2 Ads 136/2025 – Nejvyšší správní soud

2 Ads 136/2025- 80 - text  2 Ads 136/2025 - 82 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: T. R., zast. JUDr. Anitou Pešulovou, advokátkou, se sídlem Rumunská 1798/1, Praha 2, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 4. 2024, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2025, č. j. 2 Ad 19/2024276, ve znění usnesení ze dne 18. 6. 2025, č. j. 2 Ad 19/2024312, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně JUDr. Anitě Pešulové, advokátce, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 6 134,70 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobkyně utrpěla dne 24. 4. 1974 pracovní úraz, jehož důsledkem byla zlomenina páteře s trvalými následky. [2] Žalobkyni byl přiznán částečný invalidní důchod. Žalovaná zamítla žádost žalobkyně o přiznání plného invalidního důchodu rozhodnutím ze dne 4. 9. 2008. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně brojila žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě zamítl rozsudkem ze dne 4. 10. 2012, č. j. 17 Cad 107/2008254. Navazující kasační stížnost žalobkyně zamítl Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 30. 5. 2013, č. j. 4 Ads 124/201244. [3] Žalobkyni byl od 24. 2. 2015 přeměněn invalidní důchod na starobní důchod podle § 61a odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. [4] Žalovaná rozhodnutím ze dne 6. 3. 2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalobkyni zvýšila její starobní důchod v souladu s nařízením vlády č. 286/2023 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2022, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2022, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2024, základní výměry důchodu stanovené pro rok 2024 a částky zvýšení za vychované dítě pro rok 2024 a o zvýšení důchodů v roce 2024 (dále jen „nařízení vlády č. 286/2023 Sb.“). [5] Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně podala námitky, které žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 23. 4. 2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“) a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. [6] Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji zamítl rozsudkem ze dne 10. 6. 2025, č. j. 2 Ad 19/2024276. Uvedl, že žalovaná rozhoduje o valorizaci důchodu z úřední povinnosti. Nejedná se o nové posouzení nároku na důchod, ale o nové určení výše již dříve přiznaného důchodu. V prvostupňovém rozhodnutí tak žalovaná neposuzovala znovu vstupní údaje pro vznik nároku na starobní důchod žalobkyně a jeho výši (mimo jiné stupeň dříve přiznaného invalidního důchodu). Ani v napadeném rozhodnutí žalovaná nehodnotila zdravotní stav žalobkyně. Rozhodnutí o valorizaci důchodu je pouhým matematickým přepočtem předchozího důchodu v důsledku zvýšení hodnot jednotlivých parametrů rovnice pro výpočet výše důchodu. Městský soud shledal, že zvýšení důchodu bylo v posuzované věci provedeno v souladu s právními předpisy. Ostatně žalobkyně samotný matematický výpočet nezpochybňovala. [7] K namítanému nesprávnému postupu žalované, kdy námitky proti prvostupňovému rozhodnutí neposoudila podle jejich obsahu jako návrh na zahájení řízení o změně již přiznané dávky podle § 56 zákona o důchodovém pojištění, městský soud uvedl, že žalobkyně v podaných námitkách poukazovala mimo jiné na pracovní úraz, který utrpěla v roce 1974, kdy dle svého přesvědčení měla být uznána plně invalidní. Žalobkyně naprosto stejné námitky uplatňuje v rámci každého valorizačního zvýšení důchodu, které je pak předmětem i soudního přezkumu. Otázka výše invalidního důchodu žalobkyně byla však již dříve přezkoumána soudy. NSS rozsudkem č. j. 4 Ads 124/201244 zamítl kasační stížnost žalobkyně, která se domáhala přiznání plného invalidního důchodu, neboť neshledal pochybení v posouzení jejího zdravotního stavu. Tato otázka tedy byla v minulosti závazně vyřešena. Z obsahu podaných námitek ani z jejich doplnění není seznatelná snaha žalobkyně domoci se zahájení řízení o změně již přiznané dávky. Žalovaná nepochybila, pokud námitky neposoudila jako návrh na zahájení řízení o změně již přiznané dávky a žalobkyni nevyzývala k doplnění jejího podání s poučením o možnosti podat návrh na zahájení tohoto řízení. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [8] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [9] Stěžovatelka předně namítla, že městský soud nesprávně posoudil její podání adresovaná žalované. Žalovaná je měla vyhodnotit též jako návrh na zahájení řízení o změně již přiznané dávky, nikoli pouze jako námitky proti prvostupňovému rozhodnutí. [10] Stěžovatelka ve svých podáních opakovaně namítala nesprávné posouzení svého zdravotního stavu a navrhovala provedení důkazů, včetně vypracování znaleckého posudku. Nesouhlasí se závěrem městského soudu, že otázka její invalidity byla již závazně vyřešena dřívějšími rozhodnutími žalované a soudů. Posouzení jejího zdravotního stavu nebylo v předešlých řízeních provedeno zákonně, morálně, eticky ani spravedlivě. Poukazuje na to, že bezpečnostní komise v roce 1974 konstatovala těžký stoprocentní pracovní úraz, přičemž s otázkou, zda a případně jak mohlo dojít ke zlepšení její pracovní schopnosti, se správní orgány nikdy náležitě nevypořádaly. Stěžovatelka neměla v době vyhotovení posudků možnost seznámit se s jejich podklady ani ověřit, z jakých dokumentů posudkové orgány vycházely, a nemohla se tak účinně bránit jejich závěrům. [11] Stěžovatelka vytkla městskému soudu, že namísto zrušení napadeného rozhodnutí a zavázání žalované k doplnění skutkového stavu se s jejími námitkami vypořádal sám. Tím městský soud nepřípustně nahradil činnost správního orgánu a znemožnil plnohodnotný soudní přezkum napadeného rozhodnutí. [12] Stěžovatelka rovněž namítla, že závěr městského soudu, podle něhož nepředložila žádné relevantní podklady, je nepřezkoumatelný. Trvá na tom, že její podání obsahovala konkrétní tvrzení i důkazní návrhy, s nimiž se žalovaná ani soud řádně nevypořádaly. [13] Stěžovatelka nakonec uvedla, že se cítí být diskriminovaná z důvodu svého zdravotního stavu, věku a sociálního postavení. Diskriminaci spatřuje v dlouhodobém postupu žalované, který vede k opakovanému zpochybňování pracovního úrazu a k neodůvodněným zásahům do jejího nároku na důchodové dávky. [14] Stěžovatelka dále sama učinila v řízení o kasační stížnosti vlastní podání, v nichž se zaměřila zejména na popis křivd, které spolu se svým synem v minulosti utrpěla nejen ze strany žalované, ale též různých soudů, orgánů činných v trestním řízení či vlastníka nemovitosti, kterou užívala. [15] Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, aby byla kasační stížnost zamítnuta. III. Posouzení kasační stížnosti [16] NSS nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je zastoupena advokátkou. [17] Vzhledem k tomu, že v předcházejícím řízení u městského soudu rozhodoval specializovaný samosoudce, musí NSS dále posoudit, jestli kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Pokud tomu tak není, NSS kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. K přesahu vlastních zájmů stěžovatele se NSS vyjádřil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. Kasační stížnost je přijatelná v případě, kdy se zaprvé dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS, nebo zadruhé, pokud se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, či zatřetí, pokud je třeba učinit judikaturní odklon, a nakonec začtvrté, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [18] Kasační stížnost není v posuzované věci obsahově založena na právních otázkách, které dosud nebyly judikaturou NSS řešeny nebo byly řešeny rozdílně, nezabývá se ani potřebou judikaturního odklonu. Nelze proto uvažovat o přijatelnosti dle prvních tří výše uvedených důvodů. Stěžovatelka však brojí proti pochybením městského soudu, která mohla mít dopad do jejího hmotněprávního postavení. NSS tak musí posoudit, jestli městský soud pochybil, zda se jednalo o zásadní pochybení a jestli mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. [19] Především je nutno uvést, že