1 As 26/2025 — Nejvyšší správní soud

1 As 26/2025- 56 - text  1 As 26/2025 - 60 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Mgr. P. M., zast. Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem Čimelice 112, Čimelice, proti žalovanému: první náměstek policejního prezidenta, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2023, č. j. PPR56096/ČJ2023990131, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2025, č. j. 5 Ad 2/2023  103, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí řízení [1] Žalobce byl uznán vinným ze spáchání jednání, které má znaky přestupku podle § 71 odst. 1 písm. a) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „veterinární zákon“), kterého se z vědomé nedbalosti dopustil porušením § 4 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona tím, že: „jako chovatel porušil povinnost chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav a předcházet poškození jejich zdraví, když dne 20. 6. 2019 v přesně nezjištěné době, nejpozději však v 15:34 hodin, na [svém] pozemku u [svého] domu […], uložil služebního psa útvaru plemene belgický ovčák jménem Connor s evidenčním číslem 15141, který mu byl svěřen do osobní péče rozhodnutím služebního funkcionáře a také k ustájení, a spolu s ním i svého psa plemene belgický ovčák jménem Bond do zavazadlového prostoru osobního automobilu tovární značky Škoda Octavia […]. Následně dveře vozidla uzavřel, aniž by spolehlivě zajistil ochlazování vzduchu uvnitř, přičemž jednal s vědomím, že vozidlo stojí na místě vystaveném přímému slunečnímu svitu. Se znalostí fyziologických potřeb zvířat, znalostí výcvikového programu a s přihlédnutím k tehdejšímu počasí, když panovaly vysoké teploty vzduchu, se vzdálil od vozidla, ve kterém ponechal oba psy po přesně nezjištěnou dobu, která však byla dostačující k tomu, aby došlo k přehřátí organismu, oběhovému kolapsu a následnému úhynu obou psů“. [2] Za výše uvedené jednání žalovaný uložil žalobci kázeňský trest (pokutu ve výši 2 500 Kč) podle § 51 odst. 1 písm. e) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. [3] Pro stejný skutek bylo s žalobcem nejprve vedeno trestní řízení pro přečin zanedbání péče o zvíře z nedbalosti podle § 303 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Okresní soud v Mělníku shledal v říjnu 2020 žalobce vinným z tohoto přečinu. Krajský soud v Praze se v lednu 2021 ztotožnil s názorem okresního soudu, že žalobce formálně naplnil všechny znaky přečinu zanedbání péče o zvíře z nedbalosti. Krajský soud uvedl, že se žalobce dopustil skutku v hrubé vědomé nedbalosti, neboť věděl, že může svým jednáním porušit či ohrozit zájem chráněný trestním zákonem a bez přiměřených důvodů spoléhal, že takový následek nezpůsobí. [4] Krajský soud však rozhodl, že jednání žalobce nedosáhlo takové společenské škodlivosti, aby ho soud mohl kvalifikovat jako trestný čin. Proto rozhodnutí okresního soudu zrušil a věc postoupil Krajskému ředitelství policie hl. m. Prahy (dále jen „pražské ředitelství“), aby posoudilo, zda žalobcovo jednání nenaplnilo skutkovou podstatu přestupku. [5] Pražské ředitelství následně zahájilo s žalobcem kázeňské řízení. Náměstek ředitele pražského ředitelství uznal žalobce vinným z přestupku podle § 71 odst. 1 písm. a) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). Konstatoval, že žalobce nemohl při polojasném počasí, přímém slunečním svitu a vysokých teplotách spoléhat, že otevření jedněch zadních dveří zajistí psům v kufru dostatečný přísun vzduchu. Jednání žalobce tak posoudil jako vědomou nedbalost. Žalobce totiž věděl o možném následku (ohrožení zdraví či života psů), ale bez přiměřených důvodů (pouhé otevření jedněch zadních dveří) spoléhal, že takový následek nezpůsobí. Žalobce přitom byl schopen rozpoznat a zhodnotit, i vzhledem ke svým profesním zkušenostem, že psy může v kufru ohrozit na zdraví či na životě. Žalobce se proti rozhodnutí náměstka ředitele odvolal k řediteli pražského ředitelství. Ten odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí náměstka ředitele potvrdil. [6] Žalobce podal proti rozhodnutí ředitele správní žalobu k Městskému soudu v Praze. Městský soud žalobci vyhověl, rozhodnutí ředitele zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (rozsudkem ze dne 13. 9. 