7 Ads 167/2024 — Nejvyšší správní soud

7 Ads 167/2024- 36 - text  7 Ads 167/2024 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Krupičkové a soudců Faisala Husseiniho a Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: Ing. H. K., zastoupena Mgr. Barborou Kolářovou, advokátkou se sídlem Opletalova 1525/39, Praha 1, proti žalovanému: nejvyšší státní tajemník, se sídlem Jindřišská 34, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2024, č. j. 6 Ad 5/202257, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Barbory Kolářové. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 4. 2021, č. j. 8 A 124/202065, konstatoval věcnou nepříslušnost Ministerstva financí, a naopak věcnou příslušnost Specializovaného finančního úřadu k provádění cenové kontroly v oblasti vodovodů a kanalizací. Tento právní závěr se v organizační struktuře ministerstva financí odrazil v úplném zrušení oddělení 1602, které čítalo 12 služebních míst. [2] Služební místa zrušeného oddělení 1602 byla vypořádána následovně. Systematizací služebních míst schválenou vládou dne 21. 6. 2021 došlo ke zrušení 8 služebních míst ve 14. platové třídě a 1 služebního místa v 15. platové třídě v oddělení 1602 a zřízení oddělení cenové kontroly V. ve Specializovaném finančním úřadu zahrnujícím 9 nových služebních míst sestávajících z 6 služebních míst ve 12. platové třídě a 3 služebních míst v 11. platové třídě. Služebními předpisy č. 4/2021 a č. 5/2021 navazujícími na vládou schválenou systemizaci, došlo v rámci Ministerstva financí k vnitřní organizační změně spočívající v přesunu 3 služebních míst, včetně zaměstnanců je obsazujících, zařazených ve 14. platové třídě z oddělení 1602 do oddělení 1601. [3] Souhrnně řečeno tedy došlo k úplnému zrušení oddělení 1602 Ministerstva financí, které čítalo 12 služebních míst. 3 z těchto služebních míst byla přesunuta do oddělení 1601 Ministerstva financí. Tito zaměstnanci přitom zůstali ve 14. platové třídě. 9 služebních míst bylo převedeno do Specializovaného finančního úřadu. Tito zaměstnanci byli převedeni ze 14. platové třídy do 12., resp. 11. platové třídy. [4] Žalobkyně byla původně u Ministerstva financí zařazena do oddělení 1602. V důsledku výše popsaných změn byla rozhodnutím státního tajemníka v Ministerstvu financí ze dne 19. 8. 2021 převedena na nově zřízené služební místo v nově zřízeném oddělení cenové kontroly V ve Specializovaném finančním úřadu, se službou na služebním místě na dobu neurčitou a se služebním působištěm v Praze. Žalobkyně byla zařazena do 12. platové třídy a 11. platového stupně. Proti převedení na jiné služební místo se žalobkyně odvolala, ale náměstek ministra vnitra pro státní službu její odvolání rozhodnutím ze dne 26. 1. 2022 zamítl. [5] Následně se žalobkyně obrátila na Městský soud v Praze, který její žalobě vyhověl, zrušil rozhodnutí náměstka vnitra pro státní službu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Městský soud shledal, že usnesení vlády č. 558 z 21. 6. 2021, kterým byla schválena systematizace služebních míst spočívající v rušení služebních míst na ministerstvu financí a zřízení nových pracovních míst na Specializovaném finančním úřadu, je v souladu se zákonem. Souladným se zákonem však městský soud neshledal služební předpisy č. 4/2021 a č. 5/2021, které upravovaly konkrétní služební místa přesunutá v rámci změny vnitřní organizační struktury Ministerstva financí do oddělení 1601. Žalobkyně podle městského soudu již ve správním řízení tvrdila a prokazovala diskriminační zacházení s jednotlivými zaměstnanci rušeného oddělení 1602 na základě jejich věku. Za takové situace se podle městského soudu i ve správním řízení uplatnil § 133a zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, a žalovaný byl povinen pro svůj postup poskytnout racionální a objektivní zdůvodnění, které by vyloučilo žalobkyní tvrzený diskriminační přístup na základě jejího věku. Žalovaný se však tomuto zdůvodnění vyhnul s odkazem na to, že v případě rozhodnutí o přesunu tří služebních míst do oddělení 1601 jde o manažerské rozhodnutí, které se žalobkyně přímo nedotýká, a proto ani nemůže být předmětem tohoto řízení. Pro nedostatečné vypořádání námitky diskriminace z důvodu věku tedy městský soud zrušil rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc k dalšímu řízení. II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně Kasační stížnost [6] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (nyní stěžovatel) kasační stížnost. [7] V první řade stěžovatel nesouhlasí s tím, že by se nezabýval námitkami žalobkyně ohledně jí tvrzené diskriminace. Stěžovatel opakovaně odkazuje na s. 14 až 16 svého rozhodnutí, na kterých se těmito námitkami podle svého přesvědčení dostatečně zabýval. [8] Se žalobkyní bylo podle stěžovatele komunikováno již od samotného počátku tvorby změny systemizace, resp. projednávání organizačních změn. Ze správního spisu zřetelně vyplývá, že první schůzky k připravované organizační změně se konaly již od počátku měsíce května 2021, neboť dne 21. 