6 As 161/2023 — Nejvyšší správní soud

6 As 161/2023- 23 - text  6 As 161/2023 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška a soudců Tomáše Kocourka a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: V. G., zastoupen JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem, sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3, proti žalovanému: Magistrát města FrýdekMístek, sídlem Radniční 1148, FrýdekMístek, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2023 č. j. 22 A 56/202250 takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2023 č. j. 22 A 56/202250 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce dne 21. 7. 2022 opakovaně skládal zkoušku z praktické jízdy, která je součástí zkoušky z odborné způsobilosti žadatele o řidičské oprávnění. Zkoušku konal za účelem osvědčení odborné způsobilosti k řízení vozidel skupiny B (osobní automobil). Zkušební komisařka (zaměstnankyně žalovaného) mu však neumožnila tuto zkoušku v plném rozsahu vykonat. Před samotnou jízdou totiž měl žalobce prokázat znalosti a dovednosti úkonů přípravy vozidla před jízdou. Žalobce začal kontrolou pneumatik. Komisařka se jej zeptala, jak zkontroluje hloubku vzorku pneumatik. Žalobce odpověděl, že hloubkoměrem. Na doplňující otázku, jak by to učinil bez hloubkoměru, již nedokázal dostatečně odpovědět. Komisařka proto ukončila zkoušku z praktické jízdy s hodnocením „neprospěl“, aniž by s žalobcem přistoupila k samotné jízdě. [2] Žalobce se zásahovou žalobou domáhal u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) určení, že ukončení zkoušky z praktické jízdy v průběhu její první části bez toho, aby žalobce řídil motorové vozidlo, a její hodnocení stupněm „neprospěl“ bylo nezákonné. Krajský soud žalobě vyhověl. [3] Krajský soud měl na základě svědecké výpovědi komisařky za prokázané, že k ukončení zkoušky došlo ihned po nedostatečné odpovědi žalobce. Dále krajský soud odkázal na § 43 odst. 1 zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel (dále jen „zákon o získávání odborné způsobilosti“), podle něhož musí zkouška z praktické jízdy trvat v první části nejméně 10 minut a v druhé části nejméně 20 minut. Tím, že komisařka ukončila zkoušku předčasně, bylo zasaženo do jeho veřejného subjektivního práva vykonat zkoušku v plném rozsahu. Dále krajský soud zkoumal, zda byl dán k tomuto zásahu do žalobcových práv zákonný důvod. Důvod okamžitého ukončení zkoušky upravuje § 43 odst. 3 zákona o získávání odborné způsobilosti. Ustanovení vyžaduje kumulativní naplnění tří podmínek: (i) musí dojít k porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích, (ii) způsobem, který ohrozil nebo mohl ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, (iii) a to vážným způsobem. Podle krajského soudu nedošlo k naplnění ani první podmínky. Definici pojmu pravidla provozu na pozemních komunikacích zákon o získávání odborné způsobilosti neobsahuje. Pravidla provozu na pozemních komunikacích jsou upravena v § 11 až 60a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Tato ustanovení zákona o silničním provozu obsahují pravidla týkající se způsobu jízdy na pozemních komunikacích. Důvod k okamžitému ukončení zkoušky z praktické jízdy tak zjevně směřuje až k její druhé části. Instruktorka však zkoušku z praktické jízdy ukončila ještě v části první, tedy před započetím druhé části zkoušky. Takový postup ovšem zákon neumožňuje. Na tom nemůže nic změnit ani tvrzení žalovaného, že se jedná o správní praxi. Taková praxe totiž nemá oporu v právní úpravě. