9 As 67/2023 — Nejvyšší správní soud

9 As 67/2023- 61 - text  9 As 67/2023 - 64 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Bobka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Svaz vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO, se sídlem Žižkova 1867/93, Jihlava, zast. JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem Při trati 1084/12, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: obec Bítovčice, se sídlem Bítovčice 124, zast. JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 7. 2021, č. j. KUJI 64628/2021 a č. j. KUJI 64630/2021, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2023, č. j. 31 A 123/2021 80, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2023, č. j. 31 A 123/2021 80, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2021, č. j. KUJI 64628/2021 a č. j. KUJI 64630/2021, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit osobě zúčastněné na řízení na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 8 400 Kč k rukám JUDr. Boženy Zmátlové, advokátky, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě částku 22 456 Kč k rukám JUDr. Oldřicha Chudoby, advokáta, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Obec Bítovčice (v řízení před Krajským soudem v Brně vystupovala jako osoba zúčastněná na řízení, v řízení před Nejvyšším správním soudem je stěžovatelkou) byla spolu s dalšími obcemi členkou Svazu vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO (v řízení před Krajským soudem v Brně vystupoval jako žalobce, dále označován jen „SVAK“ ). Obce založily SVAK v 90. letech minulého století, aby v návaznosti na privatizační plán zabezpečily své zásobování pitnou vodou a odvádění a čištění odpadních vod. Za tímto cílem SVAK hospodařil s rozličným vodohospodářským majetkem, který mimo jiné pronajímal společnosti Vodárenská akciová společnost a. s. Členské obce začaly postupně ze SVAK vystupovat, čímž započala série správních a soudních řízení. Předmětem těchto řízení je řada souvisejících právních otázek: od posuzování vlastnického práva k vodohospodářskému majetku až po návrhy na vydání bezdůvodného obohacení. [2] Obec Bítovčice své členství ve SVAK ukončila k 1. 1. 2015. Následně mezi ní a SVAK vznikl spor o vrácení vodohospodářského majetku vneseného obcí Bítovčice do SVAK, resp. o majetkové i finanční vyrovnání. Ve sporném správním řízení, které stojí na počátku právě posuzované věci, se obec Bítovčice domáhala mj. alikvótní části nájemného inkasovaného SVAK v souvislosti s nájmem vodohospodářského majetku. [3] Dne 28. 7. 2021 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. KUJI 64628/2021 a č. j. KUJI 64630/2021. Rozhodnutím č. j. KUJI 64628/2021 žalovaný uložil SVAK povinnost zaplatit obci Bítovčice částku 111 680 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody spolu s úroky z prodlení (výrok I.), ve zbytku, tj. ve výši 20 788 Kč, návrh obce Bítovčice zamítl (výrok II.). Dále žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Rozhodnutím č. j. KUJI 64630/2021 žalovaný uložil SVAK povinnost zaplatit obci Bítovčice částku 670 080 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody spolu s úroky z prodlení (výrok I.) a dále částku 3 146 Kč jako náhradu nákladů řízení (výrok II.). [4] Proti oběma rozhodnutím žalovaného podal SVAK samostatné žaloby ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“ ). Ten žaloby spojil ke společnému projednání a poté v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí č. j. KUJI 64630/2021 a výroky I. a III. rozhodnutí č. j. KUJI 64628/2021 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [5] Krajský soud ve svém rozsudku vyšel především ze Stanov svazku měst a obcí „Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko“ (dále jen „Stanovy“) přijatých dne 11. 12. 