5 As 200/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 200/2023- 51 - text  5 As 200/2023 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci navrhovatelů: a) Mgr. L. K., b) J. K., c) Ing. K. K., všichni zast. Mgr. Kateřinou Korpasovou, advokátkou, se sídlem Mozartova 679/21, Liberec, proti odpůrci: Statutární město Liberec, se sídlem nám. Dr. E. Beneše 1/1, Liberec, zast. Mgr. Ing. Marianem Böhmem, advokátem, se sídlem Kolbenova 609/38, Praha 9, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2023, č. j. 64 A 7/2023-115, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Odpůrci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se navrhovatelé (dále jen „stěžovatelé“) domáhají zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“); tímto rozsudkem krajský soud zamítl návrh stěžovatelů na zrušení opatření obecné povahy č. j. MML 025375/22, „Územního plánu Liberec“, vydaného usnesením Zastupitelstva statutárního města Liberec č. 72/2022 ze dne 24. 2. 2022 (dále jen „územní plán“), který nabyl účinnosti dne 12. 3. 2022. Všechny dále uvedené pozemky se nacházejí v obci Liberec, kat. území Staré Pavlovice. [2] V návrhu na zrušení územního plánu ze dne 13. 3. 2023 stěžovatelé namítli, že vydáním územního plánu byli zkráceni na svých právech, neboť provedené změny územního plánu povedou ke snížení hodnoty jejich majetku. Územní plán je podle stěžovatelů nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Stěžovatelé namítli, že odpůrce změnil označení ploch v zastavitelném území, čímž změnil hlavní účel využití pozemků a přípustné, podmíněně přípustné a nepřípustné využití jednotlivých ploch. Nově vymezené funkční typy ploch neodpovídají dosavadnímu územnímu plánu, jenž byl schválen obecně závaznou vyhláškou Statutárního města Liberec č. 2/2002 (dále jen „územní plán z roku 2002“); tento stanovil základní regulační podmínky pro zastavitelné území, přičemž plochy bydlení dělil na tři kategorie [plochy bydlení venkovského (BV), čistého (BČ) a městského (BM)]. Nový územní plán používá k rozlišení ploch a způsobu jejich využití nové názvy; plochy bydlení BO přitom slučuje do jedné kategorie BO – bydlení všeobecné. Dle názoru stěžovatelů se jedná o podstatnou změnu, která mění hlavní účel a přípustné využití ploch a staveb určených pro bydlení, neboť v plochách bydlení čistého a bydlení venkovského umožňuje výstavbu bytových domů v blocích nebo vícepodlažních bytových domů, které byly v těchto plochách zcela nepřípustné. Územní plán dále zavádí podmínky prostorového uspořádání a ke každé ploše vymezené v grafické části územního plánu stanoví regulační kódy. V návrhu stěžovatelé tyto kódy ve vztahu k „sousedním“ pozemkům definují dle územního plánu a srovnávají s podmínkami využití těchto ploch podle dosavadního územního plánu z roku 2002. Jedná se o pozemky parc. č. Xa (plocha označená jako Z.11.106.BO.3.25.50.z), parc. č. Xb (plocha s regulačním kódem Z.11.108.SC.5.40.40.z), parc. č. Xc, parc. č. Xd a parc. č. Xe a parc. č. Xf (plocha označená jako Z.11.110.BO.3.25.50.p), parc. č. Xg, parc. č. Xh a parc. č. Xi (plocha označená jako Z.11.111.BO.3.25.50.z) (společně také jako „dotčená plocha“). Jde-li o pozemky stěžovatelů, tyto se nacházejí v ploše označené jako 271.BO.2.20.60.p; jedná se o plochu stabilizovanou s typem zástavby předměstská, s maximální výškovou hladinou 12 m. Stěžovatelé podotkli, že podle územního plánu z roku 2002 se všechny dotčené pozemky nacházely v plochách bydlení čistého s určujícím typem výstavby rodinných domů, nepřípustným typem výstavby bytových domů v blocích nebo výstavby vícepodlažních bytových domů, podmíněným typem výstavby byl viladům s maximální výškou 3 NP. Na rozdíl od územního plánu z roku 2002 lze na dotčených pozemcích realizovat výstavbu vícepodlažních bytových domů, resp. vícebytových domů, s maximální výškou až 15 m. Novým územním plánem dochází ke změně funkčního využití pozemků oproti dřívější regulaci a ke změně koncepce rozvoje a urbanistické koncepce bez dostatečného a srozumitelného odůvodnění těchto změn v textové části územního plánu. [3] Dále stěžovatelé namítli, že odpůrce dostatečně neposoudil vliv změny územního plánu v dotčené lokalitě na životní prostředí. V této souvislosti poukázali na dokument odpůrce s názvem „ÚP Liberec – Vyhodnocení vlivu konceptu na ŽP“ se srpna roku 2011, v němž jsou zmíněny negativní vlivy zástavby na lokalitu. Stěžovatelé poznamenali, že podle § 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a § 68 odst. 3 v souvislosti s § 174 odst. 1 správního řádu, musí být opatření obecné povahy odůvodněno, a to zejména tehdy, dochází-li přijetím nového územního plánu ke změně funkčního využití území. Tomuto požadavku územní plán nedostál. Podle stěžovatelů je realizace podnikatelského záměru soukromého subjektu nekriticky nadřazena zájmům ostatních osob, jakož i požadavkům na ochranu životního prostředí. Z těchto důvodů je dle názoru stěžovatelů územní plán nepřezkoumatelný, nesrozumitelný a není z něj zřejmé, z jakých důvodů dochází ke změnám v konkrétních lokalitách. [4] V doplnění návrhu ze dne 11. 4. 2023 stěžovatelé uvedli, že podle jednotného standardu ve smyslu § 20a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), se plochy s rozdílným způsobem využití strukturují do tří úrovní, přičemž při zpracování hlavního výkresu je nutné použít členění ploch s rozdílným způsobem využití dle druhé úrovně. Členění ploch je zakotvené ve Standardu vybraných částí územního plánu (Metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj) ze dne 24. 10. 2019 (dále jen „metodika“), a s účinností od 1. 1. 2023 je právně závazné podle § 4 vyhlášky č. 503/2001 Sb. Podle metodiky se plochy bydlení v druhé úrovni člení podle způsobu využití na bydlení venkovské (BV), bydlení individuální (BI), bydlení všeobecné (BO), bydlení hromadné (BH) a bydlení jiné (BX). Podle metodiky není možné členit území jen v intenci první úrovně, ale je nutné použití rozdělení ploch dle konkrétního způsobu využití dle druhé úrovně. Podle stěžovatelů územní plán nesplňuje požadavky vyjádřené v metodice, neboť nečlení plochy bydlení s ohledem na jejich charakter ve druhé úrovni. Odpůrce nečlení plochy bydlení vůbec a namísto toho zavádí jediný druh plochy bydlení (BO) s všeobjímajícím názvem všeobecné bydlení, což je dle stěžovatelů v rozporu s metodikou. Hlavní problém tedy nespočívá v tom, že odpůrce definoval vlastní cílový charakter zástavby v části F.4.5. (což není v rozporu s legislativou), ale to, že nerozdělil plochy bydlení podle převažující funkce bydlení ve smyslu druhé úrovni dle metodiky. Mezi účelem využití plochy a cílovým charakterem zástavby není žádná spojitost. Převažující charakter území je nejednoznačný a pro veřejnost nepředvídatelný. Zmatečné a nesrozumitelné je odůvodnění členění ploch s rozdílným způsobem využití. Rovněž cílový charakter zástavby není vymezen jasně; odpůrce zavádí nové výrazy, které však jednoznačně nedefinuje. V této souvislosti stěžovatelé poukázali na odůvodnění územního plánu T2, konkrétně bod C.7.4.12, v němž je uvedeno, že cílový charakter zástavby byl do návrhu územního plánu doplněn na základě požadavku určeného zastupitele jako symbolické vyjádření způsobu zástavby srozumitelné odborné i laické veřejnosti. Výšková hladina rovněž není odůvodněná. Dále stěžovatelé zopakovali, že v územním plánu absentuje posouzení vlivu na životní prostředí. [5] Stěžovatelé dále argumentují tím, že na dotčených plochách Z.11.111 a Z.11.106 má být údajně postaveno sídliště; podle stěžovatelů má obecnost a neurčitost v dělení ploch bydlení za následek to, že veřejnost nemá žádnou právní jistotu, jaký typ zástavby bude na jednotlivých plochách bydlení převažovat. Zrušení územního plánu je dle stěžovatelů v zájmů všech obyvatel města Liberec. Územní plán poskytuje prostor pro kreativní výklad podmínek prostorového uspořádání ploch a připouští libovůli a nerovné zacházení při posuzování záměrů. [6] Odpůrce ve vyjádření k návrhu poukázal na procesní pasivitu stěžovatelů v procesu pořizování a přijímání územního plánu, v důsledku čehož mu nebyl dán prostor k reakci na jejich požadavky, případně úpravu návrhu územního plánu. Územní plán již v konceptu z roku 2011 stanovoval pro jednotlivé funkční plochy plošné a prostorové regulativy a stěžovatelé měli možnost se k nim vyjádřit od samého počátku. Odpůrce konstatoval, že územní plán nepředstavuje pouhou změnu původní územního plánu, ale jedná se o zcela novou koncepci územního plánování, která může být odlišná od územního plánu, který nahrazuje. Následně odpůrce popsal jednotlivé regulativy dotčených ploch a porovnal je s úprav