8 As 236/2022 — Nejvyšší správní soud

8 As 236/2022- 152 - text  8 As 236/2022-158 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Václava Štencla a Milana Podhrázkého v právní věci v právní věci žalobců: a) R. G., b) Ing. M. M., c) Mgr. M. M., d) JUDr. V. W., e) V. M., všichni zast. Mgr. Danielem Jankaničem, advokátem se sídlem Přístavní 531/24, Praha 7, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Správa železnic, státní organizace, se sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1, zast. JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem se sídlem Šafaříkova 201/17, Praha 2, II) Lepší Chuchle z. s., se sídlem Hvězdářská 514/10, Praha 5, zast. JUDr. Emilem Fleglem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 2, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2021, čj. MHMP 1189353/2021, o kasačních stížnostech žalobců a), c), d) a e) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2022, čj. 17 A 120/2021-143, takto: I. Kasační stížnosti se zamítají. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející soudní řízení [1] Předmětem sporu v této věci je zákonnost umístění záměru nadjezdu, který má nahradit úrovňové křížení pozemní komunikace s železnicí, zejména z hlediska posuzování vlivů na životní prostředí, překročení hygienických limitů pro hluk a prašnost a zásahu do krajinného rázu a pohody bydlení žalobců. Nejvyšší správní soud se zabýval také přípustností kasačních námitek, přezkoumatelností napadeného rozsudku a otázkou, zda může být stanovisko obce jakožto vlastníka dopravní infrastruktury, předložené v územním řízení, považováno za neplatné z důvodu rozporu projevu vůle s usnesením zastupitelstva obce. [2] Úřad městské části Praha 16 (dále „stavební úřad“) vydal k žádosti Správy železnic, státní organizace (dále „stavebník“), rozhodnutí z 8. 11. 2019, čj. 011150/19/OVDŽP, o umístění stavby pro záměr nazvaný „Optimalizace trati Praha Smíchov (mimo) – Černošice (mimo), varianta nadjezd“ (dále „záměr“). Proti tomuto rozhodnutí se žalobci a další osoby odvolali. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. [3] Rozhodnutí žalovaného žalobci napadli žalobami u Městského soudu v Praze. Ten je v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. [4] Městský soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť námitkou chybějícího stanoviska městské části k připojení záměru na stávající komunikaci se žalovaný zabýval, byť v rámci vypořádání námitky jiného odvolatele. Věcně k této námitce městský soud poznamenal, že bylo vyžadováno stanovisko vlastníka, nikoliv jeho souhlas. Městskou část zastupuje navenek starosta a správním orgánům přísluší pouze posoudit, zda je stanovisko podepsáno oprávněnou osobou, nikoliv jakými vnitřními procesy bylo obsahu stanoviska dosaženo. Součástí správního spisu je navíc rozhodnutí silničního správního úřadu o povolení připojení pozemní komunikace, kterým byly správní orgány vázány. Městský soud dále zdůraznil, že povinností správních orgánů bylo posoudit záměr předložený stavebníkem ve variantě nadjezdu z hledisek daných v § 90 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Odkaz žalobců na Strategii rozvoje metropolitní železnice č. 08/2018, která byla toliko podkladem k tvorbě územního plánu, je proto irelevantní. Posouzení souladu záměru s územně plánovací dokumentací, cíli a úkoly územního plánování a § 20 odst. 1 nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy), ze strany správních orgánů vyhodnotil městský soud s ohledem na obecnost vznesených žalobních námitek jako dostatečné. [5] Důvodným městský soud neshledal ani žalobní bod, podle něhož měl být záměr posouzen z hlediska vlivu na životní prostředí. Žalobci toliko obecně nesouhlasili se závěrem, že délka záměru nepřesahuje 500 m. Neuvedli však žádné konkrétní skutečnosti, které by závěr žalovaného zpochybnily. Žalovaný také s odkazem na metodický výklad Ministerstva životního prostředí zdůvodnil, proč přihlédl pouze k té části stavby, která je novostavbou, a proč se jedná o samostatný záměr, který není součástí záměru „Optimalizace trati Praha Smíchov (mimo) – Černošice (mimo)“ (dále „záměr optimalizace trati“). Žalobci se závěry žalovaného nepolemizovali. Tvrzení o překročení stanoveného limitu 1 000 vozidel za 24 hodin žalobce c) vznesl až v žalobě a