1 Afs 325/2024 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 325/2024- 41 - text  1 Afs 325/2024 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Svatý Petr, spolek, se sídlem Krkonošská 154, Tanvald, zastoupen Mgr. Vojtěchem Suchardou, advokátem se sídlem U Trezorky 921/2, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2024, č. j. 18135/24/510010612713127, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 12. 2024, č. j. 59 Af 13/2024  40, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce dne 25. 7. 2016 jakožto dotovaný zadavatel podle § 2 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), zveřejnil ve věstníku veřejných zakázek oznámení o veřejné zakázce „RYBÍ PŘECHOD PŘEPEŘE“, jejímž předmětem bylo vybudování nového rybího přechodu ve stávajícím pevném jezu na řece Jizeře v Přepeřích u Turnova. Veřejnou zakázku zadával jako podlimitní v otevřeném řízení na stavební práce s předpokládanou hodnotou 30 522 908,95 Kč bez DPH. V průběhu zadávacího řízení obdržel žalobce celkem 6 nabídek, přičemž 5 jich vyloučil pro nesplnění kvalifikačních předpokladů. Vítězným uchazečem se stala společnost RELBY, s.r.o. (dále jen „vítězný uchazeč“), se kterou žalobce uzavřel smlouvu o dílo dne 16. 12. 2016. Cena vítězné nabídky činila celkem 23 587 763,10 Kč bez DPH. [2] Ministerstvo životního prostředí na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 16. 1. 2018 následně poskytlo veřejné peněžní prostředky v rámci Operačního programu životní prostředí 2014–2020 na uskutečnění projektu rybího přechodu Přepeře. [3] Dne 24. 8. 2021 zahájil Finanční úřad pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) daňovou kontrolu v rozsahu podnětu poskytovatele dotace; následně ji jako dožádaný správce daně podle § 17 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, provedl Finanční úřad pro Královéhradecký kraj. [4] Svá zjištění popsal správce daně ve zprávě o daňové kontrole ze dne 31. 10. 2023. Dospěl v ní k závěru, že žalobce porušil zásadu transparentnosti vyplývající z § 6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách. V zadávací dokumentaci totiž nespecifikoval pojem „těžká bourací technika“. Rovněž formalisticky vyřadil nabídky uchazečů HOCHTIEF CZ a.s. a OBIS, spol. s r.o., aniž by jim podle § 59 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách umožnil nejprve objasnit, popřípadě doplnit nabídky. Správce daně dále shledal podjatost předsedy hodnotící komise Mgr. L. T., čímž žalobce porušil § 74 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách. Nedodržením zákona o veřejných zakázkách nesplnil žalobce podmínku podle čl. II bodu 6 podmínek poskytnutí dotace, které byly nedílnou součástí rozhodnutí o poskytnutí dotace. Došlo tak k neoprávněnému použití veřejných prostředků, a tedy porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů. Odvod za porušení rozpočtové kázně stanovil správce daně kumulativně za nejzávažnější zjištění ve výši 80 % z částky dotace použité na financování veřejné zakázky, tj. ve výši 18 863 223,34 Kč. Správce daně dále konstatoval, že došlo k proplacení nezpůsobilých výdajů ve výši 41 622 Kč z důvodu porušení stanovených podmínek, čímž došlo ve smyslu § 44 odst. 1 písm. j) zákona o veřejných zakázkách k porušení rozpočtové kázně, a stanovil odvod ve výši nezpůsobilých výdajů. Správce daně následně vydal platební výměr ze dne 22. 11. 2023, č. j. 1360658/23/260031472506746, kterým vyměřil odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 18 904 846,00 Kč. [5] Proti platebnímu výměru podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně potvrdil. Jako důvodné vyhodnotil pouze odvolací námitky týkající se závěru o porušení zásady transparentnosti tím, že žalobce nespecifikoval pojem „těžká bourací technika“. Podle žalovaného není tento pojem neurčitý a běžně se užívá i mimo odborníky ve stavebnictví. Toto pochybení správce daně však podle žalovaného nemělo vliv na výslednou výši odvodu, neboť ten byl žalobci uložen podle jiného závažnějšího zjištění. II. Rozsudek krajského soudu [6] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Krajský soud přisvědčil žalobci, že postup dle § 59 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách je fakultativní. Je tedy na zadavateli, aby uvážil, zda uchazeče k objasnění či doplnění informací nebo dokladů vyzve. Korektivem jeho postupu je však dodržení zásady transparentnosti zadávacího řízení ve smyslu § 6 odst. 1 tohoto zákona jako jedné z vůdčích zásad. Krajský soud dále konstatoval, že je zejména potřeba naplňovat a vymáhat pravidla pro zadávaní veřejných zakázek smysluplně. Tato pravidla by neměla být aplikována mechanicky a formalisticky ve smyslu hledání formálních překážek. Otázky aplikace postupu podle § 59 odst. 4 a § 76 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách je třeba řešit s ohledem na okolnosti každého jednotlivého zadávacího řízení. [7] Správce daně a žalovaný postupovali podle krajského soudu v duchu těchto požadavků. Žalobcův postup nehodnotili pouze formálně, nevytýkali mu nevyužití výzvy k doplnění kvalifikačních předpokladů podle § 59 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách vůči uchazečům HOCHTIEF CZ a.s. a OBIS, spol. s r.o. izolovaně, nýbrž v kontextu dalších skutečností případu, které se promítly do výběru vítězného uchazeče, z pohledu dodržení zásady transparentnosti zadávacího řízení. Krajský soud shledal pochybení těchto uchazečů za marginální, neboť spočívala víceméně v nedodržení formy předepsané zadávací dokumentací. Nešlo tedy o vady, z nichž by mohly pramenit pochybnosti, zda uchazeči splnili požadavky v materiálním smyslu. Na základě předložených dokumentů nebyl důvod pochybovat o splnění kvalifikace. Šlo tedy o nedostatky, které se na první pohled jevily jako jednoduše vysvětlitelné a napravitelné. Daňové orgány správně zohlednily účel zákona o veřejných zakázkách, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky a vytváření podmínek pro hospodářskou soutěž a konkurenční prostředí. Právě zásada transparentnosti má zajistit průhlednost řízení, aby v těchto otázkách nevznikaly pochybnosti. Krajský soud přisvědčil žalobci, že zadávací řízení je formalizovaným postupem, jehož nedodržení může vést k vyřazení nabídky. Žalobce však v daném případě postupoval vůči zmíněným uchazečům striktně a nevyužil možnosti, které mu § 59 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách nabízí. Tím chybně vyřadil nabídky dvou uchazečů s nižší nabídkovou cenou. Nepostupoval tak, aby naplnil smysl zákona, tedy aby docílil konkurenčního prostředí a v důsledku toho co nejhospodárnějšího vynaložení veřejných prostředků. [8] Krajský soud dále uvedl, že žalobce se své zodpovědnosti za jmenování Mgr. L. T. členem hodnotící komise nemůže zprostit poukazem na to, že podepsal čestné prohlášení. Podjatost člena hodnotící komise jde k tíži žalobce jako zadavatele. Ztotožnil se s hodnocením daňových orgánů, že si Mgr. L. T. musel být vědom svého zprostředkovaného vztahu k vítěznému uchazeči. Jeho členství v orgánech společností, na které byl vítězný uchazeč majetkově napojen, zakládá domněnku jeho osobního zájmu na zadání zakázky. Krajský soud rovněž nepřijal ani obranu žalobce, že skutečnosti o spojení se objevily ve veřejném rejstříku až posléze, neboť toto spojení bylo zřejmé již z listin staršího data dostupných před volbou komise. Skutečnost, že hodnotící komise je orgánem kolektivním, na závěru o podjatosti jejího předsedy nic nemění. Jakožto předseda, u kterého lze předpokládat jistou autoritu, mohl svou činností rozhodování komise přímo ovlivňovat. [9] Krajský soud rovněž shledal odvod ve výši 80 % za přiměřený. Uvedl, že daňové orgány správně vyšly z Pokynu č. GFŘD53 pro stanovení odvodů za porušení rozpočtové kázně, který pro daný typ porušení (střet zájmů) stanoví odvod ve výši 100 % s možností jeho snížení. Při úvaze o přiměřenosti krajský soud akceptoval, že daňové orgány na jedné straně správně vyhodnotily porušení jako závažné, neboť souhra souvisejících zjištění (formalistického vylučování uchazečů a podjatosti předsedy komise) nasvědčovala snaze zadat veřejnou zakázku předem vybranému uchazeči. Na straně druhé však potvrdil, že žalovaný správně zohlednil i okolnosti ve prospěch žalobce, konkrétně že stavba byla řádně vybudována, je plně funkční a má ekologický přínos. Snížení odvodu na 80 % tak podle krajského soudu plně