10 As 103/2025 – Nejvyšší správní soud

10 As 103/2025- 26 - text  10 As 103/2025 - 28 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: J. Š., proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, 28. října 117, Ostrava, za účasti osob zúčastněných na řízení: I. R. Š., II. J. K., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2024, čj. MSK 120619/2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2025, čj. 22 A 24/202445, takto: I. Žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků se zamítá. II. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá. III. Nejvyšší správní soud vyzývá žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. IV. Nejvyšší správní soud vyzývá žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení buď předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V. Nejvyšší správní soud vyzývá žalobce, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost ze dne 27. 5. 2025 o důvody, pro které napadá rozsudek krajského soudu. Odůvodnění: [1] Žalobce (stěžovatel) podal dne 27. 5. 2025 blanketní kasační stížnost proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (krajského soudu). Uvedeným rozsudkem zamítl krajský soud jeho žalobu proti rozhodnutí o odvolání vydaném Krajským úřadem Moravskoslezského kraje (žalovaným). V odvolacím řízení se stěžovatel bránil proti rozhodnutí, kterým Magistrát města Karviné (stavební úřad) nařídil stěžovateli odstranění stavby. [2] Usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 5. 2025, čj. 10 As 103/20257 byl stěžovatel vyzván, aby splnil svou zákonnou povinnost a doložil právní zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Současně byl vyzván též k zaplacení soudního poplatku (§ 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích) a doplnění důvodů kasační stížnosti, pro níž napadá rozsudek krajského soudu (§ 106 odst. 3 s. ř. s.). [3] Stěžovatel na výzvu k odstranění vad reagoval přípisem, jehož obsah byl následující: „Ve výše uvedené věci žádám o zproštění poplatků z finančních důvodů. Mám nízký starobní důchod. Současně žádám o přidělení advokáta, kterého se mi nepodařilo zajistit. Děkuji za kladné vyřízení, s pozdravem J. Š.“ [4] NSS vyhodnotil obsah přípisu jako žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s. a současně návrh na ustanovení zástupce podle § 35 odst. 10 s. ř. s. I. Posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků [5] Dle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsouli pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospějeli však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. [6] Účelem institutu osvobození od soudních poplatků je ochrana práv účastníka řízení, pokud by mu mohla vzniknout vážná újma na jeho právech kvůli nedostatku finančních prostředků, který by mu v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bránil účinně chránit svá práva v řízení před soudem. Smyslem tohoto institutu není kompenzovat navrhovateli finanční zátěž spojenou se soudním řízením, ale zajistit přístup k soudu. Navrhovatel žádající o osvobození od soudních poplatků proto musí v prvé řadě osvědčit, že jsou v jeho případě splněny pro takový postup zákonem stanovené předpoklady. Existenci mimořádných okolností, které jsou předpokladem pro osvobození, nese navrhovatel (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/200995, č. 2163/2011 Sb. NSS, dále rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2000450, č. 537/2005 Sb. NSS). [7] Rovněž je třeba připomenout, že institut osvobození od soudních poplatků představuje pouze určitou výjimku ze zákonné poplatkové povinnosti, nikoli institut umožňující bezbřehý bezplatný přístup k soudu (k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 16. 7. 