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [5] Stěžovatel má za to, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný, neboť je nesrozumitelný. Není z něj totiž zřejmé, jak by měl zkušební komisař při provádění zkoušky postupovat. V případě, že zkoušený neprokáže v první části zkoušky dostatečné znalosti, nemá žádný smysl pokračovat. Smyslem zkoušky z praktické jízdy není poskytnout zkušenému komplexní zpětnou vazbu o jeho znalostech a dovednostech. [6] Rozsudek krajského soudu je také nezákonný. Krajský soud opřel své rozhodnutí o jazykový výklad první části § 43 odst. 3 zákona o získávání odborné způsobilosti. Nezohlednil však celý účel právní úpravy zkoušky z praktické jízdy. Bezpečné řízení se nezakládá jen na znalostech pravidel silničního provozu, ale i např. na dovednostech týkajících se ovládání vozidla a jeho způsobilosti k provozu. Pod § 43 odst. 3 zákona o získávání odborné způsobilosti tak jistě nelze podřadit pouze pravidla zahrnutá v § 11 až 60a zákona o silničním provozu. V takovém případě by nebylo možné ukončit zkoušku např. v situaci, kdy by zkoušený během jízdy držel hovorové zařízení či by požil alkoholický nápoj. Tyto povinnosti (resp. zákazy) jsou totiž na jiném místě zákona o silničním provozu. Stejně tak by nebylo možné ukončit zkoušku v případě nesplnění povinnosti užít k jízdě v provozu na pozemních komunikacích pouze technicky způsobilé vozidlo. Tato povinnost je přitom jednou z podmínek zajištění bezpečného provozu na pozemních komunikacích. Nutně předpokládá elementární znalosti a dovednosti na straně řidiče, kterými žalobce nedisponoval. [7] Ustanovení § 43 odst. 3 zákona o získávání odborné způsobilosti navíc nevylučuje možnost komisaře uvážit, zda pokračování zkoušky dává smysl v situaci, kdy zkoušený prokázal již takovou míru neznalosti, že jej nelze hodnotit jinak než „neprospěl“. [8] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel překrucuje výklad § 43 odst. 3 zákona o získávání odborné způsobilosti. Aplikace tohoto ustanovení přichází v úvahu pouze ve chvíli, kdy je vozidlo v pohybu. Jinak nelze zjistit, zda žadatel řídí bezpečně, či nikoliv. Podle stěžovatelova absurdního výkladu by navíc bylo třeba, aby bylo nejprve zjištěno, zda je zkušební automobil technicky způsobilý. To se však nestalo. [9] Stěžovatel ověřoval pouze žalobcovu znalost podle § 42 odst. 3 písm. a) zákona o získávání odborné způsobilosti, tedy základní znalosti a dovednosti úkonů přípravy vozidla před jeho použitím. Tento bod dokonce ani nevyčerpal celý, ale zaměřil se pouze na znalost jednoho podbodu z této skupiny (měření hloubky vzorku pneumatik). Z toho není možné zjistit, zda žalobce prokázal základní znalosti, na jejichž ověření je zaměřena první část zkoušky. Není proto pravdou, že žalobce neprokázal základní znalosti. K tomuto závěru není ani žádný důkaz v záznamu o zkoušce. [10] Žalobce navíc upozorňuje na právní úpravu zkoušky praktické jízdy pro řidičské oprávnění skupiny AM, A1, A2 a A (motocykly), která je také rozdělena na dvě části s tím, že v tomto případě zákon výslovně stanoví, že budeli žadatel v první části hodnocen stupněm „neprospěl“, již nesmí pokračovat ve druhé části zkoušky. Tato úprava ovšem u zkoušky pro řidičské oprávnění skupiny B (osobní automobily) chybí. Neprovedení druhé části zkoušky by bylo možné, pouze pokud by se jí zkoušený sám vzdal. [11] Ke stěžovatelem tvrzené nepřezkoumatelnosti rozsudku žalobce podotýká, že není úkolem krajského soudu poučovat zkušebního komisaře, jak má postupovat. Podmínky, za kterých lze provádění zkoušky předčasně ukončit, musí být upraveny výslovně zákonem. Závěrem žalobce připomíná, že stěžovatel je orgánem veřejné moci, a vztahuje se tak na něj zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí. III. Posouzení kasační stížnosti [12] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatele jedná zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání potřebné k výkonu advokacie (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté Nejvyšší správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [13] Kasační stížnost je důvodná. [14] Nejvyšší správní soud úvodem poznamenává, že žalobce napadá to, že mu stěžovatel odepřel vykonat v plném rozsahu zkoušku ověřující způsobilost k řízení motorových vozidel. Proti takovému jednání se lze bránit zásahovou žalobou (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. dubna 2023 č. j. 10 As 243/2021  51). [15] Nejvyšší správní soud se nejprve vyjádří k námitce, že rozsudek krajského soudu je pro svoji nesrozumitelnost nepřezkoumatelný. [16] Nepřezkoumatelností rozhodnutí soudu pro nesrozumitelnost se zabýval Nejvyšší správní soud např. v rozsudcích ze dne 21. srpna 2