6 As 304/2023 — Nejvyšší správní soud

6 As 304/2023- 33 - text  6 As 304/2023 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: JUDr. Věra Ottlová, sídlem Tyršova 1902, Benešov, zastoupená Mgr. Jaroslavem Zemanem, advokátem, sídlem Masarykovo nám. 225, Benešov, proti žalované: Česká advokátní komora, sídlem Národní 118/16, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 14. dubna 2023 sp. zn. K 51/2022, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2023 č. j. 10 Ad 10/202340, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Spornou v nynější věci je otázka, zda se žalobkyně dopustila kárného provinění, jestliže jako advokátka a opatrovnice ustanovená dle § 45 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), nezletilé poškozené G. B. (dále jen „poškozená“) v trestním řízení vedeném proti jejím rodičům nenavrhla nejpozději 7. června 2021 před zahájením dokazování v hlavním líčení, aby trestní soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovaným nahradit poškozené v penězích jakoukoliv škodu nebo nemajetkovou újmu, jež jí byla trestnými činy způsobena. [2] Kárný senát kárné komise žalované rozhodnutím ze dne 11. listopadu 2022 konstatoval, že žalobkyně měla možnost uplatnit za poškozenou nárok na odškodnění dle § 43 odst. 3 trestního řádu, avšak neučinila tak. Žalobkyně měla využít všech prostředků k uplatnění práv poškozené. Kárný senát žalované shledal, že žalobkyně nechránila a neprosazovala oprávněné zájmy poškozené, při výkonu advokacie nejednala svědomitě a nevyužívala důsledně všechny zákonné prostředky v zájmu poškozené a zároveň při výkonu advokacie nepostupovala tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu. Žalobkyně tedy porušila § 16 a § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, proto jí kárný senát žalované uložil pokutu ve výši 40 000 Kč a rovněž povinnost zaplatit 8 000 Kč jako náhradu nákladů kárného řízení. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala odvolání, které odvolací kárný senát žalované v návětí označeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. [3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v návětí označeným rozsudkem zamítl. Městský soud uvedl, že žalobkyně jako advokátka a opatrovnice měla chránit práva poškozené. Jedním z práv poškozené bylo uplatnění nároku na náhradu újmy v průběhu trestního řízení. Žalobkyně nejenže nárok na odškodnění neuplatnila, ale ani se nepokusila výši újmy jakkoliv vyčíslit, ačkoliv k tomu měla časový prostor. Rovněž komplikovanost určení nároku nebyla dle městského soudu důvodem, aby odškodnění za poškozenou nepožadovala. Žalobkyně neuplatnění nároku na náhradu újmy zdůvodňovala rychlostí trestního řízení, avšak nijak nevysvětlila, proč by rychlost řízení měla pro poškozenou větší význam než přiznání náhrady škody a nemajetkové újmy. Újma poškozené byla v trestním řízení potvrzena znaleckým posudkem. Poškozená mj. trpěla syndromem zanedbávaného a týraného dítěte. Ačkoliv se znalecký posudek nezaměřil na vyčíslení újmy, její existenci potvrdil. Ani na jeho základě žalobkyně nárok na náhradu újmy neuplatnila. [4] Postup žalobkyně nebylo možné dle městského soudu odůvodnit ani možností nárok později uplatnit v občanskoprávním řízení. Toto řízení mohlo trvat řadu let a představovalo by potřebu nového shromáždění důkazů. Občanskoprávní řízení mohlo pro poškozenou představovat i větší psychickou zátěž. Nenabízí totiž stejné záruky ochrany obětem trestných činů, jako je tomu v trestním řízení. [5] Městský soud dále konstatoval, že je obecně na advokátovi, jakou zvolí procesní taktiku. Nemůže se však sám rozhodnout, že neučiní některý procesní úkon, pokud to není v zájmu klienta. Žalobkyně uplatnila taktiku, která byla v rozporu se zájmy poškozené, proto byla dle městského soudu správně za svou činnost kárně postižena. Městský soud také neshledal, že by uložená pokuta byla nepřiměřená. Žalovaná výši pokuty dostatečně odůvodnila, odpovídala zjištěným majetkovým poměrům žalobkyně. