8 As 8/2024 — Nejvyšší správní soud

8 As 8/2024- 29 - text  8 As 8/2024-32 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudkyň Jiřiny Chmelové a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: V. H., zastoupený Mgr. Václavem Dařbujanem, advokátem se sídlem Jungmannova 351/2, Liberec, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2023, čj. OSH 430/23-2/67.1/23149/HJ, KULK 52372/2023, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 12. 2023, čj. 60 A 8/2023-29, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Magistrát města Liberec (dále „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím z 19. 4. 2023, čj. MML 148368/22/4276/OD/Hai uznal žalobce vinným ze spáchání dvou přestupků v silničním provozu, a to (i) přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v souvislosti s porušením § 4 písm. c) tohoto zákona, a (ii) přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu v souvislosti s porušením § 18 odst. 3 tohoto zákona. [2] Žalobce se měl dopustit přestupků z nedbalosti tím, že dne 9. 6. 2022 v 10:35 hod. řídil vozidlo značky Ford Raptor na silnici I/13 za mostem, který se nachází na 188. km ve směru jízdy na Děčín, kde nerespektoval dopravní značení B21a (zákaz předjíždění) umístěné před mostem a předjel vozidlo jedoucí před ním. Překročil také nejvyšší dovolenou rychlost. Kontrolním měřením pomocí silničního laserového rychloměru typu LTI 20/20 TruCAM (dále „Trucam“) provedeným příslušníkem Policie ČR bylo zjištěno, že jel rychlostí 159 km/h, při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3 % rychlostí 154 km/h. Překročil tak nejvyšší dovolenou rychlost nejméně o 64 km/h. Za oba přestupky uložil správní orgán I. stupně žalobci pokutu ve výši 5 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 6 měsíců. [3] Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví bylo částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Změna prvostupňového rozhodnutí spočívala jen v gramatické úpravě formulace textu týkajícího se kontrolního měření pomocí silničního laserového rychloměru Trucam. [4] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou a namítal, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s obsahem odvolání a dále, že byl nesprávně zjištěný skutkový stav. Ve vztahu k přestupku spočívajícímu v předjíždění v místě, v němž je to zákonnou úpravou zakázáno, žalobce uvedl, že nesouhlasí s popisem skutku a jeho právním hodnocením. Tvrdil, že žalovaný nevyhodnotil všechny okolnosti situace. Z doloženého videozáznamu má být patrné, že druhé předjíždějící vozidlo po zařazení do pravého pruhu přestalo akcelerovat a nebyla jasná jeho další reakce na dopravní situaci. Sám žalobce měl posoudit dopravní situaci v kontextu své povinnosti neomezit a neohrozit jiné účastníky silničního provozu správně – nemohl si být jistý, zda se může bezpečně zařadit mezi předjížděná vozidla a druhé předjíždějící vozidlo. Bylo tak bezpečnější, pokud dokončil předjíždějící manévr, byť v místě již změněné místní úpravy na zákaz předjíždění. Rozhodnutí žalovaného klade podle žalobce na řidiče nepřiměřené nároky v rámci předvídání změn dopravní situace. K rozhledovým možnostem a možnosti registrovat změnu svislého dopravního značení žalobce uvedl, že primárně musel sledovat dopravní situaci. Koncentrovat se na změnu značení někde v dálce by podle něj bylo popřením základních povinností řidiče. Jde-li o přestupek spočívající v překročení nejvyšší dovolené rychlosti, žalobce připomněl, že k 15. 6. 2020 skončila certifikace rychloměru typu Trucam. Nesouhlasil s tím, že správní orgán vycházel ze sdělení Českého metrologického institutu, neboť ten není orgánem oprávněným vykládat zákon. Skutečnost, zda je či není možné měřidlo po uplynutí doby jeho certifikace užívat jako stanovené měřidlo a ověřovat ho, musí vyplývat ze zákona. Dále žalobce namítal, že manuál silničního rychloměru Trucam je podle certifikátu o schválení měřidla závazným uživatelským manuálem. V jeho základních metrologických charakteristikách je uveden měřicí úhel 0o. K měření přitom došlo z mostního tělesa nad vozovkou. Správní orgány pouze převzaly tvrzení vypovídajícího policisty o vlivu měřicího úhlu ku prospěchu řidiče. Pokud rozhodnutí odkázalo na rozsudek NSS ze 4. 