3 Afs 300/2022 — Nejvyšší správní soud

3 Afs 300/2022- 44 - text  3 Afs 300/2022 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Tomáše Blažka a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: HKSCZ, s.r.o., se sídlem Mlékojedská 1994/7, Litoměřice, zastoupená JUDr. Jakubem Dohnalem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Plzeňská 3350/18, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 11. 2022, č. j. 16 Af 33/2021  39, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalobkyni byla na základě rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 30. 4. 2013 poskytnuta dotace na projekt s názvem „Pořízení automatizované stříhací linky, vnější a vnitřní límcovačky pro zvýšení konkurenceschopnosti společnosti HKSCZ, s.r.o.“. Předmětem projektu bylo pořízení technologie v podobě automatizované stříhací linky na zpracování plechu ze svitků a vnější a vnitřní límcovačky. Vyplacená celková částka dotace činila 1 224 114 Kč. Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) následně provedl u žalobkyně daňovou kontrolu, na jejímž základě vydal dne 16. 9. 2020 pod č. j. 2100388/20/250031471508372 platební výměr, kterým dle § 44a odst. 4 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 19. 2. 2015 (dále jen „rozpočtová pravidla“), vyměřil žalobkyni odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 306 641 Kč. Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 5. 2021, č. j. 18161/21/500010611712427, zamítl odvolání podané žalobkyní a potvrdil uvedený platební výměr. [2] Podle finančních orgánů se žalobkyně dopustila porušení rozpočtové kázně jednak nedodržením lhůty 4 pracovních dnů při podání odpovědi na dotaz uchazeče ohledně podmínek zadávané zakázky (dále také „zjištění č. 1“), jednak tím, že nevyřadila neúplnou nabídku uchazeče BICKEL and WOLF spol. s r.o. (dále jen „BICKEL and WOLF“). Neúplnost nabídky spočívala v chybějícím výpisu z rejstříku trestů tehdejšího jednatele uchazeče (dále také „zjištění č. 2“). [3] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), který rozsudkem ze dne 14. 11. 2022, č. j. 16 Af 33/2021  39, žalobu zamítl. Krajský soud konstatoval, že žalobkyně nezpochybňovala zjištěná porušení rozpočtové kázně, nesouhlasila pouze se způsobem stanovení odvodu a s jeho výší. Podle krajského soudu byl ale odvod stanoven v souladu s právními předpisy i s požadavky plynoucími z judikatury správních soudů. Finanční orgány správně vycházely z kategorizace nedostatků při zadávání zakázek se stanovením výše odvodu za porušení rozpočtové kázně, platné ode dne 1. 9. 2012 (dále také „kategorizace nedostatků ve verzi 2012“). Krajský soud nepřisvědčil žalobním námitkám, podle nichž finanční orgány měly vyjít z úpravy (pro žalobkyni výhodnější) obsažené v kategorizaci nedostatků při zadávání zakázek se stanovením výše odvodu za porušení rozpočtové kázně, platné ode dne 2. 6. 2014 (dále také „kategorizace nedostatků ve verzi 2014“), případně v pokynech Evropské komise ke stanovení finančních oprav, jež mají být provedeny u výdajů financovaných Unií v rámci sdíleného řízení v případě nedodržení pravidel pro veřejné zakázky, které jsou přílohou rozhodnutí Evropské komise ze dne 19. prosince 2013, C(2013) 9527 (dále jen „pokyny COCOF“). Krajskému soudu se jevilo logické, že finanční orgány aplikovaly na dotační vztah žalobkyně s poskytovatelem dotace kategorizaci nedostatků, která byla platná v době vydání rozhodnutí o dotaci. Kategorizace nedostatků ve verzi 2014 a pokyny COCOF, jejichž aplikace se domáhala žalobkyně, nebyly platné ještě ani v momentu ukončení výběrového řízení, v němž došlo k pochybení žalobkyně. [4] Krajský soud nevyhověl ani žalobní námitce, podle níž vybraný dodavatel (společnost BICKEL and WOLF) prokázal splnění základního kvalifikačního předpokladu spočívajícího v beztrestnosti statutárního orgánu alespoň čestným prohlášením. