9 Afs 67/2022 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 67/2022- 41 - text  9 Afs 67/2022 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: LESIKAR, a.s., se sídlem Vančurova 2904, Tábor, zast. Mgr. Janem Seidelem, advokátem se sídlem Dělnická 213/12, Praha 7, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2021, č. j. 39839/21/520011431712136, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 3. 2022, č. j. 63 Af 9/202157, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně vyrábí snímače otáček, polohy, hladiny a tlaku a patentuje řadu vynálezů měřicích zařízení. Současně drží podíl v dceřiné společnosti LESIKAR AB se sídlem ve Švédsku. Na tuto dceřinou společnost převedla třemi smlouvami ze dne 5. 12. 2016 práva k českému patentu č. 304432, k odpovídajícímu evropskému patentu (č. EP000000965093, Evropská patentová přihláška č. 14715532.9) a mezinárodnímu patentu (mezinárodní patentová přihláška č. PCT/CZ2014/000021). LESIKAR AB následně dne 5. 1. 2017 s žalobkyní uzavřela licenční smlouvy, podle nichž LESIKAR AB, jako výlučná vlastnice patentu č. PCT/CZ2014/000021, poskytuje žalobkyni licenci k užití tohoto patentu za stanovený licenční poplatek. [2] Dne 29. 3. 2017 byl snímači otáček na základě přihlášky č. PCT/CZ2014/000021, podané žalobkyní, udělen evropský patent č. EP2965093. Převod tohoto evropského patentu na společnost LESIKAR AB byl do Evropského patentového rejstříku zapsán dne 11. 8. 2017 (Nejvyšší správní soud podotýká, že podle sdělení Evropského patentového rejstříku ze dne 14. 8. 2017, příloha č. 10 ke stanovisku advokátní a patentové kanceláře TraplováHakrKubát ze dne 14. 8. 2019, doloženému žalobkyní během odvolacího řízení, nabyl převod účinků již dne 11. 5. 2017, z tohoto data však krajský soud ani účastníci řízení před Nejvyšším správním soudem nevycházejí). [3] Žalobkyně zahrnula licenční poplatky za užívání patentu č. PCT/CZ2014/000021 mezi náklady na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů za zdaňovací období roku 2017 podle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Dále mezi ně zahrnula také poplatky za užití dalších patentů, poplatky za právní služby a nedokončenou výrobu. Žalobkyně v doplnění stanoviska k okamžiku účinnosti převodu patentů ze dne 15. 8. 2019 adresovaném Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně) uvedla, že licenční poplatky představovaly poplatky, které platila své dceřiné společnosti LESIKAR AB za to, že mohla užívat evropský patent č. EP2965093, a obratové poplatky za prodej výrobků zhotovených s využitím tohoto patentu v Řecku, Turecku a v Polsku, kde je tento evropský patent platný. Správce daně na základě kontrolního zjištění zpochybnil náklady na licenční poplatky v částce 2 735 048,74 Kč, poplatky za služby od právní kanceláře v částce 298 420,46 Kč a nedokončenou výrobu v částce 137 107,57 Kč a doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob a současně jí uložil povinnost uhradit penále. Žalovaný napadeným rozhodnutím část nákladů uznal, a proto změnil doměřenou výši daně a také určenou výši zákonného penále. [4] Žalobkyně v žalobě brojila proti neuznanému nákladu ve výši 1 539 540,72 Kč. Tento náklad správce daně neuznal jako daňově účinný, neboť převod patentu byl zapsán dne 11. 8. 2017, takže do té doby je třeba za vlastníka evropské patentové přihlášky a následně evropského patentu pokládat stále ještě žalobkyni, která tak nemohla účinně vynaložit náklady na to, aby za užití evropského patentu platila své dceřiné společnosti. Žalobkyně se naopak domnívala, že k převodu evropské patentové přihlášky na její dceřinou společnost došlo již podpisem smlouvy ze dne 5. 12. 2016 a následně již mohla uvedený evropský patent používat jedině na základě licenční smlouvy ze dne 5. 1. 2017. Právě okamžik převodu patentu je v nynější věci sporný. [5] Krajský soud obdobně jako žalovaný přistoupil na tvrzení žalobkyně, že licenční poplatky se vztahovaly k užívání evropského patentu č. EP2965093, ačkoliv z licenčních smluv tato skutečnost přímo neplyne, neboť používají označení vázané na mezinárodní patent. Krajský soud konstatoval, že dle Smlouvy o patentové spolupráci ze dne 19. 