1 Azs 139/2025 – Nejvyšší správní soud

1 Azs 139/2025- 48 - text  1 Azs 139/2025 - 50 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobců: a) S. A., nar. X, b) Z. A., nar. X, c) D. A., nar. X, zastoupených Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Pod křížkem 428/4, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 5. 2024, č. j. OAM279/ZAZA11K01R22019, a ze dne 30. 5. 2024, č. j. OAM278/ ZAZA11K01R22019, v řízení o kasační stížnosti žalobců a) až c) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2025, č. j. 33 Az 17/2024  84, takto: I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Žalobci podali dne 18. 3. 2019 žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Tvrzeným důvodem byly potíže žalobce a) s policisty z národnostních důvodů [žalobce a) patří k ujgurské menšině] a související obava žalobkyň b) a c) – manželky a dcery žalobce a) o jejich bezpečnost. Žalovaný nejprve rozhodnutími ze dne 21. 5. 2020 žádostem žalobců nevyhověl. Tato rozhodnutí ovšem zrušil Krajský soud v Ostravě rozsudky ze dne 28. 7. 2023. Žalovaný poté opětovně přezkoumal azylový příběh žalobce a) a vydal v záhlaví specifikovaná rozhodnutí, kterými žalobcům opět neudělil mezinárodní ochranu dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. [2] Žalobci podali proti těmto rozhodnutím žaloby, které Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) jako nedůvodné zamítl. Potvrdil tak závěr žalovaného o nevěrohodnosti azylového příběhu žalobce a). Správní orgán vycházel z původního pohovoru k azylové žádosti ze dne 26. 3. 2019, dále s žalobcem a) provedl dne 1. 3. 2024 (poté, co bylo jeho původní rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany zrušeno Krajským soudem v Ostravě) doplňující pohovor a obstaral si rovněž pohovor provedený s žalobcem a) dne 28. 11. 2018 v Dánském království. Krajský soud shodně s žalovaným konstatoval, že rozpory v jednotlivých výpovědích postihují samotné jádro azylového příběhu žalobce a), neboť bezprostředně souvisí s tvrzenými konflikty a perzekucí žalobce a) ze strany kazašské policie a jeho následným vycestováním z vlasti. Rozpory se týkaly časového zařazení jednotlivých incidentů i popisu jejich průběhu. Rozpory přitom nebyly omluvitelné ani časovým odstupem pohovorů. Žalovaný na tyto rozpory ve výpovědích žalobce a) upozornil a poskytl mu dostatek prostoru k jejich odstranění; žalobce a) je však nedokázal vysvětlit. [3] Krajský soud dále uzavřel, že žalovaný si obstaral dostatečné a spolehlivé podklady, které mu umožnily zasadit tvrzení žalobce a) do kontextu situace v zemi původu. Nelze z nich dovodit, že by etničtí Ujguři čelili v Kazachstánu systematické diskriminaci, resp. že by postup státních složek vůči příslušníkům ujgurské menšiny naplňoval znaky pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Na tom nic nemění ani v žalobě obsažené odkazy na internetové články pojednávající v obecné rovině o situaci etnických menšin v Kazachstánu a dalších středoasijských zemích, které se vztahují zejména k etnické menšině Dunganů. Soud se rovněž ztotožnil se závěrem žalovaného týkajícím se možnosti žalobce a) obrátit se s žádostí o pomoc na příslušné orgány ochrany v zemi původu. V této souvislosti upozornil, že povinnost žalovaného detailně hodnotit možnosti vnitrostátní ochrany byla nutně oslabena celkovou nevěrohodností osoby žalobce a) a předkládaného azylového příběhu; úvahy žalovaného v tomto směru tedy byly spíše nadbytečné. Odůvodnění žalovaného stran možností ochrany nicméně odpovídá požadavkům zrušujícího rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [4] Žalobci (stěžovatelé) napadli rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a ) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek i správní rozhodnutí zrušil a vrátil věci žalovanému k dalšímu řízení. [5] Soud podle stěžovatelů nesprávně uzavřel, že stěžovatel a) nečelil pronásledování z důvodu své ujgurské národnosti. Soud po stěžovatelích fakticky požadoval prokázání systematického pronásledování celé etnické skupiny, což však není dle azylového práva nezbytné. Postačí důvodná obava jednotlivce z pronásledování, kterou stěžovatel v řízení konzistentně tvrdil, konkrétně, že ho opakovaně šikanovali a napadli příslušníci policie i neznámí útočníci kvůli jeho původu – ujgurské národnosti. Státní orgány (policie) se na tomto jednání aktivně podílely, přinejmenším je tolerovaly. Soud však nezohlednil kvalitativní závažnost individuálních útoků na stěžovatele. Mezinárodní zdroje přitom potvrzují nejisté postavení, resp. strukturální diskriminaci etnických menšin v Kazachstánu, nedostatečnou ochranu ujgurských (a jiným muslimských) uprchlíků ze zahraničí, panující nedůvěru menšin ve státní ochranu [viz Amnesty International, Public statement ze dne 12. 12. 2019, zpráva pro Výbor OSN pro eliminaci rasové diskriminace (CERD) ze dne 11. 4. 2022, zpráva nevládní organizace Freedom house  Freedom in the World 2024]. [6] Dále krajský soud chybně posudil otázku účinnosti vnitrostátní ochrany. Stěžovatel a) logicky nevyhledal ochranu u nadřízených složek policie či prokuratury, neboť právě policie byla zdrojem jeho problémů. Státním institucím nedůvěřoval. Formální existence mechanismu obrany nadto není zárukou jeho účinnosti. [7] Stěžovatelé krajskému soudu rovněž vytkli, že se dopustil nedostatečného hodnocení důkazů a zjištění skutkového stavu. To spočívalo jednak v neúplném a jednostranném posouzení informací o zemi původu, jednak v nesprávném hodnocení věrohodnosti výpovědí stěžovatele a). Stěžovatelé předložili soudu odkazy na aktuální mezinárodní zprávy, které hodnotí situaci ujgurské menšíny v Kazachstránu kritičtěji; soud je však považoval za obecné, bez vazby na případ. Stěžovatelé navrhli, aby Nejvyšší správní soud při svém posuzování vzal v úvahu všechny dostupné informace o situaci ujgurské menšiny v Kazachstánu (zejména zjištění mezinárodních organizací Amnesty International, Human Rights Watch, Freedom House, ADC Memorial/CERD 2022 a UNHCR). [8] Pokud jde o věrohodnost stěžovatele a), krajský soud přikládal nepřiměřeně velkou váhu odchylkám v jeho výpovědích. Jádrem jeho příběhu je tvrzení, že byl v Kazachstánu opakovaně šikanován policií (fyzicky napaden, zadržován, vyslýchán pod nátlakem), zřejmě v souvislosti se svými přáteli z řad Ujgurů, a že jeho rodině bylo vyhrožováno. Stal se rovněž obětí útoku ze strany místních obyvatel (etnických Kazachů) a policie mu nepomohla. Tato podstata se přitom nese všemi jeho výpověďmi. Rozpory, na něž žalovaný a soud upozornili, se týkají toliko vedlejších okolností (jako zda byl první konflikt s policií zahájen zadržením v kavárně či cestou z práce, jak přesně výslech proběhl, kdo při něm byl přítomen atd.). Výpověď stěžovatele je ve světle situace v Kazachstánu plausibilní, což potvrzuje i zpráva Lifos 2017, na níž se soud odvolal. [9] Žalovaný považuje napadený rozsudek za zákonný, a navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou, případně ji zamítl jako nedůvodnou. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. [11] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006  39, č. 933/2006 Sb. NSS., v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Zásadní pochybení v napadeném rozhodnutí Nejvyšší správní soud shledá především tehdy, pokud krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze vyloučit, že k tomuto ne