nedoložil žádnými podklady. Podle závazných stanovisek naproti tomu nebude docházet k překročení hygienických limitů hluku. Nebyl důvod, aby se správní orgány zabývaly variantou podjezdu. Městský soud poukázal na to, že žalovaný rovněž sdělil, že nelze přistoupit ke komplexnímu posouzení hluku z provozu nadjezdu a železniční tratě proto, že oba liniové zdroje mají různé hygienické limity. Žalovaný nepovažoval za racionální ani obavu z nárůstu intenzity dopravy, neboť záměr nevytváří nový cílový zdroj dopravy, ani nezvyšuje kapacitu komunikační sítě v oblasti Velká Chuchle. V napadeném rozhodnutí bylo také sděleno, na základě jakých skutečností a důvodů dospěl žalovaný k závěru, že nebudou překročeny limity prašnosti. Ze strany žalobců nedošlo k relevantnímu zpochybnění závěrů žalovaného. Ministerstvo životního prostředí v závazném stanovisku uvedlo, proč záměr neovlivní stávající estetické hodnoty (krajinný ráz a výhled na kostel sv. Jana Nepomuckého). Záměr není funkčně ani rozsahem výrazným prvkem v krajině, je umisťován na úpatí svažitého terénu a uvedený kostel je mnohem výše, takže záměr nenaruší panorama. [6] Proti rozsudku městského soudu podali původně kasační stížnosti všichni žalobci. Žalobce b) následně svou kasační stížnost vzal zpět a Nejvyšší správní soud usnesením z 7. 11. 2022, čj. 8 As 236/2022-93, vzal toto zpětvzetí na vědomí. II. Obsah kasačních stížností a dalších vyjádření [7] Žalobci a), c), d) a e) (stěžovatelé) ve svých kasačních stížnostech uplatňují takřka shodné námitky rozdělené do šesti okruhů. Výjimkou je stěžovatel a), který ve své kasační stížnosti neuplatňuje poslední dva okruhy námitek. [8] V prvním okruhu stěžovatelé namítají, že úkony starosty městské části Praha 16 nebylo možné považovat za stanoviska. Ke stanoviskům starosty nemohlo být přihlíženo, jelikož se jednalo o úkony absolutně neplatné pro rozpor se závazným usnesením zastupitelstva městské části. Stěžovatelé nesouhlasí, že správní orgány neměly posuzovat platnost stanoviska. Tím, že se touto otázkou nezabývaly, zatížily řízení podstatnou procesní vadou, která musí vést ke konstatování nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí. Městský soud posoudil otázku platnosti stanovisek nesprávně. [9] Druhý okruh námitek směřuje proti závěru, že se jedná o tzv. podlimitní záměr nepodléhající posuzování vlivů na životní prostředí, neboť nepřesáhne délku 500 metrů. Stěžovatelé považují za zřejmé, že v souvislosti s realizací záměru dojde k rozšíření komunikace v ulici Nad drahou po celé její délce. Pokud má mít těleso nadjezdu podle žadatele 425 metrů, pak se musí délka rozšiřované komunikace Nad drahou pohybovat někde na úrovni 250 až 300 metrů. Stěžovatelé nerozumí tomu, co bylo žalovanému nebo městskému soudu na tom nejasné. Z výkresů je naprosto jasné, že komunikace Nad drahou bude vyžadovat úpravy v délce nad 75 metrů. Délku upravovaných komunikací je nutno přičítat k délce nové stavby (tělesa nadjezdu). Městský soud se podstatou námitky nezabýval. Pokud by tak učinil, pak by musel dospět k závěru, že metodický výklad Ministerstva životního prostředí neobstojí, neboť je přinejmenším zmatečný. Je nelogické, aby si úřad k tomu, zda záměr bude nutno posuzovat z hlediska jeho vlivů na životní prostředí, nejdříve učinil sám závěr o tom, zda nějaká část stavby může významně zatížit životní prostředí. Faktické odmítnutí zabývat se žalobní námitkou činí napadený rozsudek nepřezkoumatelným. [10] V třetím okruhu stěžovatelé namítají, že záměr měl být posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí spolu se souvisejícím záměrem optimalizace trati. Stavebník se podle nich dopustil nepřípustného parcelování záměru (tzv. salámové metody), aby se vyhnul nutnosti posouzení vlivů záměru. Rozhodující je skutečný úmysl stavebníka a ten od počátku počítal se záměrem jako se součástí investiční akce „Optimalizace trati Praha – Smíchov (mimo) – Černošice (mimo)“. V této souvislosti stěžovatelé odkazují na odpověď Správy železnic k žádosti o informace. Městský soud podle nich jejich argumentaci nezohlednil. [11] Argumentace uplatněná ve čtvrtém okruhu se týká překročení hygienických limitů pro hluk a prašnost. Městský soud se podle stěžovatelů dostatečné nevypořádal s jejich žalobní námitkou. Stěžovatelé opakují, že záměr povede ke zvý