1 Azs 184/2025 – Nejvyšší správní soud

1 Azs 184/2025- 28 - text  1 Azs 184/2025 - 29 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobců: a) A. S., b) nezl. S. K., zastoupeni Mgr. Ing. Tomášem Tillmannem, advokátem se sídlem Vrázova 1324/40, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2024, č. j. OAM489/ZAZA11ZA032024, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2025, č. j. 62 Az 48/2024 – 21, takto: I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Napadeným rozhodnutím žalovaný shledal žádosti žalobců o mezinárodní ochranu nepřípustnými podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. Žalobci podali proti tomuto rozhodnutí žalobu; krajský soud ji v záhlaví specifikovaným rozhodnutím jako nedůvodnou zamítl. [2] Uzavřel, že pokud žalobci podali opakovanou žádost o mezinárodní ochranu z totožných důvodů jako žádost předchozí a neuvedli žádné nové relevantní skutečnosti, je závěr žalovaného, že v mezičase nedošlo v Arménii k takové změně bezpečnostních poměrů, které by odůvodňovaly meritorní posouzení žádosti žalobců, správný. Dále krajský soud zdůraznil, že v řízení o mezinárodní ochraně žalovaný zjišťuje naplnění zákonných podmínek pro udělení mezinárodní ochrany bez ohledu na postavení příbuzných z hlediska zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“). II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [3] Žalobci (dále „stěžovatelé“) podali proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Současně požádali o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. [4] Stěžovatelé uvedli, že hrozba válečného konfliktu v Arménii, která vznikla krátce před podáním opakované žádosti, představuje závažnou změnu poměrů v zemi původu nebo nové zjištění ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, a tedy nový azylově relevantní důvod. Stěžovatelé tuto skutečnost sice tvrdili až v žalobě, nicméně povinnost posoudit zásadní změnu situace v zemi původu je primárně na žalovaném. Žalovaný i soud se nadto odvolávali na podklady, které jsou starší než zmíněná varování o hrozícím konfliktu. Rozsudek krajského soudu je proto nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů ve vztahu k otázce zásadní změny situace v Arménii. [5] Manžel stěžovatelky a) a jedno jejich společné dítě mají na území ČR trvalý pobyt, všichni žijí ve společné domácnosti a manžel živí celou rodinu. Napadeným rozsudkem krajský soud zasáhl do práva na respektování rodinného a soukromého života stěžovatelů, neboť neudělení mezinárodní ochrany a s ním související možnost vyhoštění povede k rozdělení jejich rodiny. Soud rovněž nezohlednil nejlepší zájem nezletilých dětí, které mají právo vyrůstat společně a s oběma rodiči. [6] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelé netvrdili žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opakované vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů udělení mezinárodní ochrany a obav z návratu do vlasti. Navrhl proto zamítnutí kasační stížnosti. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě. Jedná se o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nutné nejprve posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, soud kasační stížnost odmítne pro její nepřijatelnost. [8] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006  39. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (i) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (ii) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (iii) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (iv) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní pochybení by se jednalo především tehdy, pokud by krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo pochybilli hrubě krajský soud v konkrétním případě při výkladu hmotného či procesního práva. Zároveň však platí, že Nejvyšší správní soud není v rámci hodnocení přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. [9] Kasační stížnost je nepřijatelná. [10] Stěžovatelé v kasační stížnosti sami žádné důvody přijatelnosti výslovně nesdělili a ani soud žádné takové důvody neshledal. Rozsudek krajského soudu je přezkoumatelný a náležitě odůvodněný (k přezkoumatelnosti viz rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003  130, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003  52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004  62, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008  75). Závěry obsažené v napadeném rozsudku se nevymykají ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu. Krajský soud nepochybil ani při výkladu hmotného nebo procesního práva, natož zásadně. [11] K otázce přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu a podmínkám jejího věcného projednání existuje ustálená judikatura. Z ní plyne, že přípustnost opakované žádosti vyžaduje existenci „nové skutečnosti nebo zjištění“, které musí mít určitou „přidanou hodnotu“ a kvalitu oproti žádosti předchozí. Smyslem je na jedné straně umožnit opětovné posouzení věci v případě, že nové skutečnosti nebo zjištění mohou vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí (rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009  65). [12] Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného, kterým zastavil řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany pro nepřípustnost, musí vyplývat, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011  96, č. 2642/2012 Sb. NSS). V rozhodnutí o opakované žádosti musí být alespoň stručně uvedeno, proč k relevantní změně situace v zemi původu nedošlo a jaké podklady o tom vypovídají (rozsudek NSS ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Azs 185/2017  38). Ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu musí být zohledňována změna, která je natolik podstatná a intenzivní, že by mohla svědčit o reálném nebezpečí vážné újmy nebo pronásledování v zemi původu. [13] Z judikatury kasačního soudu rovněž plyne, že při rozhodování o mezinárodní ochraně správní orgán zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu možných důvodů pro její udělení, jež vycházejí z žadatelovy výpovědi v průběhu řízení o mezinárodní ochraně (rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003  41, či usnesení NSS ze dne 19. 10. 2020, č. j. 4 Azs 277/2018  60). Míra podrobnosti, v jaké se žalovaný musí vypořádat s otázkou, zda se v zemi jeho původu situace změnila tak zásadním způsobem, aby to opodstatňovalo meritorní posouzení opakované žádosti o mezinárodní ochranu, je tak určena tím, zda žadatel tvrdí posun v azylově relevantním významu jím uváděných důvodů (usnesení NSS ze dne 31. 7. 2024, č. j. 1 Azs 123/2024  41). [14] S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud neshledal důvod zpochybnit závěr žalovaného a krajského soudu, že žádost stěžovatelů o mezinárodní ochranu je nepřípustná, neboť stěžovatelé žádost podali z totožných důvodů jako při první žádos