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítala, že žalovaná ani městský soud se nezabývaly skutečnostmi, na které stěžovatelka upozorňovala a které svědčily pro důvodnost jejího postupu. Při výkonu opatrovnictví nezletilé poškozené prosazovala její zájmy. Poškozená s ohledem na svůj věk a celkovou nevyzrálost nebyla schopna udělovat jakékoliv pokyny, proto procesní taktika byla plně na stěžovatelce. Jako advokátka měla nejenom povinnost, nýbrž i právo posoudit okolnosti případu a zvážit procesní taktiku. Jedná se o základní princip nezávislého výkonu advokátní profese. Stěžovatelka postupovala s náležitou odborností, nejednala nedbalostně nebo s úmyslem krátit práva poškozené. [7] Stěžovatelka brala do úvahy, že orgány činné v trestním řízení se soustředily na získání důkazů proti rodičům poškozené, kteří svou vinu odmítali. V zájmu poškozené bylo co nejrychlejší ukončení trestního řízení. Dokazování za účelem vyčíslení újmy by si vyžádalo další znalecké zkoumání, což by prodloužilo trestní řízení. Orgány činné v trestním řízení v tomto směru nevyvíjely aktivitu a zaměřovaly se výhradně na prokázání trestné činnosti rodičů poškozené. [8] Stěžovatelka neměla dostatek podkladů, aby mohla za poškozenou uplatnit nárok na náhradu újmy. Nechtěla výši nároku odhadovat. Považovala za vhodnější co nejrychleji ukončit trestní řízení a nárok poškozené posléze uplatnit v občanskoprávním řízení. Dle stěžovatelky mají při vyčíslování nemajetkové újmy „civilní“ soudci více zkušeností než soudci trestní. Stěžovatelka proto očekávala, že trestní soud poškozenou stejně se svým nárokem na občanskoprávní řízení odkáže. V něm by jako základ dokazování sloužil odsuzující trestní rozsudek. Poškozená jako nezletilá by dle stěžovatelky také byla patrně osvobozena od soudních poplatků. [9] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry městského soudu. Stěžovatelka dostatečně nechránila zájmy poškozené. Vynechala zásadní procesní úkon ve prospěch poškozené a odsunula přiznání odškodnění až do občanskoprávního řízení. Svou nečinnost nemůže přenášet na orgány činné v trestním řízení. V průběhu trestního řízení měla k uplatnění nároku dostatek časového prostoru, aniž by muselo dojít k prodloužení řízení. Stěžovatelka také mohla vycházet z provedeného znaleckého zkoumání či navrhnout jeho doplnění a následně uplatnit nárok na náhradu újmy. Skutečné vyčíslení a potvrzení leželo na bedrech trestního soudu, stěžovatelka je měla pouze za poškozenou navrhnout. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [11] Na úvod Nejvyšší správní soud uvádí, že žalovaná i městský soud se věcně vypořádaly se všemi stěžovatelkou vznesenými argumenty, které v průběhu řízení postupně měnila (resp. přidávala další zdůvodnění svého postupu). [12] K věci samé Nejvyšší správní soud uvádí, že mezi účastníky řízení není sporné, že stěžovatelka za poškozenou v rámci trestního adhezního řízení neuplatnila nárok na náhradu újmy. Po skutkové stránce tuto skutečnost oba účastníci potvrzují. Sporné je pouze to, zda lze takové jednání považovat za kárné provinění. [13] Podle § 16 odst. 1 zákona o advokacii je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Podle § 16 odst. 2 zákona o advokacii je advokát při výkonu advokacie povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. [14] Podle § 17 zákona o advokacii advokát postupuje zejména při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský předpis. [15] Podle § 43 odst. 3 trestního řádu je poškozený oprávněn navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§ 206 odst. 2); jeli sjednána dohoda o vině a trestu, je třeba návrh učinit nejpozději při prvním jednání o takové dohodě (§ 175a odst. 2). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatňuje nebo z jakých důvodů