5 As 89/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 89/2023- 33 - text  5 As 89/2023 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr.Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: FARMA VĚTEŘOV spol. s r. o., se sídlem Archlebov 416, zast. JUDr. Stanislavem Brhelem, advokátem, se sídlem Masarykovo nám. 123/18, Hodonín, proti žalovanému: Státní energetická inspekce, se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2023, č. j. 29 A 89/202248, t a k t o: I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á. O d ů v o d n ě n í: [1] Státní energetická inspekce, územní inspektorát pro Jihomoravský a Zlínský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) uznal rozhodnutím č. 67202112, ze dne 13. 5. 2022, č. j. SEI0301/202045 (dále jen „rozhodnutí o přestupku“), žalobce vinného ze spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“). Přestupku se žalobce měl dopustit tím, že jako výrobce a prodejce elektřiny ve zdroji „FARMA VĚTEŘOV“ (dále jen „fotovoltaická elektrárna“) v období roku 2019 uplatnil u povinně vykupujícího obchodníka E.G.D. a.s. nárok na podporu pro podporované zdroje energie formou výkupních cen v rozporu s podmínkami stanovenými cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 zákona o cenách v části B) bodu 1.10 Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 3/2018, a to z výkonu 0,015075 MWp instalovaného nad rámec registrovaného a licencí uděleného výkonu 0,20500 MW (při kontrole zjištěn skutečně instalovaný elektrický výkon 0,220075 MW), čímž získal nepřiměřený majetkový prospěch 237 700 Kč. Správní orgán prvního stupně současně uložil žalobci dle § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách pokutu 237 700 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), uložil žalobci povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí o přestupku potvrdil. [2] V žalobě žalobce předně namítl, že žalovaný řádně nevypořádal jeho odvolací námitky, především nezohlednil skutečnost, že žalobci byla Energetickým regulačním úřadem vydána licence na výrobu elektřiny o instalovaném výkonu 0,205 MWp, byť požadoval vydání licenci „jen“ pro výkon 0,202 MWp. Žalobce se o této nesrovnalosti, vyvolané chybným určením součtu fotovoltaických panelů ze strany revizního technika, dozvěděl až při kontrole prováděné správním orgánem prvního stupně. Za administrativní pochybení pak dle žalobce nese odpovědnost i Energetický regulační úřad (dále jen „ERÚ“). Dále namítal, že se kontinuálně pokoušel správní orgány přesvědčit, že tvrzený majetkový prospěch mu nemohl nikdy reálně vzniknout, neboť maximální výkon fotovoltaické elektrárny je limitován střídači (202 kW), tudíž nelze do distribučních soustav (ani za ideálních podmínek) dodat více elektřiny. Nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že v měsících s méně příznivými osvitovými podmínkami umožňuje vyšší instalovaný výkon přes tuto limitaci dodat do distribuční soustavy více elektrické energie. Dále namítl, že mu byla uložena pokuta ve výši 10 % z celkového množství dodané elektřiny, přičemž správní orgán prvního stupně tuto hodnotu nezjistil a namísto toho vycházel z maximální možné míry, kterou byla fotovoltaická elektrárna schopna dodat; v roce 2010, kdy byla fotovoltaická elektrárna zbudována, nebylo v relevantních právních normách upraveno, zda se licence vztahuje na počet zbudovaných panelů nebo na kapacitu střídače. Upozornil, že ze strany odběratele mu nikdy nebylo sděleno, že do distribuční soustavy dodává vyšší množství elektřiny, než umožnuje licence. Pro stanovení přesné částky neoprávněného majetkového prospěchu by muselo být provedeno měření skutečně dodané elektřiny do distribuční soustavy dříve, což se nestalo. Dle žalobce nebylo jednoznačně prokázáno, že přestupek spáchal a že se jeho spácháním v uvedené výši obohatil. Správní orgán prvního stupně nevzal v potaz, že fotovoltaickou elektrárnu zbudovala renomovaná společnost, čímž pádem byl žalobce v dobé víře, že splňuje všechny platné právní předpisy. Správní orgány se dle žalobce nezabývaly mírou společenské škodlivosti spáchaných přestupků a současně nebyla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty přestupku. [3] Krajský soud neshledal žalobu důvodnou. Konstatoval, že není sporu, že žalobce je oprávněn podnikat v oblasti solární energetiky od 9. 