9 As 236/2021 — Nejvyšší správní soud

9 As 236/2021- 40 - text  9 As 236/2021 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Tomáše Blažka v právní věci žalobkyně: Blue Style a.s., se sídlem Jindřišská 873/27, Praha 1, zast. Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem Milevská 209/3, Praha 4, proti žalované: Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 8. 2021, č. j. ČOI 99710/21/O100, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2021, č. j. 18 A 86/202151, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem projednávané věci je uložení správního trestu (napomenutí) právnické osobě nabízející zájezdy, a to z důvodu, že použila nekalou obchodní praktiku – automatické přidání služby připojištění označené jako povinné do rezervace zájezdu. [2] Rozhodnutím České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeského a Hl. města Prahy (dále též „správní orgán prvního stupně“ nebo „prvostupňový správní orgán“) ze dne 15. 4. 2021, č. j. ČOI 52224/21/1000, byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOS“), za což jí bylo uloženo napomenutí, a to z důvodu porušení § 4 odst. 1 a 4 ZOS. [3] Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, které žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdila. Postup žalobkyně byl v rozporu s požadavkem odborné péče a její jednání bylo způsobilé podstatným způsobem narušit ekonomické chování spotřebitele. Rozdíl v ceně prokázaný kontrolní objednávkou zájezdu pro 2 osoby je významnou částkou, a to i v poměru k ceně zájezdu, pročež je způsobilý ovlivnit obchodní rozhodování spotřebitele. Pokud měla žalobkyně obavy o existenční situaci spotřebitelů v důsledku potenciálně vzniknuvších pojistných událostí, na jejichž likvidaci by pojistné spotřebitelů sjednané bez pomoci žalobkyně nepostačovalo, měla cenu pojištění zahrnout do celkové ceny zájezdu a nechat na uvážení spotřebitelů, zda si zájezd za tuto cenu a těchto podmínek koupí. Žalovaná nepřisvědčila ani námitce, že žalobkyně není stranou pojistné smlouvy, a proto nemůže být za přestupek postihována. Podstatné však je, že službu nabízela a prodávala. Žalovaná se neztotožnila ani s námitkou, že spotřebitelé byli o povinnosti uzavřít pojištění nabízené žalobkyní náležitě informováni, přičemž se nejedná o ustanovení obchodních podmínek, jež má technický nebo vysvětlující charakter. K námitce legitimního očekávání žalovaná uvedla, že předchozí kontroly byly zaměřeny jiným směrem a nebyla provedena kontrolní objednávka jako v nyní posuzovaném případě. [4] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalované správní žalobou podanou k městskému soudu. Tento ji napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou. [5] Městský soud neshledal rozhodnutí žalované nepřezkoumatelným. Žalovaná se zabývala všemi námitkami a vypořádala je, přičemž svůj závěr dostatečně logicky odůvodnila. Soud provedl třístupňový test nekalosti a shledal, že žalobkyně svým jednáním porušila požadavek odborné péče, jednání bylo způsobilé narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele a v důsledku jejího jednání mohl spotřebitel učinit rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil. Žalobkyně skrývala odbornou péči za nahrazení projevu vůle spotřebitele. Důvodem pro vyvinění žalobkyně nemůže být ani skutečnost, že připojištění je výslovně uváděno jako povinné. Nesprávný je závěr žalobkyně, že byla motivována pouze technickými parametry internetového rozhraní, neboť je evidentní, že zcela vědomě toto konkrétní nastavení zvolila. Městský soud uzavřel, že žalobkyně není postihována za poměr ceny připojištění k celkové ceně zájezdu, nýbrž za nedovolené ovlivňování spotřebitelského rozhodnutí o jeho sjednání. