10 Afs 140/2025 – Nejvyšší správní soud

10 Afs 140/2025- 36 - text  10 Afs 140/2025 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudců Ondřeje Bartoše a Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: FIBIZ, s. r. o., Smetanova 4, Brno, zastoupená advokátem Mgr. Miroslavem Klusáčkem, Příkop 4, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2024, čj. 23370/24/530021444713385, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2025, čj. 31 Af 31/202447, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci se řešila otázka, zda žalobkyně prokázala, že fakticky přijala plnění (činnosti technického charakteru při nakládání se stavebním odpadem, konkrétně spočívající v kontrole druhu a charakteru naváženého materiálu, samotné navážce, kontrole etáží, svahování uskladněného materiálu), z nichž si nárokovala odpočet daně z přidané hodnoty. Správce daně, žalovaný, krajský soud, a nakonec shodně i NSS dospěli k závěru, že nikoli. [2] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (správce daně) vydal dne 29. 3. 2023 dodatečné platební výměry na DPH za zdaňovací období leden až duben 2019. Těmito platebními výměry správce daně podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a podle § 147, § 139 odst. 1 a § 90 daňového řádu na základě výsledků daňové kontroly doměřil žalobkyni DPH včetně penále ve výši 1 135 489 Kč. Správce daně neuznal žalobkyni uplatněný nárok na odpočet z přijatých plnění (§ 72 a § 73 zákona o DPH) od dodavatele BESERBAU, s. r. o. (Beserbau); žalobkyně totiž neprokázala, že přijatá plnění fakticky přijala. [3] Proti platebním výměrům se žalobkyně odvolala; žalovaný odvolání zamítl a platební výměry potvrdil. [4] Správce daně a žalovaný dospěli k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, když neprokázala, že se fakticky uskutečnila plnění, která údajně přijala od Beserbau. V průběhu daňového řízení žalobkyně měnila tvrzení o tom, jaké služby od Beserbau přijala. Svědecké výpovědi, jimiž se snažila žalobkyně unést své důkazní břemeno, byly vzájemně koordinované. Cena šetřených plnění pak neodpovídala údajně přijatým službám. [5] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného krajský soud napadeným rozsudkem zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. [7] Stěžovatelka nejprve popsala způsob svého podnikání, jehož předmětem je provádění staveb a také s tím související příležitostné nakládání s odpady. Tuto činnost vykonávala v dotčeném období mimo jiné pro společnost Twigen s. r. o. (Twigen). Protože nebyla schopna veškeré nasmlouvané plnění pro Twigen zajistit samostatně, navázala spolupráci se subdodavatelem Beserbau. [8] Stěžovatelka namítala, že finanční orgány neunesly důkazní břemeno ohledně skutečností, na jejichž základě považovaly stěžovatelčina tvrzení na nevěrohodná či nesprávná. Stěžovatelka sama přitom vystupovala po celou dobu řízení aktivně, snažila se vysvětlit okolnosti spolupráce s Twigen a Beserbau a nesrovnalosti v účetních případech týkajících se těchto společností. K tomu navrhovala důkazy, které finanční orgány buď vůbec neprovedly, nebo se s nimi dostatečně nevypořádaly. Stěžovatelka poukázala na to, že okruh pochybností správce daně se v průběhu daňového řízení zužoval; z toho stěžovatelka dovozuje, že tyto pochybnosti svou procesní aktivitou částečně odstranila. Měla za to, že i faktické uskutečnění plnění budou mít nakonec finanční orgány za prokázané. [9] Stěžovatelka se ohrazovala proti závěru městského soudu, podle něhož není rozhodné, zda stěžovatelka věděla o všech skutečnostech zakládajících důvodné pochybnosti o průkaznosti, správnosti a věrohodnosti stěžovatelkou předložených listinných dokladů. Stěžovatelku není možné sankcionovat za něco, o čem nevěděla a co nemohla ovlivnit. Nelze ji ani vinit z porušení zákona jinými subjekty v obchodním řetězci; stěžovatelka všechny své povinnosti splnila. O těchto jiných subjektech (tj. o dodavatelích Beserbau) stěžovatelka nic nevěděla. [10] Stěžovatelka se dále vyjadřovala k okolnostem datování smluvní dokumentace, z níž mimo jiné vyplynuly pochybnosti finančních orgánů. Podotkla, že spolupráce s Twigen byla dlouhodobá a prověřená; proto, když skončilo období, na které byla uzavřena jedna smlouva o dílo, netrvaly strany na bezodkladném uzavření smlouvy nové, přestože spolupráce fungovala dál. Takové vysvětlení stěžovatelka pokládá za