10 As 36/2023 — Nejvyšší správní soud

10 As 36/2023- 82 - text  10 As 36/2023 - 86 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Svaz vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO, Žižkova 1867/93, Jihlava, zastoupený advokátem JUDr. Oldřichem Chudobou, Při trati 1084/12, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, Žižkova 1882/57, Jihlava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: obec Kozlov, Kozlov 68, Velký Beranov, zastoupená advokátkou JUDr. Boženou Zmátlovou, Dvořákova 1927/5, Jihlava, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 5. 2021, čj. KUJI 43731/2021 a čj. KUJI 43736/2021, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2023, čj. 31 A 89/202171, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2023, čj. 31 A 89/202171, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2021, čj. KUJI 43731/2021 a čj. KUJI 43736/2021, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit osobě zúčastněné na řízení na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 8 400 Kč k rukám JUDr. Boženy Zmátlové, advokátky, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě částku 19 068 Kč k rukám JUDr. Oldřicha Chudoby, advokáta, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Obec Kozlov (osoba zúčastněná na řízení) byla spolu s dalšími obcemi členkou Svazu vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO (žalobce, dále označován jen jako „svaz“). Obce založily svaz v 90. letech minulého století, aby v návaznosti na privatizační plán zabezpečily své zásobování pitnou vodou a odvádění a čištění odpadních vod. Za tímto účelem svaz hospodařil s rozličným vodohospodářským majetkem, který mimo jiné pronajímal společnosti Vodárenská akciová společnost, a. s. (VAS). Členské obce začaly postupně ze svazu vystupovat, čímž započala série správních a soudních řízení. Předmětem těchto řízení je řada souvisejících právních otázek: od posuzování vlastnického práva k vodohospodářskému majetku až po návrhy na vydání bezdůvodného obohacení. [2] Obec Kozlov ukončila své členství ve svazu k 1. 1. 2015. Následně mezi ní a svazem vznikl spor o vrácení vodohospodářského majetku vneseného obcí do svazu, resp. o majetkové a finanční vyrovnání. Konkrétně v právě posuzované věci se obec Kozlov ve sporném správním řízení domáhala alikvotní části nájemného přijatého svazem od VAS za pronájem vodohospodářského majetku v roce 2015 a dále v letech 2016 až 2018. [3] Dne 19. 5. 2021 vydal žalovaný rozhodnutí čj. KUJI 43731/2021 a čj. KUJI 43736/2021. Rozhodnutím čj. KUJI 43731/2021 žalovaný uložil svazu povinnost zaplatit obci Kozlov částku 294 671 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody spolu s úroky z prodlení (výrok I) a částku 14 617 Kč představující náhradu nákladů řízení (výrok II). Rozhodnutím čj. KUJI 43736/2021 žalovaný uložil svazu povinnost zaplatit obci Kozlov částku 958 752 Kč taktéž z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody spolu s úroky z prodlení (výrok I) a dále částku 34 412 Kč jako náhradu nákladů řízení (výrok II). [4] Proti oběma rozhodnutím žalovaného podal svaz samostatné žaloby ke krajskému soudu. Krajský soud žaloby spojil ke společnému projednání a poté rozsudkem označeným v záhlaví zrušil obě rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [5] Krajský soud ve svém rozsudku vyšel především ze stanov svazu: Stanovy svazku měst a obcí „Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko“ (dále jen „stanovy“) a ze své předchozí rozhodovací praxe v řízeních souvisejících s vystupováním členských obcí ze svazu. Z té plyne, že pravidla obsažená ve stanovách představují pouze neúplný mechanismus vypořádání majetkové účasti obce vystoupivší ze svazu a nelze z nich dovozovat přímé nároky obcí. Konkrétní nároky lze dovodit až z provedeného vypořádání, které může mít formu smlouvy o vypořádání nebo konstitutivního rozhodnutí krajského úřadu. Do účinnosti smlouvy o majetkovém vypořádání nebo do právní moci konstitutivního rozhodnutí správního orgánu o majetkovém vypořádání zůstává vlastnické právo k vodohospodářskému majetku na straně svazu. Krajský soud zdůraznil, že předmětem takového vypořádání může být pouze majetek, ke kterému náleží vlastnické právo právě svazu. Majetek vlastněný obcí, se kterým měl svaz pouze oprávnění hospodařit, není potřeba nijak vypořádávat. Tento majetek zůstává ve vlastnictví obce a