9 As 184/2024 — Nejvyšší správní soud

9 As 184/2024- 156 - text  9 As 184/2024 - 158 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobců: a) E. S., b) J. S., c) S. B., všichni zast. Mgr. Stanislavem Smrčkou, advokátem se sídlem Jakubské náměstí 580/4, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Vysoká škola polytechnická Jihlava, se sídlem Tolstého 1556/16, Jihlava, zast. Mgr. Martinem Láníkem, advokátem se sídlem Italská 1274/8, Praha, II) Statutární město Jihlava, se sídlem Masarykovo náměstí 97/1, Jihlava, III) EG.D, a.s., se sídlem Lidická 1873/36, Brno, IV) Ing. J. F., zast. Mgr. Marií Mikulíkovou, advokátkou se sídlem Jakubské náměstí 580/4, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2024, č. j. 004474/2024/KUSK, sp. zn. SZ 101880/2023/ KUSK ÚSŘ/Hr, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 8. 2024, č. j. 30 A 17/2024334, o návrhu osoby zúčastněné na řízení 1) na zrušení odkladného účinku přiznaného kasační stížnosti usnesením ze dne 26. 9. 2024, č. j. 9 As 184/202496, takto: Návrh na zrušení usnesení ze dne 26. 9. 2024, č. j. 9 As 184/20249, kterým byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, se zamítá. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud v záhlaví uvedeným usnesením přiznal kasační stížnosti, kterou se žalobci („stěžovatelé“) domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 23. 8. 2024, č. j. 30 A 17/2024334, odkladný účinek. Dospěl k závěru, že možná újma na straně stěžovatelů (spočívající v potenciálním znehodnocení nosné konstrukce nemovitostí, k nimž jim svědčí vlastnické, resp. jiné věcné právo) nastalá v důsledku zamítnutí jejich žaloby bude nepoměrně větší než újma, která může vzniknout jiným osobám. Konstatoval, že osoba zúčastněná na řízení 1) („stavebník“), která spatřovala jí hrozící újmu v povinnosti vrácení veškerých dotací při nedodržení závazného termínu realizace záměru, existenci této újmy spolehlivě nedoložila. Zároveň neshledal, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. [2] Stavebník následně podáním z 2. 10. 2024 a jeho doplněním (po rozhodnutí o námitce podjatosti) z 30. 10. 2024 požádal o zrušení přiznaného odkladného účinku. Předně je přesvědčen, že v kasační stížnosti zcela absentují legitimní důvody pro její přezkum ze strany NSS. Usnesení o přiznání odkladného účinku se tak jeví jako vybočení z běžné praxe nerespektující účel ustanovení zákona o kasační stížnosti. NSS převzal zcela účelovou argumentaci stěžovatelů, aniž by ji kriticky posoudil. Závěr NSS o tom, že stěžovatelé vznik újmy nastalé v důsledku zamítnutí jejich žaloby osvědčili, považuje stavebník za nesprávný. Stěžovatelé nadto neunesli důkazní břemeno ohledně újmy vzniklé stavebníkovi. [3] NSS ignoruje kontext projednávané věci a specifika systému poskytování dotací. Stavebníkovi není zřejmé, jak by měl prokázat, že nastane určitá skutečnost (nedodržení závazného termínu realizace) a jak na tuto skutečnost určitý orgán bude reagovat. Máli mít stavebník možnost stihnout závazné termíny uvedené ve smlouvách o poskytnutí dotací, musí zahájit realizaci stavby nejpozději do 1. 11. 2024. V opačném případě nebude schopen splnění termínů zajistit. Důsledky tohoto nesplnění jsou v současnosti sice hypotetické, avšak vysoce pravděpodobné. Jedná se zejména o možnost odstoupení vysoutěženého zhotovitele od uzavřené smlouvy o dílo, požadavek zhotovitele na navýšení ceny díla za prostoje za každý den přerušení práce z důvodů na straně objednatele, či požadavek zhotovitele na posunutí vysoutěženého termínu dodání díla, které již není možné s ohledem na podmínky dotací. Pokud dojde ke zpoždění výstavby, stavebník část dotace nevyčerpá, přičemž celou dotaci nebo její část bude muset vrátit. Žádný poskytovatel dotaci nenavýší o dodatečné vícenáklady vzniklé na základě překážky na straně objednatele. Stavebník konkrétní rozhodnutí poskytovatele dotace předjímat nemůže. [4] NSS nijak nepřihlédl k tomu, že smlouvy o poskytnutí dotace uzavřené se Statutárním městem Jihlava a s Krajem Vysočina dokládají závazek stavebníka provést výstavbu do 30. 9. 