5 As 11/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 11/2024- 25 - text  5 As 11/2024 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Mgr. J. H., zast. Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem Vodičkova 24, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 13. 12. 2023, č. j. 61 A 7/2023-67, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2023, č. j. KrÚ 61617/2023/ODSH/15 (dále jen „napadené rozhodnutí“). [2] Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Pardubic ze dne 23. 8. 2022, č. j. OSA/P-651/22D/27 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) ve spojení s § 6 odst. 8 téhož zákona. Uvedeného přestupku se stěžovatel měl dopustit tím, že dne 21. 4. 2022 jakožto řidič motorového vozidla na výzvu policisty nepředložil řidičský průkaz při silniční kontrole, byť byl v souladu s § 6 odst. 7 písm. a) zákona o silničním provozu povinen jej mít u sebe a podle odst. 8 téhož ustanovení jej na výzvu policisty předložit. Za toto jednání mu byl uložena pokuta ve výši 2 000 Kč, a to v souladu s § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu. Zároveň byla stěžovateli uložena povinnost nahradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Rozhodnutí krajského soudu [3] Proti rozhodnutí žalovaného brojil stěžovatel žalobou u krajského soudu, ve které namítal, že řidičský průkaz na výzvu policisty vůbec předložit nemohl, jelikož mu by zadržen městem Makati ve Filipínské republice a jeho navrácení se domáhá prozatím neúspěšně. V předložení průkazu mu tak bránila překážka nezávislá na jeho vůli a nelze jej vinit z nesplnění nesplnitelné povinnosti. Z těchto důvodů nebyla dána ani subjektivní stránka přestupku. Dále stěžovatel namítal absenci materiální stránky přestupku s ohledem na to, že policisté mají možnost elektronicky či telefonicky ověřit, zda je řidič držitelem řidičského oprávnění. Zároveň stěžovatel upozornil na to, že novelizací zákona o silničním provozu provedenou zákonem č. 261/2021 Sb. má být s účinností za několik měsíců zrušena povinnost mít řidičský průkaz u sebe a je tak podstatně oslaben materiální znak přestupku. [4] Krajský soud žalobu považoval za nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), napadeným rozsudkem zamítl. [5] V odůvodnění krajský soud uvedl, že je mu z úřední činnosti známo, že se stěžovatel v minulosti opakovaně domáhal přezkumu správních rozhodnutí, kterými byl uznán vinným z totožného přestupku jako v této věci. Soudy v této věci dospěly k závěru, že není rozhodující, proč stěžovatel řidičský průkaz nepředložil, nýbrž pouze to, že jej nepředložil. Tyto závěry potvrdil také Nejvyšší správní soud svými rozhodnutími ze dne 13. 10. 2023, č. j. 10 As 230/2021-40, a ze dne 12. 10. 2023, č. j. 5 As 174/2022-22. Dále zdůraznil, že mezi účastníky není sporné, že stěžovatel řidičský průkaz na výzvu policisty nepředložil, a tedy nesplnil svou zákonnou povinnost. Není rozhodné, z jakého důvodu jej nepředložil, ani že jej fakticky nepozbyl. Neobstojí ani tvrzené nenaplnění subjektivní stránky přestupku, jelikož stěžovatel jakožto držitel řidičského oprávnění mohl a měl vědět, že má povinnost řidičský průkaz na výzvu předložit. Tyto závěry podporuje také skutečnost, že se stěžovatel uvedeného přestupku dopustil opakovaně. Samotné zadržení řidičského průkazu ve Filipínské republice zavinění nevylučuje. [6] Podle krajského soudu platnost zákona č. 261/2021 Sb. nemá na posouzení materiální stránky přestupku vliv, jelikož je třeba vycházet z platné a účinné právní úpravy, podle které byl stěžovatel povinen mít řidičský průkaz u sebe a na výzvu jej předložit. Krajský soud také zdůraznil, že uvedená novela povinnost mít řidičský průkaz u sebe ruší až s účinností k 1. 7. 2025. S ohledem na právě uvedené jsou v této věci stále aplikovatelné závěry Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2017, č. j. 2 As 322/2016-39. Krajský soud odkázal také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2019, č. j. 6 As 106/2019-33, kde dospěl k závěru, že materiální stránka přestupku spočívajícího v nepředložení řidičského oprávnění je naplněna bez ohledu na to, zda mají policisté možnost ověřit, jestli je řidič držitelem řidičského oprávnění. 3. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností z důvodu nezákonnosti podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel v prvé řadě uvádí, že napadený rozsudek nabyl právní moci dne 10. 1. 2024, tedy v době, kdy již jemu vytýkané jednání nebylo přestupkem, neboť s účinností od 1. 1. 2024 nemusí mít řidič motorového vozidla, který je držitelem platného řidičského průkazu České republiky, tento průkaz u sebe. Podle stěžovatele v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu platí – je-li to pro pachatele přestupku příznivější, odpovědnost za přestupek se posuzuje podle zákona pozdějšího, což platí i pro soudní řízení správní a rozhodným okamžikem je právě nabytí právní moci rozsudku správního soudu. [8] Dále stěžovatel uvedl, že řidičský průkaz předložit nemohl z důvodu zadržení ve Filipínské republice. Neztotožňuje se tak se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2021, č. j. 10 As 230/2021-40, kdy soud uvedl, že není relevantní, z jakých důvodů řidič nemá řidičský průkaz u sebe. To by však pro stěžovatele znamenalo zákaz řízení po celou dobu několika let, co mu je řidičský průkaz Filipínskou republikou nezákonně zadržován, což je však výkladem nepřiměřeně přísným a absurdním. Stěžovatel tedy nemohl řidičský průkaz předložit z objektivních důvodů, na což však soud v uvedeném rozsudku nijak nereagoval a nevysvětlil, co by měl stěžovatel učinit, pokud by chtěl svého řidičského oprávnění využívat a nečinit tak nezákonně. [9] Podle stěžovatele se krajský soud nedostatečně vypořádal s námitkou nezohlednění absence materiálního aspektu přestupku, jelikož policisté zásadně mají vybavení pro kontrolu oprávnění prokazovaného řidičským průkazem. Policisté byli vybaveni pro dálkovou lustraci osob v registru řidičů a současně již byla platná úprava rušící povinnost mít u sebe řidičský průkaz – viz Čl. LXXIX bod 1 zákona č. 261/2021 Sb. Materiální aspekt přestupku tak chybí a nejde o jednání, které by mělo alespoň minimální společenskou škodlivost. Stěžovatel proto navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení. [10] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje se závěry krajského soudu v napadeném rozsudku a setrvává na svém názoru uvedeném v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Námitky uplatněné v kasační stížnosti se v podstatě shodují s námitkami žalobními a žalovaný je považuje za nedůvodné. Žalovaný dále upozornil, že pro krajský soud byl rozhodný právní stav v den vyhlášení rozsudku, tj. 13. 12. 2023, kdy jednání stěžovatele bylo přestupkem. Žalovaný tedy navrhl kasační stížnost zamítnout. 4. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je řádně zastoupen. Poté se Nejvyšší správní soud, vzhledem k tomu, že se v dané věci jedná o kasační stížnost proti rozhodnutí ve věci, ve které rozhodoval specializovaný samosoudce, ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle uvedeného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. [12] Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, a to tak, že jsou jeho znaky naplněny v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Kasační stížnost ve věcech, v nichž o žalobě rozhodoval specializovaný samosoudce je podle závěrů zaujatých v označeném usnesení přijatelná v následujících případ