2 Afs 252/2022 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 252/2022- 36 - text  2 Afs 252/2022 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: PLAST komplet s.r.o., se sídlem Jiráskova 1270, Pardubice, zastoupená Mgr. Leonou Polákovou, advokátkou se sídlem třída Míru 450, Pardubice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2022, č. j. 2298/22/5000-10611-712427, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 7. 9. 2022, č. j. 52 Af 9/2022-49, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Ministerstva životního prostředí (dále „MŽP“) ze dne 30. 6. 2014, č. j. 115D242002487/2 (ve znění jeho rozhodnutí ze dne 25. 5. 2015, č. j. 115D242002487/3) byla žalobkyni přiznána dotace na projekt „CZ.1.02/4.1.00/13.22526 Mobilní drtící linka s nakladačem - PLAST komplet s.r.o.“ (dále „Projekt 1“), a to nanejvýš v částce 1.361.365,80 Kč. Rozhodnutím MŽP ze dne 21. 4. 2015, č. j. 115D242000131/D, a na základě Smlouvy č. 14187994 o poskytnutí podpory ze Státního fondu životního prostředí (dále „SFŽP“), uzavřené mezi žalobkyní a SFŽP dne 24. 4. 2015, jí byla přiznána dotace na projekt „CZ.1.02/4.1.00/13.22353 Regranulační linka - PLAST komplet s.r.o.“ (dále „Projekt 2“), a to nanejvýš v částce 4.032.000 Kč. [2] Finanční úřad pro Pardubický kraj (dále „správce daně“) žalobkyni (na základě zprávy o daňové kontrole, zahájené dne 2. 2. 2018, projednané dne 12. 12. 2018) platebními výměry ze dne 17. 12. 2018 vyměřil odvody za porušení rozpočtové kázně v souvislosti s Projektem 2, a to ve výši 951.956 Kč do Národního fondu (č. j. 1819547/18/2800-31050-607193, dále „předmětný platební výměr“) a ve výši 56.045 Kč do státního fondu (č. j. 1819549/18/2800-31050-607193). Žalobkyně se zprvu proti oběma platebním výměrům bránila odvoláními, jež však následně vzala zpět. Žalovaný nicméně rozhodnutím ze dne 30. 6. 2020, č. j. 24726/20/5000-10610-712427, správci daně nařídil předmětný platební výměr přezkoumat s tím, že odvod do Národního fondu měl být správně stanoven v celkové výši 1.292.297 Kč, neboť k odvodu za porušení rozpočtové kázně ve vztahu k Projektu 2 měl být připočten i odvod za její porušení ve vztahu k Projektu 1, a to ve výši 340.341,45 Kč. [3] Správce daně nato rozhodnutím ze dne 20. 11. 2020, č. j. 1725871/20/2800-31050-603369 (dále „změnové rozhodnutí“), změnil předmětný platební výměr tak, že vedle původního odvodu v souvislosti s Projektem 2 (výrok I.) vyměřil i odvod za porušení rozpočtové kázně v souvislosti s Projektem 1, a to ve výši 340.342 Kč (výrok II.). Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně bránila odvoláním, jež však žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále „napadené rozhodnutí“) zamítl. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích následně rozsudkem označeným v záhlaví (dále „krajský soud“ a „napadený rozsudek“) zamítl proti němu podanou žalobu. Za jádro sporu považoval posouzení otázky, zda spolu předměty veřejných zakázek, tj. Projekt 1 a Projekt 2, souvisely v takové míře, že žalobkyně byla povinna provést jedno zadávací řízení pro nadlimitní veřejnou zakázku. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [4] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) namítla, že nedošlo k takovému porušení podmínek poskytnutí dotace v souvislosti s Projektem 1, jež by ospravedlňovalo stanovení odvodu; její případ byl posouzen příliš formalisticky, když se krajský soud nezabýval účelem právní úpravy, tím, zda bylo stanovení odvodu opodstatněné a spravedlivé, ani tím, „zda podmínky poskytnutí dotace (tak jak byly v daném případě vymezeny) byly ve vztahu k dosažení účelu poskytnutí dotace smysluplné.“ Přestože je stanovení odvodu podle stěžovatelky vlastně sankcí, nebyly při tom zohledněny všechny okolnosti případu, např. že oba projekty konzultovala s odbornou poradenskou společností a že veškeré podklady týkající se předmětných výběrových řízení projednala s pracovníky SFŽP, přičemž ti ji na žádné možné nedostatky neupozornili. Pokud by stěžovatelka obě podlimitní veřejné zakázky spojila v jednu, byla by jí přiznána dotace vyšší; z toho, že tak neučinila, neměla žádný prospěch, ani nebyly negativně ovlivněny jiné osoby. Podle stěžovatelky proto není v právním státě přípustné vyložit normu připouštějící dva různé výklady tak, jak to učinil žalovaný. Navíc její výklad podpořil i SFŽP. Účel