— Nejvyšší správní soud

Nao 80/2023- 66 - text  Nao 80/2023 - 68 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci kárných navrhovatelů: 1) předseda kontrolní komise Exekutorské komory ČR, se sídlem Na Pankráci 1062/58, Praha 4, 2) ministr spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti kárně obviněnému: JUDr. Igor Ivanko, soudní exekutor, Exekutorský úřad Praha 10, se sídlem Dědinská 893/29, Praha 6, zastoupený ve věci původně vedené pod sp. zn. 14 Kse 2/2023 obhájcem JUDr. Pavlem Šímou, advokátem se sídlem Poděbradova 17, Plzeň, v řízení, nyní vedeném Nejvyšším správním soudem jako soudem kárným pod společnou sp. zn. 14 Kse 3/2021, o návrzích kárného navrhovatele 1) ze dne 25. 11. 2021 (věc původně vedená pod sp. zn. 14 Kse 3/2021) a ze dne 20. 2. 2023 (věc původně vedená pod sp. zn. 14 Kse 2/2023) a o návrhu kárného navrhovatele 2) ze dne 7. 10. 2022 (věc původně vedená pod sp. zn. 14 Kse 3/2022) na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudního exekutora, o námitce podjatosti vznesené kárně obviněným vůči přísedícím kárného senátu Nejvyššího správního soudu ve věcech soudních exekutorů Mgr. Stanislavu Molákovi a Mgr. Janu Valentovi, takto: Přísedící kárného senátu Nejvyššího správního soudu ve věcech soudních exekutorů Mgr. Stanislav Molák a Mgr. Jan Valenta nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věcí vedených u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 14 Kse 3/2021. Odůvodnění: [1] V kárném řízení zahájeném kárným navrhovatelem 1) proti kárně obviněnému soudnímu exekutorovi JUDr. Igoru Ivankovi návrhem ze dne 20. 2. 2023 (věc původně vedená Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 14 Kse 2/2023) uplatnil dne 20. 3. 2023 kárně obviněný prostřednictvím svého obhájce v uvedené věci následující námitku podjatosti členů kárného senátu ve věcech exekutorů: „Kárně obviněný namítá podjatost celého 14. kárného senátu Nejvyššího správního soudu, a to z důvodu, že součástí senátu jsou jiní soudní exekutoři, tedy přímí konkurenti kárně obviněného, u nichž není s ohledem na konkurenci zajištěna nestrannost.“ Kárně obviněný i v souvislosti s touto námitkou podjatosti členů kárného senátu odkázal na závěry rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ze dne 23. 6. 2022 ve věci Grosam proti České republice (stížnost č. 19750/13). [2] Kárný senát Nejvyššího správního soudu ve věcech soudních exekutorů (14. senát Nejvyššího správního soudu) následně nejprve usnesením ze dne 26. 4. 2023, č. j. 14 Kse 3/202156, 14 Kse 3/202269 a 14 Kse 2/202348, dle § 23 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve spojení s § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, v účinném znění (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“), spojil kárnou věc sp. zn. 14 Kse 2/2023 se shora uvedenými dalšími dvěma kárnými věcmi sp. zn. 14 Kse 3/2021 a sp. zn. 14 Kse 3/2022, týkajícími se téhož kárně obviněného soudního exekutora, ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že tyto věci budou dále vedeny po sp. zn. 14 Kse 3/2021. Následně kárný senát tyto spojené věci předložil k přidělení jinému senátu Nejvyššího správního soudu k rozhodnutí dle § 8 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 10 zákona č. 7/2002 Sb. o uplatněné námitce podjatosti. [3] Pátý senát Nejvyššího správního soudu, kterému byla námitka podjatosti takto přidělena, ji neshledal důvodnou. [4] Podle § 25 zákona č. 7/2002 Sb., nestanovíli tento zákon jinak nebo nevyplýváli z povahy věci něco jiného, v kárném řízení se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu. Zvláštní ustanovení § 10 zákona č. 7/2002 Sb. však stanoví, že na vyloučení člena senátu z projednávání a rozhodování věci se přiměřeně použije ustanovení zvláštního právního předpisu; poznámka pod čarou 