2 As 34/2023 — Nejvyšší správní soud

2 As 34/2023- 30 - text  2 As 34/2023 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Ing. Zdeněk Kupsa, insolvenční správce úpadce Zemědělské družstvo, se sídlem Mendlova 3, Břeclav, se sídlem Pasohlávky 199, zastoupený Mgr. Vladanem Valou, advokátem se sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2021, č. j. 2958/2021MZE18124, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2023, č. j. 30 A 153/202152, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Úpadce (Zemědělské družstvo) byl registrován v registru vinic jako pěstitel na vinici ve viniční trati R. v k. ú. Ch. N. V. v obci B., reg. č. X. V srpnu 2000 vinici pronajal na 10 let F. K. (dále „původní pěstitel“), který se v roce 2003 nechal zapsat v registru jako pěstitel (zapsán zůstal do října 2011) a prováděl dohodnuté klučení keřů vinné révy. Správce konkursní podstaty (žalobce, nyní insolvenční správce) zapsal dne 5. 11. 2009 právo registrace k vinici do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce. Původní pěstitel podal vylučovací žalobu, kterou soud zamítl, neboť vinice zanikla. Poté původní pěstitel požádal o zrušení registrace vinice. O vinici a vztazích k ní jak původního pěstitele, tak i úpadce bylo nakonec rozhodnuto souhrnně rozhodnutím Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) ze dne 2. 12. 2020. Ten výrokem I. vyhověl žádosti původního pěstitele o zrušení registrace vinice a výrokem II. zamítl žádost žalobce o převod registrace z původního pěstitele na úpadce. Důvodem byl zánik vinice a skutečnost, že žalobce neprokázal vlastnické nebo nájemní právo k vinici podle § 28 odst. 3 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství). Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, kterou krajský soud zamítl. Podle krajského soudu měl žalobce aktivní legitimaci k podání žaloby. Původní pěstitel mohl podat odvolání proti rozhodnutí ÚKZÚZ z 13. 12. 2017 (díky němuž bylo toto rozhodnutí zrušeno a následovala rozhodnutí shrnutá v předchozím odstavci), konkrétně proti výroku o vyhovění žádosti žalobce o převod registrace vinice na úpadce, protože i v tomto rozsahu bylo rozhodováno o právech původního pěstitele, neboť se domáhal zrušení registrace vinice z důvodu její neexistence, a nesouhlasil tak s „pouhým“ převodem registrace na žalobce. [3] Účelem registru vinic je evidence údajů o vinicích a pěstitelích, které co nejpřesněji odrážejí reálný stav. Pokud vinice zanikla, není důvod, aby byla v registru evidována v rozporu s realitou, a proto ani není možné vyhovět žádosti, aby byl úpadce jako pěstitel do registru zapsán namísto původního pěstitele. Cílem žalobce je očividně uchovat v soupisu konkursní podstaty právo registrace vinice včetně práva na opětovnou výsadbu podle § 9 zákona o vinohradnictví a vinařství. Neexistuje však rozumný smysl zapsat úpadce do registru vinic, jestliže vinice spojená s tímto zápisem neexistuje. [4] Závěr o neexistenci vinice neovlivňuje skutečnost, že vinice byla částečně vyklučená, ale podstatné je, že nesplňuje jeden ze znaků legální definice vinice podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o vinohradnictví a vinařství, nejde totiž o zemědělsky obhospodařovanou půdu. Zákon považuje za vinici i vinici vyklučenou, s cílem vytvořit časový prostor pro pěstitele, aby po vyklučení vinice mohli požádat o opětovnou výsadbu vinice, aniž by nastal její zánik a pěstitel musel žádat o novou registraci. Smyslem však není pojímat za vinici půdu, na které sice kdysi v minulosti byly vinné keře, ale která už dlouho není zemědělsky obhospodařovaná a v podstatě leží léta ladem, bez zájmu a zpustlá (ověřeno na místě v říjnu 2017). [5] Žalobce nemá nárok ani na samostatné právo opětovné výsadby, protože to je jednak podmíněno existencí vinice, a jednak toto právo vzniká až právní mocí kladného rozhodnutí ÚKZÚZ. Takové rozhodnutí však k vinici vydáno nebylo. Uvedení práva na opětovnou výsadbu v soupisu majetku úpadce je zavádějící, neboť to nikdy nebylo uděleno. [6] Správní orgány také žalobci nevyhověly z druhého samostatného důvodu, a to pro nepředložení nájemní smlouvy k pozemkům, čímž žalobce