1 As 158/2025 – Nejvyšší správní soud

1 As 158/2025- 54 - text  1 As 158/2025 - 57 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobce: NET and GAMES, a.s., se sídlem Bednářova 621/29, Brno, zastoupeného JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem se sídlem Dominikánské náměstí 656/2, Brno, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2024, č. j. 284214/2024900000311, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 5. 8. 2025, č. j. 65 A 81/2024  70, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Předmětem sporu je otázka zákonnosti sankce, kterou žalobci na základě provedených kontrol uložil Celní úřad pro Olomoucký kraj (dále jen „celní úřad“) za spáchání přestupku dle § 123 odst. 3 písm. f) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o hazardních hrách“), kterého se žalobce dopustil porušením povinnosti stanovené v § 68 odst. 1 a 4 tohoto zákona. Protiprávní jednání žalobce spočívalo v tom, že při kontrole v provozovně kasina na adrese Plumlovská 4167/18, Prostějov (dále jen „provozovna Prostějov“) dne 25. 1. 2022 obsluhoval čtyři hrací stoly živé hry pouze jedním krupiérem, při kontrole v provozovně na adrese Polská 1201/1, Olomouc (dále jen „provozovna Olomouc“) dne 31. 1. 2023 obsluhoval pět hracích stolů živé hry pouze jedním krupiérem a rovněž při kontrole v provozovně Prostějov dne 1. 2. 2023 obsluhoval čtyři hrací stoly živé hry pouze jedním krupiérem. Celní úřad proto dospěl k závěru, že žalobce v rozporu s § 68 odst. 4 zákona o hazardních hrách neumožnil hru nejméně u třech hracích stolů živé hry současně, a neprovozoval tak v kasinu živou hru jako hlavní činnost. Došlo tím k porušení pravidla „jeden krupiér = jeden stůl živé hry“. Celní úřad uložil žalobci rozhodnutím ze dne 27. 2. 2024 pokutu ve výši 750 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu provozování kasin v uvedených provozovnách na dobu 4 měsíců. [2] Žalobce napadl rozhodnutí celního úřadu odvoláním, na jehož základě žalovaný upravil počátek doby zákazu činnosti (od uplynutí třetího dne od právní moci rozhodnutí), jinak rozhodnutí celního úřadu v záhlaví specifikovaným rozhodnutím potvrdil. [3] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, ve které zpochybnil přiměřenost uložené správní sankce. Krajský soud žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji. Nepřisvědčil tak žalobci, že by sankce v podobě pokuty a zákazu činnosti byla exemplární; naopak považoval uložený trest za poměrně mírný. Krajský soud konstatoval, že odkaz žalobce na judikatorní vývoj pravidla „jeden krupiér = jeden stůl živé hry“ není přiléhavý, neboť na nedodržení tohoto pravidla správní orgány žalobce upozornily již dlouho před provedením kontrol v nyní řešené věci. Žalobce byl za toto jednání již dříve potrestán čtyřmi rozhodnutími, přesto tohoto pravidla nedbal. Výklad zastávaný správními orgány potvrdila judikatura správních soudů, zejména rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2020, č. j. 6 As 196/2020  32, a ze dne 1. 2. 2023, č. j. 7 As 291/2022  40 (v tomto rozsudku NSS potvrdil uvedené pravidlo výslovně, dovodit však šlo již z předchozí judikatury). Zmíněné pravidlo nadto vyplývá i přímo ze zákona o hazardních hrách a z důvodové zprávy k němu. Podle soudu žalobce spíše odmítal toto pravidlo respektovat (jak vyplynulo i z další kontroly uskutečněné v provozovně Olomouc dne 15. 2. 2024), než že by zde existovala zásadní právní nejasnost. [4] Nedůvodné byly dle krajského soudu i další žalobní námitky stran nepřiměřenosti sankce. Navýšení pokuty oproti dříve uloženým pokutám je logickým důsledkem toho, že žalobce odmítal respektovat zmíněné pravidlo „jeden krupiér = jeden stůl živé hry“. Správní orgány žalobce za stejné protiprávní jednání již několikrát trestaly a upozornily ho i na možnost uložení sankce zákazu činnosti. Krajský soud nesouhlasil s tím, že by žalovaný nepřihlédl k tomu, že žalobce dle jeho tvrzení již zajistil dostatečný personál. Nejde totiž o skutečnost, kterou by bylo možno zohlednit jako polehčující okolnost. Soud se rovněž ztotožnil s podrobným vysvětlením správních orgánů týkajícím se závažnosti žalobcova protiprávního jednání. II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu jeho nezákonnosti ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek a rozhodnutí žalovaného zrušil. [6] Nezákonnost rozsudku spočívá v nesprávném posouzení přiměřenosti uložené sankce. Nejprve stěžovatel popsal judikatorní vývoj pravidla „jeden krupiér = jeden stůl živé hry“, který je třeba zohlednit v kontextu běžícího času a možností stěžovatele jakožto provozovatele. Celní orgány i krajský soud aplikují „zpětný pohled“, který ale ignoruje vývoj názorů na výklad § 68 zákona o hazardních hrách v čase. Dle stěžovatele zákon ani důvodová zpráva neukládají povinnost dodržovat zmíněné pravidlo; tento výklad ostatně od počátku neprosazovaly ani samotné celní orgány (viz Stanovisko Generálního ředitelství cel ze dne 14. 8. 2019). Soudní judikatura nejprve začala u každého způsobu obsluhy posuzovat to, zda představuje dostatečné zajištění provozu živé hry (viz zejména rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 57 A 179/2019, a rozsudek NSS ze dne 2. 9. 2020, č. j. 6 As 196/2020  32). Až v roce 2022 přišla změna a celní orgány začaly prosazovat pravidlo „jeden stůl = jeden krupiér“. Rozhodnutí Městského soudu v Praze, které toto pravidlo potvrdilo, je přitom datováno 31. 1. 2022, tj. až po první kontrole, která je předmětem tohoto řízení. Některé soudy však toto pravidlo nepřijaly, a existovala tedy objektivní právní nejistota ohledně výkladu příslušného ustanovení zákona o hazardních hrách. Ta skončila až vydáním rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2023, č. j. 7 As 291/2022  40, který toto pravidlo výslovně potvrdil. Druhá kontrola u žalobce přitom proběhla před tímto datem a třetí kontrola přímo tento den. V době jejich konání tak stěžovatel postupoval v souladu se zákonem a předchozí rozhodovací praxí. Jeho přístup tak není projevem jakékoliv ignorance či nepoučitelnosti, ale je pouhou reakcí na vývoj výkladu právní úpravy. Skutečnost, že stěžovatel na změnu judikatury reagoval, vyplývá i z rozhodnutí celního úřadu ze dne 25. 6. 2025; v této době již byly obsluhy doplněné. [7] Jako argument ve prospěch uložené sankce nemůže obstát obava z opakování přestupku, která je dle stěžovatele lichá a reálně nemohla existovat. Stěžovatel již v průběhu správního řízení uvedl, že v době rozhodování celních orgánů zajistil obsluhu na obou provozovnách v počtu vyšším, než byl počet započitatelných stolů živé hry. Došlo přitom k zásadnímu nepochopení ze strany krajského soudu, který v napadeném rozsudku uvedl, že zajištění obsluhy nelze zohlednit jako polehčující okolnost. Stěžovatel se však ve skutečnosti dovolával toho, že není naplněno riziko opakování protiprávní činnosti, a nebylo tak ani důvodné uložení zákazu činnosti. [8] Nakonec stěžovatel zpochybnil, že by přiměřenost uložené sankce odůvodňoval zásadní význam porušení povinnosti, resp., že by se mělo jednat o jedno z nejzásadnějších porušení zákona o hazardních hrách, jak uvedly celní orgány. Stěžovatel zdůraznil, že tento zákon reguluje jak legální, tak nelegální hazard. Míra rizik u legálního hazardu je přitom dramaticky nižší než u nelegálního. Zákonodárce považuje za nejzávažnější ty přestupky, u kterých stanovuje možnost uložení pokuty až do výše 50 mil. Kč, zatímco ostatní kategorie přestupků zjevně za natolik závažné nepovažuje. Vzhledem k tomu, že zákon o hazardních hrách formálně umožňuje uložení zákazu činnosti za jakýkoliv přestupek, zákonné oprávnění k uložení této sankce nelze aplikovat jako kritérium závažnosti přestupku, neboť je splněno vždy. Neobstojí ani argument žalovaného, že následně došlo ke zvýšení hranice pokuty na 50 mil. Kč, neboť v době spáchání přestupku tato hranice neplatila. [9] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel opakuje stále tytéž námitky, které již správní orgány i krajský soud podrobně vypořádaly. Kasační stížnost není důvodná, a proto žalovaný navrhl její zamítnutí. Poukázal na zkreslení a účelovou desinterpretaci, na níž stěžovatel staví svou argumentaci. V souvislosti se stěžovatelem předestřeným vývojem judikatury poznamenal, že mu není známo žádné rozhodnutí správních soudů, z něhož by bylo možné dovodit, že je vytýkaný skutkový stav v souladu se zákonem. Sku