1 As 93/2025 — Nejvyšší správní soud

1 As 93/2025- 26 - text  1 As 93/2025 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobce: Relax centrum Čeperka, a.s., se sídlem Bělehradská 554, Pardubice, zastoupeného Mgr. Martinem Chludem, advokátem se sídlem Palackého třída 801/0, Chrudim, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2024, č. j. KUPA8088/20243, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. 4. 2025, č. j. 55 A 29/202456, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Magistrát města Pardubic, odbor životního prostředí, oddělení ochrany přírody (dále jen „správní orgán I. stupně“) shledal žalobce rozhodnutím ze dne 19. 2. 2024, č. j. OŽP/22871/2024/Li (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vinným ze spáchání přestupku podle § 20a odst. 1 písm. c) a § 20a odst. 2 písm. b) zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění do 31. 12. 2023, jehož se měl dopustit tím, že po dobu delší než jeden rok užíval část zemědělského pozemku parc. č. 1109, druh pozemku orná půda, k. ú. Čeperka (dále také „dotčený pozemek“), který je v jeho vlastnictví, k nezemědělským účelům bez souhlasu s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu a celý tento pozemek neobhospodařoval v souladu s charakteristikou druhu pozemku [porušení povinností vyplývajících z § 3 odst. 1 písm. c) a § 3 odst. 4 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu]. Za spáchání tohoto přestupku byla žalobci udělena pokuta ve výši 40 000 Kč. [2] Na základě odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 4. 2024, č. j. KUPA8088/20243 (dále jen „napadené rozhodnutí“), změnil výrok I prvostupňového rozhodnutí tak, že zejména doplnil konkrétní časové vymezení spáchání přestupku (minimálně od 28. 7. 2022 do 16. 1. 2023) a upřesnil, že nezemědělská činnost spočívala v těžbě a rozsáhlých terénních úpravách provedených na dotčeném pozemku. Ve zbytku odvolání žalobce zamítl. II. Rozsudek krajského soudu [3] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil správní žalobou, kterou Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem zamítl. [4] Napadené rozhodnutí označil za přezkoumatelné a uvedl, že obsah spisového materiálu skýtá dostatečnou oporu pro závěr o porušení dotčených ustanovení zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Přitakal žalovanému, že v případě přestupků spáchaných žalobcem se jedná o přestupky trvající, které spočívají v udržování protiprávního stavu. Pro spáchání tohoto typu přestupku se proto nevyžaduje žádná aktivní činnost pachatele. [5] Krajský soud dále nepřisvědčil námitce žalobce, že pozemek parc. č. 1109 v k. ú. Čeperka nebyl v minulosti využíván k zemědělským účelům. Uvedl, že správní orgány nevycházely pouze z údaje o druhu pozemku evidovaného v katastru nemovitostí, ale i z dalších důkazů. Připomněl, že samotný žalobce požádal v průběhu přestupkového řízení o vydání rozhodnutí v pochybnostech ve smyslu § 1 odst. 4 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Jeho výsledkem bylo rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 2. 10. 2023, č. j. KrÚ 79300/2023/OŽPZ/Bo, jakožto odvolacího orgánu, jímž tento správní orgán řízení zastavil z důvodu, že nemělo být vůbec zahájeno, a konstatoval, že pozemek byl nejméně do roku 2011 zemědělsky využíván jako orná půda a nebyl pro něj udělen souhlas s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu. Vzhledem k tomu, že žalobce závěry vyplývající z tohoto rozhodnutí nezpochybnil, nespatřoval krajský soud žádný důvod, proč by z něj nebylo možné vycházet. V neposlední řadě soud zdůraznil, že pro posouzení charakteru pozemku nemůže být rozhodující faktická změna, k níž došlo nezákonnou cestou. To ani v případě, že se tak stalo v období před tím, než pozemek nabyl do vlastnictví žalobce. [6] Za nedůvodnou soud považoval i námitku týkající se provedení sond půdy na místě samém. Uvedl, že výhrady žalobce nemají v probíhajícím řízení místo, neboť ke zkoumání kvality půdy došlo v jiném správním řízení. Uvedená zjištění nadto nepředstavovala v řízení o přestupku stěžejní důkazní prostředek, neboť žalovaný vycházel zejména z leteckých snímků dotčeného