8 As 286/2022 — Nejvyšší správní soud

8 As 286/2022- 40 - text  8 As 286/2022-46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: Mgr. R. H., proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, proti rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 14. 7. 2020, čj. MSMT-10188/2020-3, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2022, čj. 8 A 93/2020-45, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2022, čj. 8 A 93/2020-45, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně byla od 1. 9. 2008 zaměstnána v pracovním poměru jako učitelka prvního stupně základní školy a v době podání žaloby (srpen 2020) měla jedenáctiletou praxi v tomto oboru. Za účelem získání odborné kvalifikace podle § 7 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, v roce 2013 nejprve získala bakalářský titul na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 2014 nastoupila na navazující magisterský program na Univerzitě Jana Amose Komenského Praha (dále „UJAK“), kde absolvovala první ročník. Jelikož UJAK byla odebrána akreditace, nastoupila žalobkyně na navazující magisterský studijní program „Předškolní pedagogika a pedagogika 1. stupně“ na Vysoké škole manažerské ve Varšavě (dále „VŠ ve Varšavě“) cestou konzultačního střediska v Karviné, kde měla VŠ ve Varšavě svoji Fakultu Jana Amose Komenského. Žalobkyně studovala formou kombinovaného studia v rámci individuálního studijního programu bez nutnosti osobní účasti na výuce s tím, že prostřednictvím konzultačního střediska byly vedeny konzultace a odborný dohled nad průběhem tohoto programu. [2] Dne 25. 1. 2018 magisterské studium úspěšně absolvovala a získala akademický titul magistr ve studijním oboru „Pedagogika, specializace: předškolní pedagogika a pedagogika I. stupně – obecné studium“. [3] Dne 4. 2. 2019 žalobkyně podala žalovanému žádost o uznání odborné kvalifikace pro výkon regulované činnosti „učitel prvního stupně základní školy“ (dále „žádost“) podle § 22 zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (dále „zákon o uznávání odborné kvalifikace“). [4] Rozhodnutím z 19. 12. 2019, čj. MSMT-5354/2019-4 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), žalovaný žádost zamítl s odůvodněním, že VŠ ve Varšavě uskutečňovala vysokoškolské studium druhého stupně (tj. magisterské studium) na území České republiky, v Karviné, neoprávněně, v rozporu s polskými právními předpisy, jak vyplynulo z vyjádření relevantních polských státních orgánů. V záhlaví uvedeným rozhodnutím ministr školství, mládeže a tělovýchovy zamítl rozklad (dále „ministr“ a „rozhodnutí ministra“), přičemž potvrdil závěr žalovaného, že studium žalobkyně probíhalo v rozporu s právními předpisy, a tudíž žalobkyně nesplnila formální podmínku pro uznání odborné kvalifikace. Správní orgány rovněž poukázaly na to, že výuka probíhala (převážně) v českém, nikoli polském jazyce, což bylo v rozporu s dodatkem k diplomu. [5] Městský soud v Praze k žalobkyní podané žalobě rozsudkem uvedeným v záhlaví rozhodnutí ministra i prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Obě správní rozhodnutí posoudil jako nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Žalovaný ani ministr se totiž nezabývali všemi skutečnostmi rozhodnými pro vydání rozhodnutí, konkrétně pominuli situaci žalobkyně, jež měla schválen individuální studijní plán, tj. bez nutnosti pravidelně se osobně účastnit výuky na území Polska, jak plyne z nařízení rektora VŠ ve Varšavě č. 1/08/2014 z 21. 8. 2014 (dále „nařízení rektora č. 1/08/2014“). Správní orgány své závěry postavily toliko na obecně formulovaných otázkách a odpovědích získaných 19. 12. 2018 od Národní agentury akademické výměny (Narodowa Agencja Wymiany Akademickiej) (dále „NAWA“) [pozn. NSS: polský orgán kompetentní k evaluaci dokladů o vzdělání a k výměně informací o vysokoškolském systému Polské republiky]. Ta podle žalovaného i ministra potvrdila, že VŠ ve Varšavě nedisponovala příslušným oprávněním k realizaci studijního programu druhého (tj. magisterského) stupně v Karviné. Žalobkyně však argumentovala, že studovala ve Varšavě, nikoli v Karviné. Správní rozhodnutí navíc postrádají odkaz na relevantní právní předpisy, na jejichž základě bylo dovozeno, že se vůbec nejednalo o studium. [6] Podle městského soudu se správní orgány dále nevypořádaly ani s žalobkyní předloženým osvědčením polského ministra národního školství (minister edukacji narodowej) ze 4. 