10 As 70/2024 — Nejvyšší správní soud

10 As 70/2024- 69 - text  10 As 70/2024 - 72 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: MAGION system, a. s., Jiráskova 1252, Vsetín, zast. advokátem Mgr. Markem Šimkou, Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 11. 12. 2023, čj. ÚOHS44147/2023/162, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Masarykova univerzita, Žerotínovo náměstí 617/9, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2024, čj. 29 Af 12/202451, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] V nynější věci NSS posuzoval, zda je souladná s ústavním pořádkem povinnost složit kauci za návrh na vydání předběžného opatření v rámci soudního přezkumu veřejných zakázek [§ 272b zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek]. I. Vymezení věci [2] Masarykova univerzita vypsala zadávací řízení na veřejnou zakázku „Otevřený informační systém pro Masarykovu univerzitu“. Žalobkyně se chtěla zadávacího řízení zúčastnit. Univerzita žalobkyni z účasti v zadávacím řízení vyloučila. Žalobkyně se bránila námitkami, které univerzita odmítla. [3] Následně se žalobkyně obrátila na ÚOHS s návrhem na přezkoumání úkonů zadavatele – konkrétně přezkoumání volby druhu zadávacího řízení. ÚOHS návrh žalobkyně zamítl. Proti rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, který předseda ÚOHS zamítl v záhlaví uvedeným rozhodnutím. [4] Proti rozhodnutí předsedy ÚOHS podala žalobkyně žalobu ke krajskému soudu. Společně se žalobou podala rovněž návrh na vydání předběžného opatření, aby krajský soud zakázal Masarykově univerzitě: · uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku s vybraným dodavatelem při zadávání veřejné zakázky „Otevřený informační systém pro Masarykovu univerzitu“, a to až do pravomocného skončení řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 11. 12. 2023, sp. zn. ÚOHSR0140/2023/VZ, č. j. ÚOHS44147/2023/162; · plnění smlouvy s vybraným dodavatelem při zadávání veřejné zakázky „Otevřený informační systém pro Masarykovu univerzitu“, a to až do pravomocného skončení řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 11. 12. 2023, sp. zn. ÚOHSR0140/2023/VZ, č. j. ÚOHS44147/2023/162, to pro případ, že by smlouva byla uzavřena. Zákaz plnění zahrnuje zákaz přijímat plnění z dotčené smlouvy i poskytovat protiplnění druhé smluvní straně. [5] Krajský soud návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření v celém rozsahu odmítl, neboť žalobkyně nesložila kauci podle § 272b odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek. II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti [6] Proti usnesení o odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření podala žalobkyně (nyní stěžovatelka) kasační stížnost. Kasační stížnost obsahuje tři okruhy kasačních námitek: · usnesení krajského soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů; · krajský soud chybně neshledal protiústavnost povinnosti složit kauci a nepředložil věc Ústavnímu soudu; · krajský soud nevydal předběžné opatření, ačkoli pro jeho vydání byly dány důvody. [7] Ke kasační stížnosti se vyjádřil předseda ÚOHS a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že krajský soud se správně nezabýval důvodností předběžného opatření, neboť stěžovatelka nesplnila jednu ze zákonných podmínek jeho vydání – nesložila kauci požadovanou v § 272b odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek. Proto krajský soud stěžovatelčin návrh správně odmítl. Krajský soud dostatečně vyjádřil svůj názor, že povinnost složit kauci není protiústavní, kvůli čemuž nepředložil věc Ústavnímu soudu. Předseda ÚOHS přitom s krajským soudem souhlasí a povinnost složit kauci ani podle něj není v rozporu s ústavním pořádkem. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [8] NSS se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti. Obecně platí, že podle § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost směřující proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. Mezi taková rozhodnutí se řadí i rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření (např. usnesení NSS ze dne 28. 1. 2004, čj. 1 Ans 2/200335, č. 762/2006 Sb. NSS). Podle § 272b odst. 4 zákona o zadávání veřejných zakázek, který se v nynější věci uplatní jako zákon zvláštní, lze ovšem kasační stížnost proti rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření podat (shodně již rozsudek NSS ze dne 4. 