12. 2013, čj. 1 As 83/2013-60, není odkaz případný, protože měření bylo v této věci provedeno jiným rychloměrem. K vypnutí rychloměru Trucam při nesprávně provedeném měření nebylo podle žalobce provedeno žádné dokazování. [5] Krajský soud Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že správní orgány při posouzení žalobcova jednání nepochybily. Naopak bez důvodných pochybností prokázaly protiprávní jednání žalobce, a to prostřednictvím ucelené sady důkazů, kterou se žalobci nepodařilo zpochybnit. Pokud jde o předjíždění v místě, kde je to místní úpravou zakázáno, krajský soud uvedl, že žalobce předjížděl na rovném přehledném úseku s tím, že měl z vozidla dostatečný rozhled. Žalobce musel vidět, že mezi vozidly jsou dostatečné rozestupy, které mu umožňovaly bezpečné zařazení do pruhu. Namísto toho ale žalobce i po změně místní úpravy pokračoval v předjíždění. Krajský soud nepřijal výše uvedenou obranu žalobce, protože si měl počínat natolik obezřetně, aby byl schopen vnímat dopravní značení. Z § 17 odst. 5 písm. b) zákona o silničním provozu pak vyplývá, že žalobce měl předjíždět pouze tehdy, pokud se mohl bezpečně zařadit mezi předjížděná vozidla. [6] K překročení nejvyšší dovolené rychlosti krajský soud uvedl, že správní orgány obstaraly obvyklou sadu důkazů, která sama o sobě s dostatečnou přesvědčivostí vedla k závěru, že žalobce se přestupku spočívajícím v překročení nejvyšší dovolené rychlosti skutečně dopustil. Jednalo se mj. o záznam z rychloměru Trucam, osvědčení o proškolení příslušníka Policie ČR ve vztahu k rychloměru, ověřovací list rychloměru, fotodokumentaci z místa a výslechy policistů, kteří byli přítomni na místě. Žalobce měl snahu zpochybnit tuto sadu důkazů primárně skrze poukaz na skončení platnosti certifikace rychloměru Trucam, avšak z vyjádření Českého metrologického institutu vyplynulo, že skončení certifikace nemá vliv na platnost ověření měřidla již uvedeného do oběhu. V souladu s § 7 vyhlášky č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření, bylo možné používat jej dále jako stanovené měřidlo. Se zánikem platnosti certifikace určitého typu měřidla není spojen zánik platnosti ověření měřidla. Podle § 6 odst. 7 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, pouze nelze měřidlo bez platného certifikátu uvádět do oběhu. Použít rychloměr již uvedený do oběhu, kterému vypršela platnost jeho certifikace, má-li platné ověření podle § 9 zákona o metrologii, však lze (§ 11 téhož zákona). Co se týká hodnoty měřícího úhlu jiného než 0o (požadovaného dle manuálu) a možnosti tzv. kosinus efektu měření, krajský soud zdůraznil, že nepovažuje za pochybení to, že správní orgány vycházely z výpovědí policistů proškolených k užívání měřidla. Ti uvedli, že čím větší je úhel měření, tím je menší naměřená rychlost oproti skutečnosti. Případný úhel měření jde tedy k dobru řidiče. Nadto žalobce nepředestřel žádná tvrzení ani podklady, která by vyjádření policistů ohledně efektu úhlu měření vyvracela a vliv úhlu již navíc byl reflektován i v dosavadní judikatuře. Pokud pak žalobce namítal, že předmětem dokazování mělo být i případné vypnutí rychloměru při nesprávně provedeném měření, krajský soud konstatoval, že podkladem pro rozhodnutí byl mj. návod (manuál) k obsluze rychloměru Trucam, jímž bylo tvrzení o vypnutí, resp. chybovém hlášení přístroje prokázáno. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. V ní obecně uvedl, že jak ve správním řízení, tak i v řízení před krajským soudem nedošlo k dostatečnému vypořádání jím předestřených námitek. Krajský soud odůvodňuje napadený rozsudek spíše nepodloženým tvrzením, a v tomto ohledu tedy určité skutečnosti pouze předpokládá nebo o nich spekuluje, avšak nejedná se o exaktní zjištění skutkového stavu. Co se týká tvrzené nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů, stěžovatel uvedl, že pokud odvolací rozhodnutí pouze odkazuje na rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které je nepřezkoumatelné, pak bude i odvolací rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné. Podle stěžovatele rovněž nelze připustit, aby správní orgán I. stupně posoudil důkaz v rozporu s jeho obsahem. Stane-li se tak a odvolací rozhodnutí na tuto část odůvodnění odkáže, p