7 As 225/2023 — Nejvyšší správní soud

7 As 225/2023- 45 - text  7 As 225/2023 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Krupičkové a soudců Davida Hipšra a Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: AVEFLOR, a. s., se sídlem Budčeves 26, Budčeves, zastoupena Mgr. Václavem Píchou, advokátem se sídlem Sladkovského 51, Jičín, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2023, č. j. 18 A 94/202281, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 17. 6. 2022, č. j. MZP/2022/550/636, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu v Hradci Králové (dále též „ČIŽP”), ze dne 4. 3. 2022, č. j. ČIŽP/45/2022/1421, ve znění opravného usnesení. Tímto rozhodnutím uložila ČIŽP žalobkyni pokutu ve výši 25 000 Kč, neboť ji uznala vinnou mimo jiné ze spáchání přestupku podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 324/2016 Sb., o biocidních přípravcích a účinných látkách a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o biocidech) při uvádění biocidního přípravku „Arpalit ® BIO REPELENT SPREJ“ na trh na území České republiky. Žalobkyně podle ČIŽP nezajistila dle čl. 69 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 528/2012 ze dne 22. 5. 2012, o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání (dále též „nařízení BPR“), aby byl biocidní přípravek označován v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (dále též „nařízení CLP“). Na baleních přípravku o objemu 60 ml a 150 ml totiž nebylo u identifikace dodavatele uvedeno telefonní číslo a dále na balení přípravku o objemu 150 ml neměly uvedené výstražné symboly nebezpečnosti GHS02 a GHS07 požadovanou velikost 16 × 16 mm. II. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného v rozsahu popsaného přestupku žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Nepřisvědčil námitkám, v nichž žalobkyně dovozovala vady napadeného rozhodnutí. Žalovaný podle něj reagoval na podstatu všech odvolacích námitek, doplnil odůvodnění prvostupňového rozhodnutí a jeho závěry nejsou vnitřně rozporné či nelogické. [3] Ve vztahu k velikosti výstražných symbolů nebezpečnosti městský soud uvedl, že příslušné požadavky stanoví příloha č. I k nařízení CLP v pododdíle 1.2.1. Ta předepisuje v případě objemu balení nepřesahujícího 3 litry rozměr štítku „pokud možno alespoň 52 × 74” a rozměr výstražného symbolu „větší než 10 × 10, pokud možno alespoň 16 × 16” (vše v mm). Pro odpověď na otázku, jaké jsou požadavky na minimální rozměr štítku a symbolu, je tedy stěžejní význam slovního spojení „pokud možno”. Podle městského soudu nelze dané spojení s ohledem na přímou závaznost nařízení chápat jako doporučení, nýbrž jako minimální povolený standard rozměrů. Tomu odpovídá i text v bodě 1.2.1.4 („rozměry musí být tyto”) a uvození tabulky rozměrů slovy „minimální rozměry”. Použilli unijní normotvůrce vedle výrazu „alespoň” spojení „pokud možno”, cílil na situace, kdy u výjimečně malých balení nebude možné dosáhnout ani takto stanoveného minimálního rozměru štítku, potažmo výstražného symbolu. Spojení „pokud možno” je proto třeba chápat jako výjimku z jinak pevně stanoveného pravidla, nelzeli základní požadavek na minimální rozměry dodržet. V opačném případě by postrádalo uvedení údaje v závazném textu nařízení smysl. Tento závěr má podle městského soudu oporu ve výkladu jazykovém, systematickém i teleologickém. Smyslem úpravy je zajistit dostatečně viditelné označení nebezpečných látek. Není proto důvod se spokojit s naprostým minimem aprobovaným pro mimořádné situace (10 × 10 mm), pokud velikost balení a štítku umožňuje standardní rozměr 16 × 16 mm. Tomu odpovídá i obecné pravidlo, že každý výstražný symbol pokrývá nejméně 1/15 minimální povrchové plochy štítku. Požadovaný rozměr 16 × 16 mm není určen správním uvážením žalovaného, ale vyplývá z nařízení CLP i z pokynů Agentury pro chemické látky (ECHA). S ohledem na to, že štítek na posuzovaném přípravku měřil 125 × 135 mm, nesplňoval hypotézu dovolující užití rozměru výstražného symbolu menšího než 16 × 16 mm. Činilli tedy jeho rozměr pouze 10 × 10 mm, dopustila se žalobkyně daného přestupku. [4] Městský soud nepřisvědčil ani námitce, že žalobkyně neměla povinnost uvést telefonní číslo u