1 As 303/2024 — Nejvyšší správní soud

1 As 303/2024- 43 - text  1 As 303/2024 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobkyně: Finaudit Třinec s. r. o., se sídlem Zámecké náměstí 1263, FrýdekMístek, zastoupená JUDr. Ondřejem Trubačem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha 1, proti žalované: Rada pro veřejný dohled nad auditem, se sídlem Vodičkova 1935/38, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2023, č. j. RVDA996/2023, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2024, č. j. 8 A 132/2023  69, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou přiměřenosti pokuty uložené za porušení auditorských standardů s ohledem na tvrzené vybočení žalované z ustálené správní praxe a nepřihlédnutí ke skutkovým okolnostem. [2] Žalobkyně je auditorskou společností. Disciplinární výbor Rady pro veřejný dohled nad auditem ji shledal vinnou ze spáchání přestupku nedodržení postupu v souladu s auditorskými standardy při provádění auditu účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky společnosti TOMA, a. s. [§ 49b odst. 3 písm. c) zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o auditorech“)]. Za to žalobkyni udělil pokutu 250 000 Kč. [3] Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítla žalovaná napadeným rozhodnutím, ve kterém se se závěry Disciplinárního výboru ztotožnila. [4] Následně podanou žalobu zamítl městský soud napadeným rozsudkem. Shledal, že závěry správních orgánů o neprovedení testů účetních zápisů (bod 44 napadeného rozsudku), neprovedení testů věcné správnosti k ověření reálné hodnoty investic do nemovitostí (bod 49 tamtéž) a neprovedení testů k ověření odložené daně, úvěrů a půjček (bod 58 tamtéž) jsou správné. Jako důvodnou neshledal konečně ani námitku nepřiměřenosti uložené pokuty. Konstatoval, že úvaze o její výši správní orgány věnovaly dostatečnou pozornost (bod 63 tamtéž), včetně vyhodnocení námitky o silném negativním dopadu na hospodářskou činnost žalobkyně (body 65 a 66 tamtéž). Trest tak byl dostatečně individualizován a na jeho výši nic nemění ani ohrožovací povaha spáchaného deliktu (body 67 až 69 tamtéž). II. Obsah kasační stížnosti a další vyjádření II.a Kasační stížnost [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností, v níž navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [6] Stěžovatelka v kasační stížnosti poukázala na to, že v jejím případě je uložená pokuta „zcela bezprecedentní“. Městský soud úplně pominul její argumentaci o nepřiměřené výši uložené sankce ve srovnání s dosavadní praxí žalované a s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného přestupku. V řízení byla zohledněna pouze zásada individualizace trestu, navíc akcentující toliko okolnosti jdoucí k tíži stěžovatelky, v rozporu se zásadou rovnosti. V soudním řízení přitom stěžovatelka na předchozí rozhodovací praxi žalované poukázala. Konkrétní rozhodnutí ovšem nemohla předložit, neboť je prakticky nelze dohledat. [7] Zároveň stěžovatelka namítla, že výše pokuty byla posouzena nesprávně. Má za to, že s ohledem na ohrožovací povahu deliktu, svoji předchozí bezúhonnost, okolnosti vytýkaných provinění i její majetkové poměry je uložená sankce nepřiměřeně vysoká. Zákon navíc nestanovuje dolní hranici sazby pokuty. Stěžovatelka také poukázala na to, že auditorské standardy jsou vysoce technické a rozsáhlé normy, a tak jejich nedodržení lze identifikovat „i u takového auditora, který je papežštější než papež.“ Přísný přístup žalované vůči auditorům v posledních letech také vede k monopolizaci trhu s auditorskými službami. II.b Vyjádření žalované [8] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti označuje argumentaci stěžovatelky ohledně nesprávné individualizace trestu za zavádějící a manipulativní. Nijak totiž nekonkretizuje opomenuté okolnosti, nerozporuje hodnocení vytýkaných nedostatků. Žalovaná proto uvedla, že „[n]a poslech úderně znělá, rétoricky vděčná, avšak obecná provolání o porušení vůdčích zásad trestání se formulují veskrze snadno, jejich aplikace na skutkový stav konkrétního případu se však jeví jako evidentní slabinou podané kasační stížnosti.