6. 1970 (č. 296/1991 Sb.) lze mezinárodní patentovou přihlášku kombinovat s řízením před Evropským patentovým úřadem. V takových případech je mezinárodní patentová přihláška podána s určením evropského patentu. Proto pokud je předmětem licence užití technického řešení – patentu č. PCT/CZ2014/000021 – lze předpokládat, že jde o patentovou přihlášku, na jejímž základě žalobkyně následně získala evropský patent č. EP2965093. [6] Krajský soud dospěl k závěru, že náklady za licenční poplatky k užití výše uvedeného patentu ve výši 1 539 540,72 Kč nelze uznat jako daňově účinné. Vyšel z čl. 71 a 72 Úmluvy o udělování evropských patentů ze dne 5. 10. 1973 (č. 69/2002 Sb. m. s., dále jen „Úmluva“), podle nichž může být patentová přihláška převedena písemnou smlouvou s podpisem obou stran. Žalobkyně se mýlí, pokud tvrdí, že převod je účinný okamžikem podpisu, protože Úmluva takové důsledky nestanoví. Závěr žalobkyně nelze dovodit ani z německé komentářové literatury, kterou cituje, ani z prováděcího předpisu k Úmluvě ze dne 7. 12. 2006. Podle čl. 74 Úmluvy je třeba užít českého práva, konkrétně § 980 a § 1102 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Podle § 1102 občanského zákoníku jsou práva k movitým věcem zapsaným ve veřejném seznamu převedena až okamžikem zápisu do veřejného seznamu. Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „patentový zákon“), se v § 15 věnuje pouze účinkům vůči třetím osobám. Ve vztahu ke smluvním stranám samostatnou úpravu neobsahuje. Krajský soud odkázal na komentář k patentovému zákonu, z nějž plyne, že od účinnosti občanského zákoníku je převod patentu obecně účinný až v okamžiku zápisu do patentového rejstříku. [7] Dále soud konstatoval, že Evropský patentový rejstřík, vedený podle čl. 127 Úmluvy, je veřejným seznamem ve smyslu § 1102 občanského zákoníku, neboť splňuje materiální podmínky veřejného seznamu ve smyslu § 980 občanského zákoníku. Uzavřel, že právní účinky smlouvy o převodu evropské patentové přihlášky mezi žalobkyní a dceřinou společností LESIKAR AB i ve vztahu ke třetím osobám nastaly až okamžikem zveřejnění tohoto převodu v Evropském patentovém rejstříku. Správnost tohoto závěru potvrzuje i čl. 64 odst. 1 Úmluvy, dle kterého účinky evropského patentu nastávají ke dni zveřejnění oznámení o jeho udělení. Pokud by tedy k uveřejnění převodu patentu do veřejného rejstříku nedošlo, neměl by nový majitel možnost se proti užívání svého patentu jinou osobou bránit. [8] Společnost LESIKAR AB se tudíž podle krajského soudu stala vlastníkem evropského patentu č. EP2965093 až zápisem převodu patentu do Evropského patentového rejstříku dne 11. 8. 2017. Do tohoto dne byla vlastníkem evropské patentové přihlášky a později evropského patentu žalobkyně, která tudíž nemohla uplatnit náklady ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů v podobě licenčních poplatků hrazených společnosti LESIKAR AB. II. Kasační stížnost žalobkyně, vyjádření žalovaného, replika a duplika [9] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Tu spatřuje v tom, že krajský soud nevypořádal část žalobní argumentace. V ní tvrdila, že žalovaný měl přihlédnout k „fakticitě projednávané věci“. Z hlediska § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů je podstatný účel vynaložení nákladů při podnikatelské činnosti daňového subjektu. Žalovaný si byl vědom vůle stran. V této části stěžovatelka odkázala na § 1 odst. 2 a § 978 občanského zákoníku, aniž by konkretizovala, co z nich dovozuje. Současně uvedla, že konstatování krajského soudu, že jeho argumentace platí „bez ohledu na žalobou zmiňovanou fakticitu okolností projednávané věci“, není dostatečným odůvodněním. Není zřejmé, z jakých skutečností soud svůj závěr dovodil či zda se vypořádal s judikaturou, kterou stěžovatelka uváděla. [10] Dále nesouhlasí s posouzením účinků převodu patentu mezi ní a LESIKAR AB. Krajský soud dal přednost ustanovením občanského zákoníku. Úmluva však převod patentu upravuje komplexně a okamžik převodu je totožný s okamžikem podpisu smlouvy oběma stranami. To lze dovodit i z německého komentáře, na který stěžovatelka odkázala. Má z