7 As 112/2022 — Nejvyšší správní soud

7 As 112/2022- 44 - text  7 As 112/2022 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Krupičkové a soudců Davida Hipšra a Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: AGROFERT, a. s., se sídlem Pyšelská 2327/2, Praha 4, zastoupena JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2022, č. j. 30 A 63/2020181, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2022, č. j. 30 A 63/2020181, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. [1] V projednávané věci jde o posouzení deliktní odpovědnosti žalobkyně v souvislosti s vytýkaným uváděním nepovolených přípravků na ochranu rostlin na trh. [2] Na základě kontroly provedené dne 16. 4. 2019 konstatoval Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (dále též „ÚKZÚZ“ či „správní orgán I. stupně), že žalobkyně uváděla v období od června do září 2018 na trh nepovolený přípravek na ochranu rostlin Quick 5 EC („Quick“), šarže QPE709011, v množství 1 600 litrů, a v období od března 2017 do května 2018 nepovolený přípravek na ochranu rostlin Xara, číslo šarže ASL17C4987, množství 4 800 litrů. Podle fyzikálně chemické analýzy Národní referenční laboratoře ÚKZÚZ nevyhovovaly uvedené šarže přípravků technickým požadavkům na složení vycházejícím z podkladové dokumentace pro jejich povolení k uvádění na trh. Konkrétně přípravek Quick neobsahoval deklarované rozpouštědlo Solvesso 100, nýbrž xylen, a přípravek Xara obsahoval nižší množství účinné látky trinexapakethyl než je stanovená hodnota. ÚKZÚZ proto rozhodnutím ze dne 1. 11. 2019 shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 79g odst. 1 písm. a) zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů (dále též „rostlinolékařský zákon“), a uložil jí pokutu ve výši 150 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. [3] Žalovaný odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 8. 4. 2020 zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. II. [4] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu. V ní zejména namítala, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty přestupku, neboť na trh uváděla výrobek, který byl v České republice povolen. Žalobkyni jako distributorovi přitom není dostupná informace o přesném složení přípravku, která je považována za důvěrnou. Nemůže tak být činěna odpovědnou za dodržení správného složení povoleného přípravku ze strany výrobce. Neporušila žádnou povinnost, kterou jí ukládají unijní předpisy. I kdyby pak čistě teoreticky skutkovou podstatu přestupku naplnila, došlo k liberaci její odpovědnosti, neboť vynaložila veškeré objektivně možné úsilí, aby přestupku zabránila. Žalobkyně dále tvrdila, že u přípravku Xara nedošlo k dostatečnému zjištění skutkového stavu, neboť nižší množství účinné látky mohlo být zapříčiněno špatným skladováním v odběrném místě, což však správní orgány blíže nezkoumaly. Závěrem žalobkyně připomněla, že nedošlo k naplnění účelu trestu; byla potrestána exemplárně aniž došlo k potrestání i ostatních článků v distribučním řetězci. [5] Krajský soud žalobu zamítl. Připustil, že rozhodnutí žalovaného je poměrně stručné, avšak neshledal jeho namítanou nepřezkoumatelnost. Co se týče naplnění skutkové podstaty, aproboval výklad žalovaného, že uvádělali žalobkyně na trh přípravek (prodávala obchodním partnerům) ve složení odlišném od povoleného, jednalo se o přípravek nepovolený. Žalobkyní přijatá opatření pak nepostačovala k vyloučení její objektivní odpovědnosti za přestupek. Žalobkyně stran složení přípravků plně spoléhala na výrobce a sama nijak aktivně nezjišťovala jeho složení, byť jej uváděla na trh. Podle krajského soudu přitom žalovaný v tomto ohledu nepožadoval nemožné. Jak vysvětlil ve vyjádření k žalobě, již ze základní analýzy by zjistila odchylku od veřejně dostupných informací o přípravcích. Ve vztahu k přípravku Xara nebylo zjištěno jeho neprofesionální skladování; nadto je přípravek na pokles účinné látky testován v extrémní teplotě, přičemž ani při tomto testu množství účinné látky v přípravku Xara nepokleslo pod 5 %. Shodu složení distribuovaného přípravku nemohly spolehlivě prokázat ani žalobkyní doložené certifikáty. Tyto totiž byly vystaveny výrobcem, nikoliv certifikovanou laboratoří. Nemají proto vypovídací hodnotu o složení přípravku. K samotnému uloženému trestu krajský soud uzavřel, že