1 Ads 161/2024 — Nejvyšší správní soud

1 Ads 161/2024- 59 - text  1 Ads 161/2024 - 64 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobců: a) P. B., b) T. B., c) L. B.(nezl.), d) P. B.(nezl.), e) A. B. (nezl.), všichni zastoupeni Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti žalovanému: Městský úřad Boskovice, se sídlem Masarykovo nám. 4/2, Boskovice, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2024, č. j. 29 A 91/2022141, takto: I. Řízení o kasační stížnosti žalobců c), d) a e) se zastavuje. II. Výrok I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne ze dne 28. 5. 2024, č. j. 29 A 91/2022141, v části týkající se žalobců a) a b ) se zrušuje. III. Žaloba žalobců a) a b) na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve vedení nezl. L. B., nezl. P. B. a nezl. A. B., v evidenci Odboru sociálních věcí na úseku sociálněprávní ochrany dětí ve smyslu § 6 ve spojení s § 54 a § 55 zákona č. 359/1999 Sb., zákon o sociálněprávní ochraně dětí, se odmítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný zahájil úkony k vyhodnocení sociální situace nezletilých žalobců c) až e). Záznamy o těchto úkonech založil ve správním spisu sp. zn. Pon 166/21. Vzhledem ke skutečnosti, že sociální situaci nezletilých žalobců c) až e) vyhodnotil jako situaci zakládající kvalifikované ohrožení dítěte ve smyslu § 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí (dále jen „zákon o sociálněprávní ochraně dětí“), prohlásil je za ohrožené děti ve smyslu § 6 tohoto zákona. Ze správního spisu žalovaného plyne, že tak učinil úředním záznamem ze dne 24. 9. 2021; poté dne 27. 9. 2021 založil novou spisovou dokumentaci podle § 54 a § 55 zákona o sociálněprávní ochraně dětí vedenou pod sp. zn. Om 154/21, zároveň byl spis sp. zn. Pon 166/21 vyřazen a připojen ke spisu sp. zn. Om 154/21. [2] Žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobci a) až e) domáhali u Krajského soudu v Brně (dále jen krajský soud) určení, že zásah spočívající ve vedení žalobců c) až e) v evidenci Odboru sociálních věcí městského úřadu Boskovice na úseku sociálněprávní ochrany dětí ve smyslu § 6 ve spojení s § 54 a § 55 zákona o sociálněprávní ochraně dětí, v rozhodném znění, byl nezákonným zásahem. [3] Krajský soud v Brně o věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 21. 4. 2023, č. j. 29 A 91/2022  87, kterým žalobě vyhověl a podle § 87 odst. 2 věty prvé s. ř. s. určil, že vedení nezl. L. B., nezl. P. B. a nezl. A. B. v evidenci odboru sociálních věcí na úseku sociálněprávní ochrany dětí ve smyslu § 6 ve spojení s § 54 a § 55 zákona o sociálněprávní ochraně dětí bylo nezákonným zásahem. Krajský soud vyšel z toho, že správní akt prohlášení dítěte za ohrožené (nejdeli o výjimky „prohlášení ohrožení dítěte ze zákona“), který je současně i aktem zařazení dítěte do evidence podle § 54 písm. a) zákona o sociálněprávní ochraně dětí, má spadat v jedno s „rozhodnutím o stanovení správního dohledu nad dítětem“ podle § 13 odst. 1 písm. b) tohoto zákona. [4] Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalovaného citovaný rozsudek krajského soudu rozsudkem ze dne 7. 12. 2023, č. j. 1 Ads 91/2023  64, zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud dovodil nesprávné posouzení právní otázky týkající se formy úkonu, který spočívá ve vyhodnocení situace dětí podle § 6 zákona o sociálněprávní ochraně dětí, a v jejich následném zápisu do evidence podle § 54 písm. a) zákona, provedené krajským soudem. Nejvyšší správní soud se neztotožnil se závěrem krajského soudu, že prohlášení podle § 6 zákona o sociálněprávní ochraně dětí má mít formu rozhodnutí, nadto spojeného s rozhodováním o stanovení dohledu podle § 13 odst. 1 písm. b) tohoto zákona. Nejvyšší správní soud proto zavázal krajský soud, aby v novém řízení při posuzování zákonnosti zásahu spočívajícího v zařazení žalobců c) až e) do evidence podle § 54 a § 55 zákona o sociálněprávní ochraně dětí zkoumal, zda prohlášení dětí, tedy žalobců c) až e) za ohrožené podle § 6 citovaného zákona, které předcházelo zařazení do evidence dle § 54 a § 55 tohoto zákona, bylo ze strany správního orgánu provedeno přezkoumatelným způsobem a dle základních zásad činnosti správních orgánů. Dále krajský soud měl uvážit, zda byli posuzovaným zásahem na veřejných subjektivních právech přímo dotčeni (a tím aktivně