3 As 153/2023 — Nejvyšší správní soud

3 As 153/2023- 51 - text  3 As 153/2023 - 54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a Mgr. Tomáše Blažka v právní věci žalobce: Mgr. L. H., proti žalovanému: Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2, zastoupený JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Jandova 185/6, Praha 9, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2023, č. j. 18 A 68/2022 – 97, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného. Žalobce nečinnost spatřoval v tom, že žalovaný nereagoval na jeho žádost podle § 73 odst. 8 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“), ze dne 22. 7. 2022. Touto žádostí se žalobce za účelem zpracování vědecké práce domáhal poskytnutí následujících informací za období od 1. 8. 2021 do dne podání žádosti: a) Statistická data pacientů, kteří přišli do nemocnice z důvodu hospitalizace pro jiný důvod, než je onemocnění COVID 19. b) Statistická data pacientů, u nichž byl až v nemocnici zjištěn COVID 19, který probíhal asymptomaticky. c) Statistická data pacientů, kteří mají skutečnou proticovidovou léčbu, lehčí hospitalizaci s COVID 19, či jiný zdravotním problém bez proticovidové léčby nebo lehčí hospitalizace. e) Statistická data úmrtí na COVID19 bez komorbidit i) Syndrom dechové tísně J80 2 dny, ii) Pneumonie J189  10 dní, iii) COVID19, virus laboratorně prokázán U071 14 dní, iv) Aterosklerotická choroba srdeční I25.1–5 let, v) Diabetes mellitus – E11.9–14 let, vi) CHOPN – J44.9–8 let f) Statistická data úmrtí na COVID19 u pacienta s komorbiditami i) Syndrom dechové tísně J80 2 dny, ii) Pneumonie J189  10 dní, iii) COVID19, virus laboratorně prokázán U071 14 dní, iv) Aterosklerotická choroba srdeční I25.1–5 let, v) Diabetes mellitus – E11.9–14 let, vi) CHOPN – J44.9–8 let g) Statistická data úmrtí pacienta s COVID19, avšak z jiné příčiny V případech, kdy dojde k úmrtí pacienta, který měl dříve diagnostikován COVID19, avšak úmrtí bylo bezprostředně způsobeno jinou příčinou. Jedná se tedy o pacienty u nichž existuje domněnka, že COVID19 mohl průběh onemocnění vedoucího ke smrti jen zhoršil, nebo ke smrti jinak přispěl. h) Statistická data úmrtí pacienta bez COVID 19. [2] Městský soud shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji rozsudkem ze dne 12. 6. 2023, č. j. 18 A 68/2022  97. V odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že žalobce podal žalobu za situace, kdy žalovaný byl ve vztahu k jeho žádosti pasivní, neposkytl mu požadované informace, ani jej neinformoval o tom, že mu požadované informace poskytnout nemůže či neposkytne. Během soudního řízení však došlo k zásadní změně skutkového stavu, kdy žalovaný po obdržení výzvy k vyjádření k žalobě žádost žalobce dne 13. 10. 2022 vyřídil a současně vyjádřil vůli s žalobcem vést dialog ohledně poskytnutých informací a konkretizování jeho požadavků. Žalobce i přes tuto změnu ve skutkovém stavu setrval na podané žalobě a tvrdil, že informace poskytnuté žalovaným jsou nepravdivé a neúplné a požadoval, aby soud jejich pravdivost a úplnost přezkoumal. [3] Podle městského soudu se na poskytování statistických dat dle § 73 odst. 8 zákona o zdravotních službách přiměřeně použijí ustanovení zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). Žalovaný postupoval přiměřeně podle § 14 odst. 5 písm. b) informačního zákona, jestliže žalobci poskytl takové informace, které by dle mínění žalovaného mohly odpovídat žalobcovým požadavkům. Pro případ, že by jej tyto informace neuspokojily, ho požádal o upřesnění žádosti a nabídl mu i možnost osobního setkání s ředitelem žalovaného k debatě nad poskytnutými daty. Dle městského soudu žalovaný postupoval sice podstatně méně formalizovaným, nicméně specifikům žádosti podle § 73 odst. 8 zákona o zdravotních službách odpovídajícím způsobem. [4] Městský soud se neztotožnil s dílčími námitkami žalobce ohledně neúplnosti poskytnutých dat. Konstatoval, že data poskytnutá žalovaným odpovídají požadavkům, které bylo možné z žádosti žalobce rozumně dovozovat. Městský soud dále uvedl, že povinností žalobce bylo žádost formulovat natolik přesným způsobem, aby od žalovaného obdržel taková data, jež by odpovídala jeho požadavkům. Žalovaný žalobci poskytl prostor, aby