nesplnil podmínku podle § 28 odst. 3 zákona o vinohradnictví a vinařství. Správní orgány požadovaly prokázání právního titulu k užívání pozemků, na kterých se nacházela vinice. Proti tomu žalobce nic konkrétního nenamítl, nájemní smlouva ani není součástí správního spisu. Dokonce z tvrzení žalobce plyne, že mu právo k užívání pozemků, na kterých by se měla nacházet vinice, vůbec nenáleží. Na tomto závěru nic nemění ani zařazení práva registrace vinic, a to včetně práva na opětovnou výsadbu do soupisu konkursní podstaty. Domněnka správnosti soupisu nenastala kvůli zamítnutí vylučovací žaloby původního pěstitele pro neexistenci vinice a neprosadila se ani proti veřejnému zájmu na tom, aby evidence údajů o vinicích odrážela skutečný stav. Pouze z toho, že „právo“ bylo konkursním správcem zařazeno do konkursní podstaty úpadce, nelze dovozovat splnění podmínek veřejnoprávního předpisu pro zápis do veřejnoprávní evidence. Otázku existence vinice si správní orgány posuzují samostatně jako otázku předběžnou při rozhodování o zápisu (nebo jeho změně) do registru vinic. II. Argumentace účastníků řízení [7] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), tedy pro nesprávné posouzení právní otázky soudem. [8] Stěžovatel předeslal, že nesměřuje k převodu práva, protože původní pěstitel své užívací právo odvozoval od práva stěžovatele, takže uplynutím doby nájmu přešlo právo k vinici automaticky zpět na stěžovatele. Původní pěstitel neuspěl ve sporu o vyloučení práv k vinici ze soupisu konkursní podstaty úpadce, a měl být bez dalšího z registru jako pěstitel vymazán. Byl navíc v registru evidován i v době, kdy byla vinice v podobném stavu jako nyní. Tento původní pěstitel se nemohl odvolat proti výroku rozhodnutí o převodu registrace vinice, protože se nijak nedotýkal jeho práv. Nebyl tak účastníkem té části řízení, ve které se rozhodovalo, jestli vinice existuje a jestli má být úpadce na této vinici evidován jako pěstitel. Podle stěžovatele je řízení „zmatečné“, neboť vyjmenovaná, pro něj nepříznivá správní rozhodnutí (ze dnů 3. 7. 2018, 2. 10. 2020 a 22. 10. 2021) byla vydána na základě odvolání podaného neoprávněnou osobou (původním pěstitelem), a proto by je soud měl zrušit. [9] Předmětem posouzení by nyní neměla ani být otázka, zda vinice existuje, či nikoliv. To může být správními orgány řešeno až následně. Je třeba ctít skutečnost, že následkem vyklučení může pěstitel obvykle požádat o přiznání práva opětovné výsadby. Samotné vyklučení neznamená, že pěstitel k vinici pozbyl veškerá práva. Stěžovatel se také domnívá, že jeho práva a nároky je nutné posuzovat podle právní úpravy v době zahájení sporu, a ne podle současného znění zákona o vinohradnictví a vinařství. [10] Smyslem jeho postupu je získat právo opětovné výsadby podle § 9 zákona o vinohradnictví a vinařství, což ale není možné bez toho, aby byl zapsán jako pěstitel u konkrétní vinice. Právo opětovné výsadby chce následně zpeněžit. Nesouhlasí s krajským soudem, že postrádá rozumný smysl zapsat úpadce do registru, když by vinice neexistovala, a nemůže to vést ke zvýšení majetkové podstaty úpadce ani prospět jeho věřitelům. Stěžovatel upozorňuje, že podle právní úpravy platné do 31. 3. 2017 bylo možné podle § 9 odst. 7 zákona o vinohradnictví a vinařství uplatnit právo na opětovnou výsadbu až do konce osmého vinařského roku následujícího po roce, v němž bylo dokončeno klučení. Z uvedeného nevyplývá, že by pěstitel musel i po vyklučení vinici zemědělsky obhospodařovat, aby mu zůstalo zachováno právo opětovné výsadby. Lze dovodit, že v registru vinic mohla být evidována vyklučená vinice, která tedy neplnila svůj hospodářský účel. Krajským soudem akcentovaný nezbytný znak vinice, tj. že jde o zemědělsky obhospodařovanou půdu, je v rozporu s právní úpravou platnou v době zahájení sporu. Stěžovatel si uvědomuje, že vyklučená vinice majetkovou hodnotu získá až tím, že požádá o právo opětovné výsadby, které následně případně získá a převede na jiného – žádat však může jen jako registrovaný pěstitel. [11] Podstatou sporu není převod práv k vinici, ale následky soupisu majetku do konkursní podstaty. Na základě takového sou