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na § 86 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“). Skutečnost, že podle nové právní úpravy, která nabyla účinnosti až několik let po porušení rozpočtové kázně žalobkyní, bylo možné za určitých okolností nahradit výpis z rejstříku trestů čestným prohlášením, nepředstavuje dle názoru krajského soudu důvod k mírnějšímu náhledu na pochybení žalobkyně. Krajský soud dále konstatoval, že žalobkyni byl vyměřen odvod v přiměřené výši. Krajský soud pouze korigoval tvrzení žalovaného, že odvod nelze stanovit pod dolní hranicí procentního rozpětí uvedeného v kategorizaci nedostatků. Takový právní názor je v rozporu s judikaturou správních soudů. Nicméně v posuzované věci krajský soud neshledal důvody ke stanovení odvodu v nižší výši, než vyplývá z procentního rozmezí upraveného v příslušné kategorizaci nedostatků. Nedoložení výpisu z rejstříku trestů nebylo marginálním pochybením. [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [6] Stěžovatelka namítá, že finanční orgány měly uplatnit pro ni příznivější úpravu obsaženou v kategorizaci nedostatků ve verzi 2014. Podle této verze neměl být stěžovatelce za zjištění č. 1 stanoven žádný odvod a za zjištění č. 2 odvod pouze ve výši 5 %. Povinnost použít příznivější úpravu dle stěžovatelky vyplývá ze zásady zdrženlivosti zakotvené v § 5 odst. 3 daňového řádu. Důvod příznivější právní úpravy je přitom dán tím, že v mezidobí vstoupily v platnost pokyny COCOF. Stěžovatelka v této souvislosti poukazuje rovněž na závěry vyslovené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2018, č. j. 1 Afs 291/2017  33, č. 3854/2019 Sb. NSS. Stěžovatelka dále namítá, že žalovaný měl při aplikaci zásady přiměřenosti zohlednit, že společnost BICKEL and WOLF prokázala splnění základního kvalifikačního předpokladu spočívajícího v beztrestnosti statutárního orgánu alespoň čestným prohlášením. Pohledem současné právní úpravy veřejných zakázek se nejedná o pochybení, které by mělo za následek vyloučení dodavatele. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůrazňuje, že kategorizace nedostatků ve verzi 2012 byla nedílnou součástí rozhodnutí o poskytnutí dotace. Na vztah stěžovatelky s poskytovatelem dotace je proto třeba aplikovat tuto verzi kategorizace nedostatků. Zásada zdrženlivosti upravená v § 5 odst. 3 daňového řádu se uplatní zejména tam, kde správce daně rozhoduje na základě správního uvážení. Správce daně však při stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně nemá možnost volit, kterou časovou verzi kategorizace nedostatků využije. Otázkou přiměřenosti výše odvodu se dostatečně zabýval jak žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí, tak krajský soud v napadeném rozsudku. Správce daně přihlédl i ke skutečnosti, že vítězný uchazeč předložil alespoň čestné prohlášení, podle nějž jeho statutární orgán neměl zápis v trestním rejstříku. Dodnes ale není jisté, zda se jednalo spíše o formální pochybení, kdy uchazeč pouze nedodal ve výběrovém řízení výpis z rejstříku trestů, ačkoliv jeho statutární orgán měl v dané době čistý trestní rejstřík, nebo zda měl statutární orgán v rozhodné době zápis v trestním rejstříku. Stěžovatelka ani v daňovém řízení, ani v soudním řízení nepředložila důkaz, který by tuto otázku zodpověděl. [8] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4 věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2 věty první s. ř. s. [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Mezi účastníky není sporu o tom, že stěžovatelka se dopustila výše specifikovaného porušení rozpočtové kázně. Stěžovatelka nesouhlasí pouze s výší odvodu, který jí správce daně stanovil za dané porušení rozpočtové kázně. [11] Stěžovatelka předně namítá, že finanční orgány měly při stanovení odvodu aplikovat pro ni příznivější úpravu obsaženou v kategorizaci nedostatků ve verzi 2014. Nejvyšší správní soud k této námitce konstatuje, že kategorizace nedostatků ve verzi 2012 byla přílohou podmínek poskytnutí dotace, které byly nedílnou součástí rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 30. 4. 2013 o poskytnutí dotace stěžovatelce. Podle § 44a odst. 4 písm. b) rozpočtových pravidel odvod za porušení rozpočtové kázně činí v případě neoprávněného použití prostředků dotace obsahující prostředky od Evropské unie, pokud v rozhodnutí o ní bylo uvedeno jedno nebo více procentních rozmezí pro stanovení nižšího odvodu za porušení r