4c) odkazuje na § 8 s. ř. s. Jakkoli poznámka pod čarou nemá sama o sobě normativní, nýbrž jen výkladově podpůrnou povahu, je nutné podle systematického i jazykového výkladu dospět k závěru, že při rozhodování o vyloučení člena kárného senátu se přiměřeně postupuje podle právního předpisu, jímž se řídí Nejvyšší správní soud, tj. v souladu s informací v poznámce pod čarou podle soudního řádu správního, a nikoli např. podle trestního řádu – jinak by totiž nebylo třeba zvláštního odkazovacího ustanovení § 10 zákona č. 7/2002 Sb. [5] Dle § 8 odst. 1 s. ř. s. „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. [6] Rozhodnutí o vyloučení soudce (přísedícího) z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci (přísedícímu) a přikázána soudci (přísedícímu) jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Soudce (přísedícího) lze z projednávání a rozhodnutí přidělené věci vyloučit pouze výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. [7] V soudní judikatuře se objevuje rozlišování mezi subjektivní a objektivní stránkou podjatosti. Subjektivní stránkou podjatosti se rozumí vnitřní psychický vztah soudce (přísedícího) k předmětu věci, účastníkům či jejich zástupcům, o němž může relativně přesně pojednat jen soudce (přísedící) sám. Naopak pro objektivní stránku podjatosti je podstatná existence skutečností ve vnější realitě, které dávají legitimní podklad pro pochybnosti o nepodjatosti soudce (přísedícího). [8] K významu těchto stránek podjatosti při rozhodování o tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, ve kterém uvedl, že „subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. Jak již konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94 (publ.: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 6, č. 127), nejde pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý, anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být“. [9] Nejvyšší správní soud především konstatuje, že ačkoli kárně obviněný formálně namítá podjatost celého kárného senátu ve věcech soudních exekutorů, fakticky ji odůvodnil pouze ve vztahu k jeho členům z řad jeho kolegů soudních exekutorů, a to tím, že jsou jeho „přímými konkurenty“. Nejvyšší správní soud tedy posuzoval možnou podjatost pouze členů daného kárného senátu z řad soudních exekutorů, tedy přísedících Mgr. Stanislava Moláka a Mgr. Jana Valentu. [10] Oba zmiňovaní přísedící (stejně jako ostatní členové daného kárného senátu) se k námitce podjatosti vyjádřili tak, že ke kárně obviněnému, jeho obhájci ani k věci samé nemají žádný poměr, který by zakládal důvody pro jejich vyloučení z rozhodování podle § 8 s. ř. s. Pokud jde o zmiňovaný rozsudek ESLP ze dne 23. 6. 2022 ve věci Grosam proti České republice, upozorňují na to, že vláda ČR požádala o postoupení této věci velkému senátu ESLP, přičemž této žádosti bylo vyhověno. Závěry budoucího rozhodnutí velkého senátu ESLP v této věci přitom podle členů kárného senátu nelze jakkoli předjímat. Prozatím tedy ve věci neexistuje rozsudek ESLP, který by byl pro ČR závazný. I z tohoto důvodu se členové kárného senátu podjatí necítí. Přísedící z řad soudních exekutorů, Mgr. Stanislav Molák a Mgr. Jan Valenta, dodávají, že mezi nimi a kárně obviněným není přímý konkurenční vztah, neboť skutky, kterých se kárné návrhy týkají a které jsou kárně obviněnému kladeny za vinu, nijak nesouvisí s výkonem jejich exekutorské činnosti. To, že kárnou pravomoc alespoň dílčím způsobem vykonává Exekutorská komora ČR, resp. její členové, považují za jeden ze základních znaků profesní samosprávy. [11] Z citovaného vyjádření tedy vyplývá, že sami členové kárného senátu z řad soudních exekutorů neshledávají žádné subjektivní důvody, proč by se měli sami cítit v daných věcech kárně obviněného podjatí, resp. proč by měli být z rozhodování těchto věc