5. 2021 byli všichni státní zaměstnanci zařazení v oddělení 1602 informováni o připravovaných změnách. Na tomto závěru nemění nic ani to, že stěžovatel nebyl schopen doplnit v rámci odvolacího řízení komunikaci mezi personálním odborem a žalobkyní, což blíže popsal v odůvodnění svého rozhodnutí, kdy o některých poradách především nebyly vyhotoveny zápisy. Dle názoru stěžovatele žádné diskriminační jednání ze spisu nevyplývá, toto v řízení nebylo prokázáno a stěžovatel setrvává i nadále na svém právním názoru vyjádřeném v rámci řízení před městským soudem. [9] Oddělení 1602 podle stěžovatele čítalo příliš málo státních zaměstnanců na to, aby bylo možné vyvodit závěry o diskriminaci starších státních zaměstnanců. K přesunu tří služebních míst do oddělení 1601 došlo za účelem zachování části činností zrušeného oddělení 1602, které měly metodický charakter. Oddělení 1602 poté čítalo nově pouze 9 státních zaměstnanců. Zrušeno bylo jedno služební místo vedoucího oddělení a 8 služebních míst řadových státních zaměstnanců s věkovou skladbou: 60, 58, 64, 34, 60, 56, 59, 36. Z toho vyplývá, že pro posouzení věci bylo relevantních pouze 8 státních zaměstnanců, které bylo možné rozdělit na dvě skupiny – na 6 státních zaměstnanců „padesátníků a šedesátníků“, a 2 státní zaměstnance „třicátníky“. Z tohoto vzorku podle stěžovatele nebylo možné dospět k závěru o diskriminačním jednání na základě věku. [10] Pokud se jedná o skupinu státních zaměstnanců, kteří požádali podle § 49 odst. 2 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, o zařazení na dosavadní volná služební místa v oddělení 1601, byli zde zařazeni na základě své žádosti o zařazení podané ještě před účinností předmětné systemizace. Stěžovateli také nemohlo být známo, jakým způsobem se dotčení státní zaměstnanci o existenci volných služebních míst dozvěděli. Stěžovatel to přičítá jednoduše aktivnímu jednání těchto státních zaměstnanců, které nemůže zpětně nijak rozporovat. Nelze klást k tíži stěžovatele, pokud někteří státní zaměstnanci byli zařazeni na jiná služební místa, neboť vyvinuli větší aktivitu, popřípadě si je k tomu vybral konkrétní představený, protože takový mechanismus je v režimu zákona o státní služby zcela legitimním způsobem obsazení služebního místa, který má navíc přednost před obsazením služebního místa na základě výběrového řízení. Zařazení státního zaměstnance podle § 49 odst. 2 zákona o státní službě je také narozdíl od institutu převedení na jiné služební místo (§ 61 odst. 1 zákona o státní službě) podmíněno splněním dalších podmínek. [11] Stěžovatel zcela odmítá úvahu městského soudu vyjádřenou v bodě 76 rozsudku, a to právě s odkazem na výše uvedené. Městský soud zde navíc mylně uvedl, že státní zaměstnanci „uzavřeli dohodu o převedení na jiné služební místo“; zmínění státní zaměstnanci si však podali žádost o zařazení dle § 49 odst. 2 zákona o státní službě a dohoda o nich byla uzavřena mezi služebním orgánem a bezprostředně nadřízeným představeným. Navíc z výše uvedeného je patrné, že dva ze skupiny tří státních zaměstnanců, kteří požádali o zařazení dle § 49 odst. 2 zákona o státní službě byli zařazeni na služebním místě pouze na dobu určitou po dobu nepřítomnosti jiných státních zaměstnankyň a setrvali na služebním místě v oddělení 1601 jen po velmi krátkou dobu. Závěr, že v okamžiku účinnosti nové systemizace zůstalo v rámci oddělení 100 % zaměstnanců starších 40 let, pak vyplýval z výše popsaných kroků jednotlivých státních zaměstnanců, nikoliv z jednání služebního orgánu, kterým by se snažil žalobkyni znevýhodnit. [12] V případě skupiny tří státních zaměstnanců, jejichž služební místa přešla v rámci organizační změny do oddělení 1601, zase městský soud v bodě 76 svého rozsudku dovodil, že by měli být dva ze tří státních zaměstnanců, jeji