3 As 153/2022 — Nejvyšší správní soud

3 As 153/2022- 45 - text  3 As 153/2022 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašín a soudců Mgr. Tomáše Blažka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: ENVIROPOL s.r.o., se sídlem Československého exilu 2062/8, Praha 4, zastoupená Mgr. et Mgr. Janem Kořánem, advokátem, se sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, č. j. 15 A 80/2020  102, takto: I. Kasační stížnost se zamítá . II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Česká inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) provedla dne 6. 11. 2018 kontrolu v provozovně žalobkyně, jež se zabývá zpracováním elektroodpadu. Navázala na ni následným šetřením dne 20. 11. 2018. O obou poté sepsala protokol o kontrole ze dne 3. 12. 2018, č. j. ČIŽP 46/2018/9094 (dále jen „protokol o kontrole“). ČIŽP provedla kontrolu na základě § 27 odst. 5 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“), a na základě § 112 odst. 1 a § 114 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění do 31. 12. 2020 (dále jen „vodní zákon“). Zaměřila se přitom na možné úniky tuhých znečišťujících látek s obsahem těžkých kovů do vody a do ovzduší. ČIŽP zjistila, že se na střeše provozovny nachází vyústění protivýbušné klapky drtiče elektroodpadu. Klapka funguje na principu magnetu – pokud v drtiči dojde k explozi drceného materiálu, přetlak překoná magnetickou sílu klapky, ta se otevře, čímž se zabrání k poškození zařízení a vniknutí plynů zpět do haly. [2] ČIŽP zjistila, že se na celé nadstřešní konstrukci výduchu nachází značné množství prachu. Ten byl zjištěn také v okapovém svodu odvádějícím dešťovou vodu do kanalizace. Další prach byl nalezen na spodní části venkovního filtru, zejména v oblasti napojení vynášecího dopravníku a jeho okolí, a rovněž pod výsypkou vytříděného prachu. ČIŽP na těchto místech odebrala vzorky prachu. Při dalším šetření dne 20. 11. 2018 byl na čerstvě napadaném sněhu v blízkosti výduchu protivýbušné klapky na střeše haly opět patrný prašný spad. Okapní žlab byl znovu silně znečištěn prašným spadem, v místě okapového svodu do kanalizace byl prašný spad smísen s vodou z tajícího sněhu. V okolí venkovního filtru na nekryté betonové ploše byly nalezeny smetky prachových částic, jejichž původ byl zjevně spojen s provozem filtru. Součástí protokolu o kontrole je i fotodokumentace pořízená z obou provedených šetření. [3] Z rozborů sebraných vzorků prachu bylo zjištěno, že obsahoval rtuť, kadmium, nikl, olovo, antimon a zinek. Protokol o kontrole uzavřel, že dochází k úniku závadných látek (nebezpečných a zvlášť nebezpečných látek) ze zařízení a není zabráněno jejich smísení s odpadními nebo srážkovými vodami. Žalobkyně tím porušila § 39 odst. 4 písm. a) vodního zákona. Rozhodnutím ze dne 10. 6. 2019, č. j. ČIŽP/46/2019/5194, uznala ČIŽP žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 125g odst. 3 vodního zákona, neboť jako osoba zacházející se zvlášť nebezpečnými a nebezpečnými látkami při zpracovávání elektroodpadu ve své provozovně nesplnila povinnost podle § 39 odst. 4 písm. a) vodního zákona, protože neumístila zařízení, v němž se závadné látky používají, zachycují a zpracovávají, tak, aby bylo zabráněno nežádoucímu smísení s odpadními nebo srážkovými vodami. Za tento přestupek ČIŽP uložila žalobkyni pokutu ve výši 250 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou 1 000 Kč. [4] Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala odvolání. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 30. 6. 2020 č. j. MZP/2019/560/1302, vydaným podle § 90 odst. 1 písm. c) a § 90 odst. 5 správního řádu, snížil uloženou pokutu na 100 000 Kč a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [5] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který její žalobu napadeným rozsudkem zamítl. V žalobě mj. uváděla, že nebylo prokázáno, že by látky obsažené v sebraném prachu pocházely výlučně z jejího provozu. O tom údajně svědčily i odlišné koncentrace škodlivých látek v různých odebraných vzorcích prachu. K prokázání svých tvrzení navrhla důkaz znaleckým posudkem. [6] Městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že pro posouzení odpovědnosti žalobkyně za přestupek je zásadní zjištění ČIŽP, že se ve vzorcích prachu odebraných na vnější straně bezpečnostního výduchu drtiče, v jeho bezprostředním okolí