2009, čj. 9 Ans 6/200971). Plné osvobození od soudních poplatků má být institutem výjimečným, proto ostatně zákon přímo uvádí, že pro osvobození musí být dány zvlášť závažné důvody. [8] V posuzovaném případě zaslal stěžovatel na výzvu soudu vyplněný formulář k prokázání majetkových poměrů. Vyplývá z něj, že v současné době nemá žádné příjmy z pracovního či obdobného poměru, jelikož již dosáhl důchodového věku. Uvedl však, že má příjem z podnikání, konkrétně z obchodu se zvířaty určenými pro zájmový chov ve výši 19 740 Kč za poslední zdaňovací období. Stěžovatel též uvedl, že pobírá měsíčně dávku důchodového pojištění ve výši 19 491 Kč. Z formuláře dále vyplývá, že vlastní rodinný dům a osobní automobil. [9] Stěžovatel rovněž uvedl, že jeho manželka, s níž žije ve společné domácnosti, pobírá měsíční dávku důchodového pojištění ve výši 25 800 Kč. Dále byl zdejší soud stěžovatelem informován, že jeho manželka vlastní v Karviné nebytový prostor o velikosti 20 m2. Dle vyplněného formuláře nemá stěžovatel žádné dluhy ani vyživovací povinnost vůči jiným osobám. Měsíční výdaje domácnosti se dle údajů uvedených stěžovatelem skládají z nákladů na bydlení ve výši 18 000 Kč, nákladů na stravování ve výši 20 000 Kč, nákladů na provoz osobního vozidla ve výši 2 500 Kč a nákladů na ošacení a hygienické potřeby ve výši 6 000 Kč. [10] Skutečnosti uvedené ve formuláři doložil stěžovatel opisem vybraných údajů z daňového přiznání daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období rok 2024. Dle přiloženého dokumentu měl stěžovatel za uvedené období příjmy ze samostatné činnosti ve výši 267 017 Kč a výdaje na tuto samostatnou činnost ve výši 267 529 Kč. Nad rámec stěžovatelem uvedených informací z opisu vyplývá, že měl ve zmíněném zdaňovacím období příjmy z nájmu podle § 9 zákona č. 586/1999 Sb., o dani z příjmu ve výši 150 000 Kč a výdaje na získání příjmů z nájmu ve výši 75 454 Kč. [11] NSS shrnuje, že stěžovatel dle poskytnutých informací vlastní rodinný dům, osobní automobil, pobírá dávku důchodového pojištění, má příjem ze samostatné činnosti a dle zaslaného opisu daňového přiznání také příjem z nájmu, který však v jím vyplněném formuláři nezmínil. Stěžovatele netíží žádné dluhy či jiné finanční závazky. Jeho manželka, která s ním žije ve společné domácnosti, taktéž pobírá dávku důchodového pojištění a vlastní nemovitost (nebytový prostor). Dle NSS proto z uvedeného nevyplývá, že stěžovatel naplňuje zvlášť závažné důvody kladené zákonem a judikaturou na žadatele o osvobození od soudního poplatku. Zvláště v situaci, kdy stěžovatel uvádí nadprůměrně vysoké náklady na stravování, netíží jej žádné dluhy a z doložených dokumentů vyplývá, že měl v minulém zdaňovacím období příjem z nájmu, který však do formuláře neuvedl. Popsané okolnosti nesvědčí o tom, že by stěžovatele tížil nedostatek finančních prostředků, který by mu znemožňoval přístup k soudní ochraně kvůli povinnosti zaplatit soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. [12] Rozšířený senát zdejšího soudu navíc v usnesení ze dne 27. 5. 2010, čj. 1 As 70200874, uvedl, že „při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 SŘS vychází soud nejen z finanční hotovosti, jíž žadatel disponuje, ale bere v úvahu i jeho celkové majetkové poměry včetně vlastnictví nemovitostí.“ NSS v uvedeném usnesení též konstatuje, že vlastnictví nemovitosti může být podstatné pro posouzení, zda má účastník prostředky, z nichž nemovitosti udržuje či z nich má určitý výnos. [13] Navzdory okolnosti, že stěžovatel zdejší soud neinformoval o tom, zda má nějaké úspory, je pro posouzení žádosti relevantní, že spolu s manželkou vlastní dvě nemovitosti, přičemž druhá z nich není nemovitostí užívanou k bydlení. Uvedené svědčí o možnostech stěžovatele získat dostatečné prostředky pro zaplacení soudního poplatku, například díky nájmu nebytového prostoru. K tomu ostatně směřuje také skutečnost, že příjem nájmu je uveden v opisu daňového přiznání, ačkoliv jej stěžovatel do zaslaného formuláře neuvedl. [14] Informace uvedené stěžovatelem jsou tedy dílem neúplné a dílem nenasvědčují naplnění mimořádných okolností, které jsou předpokladem pro osvobození od soudních poplatků. V této souvislosti je nutné upozornit na judikaturu NSS, z níž vyplývá, že přiznat osvobození od soudních poplatků není namístě, jsouli informace o majetkových poměrech účastníka řízení neúplné nebo nevěrohodné (srov. rozsudky ze dne 26. 8. 2009, čj. 1 As 39/2009  88, č. 1962/2010 Sb. NSS, ze dne 14. 3. 2012, čj. 6 Aps 1/2012  13, ze dne 3. 8. 2011, čj. 2 Afs 36/2