10. 2010 na základě rozhodnutí ERÚ o udělení licence č. 111015860 na výrobu elektřiny o celkovém instalovaném výkonu 0,205 MW. Krajský soud odkázal na relevantní ustanovení zákona o cenách a ustanovení cenového rozhodnutí ERU č. 3/2018. Dále konstatoval obsah správního spisu, z něhož se podává, že při kontrole fotovoltaické elektrárny dne 11. 5. 2021 bylo zjištěno, že fotovoltaická elektrárna se skládá z 969 kusů fotovoltaických panelů, z toho 66 kusů typu Microsol MMO225G o výkonu 220 Wp, 515 kusů typu Microsol MMO225G a Solarwatt P21060 o výkonu 225 Wp, 300 kusů typu Microsol MMO230G o výkonu 230 Wp a 88 kusů typu MMO235G o výkonu 235 Wp. Transformaci stejnosměrného napětí a proudu solárních modulů na střídavé zajišťovaly DC/AC měniče SMA 10000TLRP10 (18 kusů) a SM 20C (1 kus). Veškerý výkon fotovoltaické elektrárny byl vyveden do distribuční soustavy provozované EG.D. a.s. (dříve E.ON Distribuce, a.s.) na základě smlouvy o připojení zařízení č. 700121308000010 ze dne 8. 3. 2010. Pracovníci správního orgánu prvního stupně dále zjistili, že v žalobcem předložené revizní zprávě č. 1160710 ze dne 13. 7. 2010 je uvedeno, že celkový instalovaný výkon je 205 kWp a současně má žalobce nainstalováno 19 kusů střídačů o celkovém výkonu 202 kW. Tato kontrolní zjištění žalobce nezpochybnil. Na základě zjištěných skutečností pracovníci správního orgánu prvního stupně postupem, v rámci něhož vynásobili počet panelů jejich výkonem, vypočítali, že celkový instalovaný výkon fotovoltaické elektrárny činí 0,220075 MWp, což neodpovídá údaji o celkovém instalovaném výkonu na licenci. Žalobce tudíž neměl udělenu licenci na provozování zdroje fotovoltaické energie o výkonu 0,015075 MWp (0,20500 MWp [výkon uvedený v licenci] – 0,220075 MWp [výkon vypočtený při kontrole]). [4] K námitce žalobce, že za administrativní pochybení spočívající v udělení povolení nad rámec žádosti o udělení licence odpovídá ERÚ, krajský soud poznamenal, že předmětem řízení nebyl přezkum udělení licence ERÚ na výrobu elektřiny, ale vyhodnocení, zda došlo ke spáchání přestupku dle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. Rozhodnutí o udělení licence dle § 8 energetického zákona bylo vydáno ve správním řízení, tudíž je na něj nutno pohlížet prizmatem presumpce správnosti aktu veřejné moci jako objektivního projevu subjektivního práva dobré víry jeho adresáta, tj. že i vadný správní akt je způsobilý založit příslušné právní účinky, dokud jej správní (případně soudní) orgán pro jeho vady nezmění, případně nezruší. Pokud žalobce tvrdí, že ERÚ při rozhodnutí o udělení licence pochybil, nelze než jej odkázat k podání žádosti o změnu licence dle § 8 energetického zákona. Krajský soud konstatoval, že správní orgány nepochybily, když pro posouzení překročení výkonu fotovoltaické elektrárny vycházely z údajů uvedených v rozhodnutí o udělení licence č. 111015860. Tato žalobní argumentace dle krajského soudu působí velmi nepřesvědčivě i z toho důvodu, že celkový instalovaný výkon fotovoltaické elektrárny zjištěný správním orgánem prvního stupně (0,220075 MWp), by přesahoval její výkon tvrzený žalobcem v době udělení licence (0,202 MWp) o ještě větší míru. [5] Co se týče vyčísleného majetkového prospěchu, krajský soud vyšel z toho, že správní orgán prvního stupně k hodnotě nepřiměřeného majetkového prospěchu dospěl tak, že nejprve zjistil množství dodané elektřiny do distribuční soustavy za rozhodné období (265,372 MWh), které podělil skutečně zjištěným výkonem fotovoltaické elektrárny (0,220075 MWp), čímž získal průměrnou roční výrobu jednoho [kWp] instalovaného výkonu na 1205,82 kWh/kWp. Následně tuto průměrnou roční výrobu vynásobil výkonem, který přesahoval výkon uvedený v licenci (0,015075 MWp), čímž zjistil množství elektřiny vyrobené v rozhodném období (18,177 MWh), za nějž žalobce inkasoval podporu ve formě výkupní ceny (14 530 Kč za MWh) bez oprávnění. Žalobce tedy získal majetkový prospěch ve výši 264 111,81 Kč (14 530 x 18,177), po odvodu z elektřiny ze slunečního záření ve výši 10 % (dle § 14 a § 18 zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů) pak ve výši 237 700 Kč. Argumentaci žalobce, že počet a nominální výkon instalovaných fotovoltaických panelů zjištěný pracovníky správního orgánu prvního st