7 Afs 246/2023

Kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále též „krajský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ve věci návrhu na odklad exekuce nařízené k vymožení vykonatelného nedoplatku.

Vzhledem k tomu, že s podáním kasační stížnosti je spojen vznik poplatkové povinnosti [§ 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], a stěžovatel tuto povinnost současně s podáním kasační stížnosti nesplnil, Nejvyšší správní soud stěžovatele usnesením ze dne 11. 10. 2023, č. j. 7 Afs 246/2023-15, mimo jiné vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč.

Dne 3. 11. 2023 stěžovatel požádal o osvobození od soudního poplatku. Nejvyšší správní soud žádost stěžovatele zamítl usnesením ze dne 23. 11. 2023, č. j. 7 Afs 246/2023-23, pro zjevnou bezúspěšnost. Současně stěžovatele opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku.

Výzva k úhradě soudního poplatku ze dne 23. 11. 2023 byla stěžovateli doručena dne 4. 12. 2023; poslední den lhůty k jeho úhradě tak připadl na úterý 19. 12. 2023. Stěžovatel na uvedenou výzvu reagoval tím, že dne 18. 12. 2023 mimo jiné opětovně požádal o osvobození od soudního poplatku. V žádosti obecně odkázal na § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích a různě parafrázoval znění citovaného ustanovení.

Podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích soud řízení pro nezaplacení poplatku nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 [k zaplacení soudního poplatku, pozn. soudu] sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit.

Požádá-li však účastník v témže řízení o osvobození od soudního poplatku znovu poté, co již bylo o jeho předchozí žádosti pravomocně rozhodnuto, je soud povinen rozhodnout o této opakované žádosti pouze tehdy, pokud účastník současně doloží, že od doby rozhodování o jeho předchozí žádosti došlo k podstatné změně skutečností, jež byly relevantní pro posouzení jeho předchozí žádosti (srov. rozsudky zdejšího soudu ze dne 12. 5. 2008, č. j. 3 Ads 43/2007-150, či ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008-65). V posuzovaném případě stěžovatel žádné takové okolnosti neuvedl. Toliko obecně s odkazem na výše citované ustanovení konstatoval, že by mu zastavením řízení o kasační stížnosti vznikla újma. Za takové situace není Nejvyšší správní soud v souladu s uvedenou judikaturou povinen o jeho opakované žádosti znovu rozhodovat. Současně platí, že soudní poplatek nebyl ve lhůtě a ani později uhrazen.

Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebylli poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

Podle § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“) soud řízení usnesením zastaví, stanovíli tak tento nebo zvláštní zákon.

Jelikož stěžovatel ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem ani následně soudní poplatek splatný podáním kasační stížnosti nezaplatil, Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. o zastavení řízení o kasační stížnosti.

Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byloli řízení zastaveno.