, a nevzal v úvahu důsledky, které by mohly nastat, pokud by k jednání nepřistoupila. Podle stěžovatele neexistoval právní základ pro to, aby žalobkyně mohla dodávat elektřinu přímo koncovým zákazníkům, protože smlouvu měla uzavřenou se společností EPK Trade. Koncoví zákazníci tak podle stěžovatele nebyli starostí žalobkyně. Stěžovatel však za žalobkyni vybírá, který způsob jednání nad rámec smluvních povinností byl vhodný k tomu, aby nedošlo k újmě spotřebitelů a aby na jeho základě nebyla odsouzena pro spáchání přestupků na poli ochrany spotřebitele. Krajský soud s tímto přístupem nesouhlasí, neboť by mohl vést k tomu, že subjekt nezabrání vzniku újmy, která hrozila v důsledku podvodného jednání, ze strachu před následnou přestupkovou odpovědností. [7] Žalobkyně formálně naplnila znaky přestupku z důvodu ukončení spolupráce se společností EPK Trade, která jednala podvodně vůči žalobkyni a koncovým zákazníkům. Těm hrozilo, že budou v zimním měsíci odpojeni od elektřiny. Aby žalobkyně této situaci předešla, rozhodla se v prosinci 2015 dodávat elektřinu přímo koncovým zákazníkům, kterým by elektřinu za normálních okolností stejně dodala zprostředkovaně přes společnost EPK Trade. Žalobkyně proto učinila to, k čemu se zavázala, avšak vyloučila z této činnosti subjekt, který se dopouštěl podvodného jednání, a to pouze za náhradu nákladů. Tyto okolnosti jsou podle krajského soudu natolik specifické, že odůvodňují vyloučení ohrožení či porušení právem chráněného zájmu, a tedy i naplnění materiální stránky přestupku. Sám stěžovatel v tiskové zprávě ze dne 13. 1. 2016 [krajský soud chybně uvedl datum 13. 6. 2016 – pozn. NSS] uznal, že v prosinci 2015 hrozilo koncovým zákazníkům v důsledku podvodného jednání společností Energie pod kontrolou a EPK Trade, že budou odpojeni od elektřiny. Krajskému soudu není zřejmé, proč stěžovatel neupozornil v tiskové zprávě na riziko odpojení již od 1. 12. 2015. V tiskové zprávě ocenil přístup žalobkyně, která nepřerušila dodávky elektřiny koncovým zákazníkům a poskytla jim časovou rezervu k vyřešení problémů s dodávkami elektřiny. Je proto absurdní, že za totožné jednání uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [8] Stěžovatel namítá, že podíl společností EPK Trade, Energie pod kontrolou a Energie Pro na vzniku závadného stavu u zákazníků byl srovnatelný s podílem žalobkyně. To však samo o sobě neznamená, že přestupky nespáchala. Krajský soud nesprávně vyhodnotil okolnosti, které by vyloučily ohrožení či porušení právem chráněného zájmu ze strany žalobkyně. Zároveň nedostatečně vyhodnotil podíl žalobkyně na vzniku tohoto stavu a přisoudil příznivější význam jejímu následnému jednání stran nápravy vzniklé situace, než jaký ve skutečnosti byl. Stěžovatel posoudil materiální stránku dostatečně. Potřebná míra materiální stránky byla naplněna a konkrétní okolnosti jednání žalobkyně byly zohledněny při úvahách o výši ukládané sankce. [9] Dotčené subjekty na základě několika smluv pokřivily standardní právní vztahy existující na trhu s energiemi. Společnost EPK Trade vystupovala za zákazníky jako správce odběrných míst. Přestože sama byla držitelkou licence na obchod s elektřinou, dodávky elektřiny nerealizovala, ale vystupovala v odběrných místech jako zákazník. Nenaplnila definici zákazníka podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Odběrnými místy totiž nijak nedisponovala a elektřinu neodebírala pro účely jejího konečného využití. Vystupovala proto pouze jako prostředník. V systému operátora trhu však jako zákazníci byli nadále uváděni jednotliví vlastníci nebo uživatelé odběrných míst a jako dodavatel elektřiny žalobkyně. Mezi nimi však žádný přímý smluvní vztah neexistoval. Žalobkyně jako podnikatel a profesionál v tomto oboru musela vědět, že právní vztahy byly nastaveny nestandardně a že porušovaly relevantní právní předpisy. Poté, co společnost EPK Trade přestala plnit své platební povinnosti, se ukázalo, jak problematické je uspořádání těchto smluvních vztahů. Šlo o spor mezi dvěma podnikateli. Koneční zákazníci totiž nebyli smluvními odběrateli žalobkyně. Přerušením dodávky elektřiny společnosti EPK Trade tak došlo k přerušení dodávky jednotlivým zákazníkům, kteří byli do jisté míry rukojmími těchto subjektů. [10] Další postup žalobkyně nebyl v souladu s právními předpisy a byl veden snahou udržet dotčené odběratele jako zákazníky, avšak bez účasti prostředn