2022, č. j. 11 Ads 16/2021  67). Městský soud zrušil rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost. Ze spisu totiž nebylo jasné, z jakých konkrétních listin správní orgány při rozhodování vycházely. Náměstek ředitele i ředitel v odůvodněních svých rozhodnutí jen obecně odkázali na spisové materiály orgánů činných v trestním řízení, aniž označili konkrétní listiny. [7] Ředitel pražského ředitelství následně postoupil věc žalovanému (prvnímu náměstku policejního prezidenta) z důvodu podjatosti podle § 14 odst. 6 správního řádu. Žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí náměstka ředitele. Ve svém posouzení vycházel žalovaný zejména z protokolu o výslechu žalobce, protokolu z hlavního líčení, protokolu o výslechu mjr. K. a protokolu o výslechu MVDr. N.. Dále uvedl, že situaci na místě činu popisuje úřední záznam o ohledání věci, ve kterém je i fotodokumentace. Změny v tělech psů podrobně popsal MVDr. N.. Ten rovněž zpracoval protokol o pitvě služebního psa Connora, z něhož je zřejmé, že příčinou smrti bylo přehřátí organismu a oběhový kolaps. Teplotu, rychlost větru a podnební podmínky prokázala zpráva Českého hydrometeorologického ústavu. S ohledem na téměř bezvětří, přímý sluneční svit a vysoké teploty žalovaný uvedl, že i přes jedny otevřené zadní dveře panovaly ve vozidle podmínky neslučitelné se životem psů, čehož si měl žalobce být vědom. Jednal proto ve vědomé nedbalosti. [8] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného znovu u městského soudu. Městský soud žalobu rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Uvedl, že odpovědnost za přestupek není promlčena, protože se po dobu trestního řízení a řízení před správním soudem promlčecí doba staví. Dále uvedl, že rozhodnutí žalovaného není nepřezkoumatelné, protože žalovaný konkrétně poukázal na důkazy, ze kterých vycházel, a z těchto důkazů je seznatelné, jaké závěry z nich učinil. Nedůvodná byla i námitka žalobce, že jednal v krajní nouzi, protože žalobce se poté, co se přesvědčil, že se synovi nic vážného nestalo, měl vrátit k vozidlu a psy pustit. Prodléváním u dětí, kterým nehrozilo nebezpečí, způsobil žalobce úhyn obou psů. [9] Městský soud se neztotožnil s námitkou žalobce, že jeho jednání není dostatečně společensky škodlivé. Podle městského soudu je úhyn obou psů závažný, i vzhledem k téměř dvacetileté zkušenosti žalobce v kynologické činnosti. Skutečnost, že se zadní dveře zavřely, neznamená podle městského soudu přerušení příčinné souvislosti. Ani otevření jedněch dveří v kontextu vysoké teploty, přímého slunečního svitu a skoro úplného bezvětří by totiž nezajistilo dostatečný přísun vzduchu. Tvrzení žalobce, že zadní dveře zavřela třetí osoba, považoval městský soud za ryze účelové. Městský soud se neztotožnil ani s námitkou, že byla výpověď MVDr. N. nevěrohodná, anebo že žalobci nebylo upřesněno, které povinnosti § 4 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona porušil. [10] Nedůvodná rovněž byla námitka, že pražské ředitelství je podjaté, protože žalobce právě tomuto ředitelství způsobil škodu a úřední osoby, které řízení vedly, hájily majetkové zájmy ředitelství. Městský soud konstatoval, že žalobce požaduje vyloučení úředních osob z řízení jen kvůli jejich služebnímu poměru k ředitelství, což zákon výslovně zakazuje. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [11] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. Navrhuje rozsudek městského soudu zrušit z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [12] Stěžovatel namítá, že MVDr. N. uvedl ve svědecké výpovědi závěry, které mohl učinit jedině znalec. MVDr. N. však v řízení vystupoval a byl poučen jako svědek. Mohl tedy vypovídat pouze k pitvě služebního psa Connora, kterou provedl (tedy ji vnímal svými smysly). MVDr. N. se ale odborně vyslovil i k času a vlivům teploty na psí organismus. K těmto závěrům MVDr. N., které byly nad rámec provedené pitvy, a tedy i nad rámec jeho svědecké působnosti, neměl městský soud přihlédnout. [13] Stěžovatel má za to, že městský soud a žalovaný nezohlednili, že psům nechal otevřené zadní dveře, které po návratu k vozidlu nalezl zavřené. Z výpovědi MVDr. N. přitom vyplynulo, že zavření dveří významně úhyn psů urychlilo. Proto je klíčové zjistit, (i) jak dlouho byli psi