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [7] Stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku z důvodu, že se městský soud nevypořádal s opětovně vznášenou námitkou, že není zřejmé, co je považováno za podstatné narušení ekonomického chování spotřebitele. [8] Podle stěžovatelky není možné použít v dané věci městským soudem uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2013, č. j. 1 As 13/201331, jelikož tímto bylo rozhodováno o zcela odlišném jednání stěžovatelky, navíc za účinnosti jiné právní úpravy. Nabídku připojištění považuje za projev dobré péče a činila v rámci poučení maximum možného. U jiných prodejních kanálů je možné spotřebitele osobně poučit, vzhledem ke zvýšenému riziku na straně spotřebitele zvolila postup, za který byla následně sankcionována. Má za to, že naplňuje znaky odborné péče (úroveň zvláštních dovedností, péče, kterou lze od podnikatele očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám). Stěžovatelka svým jednáním předchází negativním sociálním důsledkům, pádu spotřebitele do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. [9] Smluvní dokumentace je přístupná veřejnosti na webových stránkách stěžovatelky. Spotřebitelům je tedy již před projevením vůle uzavřít smlouvu o zájezdu známa. Stejně tak je zřejmá skutečnost, že objednávku zájezdu prostřednictvím internetových stránek je možné učinit pouze za současného sjednání připojištění. Spotřebitel se tak může sám rozhodnout, jaký způsob uzavření smlouvy o zájezdu využije. Po projevení vůle smlouvu uzavřít pouze se sjednáním připojištění již není pochyb o srozumění a souhlasu spotřebitele s tím, že bude součástí zakoupených služeb rovněž připojištění. Není správná úvaha soudu, že spotřebitelé mohou přehlédnout informaci o nutnosti sjednat ke smlouvě o zájezdu též připojištění. [10] Spotřebitele je nutné hodnotit jako svéprávnou osobu s rozumem průměrného člověka a schopností jej užívat s běžnou péčí a opatrností, přičemž to od něj může každý očekávat. Nelze souhlasit se závěrem, že na nekalosti obchodní praktiky nemění ničeho ani skutečnost, že spotřebitel byl se smluvními podmínkami seznámen před uzavřením objednávky. Stěžovatelka pouze plní zákonnou povinnost, informování zákazníka o pojištění pro případ krytí nákladů spojených s ukončením závazku ze smlouvy zákazníkem nebo nákladů na pomoc zahrnující repatriaci v případě úrazu, nemoci nebo smrti, podle § 9a zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cestovním ruchu“), a podle § 2524 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Připojištění je uvedeno na stejné stránce jako smluvní dokumentace, cena připojištění a jeho podmínky, až v dalším kroku dochází k objednání zájezdu. Spotřebitel se tedy o připojištění a povinnosti jej sjednat dozvídá ve stejném okamžiku v rámci procesu uzavírání smlouvy o zájezdu. [11] Stěžovatelka odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3212/18, ze kterého dovodila, že vzhledem k zastupitelnosti poptávané služby, kterou mohl spotřebitel zakoupit bez povinného připojištění jiným způsobem, případně též u jiného podnikatele, bylo jejím postihem ze strany žalované zasaženo do práva na podnikání. [12] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti částečně odkázala na obsah správních rozhodnutí, a to vzhledem k tomu, že stěžovatelka v zásadě opakuje námitky uplatněné již v průběhu správního řízení. Použití výše uvedeného rozsudku Nejvyšší správního soudu č. j. 1 As 13/201331 je přiléhavé, jednání stěžovatelky v nyní souzené věci je ve své podstatě velmi podobné, právní úprava sice doznala změn, ale její právní základ je stejný, a proto jsou závěry z tohoto rozsudku použitelné na nyní souzenou věc. V jednání stěžovatelky je přítomno více škodlivých faktorů – přehlédnutelné zaškrtnuté políčko s připojištěním, absolvování několika stěžejních obchodních rozhodnutí, souhlas se smluvními podmínkami umístěný až pod políčkem s připojištěním. Ustanovení zákona o cestovním ruchu a občanského zákoníku nezakládají rozpor v požadavcích kladených na stěžovatelku. Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [13] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a ž