4. 2024, čj. 2 As 3/202450, bod 19). Kasační stížnost je tedy přípustná, projednatelná, není však důvodná. III. A Usnesení krajského soudu není nepřezkoumatelné [9] Z logické návaznosti kasačních námitek se NSS zabýval nejprve tvrzenou nepřezkoumatelností usnesení krajského soudu. Důvodnost této námitky totiž zpravidla ovlivní věcný přezkum napadeného rozhodnutí. [10] Krajský soud podle stěžovatelky nedostatečně reagoval na její ústavněprávní polemiku. Stěžovatelka zpochybnila, že by povinnost složit společně s návrhem na vydání předběžného opatření kauci byla ústavně souladná a že by krajský soud měl při nesložení kauce takový návrh odmítnout (§ 272b odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek). NSS by proto měl jeho usnesení zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení. NSS se stěžovatelkou nesouhlasí. [11] Dojdeli soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu (čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky). [12] Citované ustanovení upravuje právo a zároveň i povinnost obecného soudu obrátit se za určitých podmínek na Ústavní soud. Článek 95 odst. 2 Ústavy ovšem nezakládá účastníka řízení žádné subjektivní právo na to, aby jeho věc byla Ústavnímu soudu skutečně předložena (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. III. ÚS 663/06). Úvaha o potenciální protiústavnosti, a tedy nutnosti předložit věc Ústavnímu soudu, náleží výlučně obecnému soudu, který není v tomto směru vázán např. právě návrhy účastníků řízení (takto např. již nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 30/98, N 137/16 SbNU 27). Na druhou stranu, pokud účastník řízení takový návrh sdělí, je třeba, aby o něm soud rozhodl nebo jinak vyjádřil své stanovisko k tvrzenému rozporu (nález Ústavního soudu ze dne 6. 6. 1995, sp. zn. I. ÚS 30/94, N 26/3 SbNU 189). [13] NSS připouští, že krajský soud mohl na poměrně obsáhlou stěžovatelčinu polemiku o ústavnosti sporného ustanovení reagovat jistě mnohem obsáhleji, avšak výše nastíněným požadavkům krajský soud dostál. Krajský soud v bodu 7 svého usnesení uvedl, že se neztotožňuje se stěžovatelčiným názorem o rozporu § 272b zákona o zadávání veřejných zakázek s ústavním pořádkem, a proto nepřeruší řízení a věc nepředloží Ústavnímu soudu. Tím krajský soud prokázal, že stěžovatelčin návrh vzal v potaz, neshledal jej však důvodným. Důvodná tedy není ani tato námitka. III. B Ani podle NSS není § 272b zákona o zadávání veřejných zakázek v rozporu s ústavním pořádkem [14] Jádro stěžovatelčiny kasační argumentace spočívá v tom, že povinnost složit kauci společně s návrhem na vydání předběžného opatření je v rozporu s ústavním pořádkem, stejně jako a nepříznivý následek jejího nesložení (to, že by soud návrh na vydání předběžného opatření odmítl). [15] Podle stěžovatelky je odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření kvůli nesložení kauce v rozporu s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod i čl. 47 Listiny základních práv EU garantujícími právo na soudní ochranu. Stěžovatelka upozornila na nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2019, Pl. ÚS 7/19, kterým Ústavní soud zrušil § 259 zákona o zadávání veřejných zakázek (upravující povinnost zaplatit poplatek za podání podnětu k zahájení správního řízení z moci úřední). Nyní sporné ustanovení sleduje podle stěžovatelky –shodně jako zrušený § 259 – výlučně snížení počtu návrhů na vydání předběžného opatření; jiný důvod nemá. Ustanovení navíc bylo do zákona vloženo na základě poslanecké iniciativy až v průběhu legislativního procesu a nedostalo se mu tedy odpovídající kontroly z hlediska ústavnosti. Zatímco skládání jistoty v občanském soudním řízení i skládání kauce v řízení před ÚOHS podle § 255 zákona o zadávání veřejných zakázek podle stěžovatelky sledují rozumné cíle, kauce podle § 272b zákona nikoli. Předběžná opatření hrají v oblasti zadávání veřejných zakázek významnou roli, neboť umožňují předcházet bezvýsledným soudním řízením v případě, kdy správní soudy zruší rozhodnutí ÚOHS, ovšem v mezidobí jsou smlouvy uzavřeny a soudní přezkum je fakticky irelevantní. Předběžné opatření podle § 38 soudního řádu správního rovněž neukládá povinnost složit kauci. V nynějším případě je navíc třeba přihlížet k tomu, že stěžovatelka složila kauci již v řízení před ÚOHS (podle § 255 zákona o za