2001 ve znění později schválených dodatků a ze své předchozí rozhodovací praxe v řízeních souvisejících s vystupováním členských obcí ze SVAK. Dospěl k závěru, že do účinnosti stanovami předpokládané smlouvy o majetkovém vypořádání nebo do právní moci konstitutivního rozhodnutí správního orgánu o majetkovém vypořádání zůstává vlastnické právo k vodohospodářskému majetku SVAK. Předmětem takového vypořádání může být pouze majetek, ke kterému náleží vlastnické právo právě SVAK. Majetek vlastněný obcí, se kterým měl SVAK pouze oprávnění hospodařit, není potřeba nijak vypořádávat. [6] Neuzavření smlouvy o vypořádání majetku nelze považovat za porušení smluvní povinnosti. Obci Bítovčice proto nevznikla škoda, jejíž náhradu by byla mohla požadovat. Současně neexistovala povinnost SVAK vrátit obci Bítovčice vodohospodářský majetek, ke kterému SVAK svědčilo vlastnické právo, ve lhůtě jednoho měsíce od vystoupení obce ze svazku. Pokud vodohospodářský majetek, který obec do SVAK vložila, generuje po jejím vystoupení zisk, má být tento zisk předmětem vypořádání finančních nároků. Žalovaný by proto měl návrh obce Bítovčice v dalším řízení zamítnout. [7] K otázce bezdůvodného obohacení krajský soud zdůraznil, že žalovaný v napadených rozhodnutích uvedl, že nárok z titulu bezdůvodného obohacení se týká obecně pouze majetku vloženého do hospodaření SVAK. Existenci takového majetku ovšem žalovaný výslovně popřel v rozhodnutí č. j. 64628/2021. K vodohospodářskému majetku ve vlastnictví SVAK nárok na vydání bezdůvodného obohacení nemohl vzniknout. Bylo tedy zjevné, že úvahy o bezdůvodném obohacení nebyly nosným důvodem napadených rozhodnutí. Pokud by žalovaný chtěl v nadcházejícím řízení částečně vyhovět obci Bítovčice z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, musel by identifikovat konkrétní majetek, který byl vložen do hospodaření SVAK. [8] Závěrem krajský soud konstatoval, že pokud žalovaný přes závěry uvedené v jeho rozsudku shledá, byť jen z části, nároky obce Bítovčice důvodnými, bude se muset věcně zabývat také námitkou promlčení uplatněnou v řízení před žalovaným. Nesmí přitom obci Bítovčice přiznat více, než sama v návrhu na zahájení sporného řízení žádala. II. Obsah kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení a vyjádření žalobce [9] Obec Bítovčice (dále také „stěžovatelka“ ) napadá kasační stížností rozsudek krajského soudu z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“ ). Napadený rozsudek navrhuje zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [10] Zaprvé stěžovatelka namítá, že krajský soud chybně určil vlastnické právo k vodohospodářskému majetku a chybně vyložil čl. 12.6 až 12.8 Stanov. Jde o přímé nároky obcí či svazku po ukončení členství, nikoli o neúplný mechanismus vypořádání majetkové účasti obce ve svazku. Opačný výklad by byl v příkrém rozporu s § 50 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (nové obecní zřízení), ve znění účinném v době přijetí Stanov. Z jazykového výkladu Stanov je zřejmé, že strany veřejnoprávní smlouvy, kterou byl založen SVAK, vycházely z přesvědčení, že vlastnické právo k vodohospodářskému majetku na území obce náleží obci a žalobce jej má vrátit hned, jakmile členství obce ve SVAK skončí. [11] Zadruhé stěžovatelka tvrdí, že argumentace krajského soudu jeho rozhodovací praxí v řízeních souvisejících s nároky obcí vystupujících ze SVAK není případná. Tato rozhodnutí nebyla konfrontována s právním názorem jiných soudů, zejména s názorem Nejvyššího správního soudu, případně Ústavního soudu. Nadto stěžovatelka poukazuje na civilní rozhodnutí krajského soudu, která předcházela spornému správnímu řízení u žalované, v nichž krajský soud zaujal opačné právní názory. [12] Dále stěžovatelka rozporuje závěr krajského soudu, že SVAK neporušil žádnou smluvní povinnost. Namítá, že naopak porušil všechna ujednání zakládací veřejnoprávní smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou Stanovy. Krajský soud se měl skutečně zabývat nároky obcí, které vznikají v okamžiku ukončení členství obcí ve SVAK. [13] Stěžovatelka zpochybňuje také posouzení dohod o převodu movitého majetku, na jejichž základě dříve vložila svůj vodohospodářský majetek do SVAK. Namítá, že je podepisovali pouze starostové bez schválení obsahu dohod zastupitelstvem obce a bez jejich zveřejnění. Tyto dohody jsou proto neplatné pro rozpor s § 20a a § 36a zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (staré obecní zřízení). I pokud by dohody nebyly neplatné, krajský soud je měl vyložit jako dohody, kterými stěžovatelka převedla na SVAK pouze dílčí právo hospodaření, nikoli vlastnické právo. Vůle stran směřující k takovému jednání je zjevná ze slovního vyjádření obsahu dohod a k nim připojených příloh. [14] Nadto stěžovatelka namítá také nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů. Krajský soud citoval a označil za klíčové části Stanov, aniž by vysvětlil, proč je takto hodnotí. R