dostatečné k vyvrácení pochybností finančních orgánů. [11] Další námitka směřovala k narušení principu neutrality DPH: stěžovatelka hradila na výstupu daň konečnému odběrateli (Twigen). Finanční orgány nevysvětlily, jak by stěžovatelka byla schopna dodat smluvené plnění společnosti Twigen bez přijetí plnění od Beserbau. Stěžovatelka nezpochybnila, že předmět plnění dodávaný jí společnosti Twigen je vymezen šíře, než předmět plnění (sub)dodávaný stěžovatelce společností Beserbau. To ale nezakládá žádnou pochybnost, jak to zřejmě vnímal krajský soud; je logické, že se subdodavatelem naváže stěžovatelka spolupráci pouze na část plnění, které je povinna dodat svému objednateli, a to v rozsahu, v němž není sama schopna ho zajistit. To, že sama nebyla schopna plnění pro Twigen zajistit, stěžovatelka opakovaně zdůraznila. Pokud tedy finanční orgány nezpochybnily faktické uskutečnění plnění pro Twigen na výstupu, prokazuje to současně faktickou realizaci plnění na vstupu (od Beserbau), neboť bez něj by stěžovatelka toto plnění nebyla schopna zajistit. Pokud finanční orgány zastávaly opačný názor, měly jej prokázat. [12] Námitky vznesla stěžovatelka i k hodnocení výpovědí svědků. Finanční orgány pochybily, když svědecké výpovědi porovnaly s výpověďmi z daňového řízení vedeného se společností Twigen. Stěžovatelka nemohla být přítomna výslechům svědků v tomto daňovém řízení a finanční orgány ji tímto postupem zkrátily na právech – porušily zásadu bezprostřednosti a nepokusily se odstranit rozpory ve výpovědích. Krajský soud toto označil za „dílčí pochybení“ správce daně a dodal, že bylo zhojeno v odvolacím řízení. S tím stěžovatelka nesouhlasila. Za nezákonně získané důkazy považovala stěžovatelka také podklady získané z trestního spisu vedeného Generálním ředitelstvím cel. Toto trestní řízení bylo ve fázi prověřování, která je zásadně neveřejná a správci daně nesvědčil pro nahlížení žádný právní titul. [13] Žalovaný ve vyjádření k námitkám stěžovatelky nejprve rekapituloval zásady rozložení důkazního břemene mezi daňový subjekt a správce daně. Odmítl výtky stěžovatelky, že by v dané věci správce daně neunesl důkazní břemeno. Jeho zjištění vyvolala zásadní pochybnosti o průkaznosti, správnosti a věrohodnosti listinných dokladů, předložených stěžovatelkou. Správce daně konkretizoval, u jakých plnění má stěžovatelka prokázat jejich faktické uskutečnění. Stěžovatelka ale pochybnosti správce daně neodstranila, naopak je prohloubila. Žalovaný odmítl námitku, že stěžovatelce byly kladeny k tíži okolnosti, o nichž nevěděla a nemohla je ovlivnit; jak uvedl krajský soud, nejednalo se o zapojení do daňového podvodu a daňové orgány tak nebyly povinny prokázat, že daňový subjekt o určitých okolnostech věděl nebo vědět měl. K námitce narušení neutrality daně žalovaný uvedl, že nezpochybněná fakticita plnění na výstupu (pro Twigen) bez dalšího neznamená, že je najisto postavena i fakticita plnění na vstupu (od Beserbau). Stěžovatelka fakticitu plnění na vstupu neprokázala. Není úkolem finančních orgánů prokazovat, že se obchodní případ uskutečnil jinak, než jak stěžovatelka tvrdila. K námitce nezákonného postupu při dokazování žalovaný upozornil, že v dané věci správce daně nečetl k důkazu listiny o výpovědích svědků v jiném daňovém řízení, ale tyto svědky sám vyslechl a jejich výpovědi hodnotil spolu s ostatními důkazy. Až v odvolacím řízení se žalovaný zabýval rozpory mezi výpověďmi jednotlivých svědků v daňovém řízení ve věci stěžovatelky a v trestním řízení (týkajícím se Twigen). Z trestního spisu si obstaral protokoly o výsleších svědků a tyto hodnotil v souhrnu s ostatními důkazy; výpovědi svědků proto označil jako nevěrohodné. Tento postup krajský soud aproboval. Do trestního spisu byl přitom správce daně oprávněn nahlížet jako poškozený (§ 65 odst. 1 trestního řádu), a to i v přípravném řízení. Správce daně tak důkazy z trestního spisu získal zákonným způsobem. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [14] Kasační stížnost není důvodná. [15] Podstatou dané věci byla otázka, zda stěžovatelka prokázala faktické přijetí plnění od společnosti Beserbau. NSS podotýká, že významná část kasační argumentace poněkud odvádí pozornost od základní skutečnosti, na které finanční orgány založily svá rozhodnutí o doměření daně: že stěžovatelka toto své důkazní břemeno neunesla. [16] NSS dále předesílá, že kas