2026. Nepřihlédl ani ke smlouvě o dílo uzavřené s vybraným dodavatelem, od které může dodavatel v důsledku prodlení stavebníka jednostranně odstoupit. [5] NSS rovněž nepochopil problematiku tzv. utopených nákladů. Ty jsou relevantní pouze při investičním rozhodování jednotlivce. Náklady již vynaložené stavebníkem tedy nejsou náklady utopenými, ale účelně vynaloženými, které budou vynaloženy marně, budeli zmařena realizace záměru v rozporu s legitimním očekáváním stavebníka. [6] Důsledky zneužití práva stěžovateli dopadají výlučně na stavebníka, který je v důsledku přebujelosti různých forem přezkumů nucen vynakládat značné prostředky na realizaci záměru, který je ve veřejném zájmu. Je zároveň nucen podstupovat značná finanční i reputační rizika, která mohou dopadat i na jeho zaměstnance. Je otázkou, jak mají postupovat statutární orgány stavebníka s péčí řádného hospodáře při správě cizího majetku, jeli jistota financování záměru nejistá. Zároveň jsou negována i jeho soukromá práva jakožto vlastníka stavebních pozemků, neboť není schopen již několik let dosáhnout pravomocného rozhodnutí a stavební pozemek využít. Usnesení je zcela nepředvídaným zásahem do jeho legitimního očekávání. [7] Z usnesení o přiznání odkladného účinku dále není zřejmé, proč NSS nepředpokládal správnost předchozích rozhodnutí. NSS argumentuje riziky, která byla v předcházejícím řízení spolehlivě vyvrácena. Není proto zřejmé, proč by v řešeném případě měla být naplněna podmínka nutná pro mimořádné opatření v podobě přiznání odkladného účinku. Tím spíše, hodláli stavebník vybudovat záměr v nadprůměrně velké vzdálenosti od staveb stěžovatelů. I proto byly námitky stěžovatelů všemi správními orgány a krajským soudem zamítnuty a označeny za účelové. [8] Právní zástupce stěžovatelů dokázal svými účelově vedenými kroky výstavbu zdržet natolik, že v současnosti reálně hrozí její zmaření. S ohledem na přiznání odkladného účinku není stavebník schopen poskytnout zhotoviteli stavby součinnost, ke které se zavázal ve smlouvě o dílo, a byl tak nucen uzavřít dodatek č. 1 k této smlouvě. Z něj je zřejmé, že v důsledku odkladného účinku vznikají stavebníkovi vícenáklady ve výši 26 640 Kč za každý den trvání doby přerušení, jakož i jednorázový náklad za provizorní oplocení, který činí 25 300 Kč. Náklady přerušení tak činí za měsíc říjen více než 800 000 Kč a dále narůstají. Zhotovitel v dodatku č. 1 deklaruje, že minimální doba nezbytná pro řádné zhotovení stavby a dokončení díla činí nejméně 23 měsíců od okamžiku, kdy bude zajištěno účinné stavební povolení. Majíli být stávající podmínky poskytnutí dotací dodrženy, pak je nezbytné znovu zahájit stavební práce nejpozději 31. 10. 2024. V opačném případě stavebník nebude schopen splnit termín, který je pro něj dle platné smlouvy závazný. Není na stavebníkovi, aby předjímal další rozhodování poskytovatele dotace ve věci změny smlouvy o poskytnutí dotace. Za podmínek dalších ústupků ze strany zhotovitele a při vhodných klimatických podmínkách by bylo možné splnit termín stanovený poskytovatelem dotace i pokud by byly stavební práce zahájeny po 31. 10. 2024, proto si stavebník vymínil možnost od smlouvy o dílo odstoupit z důvodu, že v důsledku odkladu účinků stavebního povolení nebude schopen zajistit splnění podmínek pro poskytnutí předpokládaných dotací a zajistit financování ceny díla z dotací, a to až do 31. 12. 2024, což je nejzazší termín pro opětovné zahájení stavebních prací. Nebudeli ve věci rozhodnuto ze strany NSS nejpozději do konce roku 2024, stavebník bude nucen od smlouvy o dílo odstoupit, čímž dojde ke zmaření celé akce. Stavebníkovi tak hrozí vznik újmy ze ztráty dotací a marně vynaložených nákladů. [9] Odkladem účinnosti stavebního povolení mu tak vznikne větší škoda než stěžovatelům. Ti namítají pouze hypotetické riziko ohrožení statiky jejich domů výstavbou probíhající ve značné vzdálenosti a ztrátu oslunění. Veškeré jejich námitky již byly vyvráceny v předchozím několikastupňovém řízení. Stavebníkovi naopak hrozí: 1) zmaření projektu výstavby veřejně prospěšné budovy kolejí; 2) ztráta dotací v celkové výši 304 475 247,89 Kč [státní rozpočet (MŠMT): 169 475 247,89 Kč; Statutární město Jihlava: 45 000 000 Kč; Kraj Vysočina: 90 000 000 Kč]; 3) marně vynaložené náklady na odstranění předchozí zástavby vyčíslené na 13 563 846,38 Kč; 4) další marně vynaložené značné náklady spojené se zadáním projektu, soutěžením veřejných zakázek, přerušením stavebních prací atd. S ohledem na uvedené je zřejmé, že není naplněna podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. [10] Stěžovatelé ve vyjádření označují dokumenty mající osvědčit hrozící újmu stavebníka datované k září tohoto roku za opožděné