svaz po jejím vystoupení pouze ztrácí právo s tímto majetkem hospodařit. [6] Co se týče majetku ve vlastnictví svazu, krajský soud dovodil, že neuzavření smlouvy o vypořádání majetku nelze považovat za porušení smluvní povinnosti. Obci Kozlov proto nevznikla škoda, jejíž náhradu by mohla požadovat. Současně neexistovala povinnost svazu vrátit obci vodohospodářský majetek, ke kterému mu svědčilo vlastnické právo, ve lhůtě jednoho měsíce od vystoupení obce ze svazu. Tato pravidla ve stanovách totiž nepředstavovala konkrétní povinnosti, nýbrž pouze návody, jak vypořádat majetkovou účast obce ve svazu. Krajský soud proto žalovanému uložil, aby v dalším řízení zamítl návrh obce Kozlov na přiznání nároku na náhradu škody. S ohledem na tento závěr se nezabýval námitkami týkajícími se určení výše náhrady škody. V této souvislosti však krajský soud vytkl žalovanému, že porušil dispoziční zásadu, jelikož přiznal obci Kozlov nárok v odlišné výši, než ve svém návrhu požadovala. [7] Obec Kozlov se domáhala též přiznání bezdůvodného obohacení, které spočívalo v přijatém nájemném od VAS za pronájem majetku ve vlastnictví obce. Krajský soud upozornil, že se tento nárok týká pouze majetku ve vlastnictví obce, jenž byl vložen do hospodaření svazu. V okamžiku vystoupení obce ze svazu mu zaniklo právo na tomto majetku hospodařit a obec Kozlov se stala pronajímatelem tohoto majetku namísto svazu. Ze správního spisu ovšem neplyne, že by přechod práv a povinností byl oznámen nájemci. Krajský soud proto uzavřel, že pokud nebude v dalším řízení prokázán opak, je nutné vycházet z toho, že nájemce plnil svazu jako domnělému pronajímateli i po 1. 1. 2015 po právu, a zprostil se tím svého závazku platit nájemné. Svazu však po tomto datu již nesvědčilo právo na nájemné, a proto jej přijímal jako bezdůvodné obohacení na úkor obce Kozlov. 2. Kasační stížnost obce Kozlov, vyjádření svazu a žalovaného [8] Obec Kozlov (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [9] Stěžovatelka namítla, že krajský soud chybně určil vlastnické právo k vodohospodářskému majetku a chybně vyložil čl. 12.6 až 12.8 stanov. Jedná se o přímé nároky obcí či svazu po ukončení členství obce v tomto svazu. Opačný výklad by byl v příkrém rozporu s § 50 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. (nové obecní zřízení). Z jazykového výkladu stanov je zřejmé, že strany veřejnoprávní smlouvy, kterou byl svaz založen, vycházely z přesvědčení, že vlastnické právo k vodohospodářskému majetku na území obce náleží nadále obci a svaz jej má vrátit hned, jakmile členství obce ve svazu skončí. Sám svaz žádný majetek nenabyl, pouze spravoval ten majetek, který mu obce svěřily za účelem obhospodařování po dobu jejich členství ve svazu. Podle čl. 12.6 stanov má svaz povinnost vrátit obci (jakožto vlastníku) vodohospodářský majetek ihned, jakmile obec přestane být členem svazu, a nikoli až ve lhůtě jednoho měsíce, či snad až po majetkovém a finančním vypořádání. [10] Rozsudky, ze kterých krajský soud ve svých závěrech vycházel, nebyly konfrontovány s právním názorem jiných soudů, zejména s názorem NSS či Ústavního soudu. Nadto stěžovatelka poukázala na civilní rozhodnutí krajského soudu, která předcházela spornému správnímu řízení u žalovaného a v nichž krajský soud zaujal opačné právní názory. [11] Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem krajského soudu, podle kterého svaz neporušil žádnou smluvní povinnost. Namítla, že porušil všechna ujednání zakládací veřejnoprávní smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou stanovy. Krajský soud se měl především zabývat nároky obcí, které vznikají v okamžiku ukončení členství obcí ve svazu. [12] Stěžovatelka zpochybnila také posouzení dohod o převodu movitého majetku, na jejichž základě dříve vložila svůj vodohospodářský majetek do svazu. Namítla, že je podepisovali pouze starostové bez schválení obsahu dohod zastupitelstvem obce a bez jejich zveřejnění. Tyto dohody jsou proto neplatné pro rozpor s § 20a a § 36a zákona č. 367/1990 Sb. (staré obecní zřízení). [13] Nadto stěžovatelka namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Krajský soud citoval a označil za klíčové čl. 12.4, 12.6 až 12.8 stanov, aniž vysvětlil, proč je takto hodnotí a proč se odchýlil od jejich jazykového výkladu. Krajský soud pominul svou povinnost zjistit skutečnou vůli stran. Smlouva o založení svazu je veřej