pozemku. III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podává proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [8] Stěžovatel předně namítá, že krajský soud vyložil pojem trvající přestupek v příkrém rozporu se zněním § 8 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Z citovaného ustanovení vyplývá, že je zapotřebí, aby došlo k aktivnímu jednání pachatele a nepostačí tedy pouhé opomenutí. Krajský soud ani správní orgány nijak neprokázaly, že by stěžovatel po nabytí pozemku v roce 2016 jakkoliv aktivně přispíval k udržování protiprávního stavu (tzn. že by pokračoval v těžbě štěrkopísku, prováděl další terénní úpravy apod.), který má (jak vyplývá ze správního spisu) svůj původ již v letech 20062011. Stěžovatel nabyl pozemek v dobré víře a nebylo v jeho možnostech zjistit, zda k těžbě docházelo na základě řádného povolení či nikoliv. [9] Stěžovatel krajskému soudu dále vytýká, že rezignoval na materiální posouzení charakteru pozemku, které nalézá oporu v ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu. Tvrzení, že správní orgány nevycházely pouze z evidenčních údajů, je v rozporu s obsahem spisu, neboť tyto orgány faktický stav nezkoumaly – neprovedly odborné pedologické zkoumání, nevyžádaly si znalecký posudek, nezkoumaly, zda je pozemek nadále zemědělsky využitelný (po provedené těžbě, terénních úpravách a vzniku vodní plochy) a nehodnotily jeho historii. Povinnost zjistit skutečný stav věci přitom tížila správní orgány. Pokud se jedná o zastavení řízení o pochybnostech, nelze jej dle mínění stěžovatele interpretovat jako potvrzení zemědělského charakteru půdy. [10] Krajský soud rovněž opomněl posoudit, zda byla naplněna materiální stránka přestupku. Společenská škodlivost jednání stěžovatele je zcela minimální, neboť k veškeré těžbě a terénním úpravám došlo před nabytím pozemku do jeho vlastnictví a stěžovatel stav pozemku nijak nezhoršil. [11] Stěžovatel dále namítá, že krajský soud nezohlednil procesní vady, k nimž došlo v průběhu správního řízení. Poukazuje na nedostatky při odběru a analýze vzorků půdy. Pokud byly sondy za účelem zkoumání charakteru půdy provedeny neodborně (byť v jiném řízení), nemohly z nich správní orgány v nynější věci vycházet a využít je jako podklad pro správní trestání. [12] Stěžovatel soudu taktéž vytýká, že se spokojil s časovým vymezením přestupku od 28. 7. 2022 do 16. 1. 2023, ačkoliv dle správních orgánů k těžbě došlo již v letech 20062011. Povinností soudu bylo zkoumat, zda lze stěžovateli klást za vinu udržování stavu, který vznikl mnoho let před tím, než pozemek nabyl do svého vlastnictví. Obdobně se správní orgány ani krajský soud nezabývaly otázkou, zda existuje příčinná souvislost mezi jednáním stěžovatele a udržováním protiprávního stavu. [13] Rozsudek krajského soudu považuje stěžovatel za nepřezkoumatelný, neboť se soud nezabýval klíčovými argumenty obsaženými v žalobě, a to: 1) poukazem na judikaturu k otázce materiálního pojímání zemědělského půdního fondu, 2) námitkou nedostatečného rozlišení mezi „udržováním“ a „existencí“ protiprávního stavu, 3) námitkou, že správní orgány neprokázaly, jakým konkrétním jednáním udržoval protiprávní stav, 4) námitkou absence zavinění (stěžovatel nemohl vědět o protiprávnosti stavu pozemku), 5) námitkou absence společenské škodlivosti. [14] Stěžovatel dále tvrdí, že se v posuzované věci jednalo o případ právního omylu, který vylučuje zavinění ve formě nedbalosti. Jednalo se přitom o omyl omluvitelný, neboť nebylo v jeho možnostech rozeznat, že pozemek podléhá ochraně v režimu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu (s ohledem na nabytí pozemku až po provedených změnách jeho charakteru a s přihlédnutím ke komplikovanosti relevantní právní úpravy). [15] Stěžovatel tedy navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [16] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se plně ztotožňuje se způsobem, jakým věc posoudil krajský soud. Stěžovatel protiprávní stav sice nevyvolal, ale udržuje jej (je lhostejné, zda aktivní činností či nikoliv). Za klíčový považuje závěr soudu, že pro stanovení charakteru pozemku nemůže být rozhodující fak