“ [9] Zásada rovnosti přitom není dle žalované absolutní a je významně modifikovaná zásadou individualizace trestu. Je zcela legitimní uložit přísnější sankci s ohledem na povahu a závažnost deliktu. Žalovaná připomněla, že stěžovatelka se dopustila řady pochybení, přičemž nejzávažnější je neotestování vzorku účetních zápisů, neidentifikování nadhodnocení podílů a neprovedení testů věcné správnosti k ověření hodnoty investic do nemovitostí. Uložený postih je sice nejpřísnější, který žalovaná dosud uložila, není ovšem svévolný, bezdůvodně excesivní a je odůvodněn vyčerpávajícím způsobem. Za důvodnou nemá ani argumentaci nízkou nebezpečností ohrožovacího deliktu, jelikož naopak takovému jednání je věnována pozornost již preventivně. Žalovaná proto navrhla kasační stížnost zamítnout. II.c Replika stěžovatelky [10] Stěžovatelka v replice k vyjádření žalované odmítla formu a tón komunikace žalované s tím, že pouze dokresluje její přístup k věci. Následně připomněla, že k deliktům došlo za ztížených okolností, kdy přebírala nového klienta za pandemie COVID19. V tomto rozsahu se snažila učinit maximum možného. [11] Následně stěžovatelka setrvala na tom, že při udělení bezprecedentně vysoké sankce ji musí žalovaná před soudem obhájit. Ve vztahu k povaze ohrožovacích deliktů pak uvedla, že žalovaná jasně nevyjádřila, v čem konkrétně byl provedený audit natolik defektní, ani neprovedla detailní rozbor jednotlivých pochybení a jejich dopadu. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek městského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Kasační stížnost není důvodná. III.a K přezkoumatelnosti napadeného rozsudku [13] Stěžovatelka předně namítala, že se městský soud dostatečně nevypořádal s nepřiměřeností uložené pokuty. Konkrétně uvedla, že městský soud měl reagovat na srovnání s dosavadní rozhodovací praxí žalované a zhodnotit výši uložené sankce ve vztahu k povaze a závažnosti přestupku. Námitka není důvodná. [14] Obecně platí, že soud musí vypořádat všechny nosné námitky žalobce, a to alespoň implicitně (viz např. rozsudek NSS ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014  78, bod 23). Úkolem soudu je „vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace“ (srov. např. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013  19). Podstatné tedy je, aby se soud ve svém rozhodnutí zabýval všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013  33; či nález ÚS ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08). Zároveň se mohou soudy ztotožňovat se závěry z napadených rozhodnutí a přebírat je (rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005  130, č. 1350/2007 Sb. NSS). [15] V projednávané věci je napadený rozsudek přezkoumatelný. Městský soud se vyjádřil ke stěžovatelkou předloženým údajům o dříve uložených sankcích s tím, že správní orgány odůvodnily svůj postup i ve světle správní praxe (bod 67 napadeného rozsudku) a zároveň hodnotil i výši pokuty ve vztahu k povaze a závažnosti spáchaného přestupku (bod 63 napadeného rozsudku). Jakkoliv jde o strohé vypořádání, splňuje podmínky přezkoumatelnosti. Vada nepřezkoumatelnosti je totiž vyhrazena pouze takovým situacím, neníli z napadeného rozsudku seznatelné, jaký názor soud zaujal k důležitým skutkovým a právním otázkám podstatným pro rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů naopak nezakládá to, že soud nevyvracel každý dílčí argument uplatněný účastníky (usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016  123, č. 3668/2018 Sb. NSS, bod 29). III.b K přiměřenosti sankce [16] V druhé kasační námitce stěžovatelka brojila proti samotné výši sankce, která dle ní nezohledňuje předchozí rozhodovací praxi žalované a skutkové okolnosti případu. Námitka je nedůvodná. [17] Stanovení výše pokuty je obecně věcí správního uvážení, které soudy přezkoumávají pouze z pohledu jeho zneužití anebo překročení jeho hranic (§ 78 odst. 1 věta druhá s. ř. s.; usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002  42, č. 906/2006 Sb. NSS; nověji pak např. rozsudek NSS ze dn