10. 2019, jímž byla žalobkyni uznána odborná (pedagogická a výchovná) kvalifikace na území Polské republiky, tedy na základě jejího studia na VŠ ve Varšavě byla osvědčena její odborná způsobilost (dále „osvědčení ze 4. 10. 2019“). Zároveň musí být postaveno najisto, zda podle polských právních předpisů je možné, aby student s individuálním studijním plánem docházel pouze na zkoušky, konzultace nebo řešit své administrativní záležitosti spojené se studiem, a to nikoli do sídla vysoké školy, ve Varšavě, nýbrž do konzultačního střediska, zde v Karviné, a přesto byl studentem VŠ ve Varšavě. Bude tak nutné zodpovědět otázku, zda „konzultační středisko v Karviné“ bylo pobočkou VŠ ve Varšavě, či samostatným subjektem poskytujícím studium bez polské i české akreditace. K vyjasnění rozporu mezi informacemi od NAWA a především Ministerstva vědy a vysokého školství (Ministerstwo Nauki i Szkolnictwa Wyższego) (dále „polské ministerstvo vysokého školství“) na jedné straně a osvědčením ze 4. 10. 2019 na straně druhé měl žalovaný oslovit přímo polské ministerstvo národního školství, aby se k oběma vyjádřilo a sdělilo, zda studium absolvované žalobkyní prostřednictvím „konzultačního střediska v Karviné“, bylo v souladu s polským právním řádem. Zodpovědět je dále třeba i to, zda muselo studium probíhat pouze v polském jazyce. [7] Městský soud rovněž dodal, že pokud se správní orgány v případě žalobkyně odklonily od své dřívější správní praxe, jsou povinny případný odklon řádně a dostatečně odůvodnit. A uvedl, že e-mailová komunikace žalobkyně s pracovnicí žalovaného Mgr. F., z 3. 12. 2015, mohla v žalobkyni vzbudit očekávání, že jí studium bude uznáno. Rozhodně z ní neplyne závěr interpretovaný žalovaným, že studium na VŠ ve Varšavě nelze absolvovat prostřednictvím pobočky v Karviné. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně [8] Žalovaný (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, jíž navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [9] Stěžovatel předně namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu jeho nesrozumitelnosti. Tu s ohledem na spisový materiál spatřuje v požadavku městského soudu, aby správní orgány postavily najisto, že se v případě žalobkyně nejednalo o vysokoškolské studium, a aby v dané souvislosti odkázaly na relevantní právní předpisy. Zároveň namítl, že správní orgány ve svých rozhodnutích, v rozporu s tvrzením městského soudu, řádně a výslovně poukázaly na relevantní české a polské právní předpisy, s nimiž bylo studium žalobkyně v rozporu, a jejichž porušení jednoznačně vyplývá z podkladů rozhodnutí. [10] Dále nesouhlasí se závěrem městského soudu o nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí, neboť je z nich zcela zřejmý vztah mezi skutkovými zjištěními, úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry. Není pravda, že se správní orgány nezabývaly otázkou individuálního studijního programu žalobkyně. Konkrétně v této souvislosti dospěly k závěru, že pro realizaci studijního programu druhého (magisterského) stupně, který žalobkyně prokazatelně absolvovala minimálně zčásti v Karviné, nedisponovala zahraniční vysoká škola příslušným oprávněním z hlediska polského práva. Z vyjádření NAWA výslovně plyne, že VŠ ve Varšavě disponovala od 1. 10. 2014 oprávněním poskytovat v Karviné prezenční a kombinované pedagogické studium toliko prvního, nikoli druhého stupně. A to ani zčásti, ať už v kterékoliv formě, neboť oprávnění plynoucí z rozhodnutí polského ministra vysokého školství z 8. 11. 2010 se vztahovalo výhradně k sídlu VŠ ve Varšavě. Aby mohla být uznána odborná kvalifikace, musí být podle stěžovatele kumulativně splněny jak formální podmínka (studium je poskytováno k tomu oprávněnou institucí), tak podmínka materiální (studium je svým obsahem podobné obdobnému studijnímu programu v České republice). V nyní projednávané věci je zcela nepochybné, že studium žalobkyně nesplňovalo formální podmínku. [11] Za nepřípadný proto stěžovatel považuje požadavek městského soudu, aby správní orgány zodpověděly, zda se v případě výuky v Karviné jednalo o výuku v „konzultačním středisku“, v „pobočce“ či na „fakultě“ VŠ ve Varšavě. Ze shromážděných podkladů totiž plyne, že VŠ ve Varšavě vů