dotace byl naplněn, proto neměl být odvod stanoven; ten má sloužit primárně právě jako sankce za nedosažení účelu dotace (rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2020, č. j. 3 Afs 92/2018-32) v souladu s dotačními podmínkami. Zakázky podle stěžovatelky nespojovalo hledisko technické, funkční ani časové, což bylo prokázáno předloženým znaleckým posudkem, podle něhož jsou na sobě obě pořízené výrobní linky „nezávislé jak technicky, tak i z pohledu dodavatelů i zemí původu, taktéž z hlediska toku materiálu a tedy i ekonomicky“. Žalovanému ani krajskému soudu nenáleželo tento odborný skutkový závěr zpochybnit bez odpovídajících důkazů. Navrhla zrušit napadený rozsudek, napadené rozhodnutí i výrok II. změnového rozhodnutí. [5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s napadeným rozsudkem a odkázal na napadené rozhodnutí a své vyjádření k žalobě s tím, že stěžovatelka své argumenty opakuje, aniž by vedla polemiku se závěry krajského soudu. Její námitky, že se krajský soud nezabýval „smysluplností podmínek dotace ve vztahu k dosažení účelu jejího poskytnutí“ a že odvod má sankční povahu, nejsou přípustné, jelikož je neuplatnila v žalobě. Stěžovatelka dotační podmínky akceptovala a zavázala se k jejich dodržování. Účelem stanovení odvodu není příjemce dotace sankcionovat, ale navrátit prostředky využité v rozporu s účelem dotace či jejími podmínkami. Stěžovatelka porušila povinnost stanovenou čl. 7 Směrnice MŽP č. 6/2014 tím, že neoprávněně rozdělila předmět jedné nadlimitní veřejné zakázky se souvisejícími předměty plnění a samostatně zadala dvě podlimitní veřejné zakázky skrze zjednodušené podlimitní řízení. Není relevantní, že jí tím nevznikl prospěch. Krajský soud správně aplikoval závěry Krajského soudu v Ostravě v rozsudku ze dne 17. 2. 2022, č. j. 25 Af 124/2020-20, ve věci Ollies Dorty s.r.o. Kritéria místní, časové, věcné a funkční souvislosti nemusí být nutně splněna současně (rozsudek NSS ze dne 20. 2. 2019, č. j. 6 Afs 246/2018-32). O jednu veřejnou zakázku se může jednat i tehdy, jsou-li jednotlivá plnění relativně samostatná (rozsudek NSS ze dne 27. 6. 2007, č. j. 2 Afs 198/2006-69). Nelze souhlasit, že souvislost předmětů plnění není dána, může-li jeden existovat bez druhého, respektive mohou-li stroje fungovat i nezávisle na sobě. Žalovaný i krajský soud byli v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů oprávněni předloženému znaleckému posudku přiřadit odpovídající důkazní váhu. Znalec mluvil o „technické souvislosti“, kterou je však třeba odlišovat od souvislosti plnění v kontextu veřejných zakázek. Neoprávněné rozdělení veřejné zakázky se logicky vztahuje k Projektům 1 i 2. Není relevantní, že stěžovatelka své kroky konzultovala s odbornou poradenskou společností, neboť ona odpovídá za dodržení dotačních podmínek a zákona, jehož neznalost ji neomlouvá. V napadeném rozhodnutí i rozsudku bylo dostatečně vypořádáno její tvrzení, že byla ujištěna ohledně souladnosti jejího postupu ze strany poskytovatele dotace. Porušení rozpočtové kázně není vázáno na nedodržení účelu dotace; jehož dodržení ani nebylo rozporováno, došlo k tomu však nezákonným způsobem. Ve prospěch stěžovatelky k tomu bylo přihlédnuto při řádně odůvodněném stanovení odvodu v přiměřené výši 25 % z částky dotace použité na financování zakázek. Závěry NSS ve stěžovatelkou zmíněném rozsudku č. j. 3 Afs 92/2018-32 její argumentaci nepodporují. Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. III. Právní posouzení Nejvyššího správního soudu [6] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná. [7] Stěžovatelka uplatnila námitku vad soudního [§ 103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)] a správního [§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] řízení spočívajících v tom, že se žalovaný a krajský soud dopustili nezákonnosti při hodnocení předloženého posudku, když závěry znalce nepřípustně nahradili vlastní úvahou. Jádrem kasační argumentace je nesouhlas se závěrem krajského soudu [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], že předměty plnění v rámci Projektů 1 a 2 spolu souvisí natolik, že nebylo možné zadat dvě samostatné podlimitní veřejné zakázky, nýbrž je bylo třeba spojit do jedné nadlimitní veřejné zakázky. [8] Nejvyšší správní soud ze správního spisu ověřil, že veřejné zakázky v souvislosti s Projektem 1 (s předpoklád