i na dalších místech popsaných v protokolu o kontrole nacházely konkrétní nebezpečné a zvlášť nebezpečné látky. Toto zjištění ČIŽP v protokolu o kontrole řádně zdokumentovala. Jeho součástí jsou i fotografie zachycující prach na místech, z nichž byly sbírány vzorky. Podle městského soudu lze bez rozumných pochybností předpokládat, že pozorovaný prach souvisí s provozem jednotlivých výduchů a filtrů vedoucích z provozovny žalobkyně. Tento prach byl vystaven případnému sněhu a dešti, což nevyhnutelně vedlo k tomu, že se prach obsahující škodlivé látky mohl smísit s dešťovou vodou. K témuž závěru podle městského soudu vede i zjištění značného množství prachového spadu v okapovém svodu, který odvádí srážkovou vodu do kanalizace. Žalobkyně netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, jimiž by tyto závěry zpochybňovala. Podle městského soudu obsah správního spisu spolehlivě potvrzuje, odkud odebrané vzorky pocházejí. [7] Městský soud považoval námitku odlišných koncentrací škodlivých látek v různých vzorcích prachu za irelevantní, neboť žalobkyni nebylo kladeno za vinu překročení konkrétních emisních limitů, nýbrž pouze přítomnost škodlivých látek ve vzorcích. Rozdíly v koncentracích mohou mít více příčin, přesto nemohou zpochybnit závěr o protiprávním jednání žalobkyně. Stejně tak znalecký posudek předložený žalobkyní není způsobilý prokázat nezákonnost napadeného rozhodnutí. Městský soud upozornil, že zpracovatelem posudku je znalec pro základní obor čistota ovzduší, který se netýká projednávané věci. Závěry posudku vychází z právní úpravy týkající se ochrany ovzduší, které nelze na úpravu ochrany vody bez dalšího vztáhnout. Znalec rovněž uvedl, že odebrané vzorky vypovídají jen o obsahu škodlivých látek v prachu, avšak určení jejich původce je pouhou nepodloženou spekulací. Tento závěr považoval městský soud za nevěrohodný, neboť právě žalobkyně ve své provozovně provádí likvidaci elektroodpadu, při níž se prokazatelně uvolňují dané škodlivé látky. Nelze také pominout, že prach byl odebrán v bezprostřední blízkosti bezpečnostního výduchu vedoucího z drtiče či u venkovního filtru vedoucího z výrobní haly žalobkyně. Kromě toho jiný původce škodlivých látek rovněž v posudku nebyl označen. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [8] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností, přičemž podle jejího obsahu uplatnila důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [9] Stěžovatelka nesouhlasí s názorem městského soudu, že znalecký posudek předložený v řízení o žalobě nemůže prokázat nezákonnost rozhodnutí správních orgánů – jeho závěry jsou totiž bez dalšího aplikovatelné i v oblasti ochrany vod. Znalec v otázce č. 2 posudku odpovídal na otázku, jaká metoda odebírání vzorku prachu je vhodná ke zjištění, zda a jaké látky unikají ze stacionárního zdroje do ovzduší. K tomuto zjištění je podle něj nutné provést jednorázové autoritativní měření emisí. Stěžovatelka se domnívá, že i když vodní zákon tento požadavek nestanoví, z podstaty odpovědi znalce je zřejmé, že k určení zdroje znečištění životního prostředí je nutné provést měření na domnělém zdroji znečištění a zjistit, zda a v jaké míře životní prostředí znečišťuje. Stěžovatelka připustila, že by jeden ze vzorků prachu mohl pocházet z její provozní činnosti. Tuto možnost však nepotvrdila a správní orgány nadále byly povinny lokalizovat zdroj znečištění. To však ČIŽP neučinila. [10] Znalec v otázce č. 3 posudku odpovídal, zda mohly být odebrané vzorky prachu ovlivněny vnějšími vlivy, např. prachem z okolních zdrojů znečištění. Znalec uvedl, že k ovlivnění dojít mohlo a určení původce prachu je jen nepodloženou spekulací – nejsou totiž známy doba ukládání prachu, atmosférické jevy v tomto čase, ani vlivy jiných emitentů v průmyslové zóně, v níž se provozovna stěžovatelky nachází. Městský soud těmto závěrům neuvěřil. Nelze však bez dalšího uzavřít, že nejbližší potenciální znečišťovatel je zároveň tím skutečným, neboť průmyslové znečištění se může přenášet vodami i vzduchem. [11] Stěžovatelka poukazuje i na rozsudek městského soudu ze dne 22. 4. 2022, č. j. 18 A 45/2020  177, který vyhověl její žalobě proti rozhodnutí žalovaného, jímž potvrdil rozhodnutí ČIŽP, která stěžovatelku uznala vinnou ze spáchání několika přestupků podle zákona o ochraně ovzduší. Těch se měla dopustit v souvislosti se