žalobně legitimování) také žalobci a) a b) jakožto rodiče žalobců c) až e); bylo nutno vzít v potaz skutečnost, že sami žalobci a) a b) do evidence podle § 54 a § 55 citovaného zákona zařazeni nebyli. [5] Ve věci tak rozhodoval krajský soud podruhé, a to shora označeným rozsudkem, kterým žalobu zamítl. [6] Soud nejprve uzavřel, že samotné zařazení nezletilého dítěte do příslušné evidence a jeho vedení v ní nezakládá přímou dotčenost rodiče na jeho subjektivních veřejných právech, nicméně žaloba žalobců a) i b) směřuje vůči širšímu okruhu zásahů (kupříkladu proti výkonu neohlášeného sociálního šetření v domácnosti). Podle soudu jejich žaloba proto směřovala též proti navazujícím zásahům, jako je právě sociální šetření v domácnosti, vyžadování povinnosti spolupracovat s orgány sociálněprávní ochrany, povinnost dostavovat se k osobnímu jednání podle § 53 odst. 2 zákona o sociálněprávní ochraně dětí apod. Za dané situace tak bylo dle krajského soudu možné dovodit potenciální existenci navazujících (odvozených) zásahů i do práv rodičů na péči o dítě a jeho výchovu. [7] V bodě 36 rozsudku následně soud konstatoval, že žalovaný (k podnětu) vyhodnotil sociální situaci nezl. žalobců c) až e) jako situaci zakládající kvalifikované ohrožení dítěte ve smyslu § 6 zákona o sociálněprávní ochraně dětí, a tedy prohlásil nezl. žalobce c) až e) za ohrožené ve smyslu § 6 tohoto zákona na základě dostatečně shromážděných podkladů. Závěr správního orgánu dle soudu respektoval limity stanovené obecnými zásadami činnosti správních orgánů. V návaznosti na to je zařadil do evidence ve smyslu § 54 zákona o sociálněprávní ochraně dětí a vedl k tomu příslušnou spisovou dokumentaci ve smyslu § 55 tohoto zákona, konkrétně byla za tímto účelem žalovaným založena spisová dokumentace v rámci základní evidence ochrany mládeže vedená pod sp. zn. Pon 166/21 a následně pod sp. zn Om 154/21. V rámci sociální ochrany a kontroly pak přistoupil k provedení výše zmíněných úkonů a opatření, což soud neshledal nezákonným. S ohledem na to nepovažoval námitky žalobců týkající se prohlášení žalobců c) až e) za ohrožené ve smyslu § 6 zákona o sociálněprávní ochraně dětí za důvodné. II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalobce [8] Žalobci a) až e)  (stěžovatelé) podali proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. [9] Předně namítli, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou zmatečnosti, která měla spočívat v tom, že oproti poučení ze dne 16. 1. 2024, dle kterého měl ve věci rozhodovat senát ve složení předsedkyně senátu JUDr. Zuzana Bystřická, soudci JUDr. Marian Kokeš, Ph.D., a JUDr. Martin Kopa, Ph.D., nakonec ve věci rozhodoval namísto posledního uvedeného Mgr. et Mgr. Ľubomír Majerčík, LL.M. Na tuto skutečnost nebyli stěžovatelé nijak upozorněni. [10] JUDr. Martin Kopa, Ph.D. byl v době vydání napadeného rozhodnutí soudcem Krajského soudu v Brně, netýkala se jej dlouhodobá absence např. z důvodu přeložení k jinému soudu. Pokud je tedy stěžovatelům známo, neexistoval rozumný důvod, aby JUDr. Martin Kopa, Ph.D., nebyl členem senátu, který napadené rozhodnutí projednával. V opačném případě měl jeho místo v senátu obsadit jeden ze soudců a soudkyň uvedených v poučení ze dne 16. 1. 2024 (takový postup by byl v souladu s rozvrhem práce pro rok 2024). Nebyloli tomu tak, pak byl soudní senát v rozhodné době nesprávně obsazen. [11] Stěžovatelé tak uzavřeli, že zařazení Mgr. et Mgr. Ľubomíra Majerčíka, LL.M., do soudního oddělení „29 A“ od 1. 3. 2024 tedy nemohlo mít zcela automaticky ten přímý důsledek, že „předběhl“ již určené „náhradníky“ a napřímo jako člen senátu ve věci vedené pod sp. zn. 29 A 91/2022 nahradil JUDr. Martina Kopu, Ph.D. [12] V další části kasační stížnosti uvedli, že postup správního orgánu považují za neodůvodněný, nepřezkoumatelný, došlo ke zneužití správního uvážení a nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatelů. Krajský soud neposkytl ochranu právům stěžovatelů a vystačil si s tvrzením správního orgánu, že provedl správní uvážení, aniž by soud zhodnotil, zda tento postup byl odůvodněný, přezkoumatelný, přiměřený, zda nedošlo ke zneužití správního uvážení. Stěžovatelé jsou nadto přesvědčeni, že v tomto případě navíc právní úprava nedává prostor pro správní uvážení, ale naopak pracuje s neurčitými pojmy, čímž se však soud