postavení žalobkyně v distribučním řetězci se promítá na výši trestu, nevylučuje však její odpovědnost či účel trestání. Nerelevantní je i to, zda došlo k potrestání výrobce rostlinolékařského přípravku. III. [6] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a bú zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Podle stěžovatelky krajský soud nezohlednil, že složení přípravku ani jeho podkladová dokumentace není zveřejňována, neboť se jedná o důvěrné informace. Článek 63 odst. 2 písm. f) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009, o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (dále též „nařízení ES“) současně zakazuje distributorům zjišťovat tyto informace. Složení zná toliko výrobce a smí ho zkoumat správní orgán. Ani český zákonodárce neuložil distributorům povinnost zajistit uchování složení přípravku po celou dobu platnosti povolení. Tuto povinnost má dle § 31 odst. 3 rostlinolékařského zákona toliko výrobce. Distributoři mají toliko zajistit, aby byly zachovány chemické a fyzikální vlastnosti přípravku, na jejichž základě bylo uděleno povolení [srov. § 46c odst. 1 písm. a) rostlinolékařského zákona] a mají dbát na dodržování podmínek pro nakládání s přípravkem. Za složení přípravku je tedy odpovědný výrobce, kterému hrozí uložení peněžní sankce a odebrání povolení. Distributoři pouze ověřují, že je přípravek povolený (zapsán v registru), povolení je účinné a přípravek není dotčen žádným mimořádným rostlinolékařským opatřením. Dále pak s přípravkem mají nakládat tak, aby neporušili jeho obal a aby ho nevystavili nevhodným podmínkám. I správní orgán I. stupně při popisu chemického složení přípravku volil obecné chemické názvy a údaje označil za důvěrné. Závěr krajského soudu, že „každý distributor má povinnost zajistit, aby přípravek odpovídal mimo jiné povolenému složení“, proto neobstojí. [7] Stěžovatelka dále uvedla, že z protokolu o kontrole nevyplývá, kdo uvedl zkoumané balení přípravku Xara na trh. Naopak se v protokolu uvádí, že stěžovatelka informovala všechny své odběratele o závadách přípravku a v době kontroly se u ní žádný nepovolený přípravek nenacházel. Vzorek byl odebrán až dne 9. 10. 2018, tedy několik měsíců poté, co stěžovatelka měla ukončit sankcionované jednání, a to u družstva Hřivice, kterému žádné balení přípravku nedodala. Správní orgán I. stupně neprovedl žádné šetření, jak byl přípravek od března 2018 do října 2018 skladován ani nevyzval výrobce, ať se ke sníženému množství účinné látky vyjádří. Nadto stěžovatelka podle protokolu nedistribuovala 4 800 litrů přípravku Xara, ale 2 853 litrů. Krajský soud pak nezákonně doplnil skutková zjištění v dané věci (bez řádného dokazování). Z faktury zjistil, že přípravek byl dodán družstvu Hřivice od dodavatele AgroZZN, a. s., přičemž bez dalšího konstatoval, že se jednalo o balení, které AgroZZN, a. s. dodala stěžovatelka. Krajský soud současně uvedl, že snížení množství účinné látky v důsledku nesprávného skladování by bylo zřejmé již z protokolu o odběru vzorku či záznamu o kontrolním úkonu. To však nebylo předmětem dokazování v řízení před správními orgány. Nelze také odhlédnout od toho, že v pochybnostech má správní orgán rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. § 69 odst. 2 zákona o rostlinolékařské péči). [8] Jdeli o přípravek Quick, není stěžovatelce jasné, jaké chemické látky se skrývají pod označením xylen, kterou přípravek obsahoval, a Solvessa 100, kterou měl přípravek obsahovat. Krajský soud dovodil rozdíl mezi těmito látkami na základě tvrzení o rozdílných identifikačních číslech obou látek a rozdílného bodu vzplanutí, přičemž tak učinil bez dokazování a nad rámec toho, čím se zabývaly správní orgány ve správním řízení. Předmětem kontroly nebyla distribuce přípravku stěžovatelkou, ale toliko to, zda splnila podmínky mimořádných opatření. Stěžovatelka nadto podle protokolu o kontrole nedistribuovala 1 600 litrů přípravku, ale prodala 1 555 litrů. [9] Uložená sankce podle stěžovatelky postrádá individuální a generální prevenci s ohledem na to, že ona ani další distributoři nemohou ovlivnit ani zjistit složení přípravků. Výrobce, společnost Sharda, se dokonce v kvalitě svých přípravků od provádění kontrol zhoršila. Sankce tak sledovala výlučně fiskální účel. Stěžovatelka nemohla přestupku nijak zabránit a přípravky z trhu hned s