8 As 286/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 286/2023- 52 - text  8 As 286/2023-56 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: J. Z. zastoupený Mgr. Zdeňkem Rumplíkem, advokátem se sídlem Dlouhá 300, Slavičín, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, za účasti osoby zúčastněné na řízení: obec Kašava, se sídlem Kašava 217, Kašava, zastoupená Mgr. Petrem Chuchmou, advokátem se sídlem Lešetín II 7147, Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2021, čj. SPU 234832/2021, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2023, čj. 62 A 102/2021100, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Osoba zúčastněná na řízení (dále „OZNŘ“) podala 18. 4. 2014 Státnímu pozemkovému úřadu, Krajskému pozemkovému úřadu pro Zlínský kraj (dále „prvostupňový správní orgán“) požadavky na zahájení pozemkových úprav. Dne 30. 6. 2014 doplnila žádost vlastníků pozemků nadpoloviční výměry zemědělské půdy v k. ú. K. Prvostupňový správní orgán proto 29. 7. 2014 podle § 6 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále „zákon č. 139/2002 Sb.“), z moci úřední zahájil řízení o (komplexních) pozemkových úpravách. [2] Do pozemkových úprav byly zahrnuté i vlastnické podíly žalobce ve výši ideální jedné čtvrtiny na pozemcích zapsaných na listech vlastnictví XA, XB, XC, v k. ú. K. V průběhu řízení o komplexních pozemkových úpravách se žalobce stal vlastníkem podílu ve výši ideální jedné čtvrtiny na pozemcích zapsaných na nově vzniklých listech vlastnictví XD a XE, v k. ú. K., a pozemek zapsaný na listu vlastnictví XB byl reálně rozdělen, přičemž žalobci byl v tomto v řízení přidělen pozemek zapsaný na listu vlastnictví XF, v k. ú. K., namísto ideální jedné čtvrtiny vlastnického podílu k pozemku zapsaného na listu vlastnictví XB. [3] Rozhodnutím z 1. 2. 2021, čj. SPU 010969/2021/Ně, prvostupňový správní orgán podle § 11 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb. schválil návrh komplexních pozemkových úprav v k. ú. K., včetně části navazujícího k. ú. V. (dále „prvostupňové rozhodnutí“). V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [4] Krajský soud v Brně výše uvedeným rozsudkem žalobu žalobce zamítl. Nedůvodnou shledal žalobní námitku, že správní orgány dostatečným způsobem nevymezily veřejný zájem na nyní posuzovaných komplexních pozemkových úpravách. Z prvostupňového rozhodnutí plyne, že OZNŘ požadovala zpracování pozemkových úprav z důvodu protierozní a protipovodňové ochrany obce včetně neškodného odvedení povrchových vod, zpřístupnění pozemků a realizace opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí a zároveň doložila žádost vlastníků pozemků nadpoloviční výměry zemědělské půdy v k. ú. K. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že veřejný zájem je zájmem kvantitativně vyjádřené skupiny vlastníků v kvalitativně novém prostorovém a funkčním uspořádání vlastnických vztahů k pozemkům metodou zakotvenou zákonem, a že řízení o pozemkových úpravách je vždy vedeno ve veřejném zájmu. Podle krajského soudu pouhé konstatování žalobce, že navrhované pozemkové úpravy nejsou v souladu s veřejným zájmem, nemůže existenci veřejného zájmu komplexních pozemkových úprav zpochybnit. [5] K samotné existenci veřejného zájmu krajský soud uvedl, že s návrhem pozemkových úprav souhlasila požadovaná většina vlastníků, dotčené orgány a zastupitelstvo OZNŘ. Tyto subjekty svým souhlasem potvrdily, že navrhované pozemkové úpravy jsou v dané lokalitě potřebné k naplnění zákonem vymezeného veřejného zájmu, tedy k naplnění cílů pozemkových úprav. [6] Podle krajského soudu neobstojí ani úvaha o zbývajících 40 % vlastníků, kterým jsou podle žalobce nabídnuty „nelukrativní pozemky“. Krajský soud zdůraznil, že pozemky všech vlastníků dotčených pozemkovými úpravami musí v souladu se zásadou proporcionality odpovídat požadavkům § 10 odst. 1 zákona č. 139/2002 Sb. V tomto ohledu žalobce svůj obecný argument ohledně „nelukrativnosti“ pozemků nijak blíže nezdůvodnil. S žalobcem krajský soud nesouhlasil ani v tom, že výsledné uspořádání pozemkové úpravy je „trestem za mlčení“. Podle krajského soudu zvolené uspořádání odpovídá zákonným požadavkům a kritériím, a pokud žalobce v průběhu řízení svůj nesouhlas blíže věcně