identifikace dodavatele biocidního přípravku. Zdůraznil, že posuzovaný přípravek je biocidním přípravkem ve smyslu nařízení BPR a současně látkou ve smyslu nařízení CLP. Tato nařízení nejsou ve vztahu subsidiarity ani ve vztahu obecného a zvláštního předpisu. Pokud je biocidní přípravek současně nebezpečnou látkou či směsí, je třeba na něj souběžně vedle nařízení BPR vztáhnout i nařízení CLP. O tom svědčí i čl. 2 odst. 3 nařízení BPR a čl. 4 odst. 4 nařízení CLP. Obě nařízení shodně požadují pro identifikaci držitele povolení (dodavatele) uvedení jeho jména (názvu) a adresy, nařízení CLP k tomu navíc vyžaduje uvést jeho telefonní číslo. Uvedení webových stránek, kde se telefonní číslo nachází, není podle městského soudu dostačující. Dodal, že řešené otázky jsou natolik zřejmé (acte clair), že neshledal důvod podat Soudnímu dvoru předběžnou otázku, ostatně žalobkyně takový postup ani nenavrhla. III. [5] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů, které lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Namítá, že městský soud nekriticky převzal argumentaci správních orgánů s poukazem na to, že jakákoliv norma je příkaz, a pro udržitelnost dané argumentace konstruoval hypotézu, kterou nařízení CLP neobsahuje. Výsledná argumentace je vnitřně rozporná, excesivně extenzivní a vytváří prostor pro nedovolenou svévoli správních orgánů v oblasti trestání. Městský soud podle ní pominul, že ani v závazném předpise nemusí mít všechny normy podobu bezpodmínečného příkazu. [6] Podle stěžovatelky je třeba úpravu minimální velikosti výstražných symbolů (bod 1.2.1.2 přílohy č. 1 nařízení CLP) vykládat tak, že tato obsahuje dvě normy: zaprvé, pokud je stanovena minimální povrchová plocha štítku, pak minimální velikost výstražného symbolu činí její 1/15; zadruhé nesmí být výstražný symbol menší než 10 × 10 mm. Druhá norma je stanovena pro případy, kdy nařízení CLP nestanoví minimální velikost štítku. Jinak by se jednalo o zjevně nadbytečnou normu, což městský soud vůbec nezohlednil. Pokud by byl stanoven minimální údaj, jak tvrdí městský soud, nelze jej již dále prolomit. Stěžovatelka soudu dále vytýká, že z výrazu „pokud možno“ učinil negativní hypotézu „pokud není možno“ a teprve v případě jejího naplnění dovodil, že výstražný symbol musí být větší než 1 cm2. Tím městský soud popřel závaznost jím samým nalezené minimální velikosti štítku v odůvodněných případech. Současně však sám uznal, že na specifické situace, kdy nelze umístit štítek přímo na výrobek pro jeho velikost či tvar, pamatuje pravidlo upravující alternativní způsoby uvádění informací. Je tak zřejmé, že městským soudem dovozená negativní hypotéza nemůže nastat, neboť se vyčerpává možností alternativního označení výrobků. Tím lze vždy dosáhnout kýžené velikosti štítku. Městský soud tak svým výkladem vytvořil obsoletní normu. Jeho gramatický a systematický výklad proto nemůže obstát. Totéž platí pro jeho teleologický výklad, který by podle stěžovatelky vedl k možnosti značit menší balení menšími výstražnými symboly, ačkoliv platí, že čím závadnější obsah, tím menší množství je zpravidla volně prodejné. Navíc, při maximální možné velikosti štítku 50 × 70 mm by již bez dalšího postačoval výstražný symbol jen větší než 10 × 10 mm, ačkoliv podle pravidla 1/15 obsahu štítku by měl mít symbol velikost 15,3 × 15,3 mm. Podle stěžovatele by takové chápání legislativní úpravy činilo tuto extrémně nešťastnou, přičemž dané by bylo lze koncipovat jednodušeji. [7] Podle stěžovatelky rovněž nelze opírat výklad normy o pokyn ECHA, neboť se nejedná o právní předpis či rozhodnutí soudu a ani nemá oficiální český překlad. Soud je vázán zákonem. Pokud pak není daná norma dostatečně konkrétní či jednoznačná, musí být přijat výklad pro adresáta výhodnější, předpokládatelnější. [8] Dále stěžovatelka nerozumí výtce městského soudu, že neuvedla žádný důvod, proč by se na ni měla vztahovat výjimka z označování podle čl. 17 a 29 nařízení CLP. Uvedená ustanovení podle ní jen potvrzují nesprávnost výkladu soudu. Shrnuje, že nařízení CLP stanoví minimální velikost štítku pouze pro balení větší než 3 l objemu; v případě balení do 3 l objemu stanoví doporučující velikost štítku, ergo se neuplatn