svou žádost v návaznosti na odpověď žalovaného upřesnil. Žalobce však rezignoval na konkretizaci svých požadavků, čímž sám předurčil rozsah a podrobnost dat, jež mu žalovaný mohl poskytnout. [5] Dále městský soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že data poskytnutá žalovaným jsou nepravdivá, a žalovaný tak fakticky vyřízení žádosti pouze „předstírá“. Zdůraznil, že řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti slouží k ochraně procesních práv žalobce na vydání rozhodnutí o jeho žádosti. Městský soud nicméně uvedl, že i pokud by z tvrzení žalobce vyplývaly takové skutečnosti, které by zakládaly důvodné pochybnosti o správnosti postupu žalovaného při vyřizování jeho žádosti (tj. o pravdivosti poskytnutých informací), byl by městský soud povinen žalobce poučit o tom, že k obraně proti nepravdivé informaci slouží zásahová žaloba. Městský soud však k takovému postupu v projednávané věci neshledal žádný důvod. Uvedl, že žalobce svou domněnku nepravdivosti poskytnutých informací založil výhradně na formátu odpovědi žalovaného, článku z webových stránek Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků ze dne 17. 1. 2023 a blíže nekonkretizovaných vyjádření bývalých ministrů zdravotnictví. Žalobce však neuvedl žádné konkrétní poznatky, ze kterých by bylo možné usuzovat, že se žalovaný při vyřizování jeho žádosti dopustil pochybení nebo úmyslné manipulace s informacemi. [6] Městský soud tak dospěl k závěru, že žalovaný není nečinný, pokud žádost žalobce vyřídil způsobem, který považoval za vhodný, a současně žalobci poskytl možnost jeho požadavky upřesnit, pokud by s tímto způsobem vyřízení žádosti nebyl spokojen. [7] Proti rozsudku městského soudu brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [8] Úvodem rekapitulace kasačních námitek Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížnost je jen obtížně srozumitelná, její značnou část tvoří pasáže, kde stěžovatel pouze konstatuje, co městský soud v napadeném rozsudku uvedl, aniž by k tomu stěžovatel tvrdil, jaká konkrétní pochybení v závěrech městského soudu shledává. Vlastní úvahy stěžovatel v kasační stížnosti uvádí nejasně, což zdejšímu soudu značně ztěžuje porozumění stěžovatelově argumentaci. Příkladmo lze uvést odstavce 36) a 40) kasační stížnosti, kde stěžovatel v odstavci 36) uvádí: „Výklad Městského soudu v Praze směřujícím k posuzování situace, a to v režimu nadbíhání žalovanému v tom, jak bude žalovaný tvrdit ‚údajnou‘ pravdu a žalobce neprokázal nepravdu. To nevadí, že soud ví o informačním deficitu na straně žalobce, když jen obecně tvrdí, a indicie směřující ke zpochybnění stavu nejsou pak hodnoceny ze strany soudu vůbec.“ Podle odstavce 40) „[s]těžovatel uvádí, že jak může Městský soud v Praze tvrdit v bodě 101 odůvodnění napadeného rozsudku, že dle jeho názoru nelze dovodit, že žalovaný daty disponuje. Tedy, jsou zde mezinárodní pokyny, které žalovaný zveřejnil a poskytl zdravotnickým zařízením ke správné klasifikaci úmrtí. Z toho nelze podle nevysloveného názoru Městského soudu v Praze dovodit, že adresáti této metodiky klasifikace úmrtí jej nečinili podle pokynů???? Za této situace je názor Městského soudu v Praze k vyřízení žádosti žalobce pod body e), f) žalovaným, pak zcela jistě nepřezkoumatelný, a to pro nedostatek důvodů (neuvedení žádných). Zde je tedy rozsudek nepřezkoumatelný pro nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení dle §§ 103 odst. 1 písm. a) a dále nedostatek důvodů dle § 103 odst. 1 písm. d) zákona č, 150/2002 Sb., soudní řád správní.“ Z tohoto důvodu tedy Nejvyšší správní soud stěžovatelovu argumentaci vyložil v těch pasážích, z nichž lze dovodit určitý smysl a pouze ty rekapituluje níže. [9] Stěžovatel namítá, že městský soud dospěl k nesprávnému závěru, že žalovaný postupoval přiměřeně podle informačního zákona. Dle stěžovatele tak žalovaný nejednal, jelikož výzvu k upřesnění žádosti měl dle § 14 odst. 5 písm. b) tohoto zákona zaslat stěžovateli do 7 dnů od podání žádosti. Žalovaný tak ale učinil teprve po podání žaloby, tj. po více než 70 dnech od podání žádosti. [10] Stěžovatel taky nesouhlasí s postupem žalovaného, který jej vyzval k upřesnění jeho žádosti a nabídl mu osobní setkání k diskusi o žádosti