nezdůvodnil, nemohl správní orgán (a ani soud) za něj argumenty svědčící v neprospěch zvoleného řešení jakkoli domýšlet a ty pak vypořádávat. [7] Dále krajský soud uvedl, že určujícím hlediskem pro zohlednění vztahu mezi původními a nově navrhovanými pozemky, resp. pro hodnocení přiměřenosti nově navrhovaných pozemků, včetně jejich umístění, je pouze dodržení zákonných kritérií podle § 10 zákona č. 139/2002 Sb. Žalobce se tedy nemohl domáhat toho, aby zůstal vlastníkem svých (původních) pozemků, ani toho, aby eventuálně obdržel pozemky, které budou v bezprostřední blízkosti původních pozemků, (v původní lokalitě), a nikoli v lokalitě kde on ani jeho předkové (právní předchůdci) pozemky nevlastnili. Jsouli splněna zákonná kritéria, nepřísluší soudu posuzovat vhodnost navrhované úpravy z hlediska konkrétní lokality. [8] Důvodnou krajský soud neshledal ani námitku založenou na zrušení závěrečného jednání ve smyslu § 11 odst. 3 zákona č. 139/2002 Sb. Závěrečné jednání totiž plní pouze informační funkci. Přistoupilli proto prvostupňový správní orgán na základě usnesení vlády z 20. 11. 2020, č. 1195 o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV2, k alternativě ve formě korespondenčního jednání, nejde o pochybení, neboť i tímto postupem prvostupňový správní orgán dostál smyslu závěrečného jednání. II. Kasační stížnost [9] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jíž navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [10] Namítl, že k prokázání souladu pozemkových úprav s veřejným zájmem, což je úkolem správních orgánů, nepostačuje pouhá citace § 2 zákona č. 139/2002 Sb. Důvody OZNŘ pro zpracování pozemkových úprav spočívající v protierozní a protipovodňové ochraně obce nebyly nijak konkretizovány. Veřejný zájem na pozemkových úpravách nelze odůvodnit tím, že v případě nesouhlasu vlastníka je podstatný souhlas kvalifikované většiny vlastníků alespoň 60 % výměry pozemků dotčených pozemkovými úpravami. Podle stěžovatele je korektní, pokud obce pro zajištění svých investičních akcí získávají pozemky smluvně, v krajním případě vyvlastněním, nikoliv však prostřednictvím pozemkových úprav. [11] Z definice veřejného zájmu v § 2 zákona č. 139/2002 Sb. nelze ani širokým výkladem dovodit, že pozemek, který je v centru obvodu pozemkových úprav připadne jinému vlastníku, zatímco náhradní pozemek bude „přenesen“ na hranici obvodu pozemkových úprav. Pozemkové úpravy jsou vždy prováděny v obvodu pozemkových úprav a mají být prováděny tak, aby byla šetřena práva vlastníků. Pokud tedy obec požadovala pro účely plánu společných zařízení [pozn. NSS: ve smyslu § 9 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb.] pozemek stěžovatele, měl by náhradní pozemek být v původní lokalitě, nikoli až na okraji obvodu pozemkových úprav. Správní orgány však nikdy neuvedly, proč nebylo možné, aby byly stěžovateli přiděleny náhradní pozemky v původní lokalitě. Krajský soud se k této námitce nijak nevyjádřil, neboť ji zúžil pouze na to, že stěžovatel požadoval, aby zůstal vlastníkem svých původních pozemků. Správní orgány nešetřily práva stěžovatele jako vlastníka dotčených pozemků. Jelikož krajský soud jejich postup vyhodnotil jako zákonný, spočívá jeho rozsudek na nesprávném posouzení právní otázky. [12] Stěžovatel dále nesouhlasí s tvrzením krajského soudu, že nijak nezdůvodnil svoji argumentaci o „nelukrativnosti“ pozemků nabízených nesouhlasícím vlastníkům. Stěžovatel tuto námitku uváděl po celou dobu provádění pozemkových úprav, a správní orgány tak znaly její obsah. Krajský soud proto nesprávně požadoval její další zdůvodnění. [13] Rovněž nesouhlasí s názorem, že řízení o umístění nových pozemků je pouze jednostupňové, neboť o umístění rozhodnou vyslovením souhlasu vlastníci většiny pozemků a odvolací správní orgán ani soud již nemohou toto rozhodnutí změnit. III. Vyjádření žalovaného a vyjádření OZNŘ [14] Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti, neboť se ztotožnil s napadeným rozsudkem krajského soudu. Ohledně námitky chybějícího odůvodnění veřejného zájmu žalovaný navíc odkázal na bod 15 rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze 7. 3. 2023, čj. 60 A 63/202172, podle nějž v případě pozemkových úprav zákonodárce vyřešil otázku existence ve